JASON_X

Patříte-li tak jako já do skupiny diváků, kteří považují Texas Chainsaw Massacre ze čtyřiasedmdesátého za směšnou, nudnou a mizerně natočenou amatérskou debilitu, možná vezmete zavděk tímhle hodně volně pojatým prequelem. A povedeným. Scénárista si trochu šňupl pro povzbuzení fantazie, bulharská divočina uspokojivě nahradila americký jih zalidněný divokými a zdegenerovanými burany a řežba může začít. Úvodní scéna s narozeninami malého Leatherfejse je kouzelná, jen pochybuju, že by takový prcek tak zlehka nesl onu kravskou motorovku (pokud by ovšem nebyla z plastu). Intermezzo z pakárny šíleného doktora posedlého elektrošokovou "terapií" je příjemným zpestřením děje, následné roadmovie taktéž, ale konec už jede ve starých známých kolejích - šílení hillbillyové honí svoje oběti, oběti křičí, pak jsou dopadeny a je s nimi amen. Více méně šílené jsou i ony oběti (které se navíc honí i mezi sebou), poliši i zaměstnanci blázince. Co na tom, že Hewittovi se jmenují Sawyerovi, vždyť jak pravil klasik : "Co je po jménu - i pod jiným jménem budou Leatherfejsovi řezničit stejně". Lili Taylor coby matka vyšinutého rodu je okouzlující. Velmi příjemný, laskavě hřejivý filmeček, jsem mocinky spokojený a radostně tleskám pacičkami.

Přesně ten druh filmu, který jsem přesně v oněch letech (vlastně spíš ještě o pár let dřív) lačně vyhledával v regálech videopůjčoven. Kromě sympatické Hilary jsou všechny postavy buď nesympaťáci, nebo dementi, nebo rovnou nesympatičtí dementi, takže jim jejich neradostné osudy ze srdce přejete a po náročném pracovním dni si před spaním trochu polaskáte svého vnitřního démona pomstychtivosti (ta Cheri byla ale kardinální svině, což?). A vedlejší otázka pro později narozené: Víte, jak kdysi obecný lid vyslovoval jméno Patrick Swayze? "Patrik Švajce", nekecám! Hned jak ho vidím, vždycky si na to vzpomenu.

Sám jsem kdysi hodně a závislácky chlastal, takže bych měl asi mít s podobnými vypatlanými polodementními troskami soucit. Ale nemůžu si pomoct - nemám. Mám pro ně samozřejmě trochu empatie a porozumění, ale hlavně cítím zhnusení a takový nějaký světabolný smutek. Doporučuju po obou dílech od pí Třeštíkové ještě zkouknout eXtra bulvární videa s Katkou ze srpna a listopadu 2017. "Vypadáš dobře Katko... A chtěla bys něco vzkázat paní Třeštíkové?" Ty krááávo, že ti huba neupadne ty filcko novinářská!

Díky internetu si už dneska každý zvídavý divák může lehce zjistit, že filmový scénář má se skutečnou událostí okolo požáru v Měděnecké pakárně společného pramálo. Ale o to mi vůbec nejde, hodnotím jen film. A vzhledem k roku vzniku a mládí režiséra je Renčovo Requiem vskutku mimořádný zjev v malém českém filmovém chlívečku. Téměř stoprocentní absence typicky českých filmových nešvarů jako šaškárny, podbízivosti, líbivosti, laskavé hřejivosti, vyumělkovanosti a podobného nečistého šmejdu, naproti tomu spíš syrovost, přirozenost, realističnost, plus v neposlední řadě skvělá hudba. Obracel jsem dlouho v ruce pátou hvězdu, možná se sem ještě vrátím...

Hrozný lesů pán vystajlovaný, vysolárkovaný, afektovaný übergej s partou pištících týnejdžrů-loupežníků, opravdu hrůza pohledět. A v roli Jarmily jakási béčková pornohvězda, achich ouvej. Ale lepší podobné kusy než třeba Troška apod. Rád jsem viděl Kukuru a moc se mi líbily exteriéry z kopců a kopečků severně od Loun, nebo z Českého ráje, už aby bylo jaro... P.S.: Ale ne, třetí dát nemůžu, ta nevkusná hudba mi fakt rvala uši.

Pamatuju si dobře, že napoprvé v kině jsem byl kdysi trochu zklamaný. Vodník skvělý, ale nebavila mě třeba Polívkou zkarikovaná Polednice, nebavil mě chechtající se umrlec Roden, prostě chtěl jsem mít filmové zpracování mé oblíbené školní četby ještě temnější a vážnější, horrorovější. Ale po letech a po několika dalších projekcích už nekompromisně zvedám palec nahoru. Nádherná hudba, nádherné obrazy, drsná poetika, svébytný filmařský jazyk... Takových originálních filmů se v naší kotlině mnoho nerodí.

Trochu nešťastná kombinace asijsky šíleného akčňáku a infantilní komedie a la Bud Spencer a Terence Hill. Trojlístek vzteklých Číňanů se zálibou ve čtvrcení a amputacích mě hodně bavil a jejich scény bodání noži a sekání sekáčky jsou fajnová relaxace, ale v žebříčku filmové brutality a syrovosti jim dávám tak maximálně šestou příčku z deseti. Protože veškerá akčnost je zabalena v tak mocinky laskavě hřejivém komediálním kabátku, že ji nelze brát ani trochu vážně. Kdyby si komediální složka vystačila jen s korejským Budem, který grázly fackuje a mlátí pěstí do hlavy jako jeho slavný italský protějšek, ještě by to šlo. Ale "směšné" karikatury jeho podřízených i nadřízených a jejich imbecilní dialogy sráží film na úroveň neškodných rodinných zábav na silvestrovský večer. A já od mých Korejců očekávám temnou a nelítostnou řezničinu a ne estrádu pro mládež, kdybych chtěl vidět nějakou dobrou asijskou akční komedii, sáhnu radši po nějaké Chanovce.

