JASON_X

Námět z konce 19.století (H.G.Wells) je sice přenesený do současnosti, ale příběh je podaný tak naivně a schématicky, jako by byl z onoho 19.století i scénář. Ale je to holt film pro mládež, takže ho tak beru a neremcám. A z tohohle hlediska je to film povedený a zábavný. Děj odsýpá, triky jsou slušné a Dr.Caine dělá přesně ty věci, které by a jeho místě chtěl dělat každý normální chlap - straší děti, šmíruje a zneužívá ženské, vraždí nepohodlné lidi a tak, prostě klasika. Jakožto béčková mozkovýplachová oddechovka naprosto vyhovující materiál.

Nevzpomenu si, kdy naposledy mě nějaká horrorová komedie tolik bavila svou nápaditostí a hravostí (oním "bavila" samozřejmě nemyslím retardovaný fekální humor, kterému by se člověk chlámal s rozšklebenou hubou jako tupý pologramotný dement). A taky si momentálně nevzpomínám, kdy mi byla nějaká dvacítka ve filmu tolik sympatická, jako Farmiga mladší... sakra ta holka se mi chvílemi líbila snad ještě víc, než její starší odtažitá ségra. Jenže scénáristovi bohužel postupně tak trochu došel dech i inspirace, takže po skvěle nabušeném rozjezdu přišel pozvolný útlum akce i vtipu a nadějný spektákl se nevratně změnil v senilní a uslintaný blábol - půlku druhé půlky sledujeme banání, jalové a uslzené plkání mamky s dcerkou (jo, dojde i na "ajlavjú"). A aby toho nebylo málo, zhovadilý rejža nechá ještě snad čtvrt hodiny naprosto nesmyslně blýskat stroboskop, čímž mi celý závěr dokonale znechutil. Takže z prvotních nadšených pěti přes váhavé čtyři jsou z toho nakonec otrávené tři. Škoda promarněného, trestuhodně zmrveného potenciálu. A hitovka od Kim Carnes, povedený odkaz na Macheteho, ani vydařený konec, už výsledný dojem nezachrání.

Letošní Ant-Man mi po čase opět připomněl, že jsem si už několikrát chtěl znovu pustit československé Tři chrobáky. A tak se konečně stalo. Je zajímavé vidět film, který jste naposled viděli jako dítě... Mimochodem já jsem od mala sice instinktivně nesnášel klauny a mimy a podobná děsivá individua, ale jak pamatuju, na tuhle grotesku jsem se vždycky rád podíval, s takovou směsicí zvědavosti, fascinace, ale i ostražitosti a nedůvěry. A dneska jsem překvapený, jak dobře udělaný a nadčasový film to vlastně je.

Po trapných Avengerech a nesnesitelném superkreténovi Iron Manovi je tenhle comics hodně příjemná změna. Za druhou polovinu bych dal nejradši pět, ale když to srovnám třeba s X-Men... a vzhledem k tomu, že tyhle 'technokratické' pohádky přece jenom příliš nemusím... a za všechny ty reklamy na Avengery... tak 4 něco. Oblíbené scény: Tank s kroužkem. Spuštění Disintegration. Závěrečný souboj na dětském vláčku s očičkama. Bavilo mě i trio Ant-Manových kámošů. A v neposlední řadě: Připomněl jsem si mou oblíbenou československou pantomimu pro děti Traja chrobáci! Jinak ještě - Evangelině L. to s tmavým mikádem vůbec ale vůbec neslušelo. Zato pokusné sněhobílé jehňátko se mi setsakramentsky líbilo, už chápu proč se o bačovi a jeho ovečkách vypráví tolik nepěkných vtipů.

