JASON_X

Blbá nesympatická štětka čmajzne partě grázlů klepky a zdrhne do strašidelnýho paneláku ke svojí ségře. Ségra je taky blbá, protože tu čůzu okamžitě nevyrazí. No ale to by potom nevzniknul tenhle film, že jo. No a štětka pak velmi záhy zjistí, že na světě můžou bejt i děsivější věci, než mít v zádech tlupu nasranejch naposilovanejch vymaštěnců. Film většinu času stabilně jede po čtyřhvězdový koleji, a to díky temný atmošce a nevyzpytatelnýmu nepředvídatelnýmu ději, pár vteřin je dokonce pětihvězdových (to když Victor potká v kópelce Věstonickou Venuši v BDSM postroji), ale bohužel odlehčenej groteskní závěr je tak kazišuckej a obludně pitomej, že mi dojem z celýho filmu rázem radikálně pokazil. SPOILER: Takže ta blbá nesympatická štětka se jakože stala... ne, ona snad od počátku byla vtělením akkadský Lamaštu? Božínku...

Překvapivě zdařilá norská popkulturní pohádka o vlkodlacích. Se zajímavými herci s civilním hereckým projevem, se zádumčivou atmoškou a přitom vcelku akčním dějem, slušně krvavá a stoprocentně braková, ačkoliv se snaží o realistickou věrohodnost. Holka v hlavní roli sice ve skutečnosti není heterochromická, ale na rozdíl od většiny teenagerů v amerických filmech je určitě sympatická. Jenom tu její "dojemnou" hluchoněmou sestřičku si mohli tvůrci odpustit, ale to už je holt Netflix, že ano.

Nevím co napsat jiného, než že se jedná o důkladnou vykrádačku The Cube, ovšem se slabším scénářem, se slabšími herci a herečkami a s mnohem slabší výpravou a vizuální působivostí celkově, protože děj se neodehrává v promakané krychli, nýbrž jen v kukuřičném poli. Ale jelikož mě film ničím konkrétním neštval ani se mi ničím neprotivil, ba naopak se mi dost líbila hlavní hérečka, do podprůměru ho nehodím, jako relaxačka na jedno použití je to dostačující materiál.

Nervydrásající katastroficko-ekologický thriller norské provenience, před jehož akčním nábojem a strhujícím dějem musí závistí zblednout i ty nejlepší díly těch nejlepších Dietlových československých televizních seriálů. Nastěhuje se Sofia ke Stianovi a bude dobrou náhradní matkou jeho synu Odinovi? A podaří se jí posléze při téměř pirátské sóloakci zachránit jejího milého vousatého plešáčka z útrob obří plošinné nohy? Nezahubí je poté uniklá hořící ropa na mořské hladině? Dokáže Sofia ve finále povolit ventil na pumpě čerpadla? A čí je to vina, že lidé bez ohledu na Matku Přírodu bezohledně provrtali mořské dno jako ementál? A co na to Gréta? To vše a ještě mnoho dalšího se jistě dozvíte, pokud vydržíte až do konce a neusnete.

První moje reakce byla ohrnutý nos a otrávený úšklebek: "Zase nějaký kvazihorror s dětmi, tyhle otřepané šablony už mě fakt nebaví...". Ale Mal de ojo se přece jenom těmhle otřepaným šablonám trochu vymyká. Třeba tím, že je to film mexický a z mexického prostředí, což už je samo o sobě zajímavé. Že jeho atmosféra má překvapivě blíž k opravdovému horroru, než k obvyklému hollywoodskému pseudohorroru s dětičkami. Že babizně v roli babičky tu její čarodějnici spíš věříte, než nevěříte. Zkrátka příběh je slušný, atmoška je solidně temná, a tak jedinou vážnější výtku bych měl k hercům, respektive herečkám. Jakousi vulgární šlápotu coby matku bych ještě překousl, navíc to byla pěkná baba, ale holka v roli starší dcery Naly hereckého talentu opravdu příliš nepobrala, pokud tedy za herecký talent nepovažujete ječení, řvaní, teatrální zadýchávání se a koulení očima. Provizorně zaokrouhluju nahoru a jsem zvědavý na další rejžovy starší filmy, které mi dosud unikaly, vypadají lákavě.

Poprvé viděno v -nácti, podruhé až teď po... mnoha letech. Ve své době jistě velepůsobivé dílo, o nezlomné vůli po svobodě a po spravedlnosti a o neohýbání hřbetu před "fašistickým" systémem a jeho zamindrákovanými a tupými slouhy a blá blá blá, prostě takové ty patetické kecy okolo. Dnes už poněkud vyčpělé a zastarale působící melodrama, tendenční, salónně levičácké, naivně černo-bílé, no a taky zdlouhavé. Přehrávající a šaškující Nicholson mi popravdě většinu času lezl na nervy, v reálu tyhle typy nemůžu vystát. Jediná postava, která mě ve filmu opravdu zaujala, byl (samozřejmě) "náčelník" Bromden.

