JASON_X

Cesty lidského šílenství jsou rozmanité, jak dokazuje i tenhle skvělý (a pravda i trochu tendenčně sestříhaný) dokument o jednom fascinujícím cvokovi, který tak dlouho chodil s medvědy pro vodu... až mu jeden z nich utrhl ucho. I s hlavou. Nejvíc se mi líbí postřeh chlápka, který sbíral ostatky Timmyho a jeho přítelky do igelitek, že medvědi možná toho týpka nechávali tak dlouho naživu proto, že ho považovali za duševně zaostalého (domněnku, že tupá zvířecí hovada chovají možná jakýsi shovívavý soucit k lidským bláznům, považuju za hodnou hlubšího rozboru). Když se divák příliš nermoutí nad Timothyho drsným koncem, může si užít hromadu švandy při sledování tohohle fascinujícího blonďatého tajtrdlíka, kterak šaškuje před kamerou, jak se na medvědy (a taky lišky) pitvoří a mluví s nimi a poskakuje před nimi a michaelojacksonovsky jim pořád svým pisklavým hláskem melduje "ajlavjú ajlavjú", jak se rozplývá třeba nad medvědím hovínkem, nebo jak se modlí ke všem bohům o déšť... Jeho konec mu samozřejmě ani trochu nepřeju a mrzí mě, ale ani ho příliš nelituju, svým jednáním si o něj říkal a moc dobře to celou dobu věděl. A každopádně ho za jeho život i dílo obdivuju, stejně jako obdivuju spoustu jiných zajímavých podivínů (i když odvěká fascinace člověka šelmami mě nechává naprosto chladným, mám radši býložravce).

V rámci žánru FF je první část filmu nadprůměrná, s celkem věrohodně realistickou atmosférou a zajímavými ukrajinskými reáliemi. Inspirace prvním a nejslavnějším FFkem (Blair Witch Project) je zřejmá, ale o plagiátu nemůže být myslím řeč. Jákl u mě dlouho bodoval a dlouho jsem jeho Ghúla viděl v dobrém rozmaru na čtyři. Ale strašně mě zklamalo laciné, křečovité a bolestně trapné zakomponování osoby Andreje Čikatila do příběhu. Je to typický příklad staré známé pravdy, že méně někdy může být více. Divím se, že tvůrci do scénáře nepřihodili i báťušku Stalina, aby byl průser dokonalý. Tímhle zbytečným kiksem se Ghúl propadl do šedého průměru přeplácaných a senzacechtivých amerikanizovaných béček. A extrémně vyližprdelní kamera, v závěru extrémně vyližprdelní i na FFko, je další hřebíček do rakve tohohle nepovedeného pokusu o horror. Škoda, začátek byl fajn. A jelikož ze zajímavé vědmy Inočky se postupně stává směšná karikatura, nejzajímavější postavou filmu je pro mě žoviální "strýček" Valerij, který za hrst dolarů dokáže zařídit například hon na jelena s kalašnikovem, nebo který po pár stakanech vodky nemotorně zatancuje pro pobavení turistů i ruského kozáčka, ač sám je Ukrajinec.

Stejně jako má západní Evropa mohamedány a my cikány, Japonci mají prosím Číňany, kdo by to byl řekl. Ty potvory vám vlezou všude. A strašně rychle se množí... totiž připlouvají načerno z matičky Kitáje. A dělají bordel a podřadné práce a nemají charakter. Aspoň tedy z pohledu Japonců. Docela mi bylo líto těch tradicionalistických zachmuřených jakuzáků, mezi které se plíživě ale neodbytně vtíral plebejský a užvaněný čínský živel... Jinak Jackiemu vážná role docela sedla a tentokrát se kupodivu obešla i bez sebemenších komických vsuvek. No ale protože Jackie přece nemůže hrát záporáka bez jakékoliv nadsázky, scénář mu aspoň do úst vložil hromadu moralizujícího a patetického sajrajtu, takže Jackieho postava je sice gauner, ale jaksi neplánovaný, z donucení, dokonce nevědomky, no a v jádru je to stále prostý a obětavý a poctivý a čestný a uvědomělý chlápek. Prostě klasická asijská (hongkongská) směska mozkorvoucí naivity, slabomyslného kýče a gangsterského dramatu. Ale jsem zvyklý, takže mě to svým způsobem bavilo. Ještě víc než Jackie se mi ve své roli líbil fajn týpek Daniel Wu, ale vrcholem celého filmu je závěrečný pogrom wakizaši mávajících jakuzů na drzé Číňany, neskutečná klauniáda.

Haleluja, napotřetí jsem to konečně dorazil... Tedy ne že by to byla taková srajda, ale nějak nebyl čas ani energie nebo co. Takže: "Matka zachraňující svoje děti" jest anotace, při které se mi spolehlivě uzavírá pylorická záklopka a na rukou mi naskakují bílé pupínky, protože reálně hrozí možnost zvratkopudného patetického škváru. Ale naštěstí je všechno jinak, Gosling se nezbláznil ale naopak příjemně překvapil, a já nemusím na jeho místo do své top tenky vracet Belmonda. Na scénáristickou i režijní prvotinu skvělá práce. Jeho rukopis je osobitý a výrazný, jeho vidění světa bizarní a neradostné, jeho postavy často divné nebo rovnou deviantní, děj filmu je lehce psychedelický a tak trochu jakoby nízkorozpočtově experimentální, použitá hudba je skvělá, celý Lost River na mě působil jako takový derivát starého dobrého Lynche z jeho zlatého období (ještě než úplně "znesrozumitelněl"...) Nadrženě se těším na dalšího Goslinga! Jen ještě jeden dovětek - před časem bych býval nevěřil, že něco takového jednou napíšu, ale začínám mít neodbytný (a nepříjemný) dojem, že na jisté tklivě a unyle se tvářící irské holčině je ze všeho nejzajímavější její křestní jméno a až hodně hodně za ním její herecký projev.