No já vám tady do toho teda nechci kecat, ale celý mi to přijde jako strašná nespravedlnost. Nějaká Šaron, vo který do tý doby skoro nikdo neslyšel, protože hrála jenom křoví v nějakejch podřadnejch šitech, ukáže jednou v ňákym filmu na chvilinku tu svou... vulvu, k tomu ještě chlupatou, no a rázem je z ní superhvězda a cerebryta a tak. No a přitom takový strašný spousty mnohem hežčejších holek a ženskejch ty svoje vulvy ukazujou v jistejch filmech pořád, eště navíc pěkně hladce voholený a líp vosvětlený, i zadky tam ukazujou, a dělaj chuděrky v těch filmech všelijaký šílený prasárny ze kterejch se kolikrát člověku dělá úplně šoufl, no a zná je jenom pár úchyláků a nemaj milióny doláčů za honoráře a nežijou v nějakejch superbarácích a maj jenom tak akorát prachy na svou pravidelnou dávku kreku, nebo na silikonový cecky udělaný v Brazílii nějakým přičmoudlým fušérským vošoustem. Fakt krutej a divnej svět...

Úžasná záležitost, kterou jsem si zamiloval na první zhlédnutí. Sci-fi pohádka, která vůbec, ale opravdu vůbec není vhodná pro děti. Přehlídka nejklišovitějších filmových klišé, umocněná nadsázkou a výbornými triky, je v tomhle filmu povýšená na velkolepou zábavu. A zároveň je to skvělá náborová agitka pro armádu Federace: "Jediný dobrý brouk je mrtvý brouk"! No a že bych za zběsile skákající, místy zcela nekoukatelnou kameru nejradši řezal ruce? To už se zase opakuju...

Milý a nevšední soft horror, který by mi mohl být ještě milejší, kdyby se scénárista trochu krotil se svou snahou o nevšednost i při míchání jednotlivých časových rovin dohromady. Ne že bych to nepochopil, ale nesedlo mi to. U béčkové oddechovky bych dal přednost klasické formě, prostě jedna lineární časová přímka a po ptákách. Ale paní motýlkářka byla moc fajn figura, jen škoda, že na konci nerozmázla Wiseovi makovici tím perlíkem.

Dvojky to po skvělých jedničkách nemají jednoduché s diváckou spokojeností, ale i druhý Maze Runner myslím potvrdil, že filmy o teenagerech a primárně určené teenagerům nemusejí být nutně jen lobotomizované komerční idiocie typu Twilight a podobné obludnosti. Jistě, jeho děj je místy naivní, nelogický a chaotický, stejně jako jednání jeho postav, ale to snad ve filmu pro mládež není na závadu. Aspoň mně to tedy nevadilo a naopak jsem si celou dobu liboval, jak je tohle dílko příjemně neradostné, temné, depresivní, klaustrofobické, paranoidní, napínavé, a navíc podstatně výpravnější i dějovější než jednička. Prostě akční scífko podle mého gusta. Ale komorní a nízkorozpočtová jednička se mi přesto líbila víc. A taky nesnáším skákající ruční kameru.

Formálně... tedy z hlediska formy... vlastně po formální stránce... prostě udělaný je to na pět. Ale když já radši ty "opravdový" horrory...

Výcuc od Cinemaxu mi sice naznačoval, že půjde o středoproudovou limonádu, ale jednak jsem chtěl vidět Héřin chrám a druhak jsem přesto doufal, že bych se mohl ve filmu přece jenom dočkat aspoň trochy nějakých těch černohumorných morbidností nad středoproudový rámec. Ale chyba lávky, zanechte všech nadějí, kdo si film pouštíte. Namísto toho, aby děj postupně gradoval, mění se naopak po celkem slibném rozjezdu v laskavě hřejivou a infantilně moralizující nudu, nudu vypočitatelnou a nenápaditou až do konce. A přitom jen konec samotný nabízel spoustu škodolibých variant a z filmové zápletky celkově se dala lehce vytřískat mnohem větší (=zvrácenější) zábava. K tomu nasládle hnusná hudba jak z Hobitína (nemyslím songy použité ve filmu) a diblíkovitá, slepicovitá a husovitá Juno Temple (o jejím partnerovi s očima jako sousedovic vořech radši pomlčím). A tak jediný moment, který mě ve filmu pobavil, byly dvě chasidské mlátičky s jejich "Šabat šalom!" a tečkou mezi oči.