JASON_X

Mňam. Tak tohle se Zombiemu stoprocentně povedlo. Na jeho předchozích filmech jsem vždycky našel nějaké ty mouchy, ale tenhle parádní kousek je absolutně fliegenfrei, řečeno spisovně česky. Dostal mě už začátek ze salemského čarodějnického sabatu a ani potom naštěstí nepolevil příval vizuálně poutavých, místy až psychedelických obrazů. Taky se mi poprvé opravdu stoprocentně líbila jeho žena a vlastně i všichni ostatní herci a herečky. Fantastická hudba (nemyslím teď staré dobré Velvety, ale ta iniciační nahrávka na vinylu je skvostná). Výborná kamera (no konečně). Skvělý scénář se spoustou skvělých scén... nebudu všechny jmenovat, moje hodnocení mluví za vše. Skoro mě až mrzí že za chvíli pálím na nádraží, dal bych si tuhle lahůdku nejradši ještě jednou!

Tak tohle mi naprosto prvotřídně sedlo, měl jsem asi na film tu správnou náladu. Nadchnul mě už ten parádní sedmdesátkový look (až po nějakém čase mi došlo, že film se v sedmdesátkách odehrává). Takže po estetické stránce lahůdka, škoda jen ruční kamery, většinou snesitelné ale v závěru zešílevší. Film má staromódní nejen fasádu, ale i stavbu - pomalu se rozjíždějící příběh, klasicky vystavěný, bez nějakých modernistických scénáristických vyfikundací, tak to mám rád. O to působivější je potom překvapivě vypjaté, vtipně masakrózní finále. Bavili mě i herci, hlavní i vedlejší. Barbara je moje stálice, i její manžílek ušel. Skvělý byl párek spiritistických hippíků, Lisa Marie se svou kouzelnou pusinkou a příjemně mě překvapil Fassenden, kterého si spojuju jen s amatérskými sračkami.

(DirCut) Konečně jsem si udělal čas na téměř čtyřhodinovou extended verzi tohohle westernového eposu. A s trochu těžkým srdcem ubírám jednu hvězdu z plného počtu, který by si jinak tenhle film z mnoha hledisek zasloužil. Třeba: Byl to kdysi dávno můj první film, ve kterém jsem viděl (slyšel) Indiány pořádně mluvit "indiánsky"... Nádherné obrazy... Zajímavý a členitý příběh... Ale když on ten příběh je bohužel vyprávěný takovým tím otravným Špílbergovským stylem, režisér Costner si naneštěstí neodpustil třeba všelijaké "úsměvné" dialogy a "humorné" výjevy ze života Indiánů a Indiánčat (to aby se středoproudové diváctvo mohlo v kině nablble uculovat), primitivní hollywoodské zjednodušování a "černobílení" (Pawneeové jsou ti zlí a útočící, zatímco Lakotové ti dobří a bránící se), podvědomou bělošskou nadřazenost (moudrý bílý muž musí hloupým rudochům poradit kde hledat tatanky, bez jeho pomoci by určitě pošli hlady), těžce slabomyslnou milostnou zápletku, trapné ekologické a moralizující vsuvky, prostě film je pojatý většinově, rodinně (tedy pro průměrně hloupou rodinu) a navíc je zaflákaný odpudivě hnusnou, bezduchou a sterilní filmovou hudbou. Též silně pochybuju o reálnosti postavy hlavního hrdiny - důstojníka US Army 2.pol.19.století, romanticky toužícího po hippiesáckém životě v souladu s přírodou a mezi milovanými Indiány. A není mi (už od prvního zhlédnutí) ani trochu sympatická bílá Indiánka, nesnáším její výraz, její pohledy, její "ledabyle přírodní" účes ve stylu glamrockových zpěvaček a její afektované herectví. No... a teď když jsem na film nakydal hnoje co to šlo, musím se přiznat, že i přes všechny tyhle jeho nedostatky ho mám přece jen hodně rád a je to (až na několik scén) taková moje malá nostalgická srdcovka. Nejoblíbenější scéna: Costnerova zastávka u šíleného a pomočujícího se majora.

