L_O_U_S

Styl, který si Tarantino osvojil v Gaunerech, později bohatě zužitkoval v Pulp Fiction. Každopádně je zvláštní vidět Michaela Madsena v téhle klasice až poté, co jste ho zaznamenali ve sračce Piraňakonda. (1 068.)

Je velký hřích porovnávat film s předlohou, ale já hřeším často a většinou si nemůžu pomoct. Kdybych viděl film dříve, než jsem četl knihu, byl bych k němu nejspíš daleko shovívavější. Jenže takhle prostě člověk vidí, jak určitá spojení nefungují úplně dobře a jak je to celé jen ředěná limonáda. Za pozitivum považuju to, že jsem se mohl konečně podívat na severský film v původním znění. (1 067.)

„Sailing“ je pohodová písnička, která může konkurovat Mikovým starším kouskům, jako byly třeba „Moonlight Shadow“ nebo „To France“. Klip je ale bohužel víceméně monotónní a jalový. (1 066.)

Marně pátrám v paměti, jestli jsem kdy viděl špatný film o umělé inteligenci. Tenhle má i originální hudbu. (1 065.)

Tohle prostě nemůže fungovat. Snaha udělat z audiokazety film nedopadla dobře a po technické stránce jde o katastrofu (naprosto mizerné postsynchrony). Těžko říct, zda vinit Izera, nebo Zmožka. Na druhou stranu neškodí podívat se na pražské ulice na počátku devadesátých let, tehdy ještě brázděné starými škodovkami. (1 064.)

„Wilsone!!!“ Oproti mladší Jehovově pomstě nabízí Život není krásný mnohem více akce a děj má daleko rychlejší spád. Přestože obraz je nekvalitní, je vidět, že Pohl dobře ví, kam umístit kameru a kdy stříhat. (1 063.)

Občas mám pocit, že mi ujíždí vlak. To když nedokážu držet krok se současnými trendy v popmjůzik, chytrých telefonech, politických kauzách a seriálech. Stmívání jsem si pustil prakticky z toho důvodu, abych věděl, o čem se mluví. A vzhledem k tomu, že tahle série nemá úplně tu nejlepší pověst, jsem se rozhodl přetrpět alespoň první díl, abych nekritizoval jen na základě zprostředkovaných informací. No to jsem si zase jednou dal. Už dvě minuty po začátku tohohle šloku jsem se kurevsky nudil. Zvěsti nelhaly, je to nehorázná sračka a Bella Swanová je ta nejméně zajímavá ženská postava, kterou jsem za poslední roky viděl. Herectví Kristen Stewart je jedním slovem otřesné. Vždyť ta holka ani nedokáže zavřít tlamu a celou dobu kolem sebe zmateně čumí. No a to, jak Stephanie Meyer zkurvila upíry, je prostě napřesdržku. Měl jsem vždycky dojem, že upíří jsou děsiví, ne sexy plejbojové s třpytící se kůží. Prostě to je jako vychcat se na hrob Maxe Schrecka a Bély Lugosiho. V tomhle namodralém svinstvu nefunguje pořádně téměř nic, scénář je prostě mizerná adaptace (jestli je i kniha stejně mizerná, to se nejspíš nikdy nedozvím). Stmívání je opravdu určeno pubertálním patnáctkám, kterým je jedno, že postavy a scénář stojí za vyližprdel, a stačí jim, že Jacob má sexy vánočku. (1 062.)

Chvíli to trvá, než si zvyknete na to, že Daniel Radcliffe už není Harry Potter a že jako advokát působí poněkud mladě. Pak se ale jedná o příjemnou hororovou podívanou, kde není o husí kůži rozhodně nouze. Sympatické prostředí, děsivá historka a skvělé provedení s důrazem na detail. (1 061.)

Jak poznáte sračku? Jedna z postav se jmenuje Joshua. Nemám ve zvyku hodnotit filmy, které jsem neviděl, a u nedokoukaných snímků jsem na vážkách. Prezidentova muže jsem z velké části prospal, ale soudě podle začátku filmu se v něm debilita a schematičnost vyskytují v míře větší než velké. Prostě tupost s Chuckem Norrisem, nic víc. (1 060.)

Může existovat životopisný film o vědci, který by se vcelku úspěšně vyhýbal žánrovým klišé? Může. Teorie všeho v tomto směru předstihuje Kód Enigmy. A je dobře, že se točí filmy o právě takových lidech. Smysl pro humor, který si Stephen Hawking uchoval i v takové životní situaci, je něčím naprosto úžasným. (1 059.)