troufalka

Na tenhle kousek jsem se opravdu těšila, ale nějak jsem nebyla schopná se na něj sousředit, tak jsem to pořád odkládala. Jména mých oblíbených tvůrců slibovala podívanou. Asi je chyba v mém rozpoložení nebo mi prostě kraťasy sednou víc.

Od samého počátku mi velice medí postava Maggie Smithové a velice mě mrzí, že jsem si nedala tu práci a do každého dílu nevypsala její úžasné repilky. Čím je její postava v salónu, tím je postava paní Patmore v přízemí.

Steven Spielberg je pro mě mužem, který má perfektně zvládnutou profesi. To mělo před ním hodně režisérů. On má navíc perfektní znalost amerického publika. Ví přesně, co jeho diváci chtějí a to jim také nabízí do posledního puntíku - od výběru příběhu po vypracování scénáře, použití filmové hudby až po výbornou kameru a střih. Díky svému renomé se nemusí obávat o finance. Výsledkem jsou samozřejmě dobré divácky úspěšné filmy. Není tedy ostudou dívat se na jeho filmy s potěšením. Ani zde není příliš co vytknout. Vedení příběhu má správný švuňk, divák je opět vtažen do děje ... Zabývat se zde otázkou, jak tomu bylo ve skutečnosti mi připadá zbytečné. Příběh je vždy zjednodušený a já si nedělám vrásky z toho, kde a co bylo ubráno. Povedl se dobrý film. Pro mě nebyl ničím vyjímečný, ale dobře se na to koukalo.

Film byl uveden na ociciálním zahajení 55. Zlín Film festivalu 2015. Vzhledem k tomu, že poměrně drsný leč poetický námět Andersena byl obrán o kouzlo vodního světa a byl nemilosrdně vhozen na souš, vznikl velmi depresivní příběh, který určitě není určený pro děti a tím pádem si nezaslouží ani přídomek rodinný. V tom vidím jádro pudla. Ta souš se stala filmu osudnou, protože tím ztratil celý příběh logiku. I každé malé dítě pochopí, že vodí panna, která přijala kouzlem lidství, nemůže jen tak bezevšeho udělat čelem vzad a vrátit se zpět. Ale proč se nemůže Malá vrátit do rybárny, která leží o pár ulic dál? Jen proto, že má místo ploutve nohy? Malá mořská víla se zamiluje do krásného prince, Malou z rybárny si odvede pasák, místo kouzelného podmořského světa, kde se vznáší medůzy a mořští koníci se ocitneme ve špinavém přístavním městě plném depresivních výjevů, skoro je z plátna cítit ten zápach a ošívám se jako bych se sama potřísnila pouliční špínou. Místo dojetí deprese. Tak vnímám celý film a je to velká škoda, protože jak loutky, tak propracovanost jednotlivých scén jsou patrné. Nevzniká u nás mnoho celovečerních loutkových filmů, o to víc mě mrzí, že tato snaha zde vyšla naprázdno. Jen stěží si dokážu představit cílovou skupinu, kterou příběh potěší. Děti to rozhodně nejsou. Snad pubertální mládež? Zajímavé byly i útržkovité poznámky, když jsme vycházeli z kina. Nebohý tatínek, který nic zlého netuše vzal na projekci svoje dvě děti, měl co vysvětlovat. Bylo mi ho líto. Vlastně mi bylo líto i tvůrců, kteří si dali s filmem takovou práci. Snad bude obrážet festivaly, možná se stane studijní pomůckou pro FAMU, ale nedovedu si představit, že si jí zamiluje široká divácká obec. (komentář z 19.6.2015 se mi někam ztratil, ale postřehy z odstupu času jsou možná lepší.)

Psychodrama s hororovou atmosférou. Chápu, že hororového maniaka by mnohem víc potěšily ostré zuby a dlouhé drápy jak rozsápou malou Anetku, kolem lítají kusy rozcupaveného masa a celá obrazovaka se pomalu ale jistě zalije krví, leč já do tohoto fan klubu nepatřím a film jsem si náležitě užila. Potěšila mě Daniela Kolářová i Marie Ludvíková, kterou mám rok od roku raději. Ovšem výkon obou hlavních protagonistek nelze pominout i Karolína Lipowská byla velice přesvědčivá, s Aňou Geislerovou bychom asi hůře našly nějaké společné téma, ale proti jejím hereckým výkonům nemám námitek. Erbenovu Kytici lze jen stěží vnímat jako předlohu, spíše jako letmou inspiraci či leitmotiv, který prochází celým filmem, ale to každý vnímavý divák ví, že zdejší databáze neumožňuje termín "na motivy" či "inspirováno". S tím by se do budoucna zajisté dalo něco udělat, doufám.

Zábavnější než jednička.

Tento díl působil velmi nevěrohodně. Císařovně chyběla elegance a rozvaha, kterou bych od panovnice očekávala. Ani vztah otec syn neposkytl žádnou hlubší psychologii nebo napějí.

Velmi unylá epizoda, skoro to vypadá, že si vzala většina štábu včetně herců dovolenou a natočila se výplň. Nevadí mi malá odbočka, která přímo nesouvisí s hlavní dějovou linií, vadí mi, že mělo jít o milostnou eskapádu, ale všechno se odehrávalo bez špetky vášně. Divák má tak opravdu dojem, že děj sledoval zbytečně a klidně by se bez něj obešel.

Tříhodinové kolosy dávám s pauzou uprostřed, ať už jsou od Kubricka nebo od Agnieszky Holland. Tady jsem byla nucena sledovat v kuse, neb si ho vyžádala starší dcera (zatímco synek si zalezl do postele s IPadem.) Když přihlédnu ke skutečnosti, že fantasy není můj oblíbený žánr a do Pratchetta jsem se nikdy nezačetla, není divu, že se to odtrazilo na hodnocení.

Příběh, který si možná nezamilujete, ale určitě ho nezapomenete. Mě se vryl do paměti i díky hereckým výkonů. mladičké Julie Delpy a Marco Hofschneidera, který si ve filmu zahral i se svým bratrem. Agnieszka si umí vybrat téma i dobré scénaristy, má výborný pozorovací talent, umí se vcítit do postavy a krásně vykreslí atmosféru. A je jedno, jestli se přenese do druhé světové války ať už na bitevní pole nebo do kanálu či do Prahy 60. let. Podobně jako Mates Hradecky - viděla jsem třikát a určitě neodolám a podívám se znovu. Tentokrát je tu fundovaný popis k filmu, který se dá bez obav přečíst - letní filmová škola nikdy nezklame.