(DirCut) Zpočátku se mi chvilku nedařilo dostat do děje ("Že by nějaká variace na Cloud Atlas?"), potom mě to začalo bavit a líbit se mi ("No vida, originální a koukatelný sci-fi romanťák!"), abych se ovšem v druhé půli začal neklidně ošívat a koukat po časomíře ("Cože? Ještě padesát minut?!"). Zpracování je hodně pohledné, forma hodně zajímavá, ale s obsahem už to je poněkud slabší. Mám takový dojem, že film má v divákovi vyvolat jakési existenciálně silné pocity a přivést mu na mysl jakési existenciálně naléhavé otázky... Ovšem na mně, kovaném fatalistovi, režisérův záměr vůbec nezafungoval. Takové ty jalové spekulace "co by bývalo možná bylo, kdybych tehdy býval udělal/řekl tohle nebo tamto...", mě přestaly bavit už někdy v pubertě. Takže filosoficky mě film nijak neoslovil, ale esteticky určitě ano, líbil se mi. A jeho další plus je, že laický divák z něj může načerpat něco málo povrchního moudra z teoretické fyziky. I když - nějaký velký třesk a velký krach? Houby, tomu se přece správně říká Šivův nádech a výdech...

Podobným filmům jsem nikdy neporozuměl, tudíž ani nepřišel na chuť. Dokážu je pochopit maximálně jako jakousi formu autoterapie jejich narušených tvůrců, ale jejich jiný smysl mi uniká. A hlavně u nich zažívám strašlivou nudu... ano, ne zhnusení, rozhořčení nebo šokovanost, ale pouze smrtelnou nudu, nic víc. Neumím si představit, že bych podobný film jako je tenhle dal bez proklikávání. Příšerná kamera, střih, scénář, hudba i herci. Ale každý holt máme svoje, někteří znalci žánru se budou v komentech rozplývat nadšením, já naopak Visceral ihned po letmém použití otráveně hážu k podobným "skvostům" jako třeba Srpski film, Dosalja, nebo k filmům Mariana Dory - tedy do koše. Jedna ubohá a zimomřivě se tetelící hvězdička je za celkem obstojné gore efekty a masky.

Jsem naprosto uzemněný, odvařený a vyhotovený... Po skončení filmu ještě dlouhou chvíli s pootevřenou hubou tupě zírám na běžící titulky a na rty se mi dere ono okřídlené "WTF?!"... Kriminální sci-fi thriller zkřížený se slabomyslným romanťákem ve stylu latinskoamerických telenovel, tak takovéhleho filmového hybrida jsem už fakt dlouho nežral. Nevěrohodně geniální superdetektiv, nevěrohodně zázračná supertechnologie, křehká a oduševnělá superkráska s nevěrohodnou aureolou světice, cestování časem, časové paradoxy, pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí - to jsou prosím podstatné tagy k tomuhle filmovému zjevení, další komentář mě nenapadá. Kvůli mému oblíbenému režisérovi a mému oblíbenému Caviezelovi pod tři nepůjdu, ale...

Měl jsem perverzní chuť na nějakou lobotomizovanou šílenost, kterou si pořádně properu mozek, no a podařilo se - řízením osudu mi totiž padl do ruky Animal. No a o čem že to vlastně je? To byste asi neuhádli: O partě lidáků, které v lese a později v lesní chajdě loví... budu mu říkat Animál. Tak tedy Animál je takové zubaté holohlavé hovado s hubou přes celou hlavu, jehož nejvyšším životním naplněním je sežrat každého lidáka kterého uvidí. No a o tom to prosím je. Lidáci se samozřejmě chovají jako naprostí idioti a ani vám moc nepřirostou k srdci, je mezi nimi například jeden mimořádně otravný gej, jeden pošahaný a hajzlovitý španělák a dva černobílí sourozenci, jakožto symbolický symbol Obamovy Ameriky. Plus špetka lekaček a nějakého toho nechtěného humoru. Shrnutí: Tempo svižné, stopáž snesitelná, děj roztomile pitomý, v rámci žánru "oddechový horrorový brak" z mojí strany vcelku spokojenost... Jen jsem se bohužel nedozvěděl, odkud se ti Animálové vlastně vzali. Ale počítám, že se mi to objasní ve dvojce, trojce, čtyřce nebo nejpozději pětce. Já osobně tedy tipuju, že v tom má prsty armáda. P.S.: Na účast ve druhém dílu už přikývli Charlize Theron a Ryan Gosling, který se prý navíc možná dokonce ujme i režie.