Sofia je rozmazlená a protivně afektovaná náctiletá pizda. Hraje lední hokej (to leccos vypovídá) a její bojfrend se jmenuje Hamid nebo Hakim nebo jak, protože tuhle sračku točil Netflix. Zato její fotr, tvrdej jako kámen a pružnej jako ocel, je dobrej řízek. Vysloužilej voják 'Ndranghety, nemilosrdnej zabiják, kterej se octne na cestě pomsty, a kterej dosud nezapomněl, co se v mládí naučil (jak divák ke své velké radosti brzy zjistí). A světe div se, dokonce i z pizdy se postupně vyklube docela fajn žába, protože její padre jí dá hodně drsnou školu. A v samým závěru už je dokonce přímo k zulíbání, jsme svědky zrodu skvostně temný comicsový postavy, a já si přeju rychle další pokračování!

Ne že bych byl zrovna talmudista, ale o judaismu a věcech s ním souvisejících jsem toho přečetl hodně, a tím pádem hodně důvodně pochybuju, že by se nějaký chasidský kabalista pouštěl do nějaké pofidérní okultní evokace z tak mrzkého důvodu, jakým je přivolání zpátky na svět jeho mrtvé staré. Zkrátka béčkový scénář na zhruba stejné úrovni nesmyslnosti, na jaké se točí třeba filmy z amenitských komunit, nebo o podobných pro stádo fascinujících exotech. A ten digitální kozel je k naprosto smíchu. Ale na druhou stranu je prostředí zbožných židů v žánru duchařského softhorroru vcelku příjemná změna a za ten závěr patří taky nějaký ten bod navíc, takže nakonec takový lepší průměr.

Pochopitelně, že ve filmu vidím spoustu nedostatků a nesmyslů. Třeba že padesátikilová hubená holka si pohazuje s udělanejma svaloušema. Nebo různé nedotaženosti a nelogičnosti v ději a v jednání postav. Prostě scénárista si svou práci ulehčoval a zjednodušoval jak to jenom šlo. Ale tyhle filmy přece nemaj bejt složitý a logický, že jo, u nich se v první řadě počítají jejich relaxační účinky. A já si nemůžu pomoct, ale ta klučičí buchta mi byla strašně sympatická, její roli jsem jí věřil minimálně na 90% a u filmu jsem se bezvadně odlehčeně bavil. Navíc sympatický nebo aspoň zajímavý a výrazný  jsou i všechny ostatní postavy, dokonce včetně těch dvou dětských. A na konci jsem se přistihnul, že se úplně těším na takovej ten klišoidní polopatickej epilog, ve kterým se teta Ali nastěhuje ke svýmu švárovi a dělá s ním mámu dětem svojí mrtvý ségry... Hergot asi už stárnu. A nebo holt i dřevorubci mají své dny.

Ze všech povídkových horrorových filmů, kterých jsem viděl už spoustu, je tenhle určitě v nadprůměru. Příběhy mají slušné tempo a ani jeden není vyloženě slabý. Jen ten propojovací (The Projectionist, režie i scénář Garris), s mihnuvším se Rourkem, je úplně zbytečný, ale to tak bývá u povídkových filmů vždycky. 1(The Thing In The Woods, režie i scénář Brugués): Začíná se na nevážnou notu, hororová parodie/komedie, ale s několika hezkými momenty (třeba "rozštěp" hlavy) a obsahem dost členitým i bohatým na celovečerák. Kombinace slasheru a invaze parazitického šmejdu z vesmíru, to můžu. 2(Mirari, režie Dante): Slušná psychárna, vhodná ke zhlédnutí před plastickou operací obličeje. Kdo by při ní nevzpomněl na Dentistu? 3(Mashit, režie Kitamura): Můj oblíbený japonský zběsilec tentokrát ne snad přímo zklamal, ale nenaplnil moje očekávání. Že by léčba dětského traumatu scénáristky z pobytu v katolické internátní škole? Nebo vyřizování si účtů s neoblíbenou katolickou církví? Chaotické, nepřesvědčivé, trikově slabé. Ale šukačka kněze s jeptiškou pobavila. 4(This Way To Egress, režie Slade): Černobílá cronenbergovská psychedelie, asi nejhorrorovější povídka z celého filmu, s temnou a hutnou atmosférou, kterou bohužel kazí dva otravní fakani. 5(Dead, režie i scénář Garris): Nevěřte mrtvým, i kdyby to byla vaše matka. Tedy pokud chcete zůstat naživu. Obsah drsný, ale natočeno přitom vcelku decentně, ve stylu softhorrorů pro mládež.