Plus: Norské exteriéry a hudba. Mínus: Celý zbytek filmu. Jakékoliv průměrné béčko mě bavívá víc, než namachrovaně velkofilmově se tvářící thriller, od kteréhožto traileru jsem si málem sliboval nový Se7en či co. Omyl, výsledkem je jen nezáživná zdlouhavá šeď s nesympatickými herci, banální zápletkou a trapně schematickým koncem. Ke zbytečným filmům mě vůbec nebaví psát komentáře, takže končím a jdu dělat něco smysluplnějšího. Ale někdy v létě bych se rád podíval do Bergenu, vyjel si lanovkou nad město a čuměl dolů do zátoky... P. S. : Kilmerovi nějak stajlisti upravovali fasádu, nebo má chudák v pokročilém věku opravdu tak přízračně hnusnou držku?

Esteticky krásný válečný film - přesvědčivé válečné scény, ohromující výprava, hudba i obrazy zprvu dlouho podmanivé, asi nejvíc mi učarovaly pohledy na letadla ve sluneční záři nad tyrkysovým oceánem... Ovšem postupně začala nádherně temná a neradostná hudba po špílbergovsku cajdákovitět a působivé obrazy byly neurvale přebity megaporcí tak ohavného a nízkého patosu, že jsem se měl co držet, abych znuseně nevrhnul. A vnucuje se mi teď navíc ještě jedna otázka: K čemu jsou probůh vlastně filmy z druhé světové války ještě dneska dobré, když od jejího konce už uplynulo přes sedmdesát let? Aby nám znovu a znovu škodolibě ukazovaly, jak pitomí byli naši předci, když se ještě relativně nedávno masově vybíjeli mezi sebou? Jak byli Angličani obětavě vlastenečtí a chladnokrevně stateční? A Němci podlí a zákeřní? (Střílet na evakuující se vojáky, fuj!). Jděte se bodnout. Proč si Angličani stále potřebují zvyšovat sebevědomí tímhle poněkud vyčpělým způsobem? Protože dneska mají ve své vlastní zemi stále menší a menší vliv a můžou už leda tak nostalgicky vzpomínat na svou slavnou imperiální minulost? A současní, až do morku kostí poslušně zpacifikovaní Němci, si budou z podobných stereotypních filmů stále dokola a dokola obnovovat svůj pocit viny, i když jejich válečná generace už téměř vymřela, a budou pak ve volbách volit všelijaké pošahané sluníčkářské kreatury, které v posedlosti jakýmsi zrůdným pseudohumanismem zasviňují Německo, potažmo celou Evropu i s Británií všemožnými nečistými pronárody. Zatím jednoznačně nejslabší, respektive nejpřízemnější, nejstředoproudovější Nolanův kus.

Po filmařské stránce skvělá práce. Hlavně pečlivá kamera je na výbornou, jak to obvykle u ruských filmů bývá, dlouhé záběry mi evokovaly meditativní kameru u Tarkovského. Ale scénář je nečekaně slabý, stejně jako v předminulé Jeleně. Citlivějšího a nezmlsaného diváka děj možná přiměje zamyslet se nad mnoha palčivými společenskými problémy, zatímco psychologickými filmy otužilý cynik bude už nejmíň od půlky pokukovat po časomíře. Postavy jsou sice více nebo méně realistické, zato ale krajně nezajímavé a nesympatické. Hlavně ústřední dámské trio je jak vystřižené z venkovského zvěřince: 1) Odporná SVINĚ (žena) - celou dobu jsem čekal, kdy už to její starej nevydrží a jednu jí po rusku jebne přes pysky. Narodit se takové matce je vskutku prokletí. A prokletí je mít i takovou bestii za ženu. 2) Vulgární KRÁVA (její matka) - jaká byla asi její matka? Kde započala tahle zrůdná protipřírodní mutace nenávisti k vlastním dětem? 3) Hloupá HUSA (mužova těhotná milenka) - chlap musí být opravdu mentálně retardovaný, když odejde z klece od strašné ženy do další klece k jen o něco málo méně strašné ženě; její hloupost i hloupost její matky je totiž děsivá. Muži v misogynním příběhu vycházejí o něco lépe, ale třeba onen dobrovolnický koordinátor se svými pomocnými asexuálními androidy už je za hranou uvěřitelnosti. Bylo by sice moc a moc krásné, kdyby tak dobří a nezištní lidé opravdu existovali, ale obávám se, že tady se tvůrci nechali spíš inspirovat ideály než realitou. Týpci a typky jak ze sovětských filmů o pionýrech. Nebo jak z potěmkinovského Putinova Ruska. A o jediné postavě která mě zajímala a k níž jediné jsem cítil empatii, o ztraceném klukovi, jsem se nedozvěděl vůbec nic, i když celý film byl vlastně o ní. Ale jistěže chápu, že takový byl režisérův záměr. Ale zkrátka mě to nebavilo.