Samozřejmě že tohle není vůbec žádný dokument, ale hraný film se scénářem, dialogy a promyšlenou kamerou, který má jako dokument tak trochu vypadat. Nechci a nebudu se tedy ušklíbat nad nešikovnou vyumělkovaností některých scén, i když si o to přímo říkají, ale namísto toho radši vychválím hypnoticky čarokrásné záběry severské divočiny a hlavně příběh, který by si určitě spousta civilizovaných měšťáků ráda (aspoň načas) osobně prožila. Já tedy určitě. Mít pěknou indiánskou ženu, postavit si vlastníma rukama srub u aljasšského jezera a celé dny se toulat jako lovec po okolních kopcích, by se mi (aspoň načas) taky líbilo. Jen škoda, že francouzský režisér celý film pojal příliš strojeně, afektovaně, zkrátka příliš po francouzsku. Dal bych přednost větší syrovosti, opravdovosti a menší porci patetických a stokrát omletých žvástů o životě v souladu a rovnováze s přírodou. K postavě Normana Winthera: Skvělý chlap a sympaťák každým coulem, který se role sebe sama zhostil dobře a jeho schopnost přežití v divočině mu (i jeho ženě) věřím i mimo kameru. Jen by mi přišlo jaksi přirozenější a optimističtější, kdyby radši on a jeho mladá žena vyráběli jednoho mestice za druhým namísto toho, aby se neustále nezdravě věnovali jen smečce uštěkaných čoklů, kteří jsou sice jistě skvělí pomocníci, ale ne potomstvo. Tenhle model mi neblaze připomněl podobné neblahé modely z mého okolí a z naší současnosti vůbec.

Cesty lidského šílenství jsou rozmanité, jak dokazuje i tenhle skvělý (a pravda i trochu tendenčně sestříhaný) dokument o jednom fascinujícím cvokovi, který tak dlouho chodil s medvědy pro vodu... až mu jeden z nich utrhl ucho. I s hlavou. Nejvíc se mi líbí postřeh chlápka, který sbíral ostatky Timmyho a jeho přítelky do igelitek, že medvědi možná toho týpka nechávali tak dlouho naživu proto, že ho považovali za duševně zaostalého (domněnku, že tupá zvířecí hovada chovají možná jakýsi shovívavý soucit k lidským bláznům, považuju za hodnou hlubšího rozboru). Když se divák příliš nermoutí nad Timothyho drsným koncem, může si užít hromadu švandy při sledování tohohle fascinujícího blonďatého tajtrdlíka, kterak šaškuje před kamerou, jak se na medvědy (a taky lišky) pitvoří a mluví s nimi a poskakuje před nimi a michaelojacksonovsky jim pořád svým pisklavým hláskem melduje "ajlavjú ajlavjú", jak se rozplývá třeba nad medvědím hovínkem, nebo jak se modlí ke všem bohům o déšť... Jeho konec mu samozřejmě ani trochu nepřeju a mrzí mě, ale ani ho příliš nelituju, svým jednáním si o něj říkal a moc dobře to celou dobu věděl. A každopádně ho za jeho život i dílo obdivuju, stejně jako obdivuju spoustu jiných zajímavých podivínů (i když odvěká fascinace člověka šelmami mě nechává naprosto chladným, mám radši býložravce).

V rámci žánru FF je první část filmu nadprůměrná, s celkem věrohodně realistickou atmosférou a zajímavými ukrajinskými reáliemi. Inspirace prvním a nejslavnějším FFkem (Blair Witch Project) je zřejmá, ale o plagiátu nemůže být myslím řeč. Jákl u mě dlouho bodoval a dlouho jsem jeho Ghúla viděl v dobrém rozmaru na čtyři. Ale strašně mě zklamalo laciné, křečovité a bolestně trapné zakomponování osoby Andreje Čikatila do příběhu. Je to typický příklad staré známé pravdy, že méně někdy může být více. Divím se, že tvůrci do scénáře nepřihodili i báťušku Stalina, aby byl průser dokonalý. Tímhle zbytečným kiksem se Ghúl propadl do šedého průměru přeplácaných a senzacechtivých amerikanizovaných béček. A extrémně vyližprdelní kamera, v závěru extrémně vyližprdelní i na FFko, je další hřebíček do rakve tohohle nepovedeného pokusu o horror. Škoda, začátek byl fajn. A jelikož ze zajímavé vědmy Inočky se postupně stává směšná karikatura, nejzajímavější postavou filmu je pro mě žoviální "strýček" Valerij, který za hrst dolarů dokáže zařídit například hon na jelena s kalašnikovem, nebo který po pár stakanech vodky nemotorně zatancuje pro pobavení turistů i ruského kozáčka, ač sám je Ukrajinec.