Předchozí dva díly by se ještě shovívavě daly onálepkovat jako koukatelné mládežnické sci-fi oddechovky, ale tohle je především telenovelický pseudoromantický blábol speciálně určený mírně retardovaným pubertálním týnkám, než cokoliv jiného. Snad stokrát jsem vduchu zařval: "I jdi už s tím tvým za.raným Pýtou do pr.ele ty blbá ku.do! A přestaň tak debilně tklivě čumět!", nebo něco na ten způsob, prostě po dřevorubecku. Fakt nevím, co víc bych k tomu napsal. Místy jsem trpěl jako týrané zvíře, chvílemi odvracel zrak a tupě se ládoval žrádlem, abych během sledování téhle senilní hovadiny zažíval aspoň nějaké libé pocity. Za takovýhle těžkotonážní náklad toho nejhnusnějšího sladkobolného a moralizujícího patosu by se snad musel stydět i ten kýčařský prasopes Špílberg. Sci-fi po ženském... ne, pardon, po husím způsobu. Druhá za vizuál.

Zatímco jednička mě celkově jakž takž průměrně bavila, tedy aspoň do té míry, do jaké mě může bavit hloupoučká oddechovka pro mládež, u dvojky jsem přes hodinu klel jako pohan. Byl jsem znechucený a otrávený její rozvláčností, polopatičností, hnusnou hudbou, dlouhými pohledy z očí do očí a tunou patetických žvástů. A pak ještě přišla úmorná porce nudy ze zákulisí Hry a z dementní televizní estrády. Prostě první hodinu můžete s klidným svědomím přeskočit (pokud tedy nejste fanoušky knižní předlohy). Ale Hra samotná mě už bavila a hlavně celý film je po filmařské stránce o třídu lepší než první díl, i ta ruční kamera se dá vydržet. (Zajímavý komentář: JFL)

(Předesílám, že knižní předlohu neznám, hodnotím tedy jen film) / Potenciálně nadprůměrně záživná oddechovka, kterou ovšem pomrvily tři zásadní faktory: 1)Příšerná ruční kamera, často vyzoomovaná a rozskákaná. 2)Nešťastný výběr herců (divná Katniss, nesympatický Peeta, nebo prezident Snow, který vypadá jako houmlesák). 3)Rozvláčný scénář, obsahující obří porci teatrálnosti, uslintaného patosu a otravných (třeba vztahových) plků. Ale v zásadě dobrá relaxačka. Ze zápletky se ovšem dalo vytřískat mnohem víc, jsem tedy zvědavý na další díly, provizorně zatím dávám tři. Mimochodem dvě celkem dobré skladby při závěrečných titulcích.

Někdy před ca 20 lety moje první významné setkání s novým ruským filmem, které pak dlouho dlouho nic nepřekonalo, snad až Vozvraščenije a Izgnanije od Zvjaginceva, nebo Nočnoj dozor od jistého šíleného Tatara. A přitom laskavě hřejivý a prosluněný začátek filmu tomu nijak nenasvědčoval - idylické okamžiky na dřevěné dače vprostřed ruského letního venkova 30.let působí mile vančurovsky, poeticky až kýčovitě. Ovšem režisér má jiný záměr: Nečekaná návštěva z města začne do děje i do divákovy duše vnášet mírný neklid, který postupně zesiluje a zesiluje, aby vygradoval v drsném a nemilosrdném finále, které po předešlých úsměvných rodinných scénách působí jako rána kladivem do hlavy. Nevím tedy jak vy, ale já byl z toho konce napoprvé dost omráčený. Nu ale což, tak už to holt v Rusku chodilo, chodí a chodit bude... Výborný Meňšikov, výborný režisér, scénárista i herec Michalkov a výborná je i jeho malá (vlastní) dcerka.

Zběsilá jízda a neskutečný nářez! Tuhle fantasmagorickou geniálnost že režíroval sedmdesátiletý dědek?! Má úcta. Tímhle nabušeným akčním postapem se žánr akčního postapa posunul kamsi do vyšších filmových sfér, někam mezi filmové kategorie jako "umělecká záležitost", "orgasmický zážitek", nebo "pastva pro oči". Jsem okouzlen, pobaven a esteticky zcela ukojen. Jen nechápu, proč se to vlastně pořád jmenuje Mad Max, když Max je jedna z mála postav, která v tomhle filmu není více nebo méně šílená!

Nebudu filmu vyčítat, že knihu hodně osekal a zjednodušil a soustředil se jen na samotnou plavbu, která je samozřejmě divácky atraktivnější, než třeba shánění balzových kmenů v Ekvádorské džungli, nebo zajímavé Heyerdahlovy historicko-mytologické vsuvky. Ale co neodpustím, je na evropský film nečekaná porce 'velkofilmizace' neboli přiblblé hollywoodizace, kterou si dokážu vysvětlit snad jen snahou tvůrců zalíbit a zavděčit se tupému diváckému stádu popcornistů a středoproudařů. A tak je plavba zdramatizovaná jak jen to jde, i za cenu překrucování textu knihy, míchání jednotlivých příhod dohromady, nebo dokonce drobných výmyslů. Celý děj je podbarvený tím nejodpornějším druhem filmové hudby, tedy sterilním "velkofilmovým" cajdákem, no a bohužel polynéský konec je pak úplně useknutý. Škoda. Ale aspoň že se ve filmu mluví norsky a točili ho Skandinávci.