JASON_X

No tohle je fakt těžký hodnocení... První půle naprosto skvělá, psychologická, s náznaky mysteriózna či thrilleru... Po nečekaném zvratu přišel údiv, rozčarování a proklínání tvůrců, asi jako "Proč se z toho nějakej zatracenej kretén pokouší dělat frašku?! Vždyť by to mohlo bejt tak skvělý horrorový scífko!" Pak postupně vcelku smíření se se změnou/s posunem žánru, a po skončení (které myslím přišlo až zbytečně rychle) se mi to zase v hlavě pomalu rozkládá (sakra jak to mám říct jinak, když ne "rozležuje"?), no a nemůžu si pomoct, shledávám tenhle film osvěžujícím, originálním, líbil se mi, bavil mě, pobavil mě, bavila mě psychicky labilní Majka... Ale stejně by bývalo mnohem lepší zůstat v temné horrorové rovině, stačilo málo.

Po pěkném úvodu s Billym v jeho chytrém masážním křesle, dojde za doprovodu jakéhozi poblijózního cajdáku na seznámení diváka s partou našich vystajlovaných hlavních hrdinů. A jsou to tentokrát tak extrémně nesympatické a protivné kreatury, že se od té chvíle už nemůžete dočkat jejich nekompromisního vyvraždění metodami ještě o mnoho sadističtějšími, než jaké použilo Billyho masážní křeslo. A fandíte samozřejmě zabijáckému domu. Výsledek ovšem není vůbec jistý a až do konce budete tápat v nejistotě: Podaří se primitivní rozkuřovačce, která nevěrohodně předstírá intelektuální programátorku, prolomit důmyslné domovní kódy a dostat se domu do jeho kybernetického mozku? Napětím jsem skoro nedýchal...

Libozvučná tchajwanská čínština byla asi tím jediným důvodem, proč jsem film dokoukal do konce, ačkoliv mi už po pár minutách bylo jasné, že tenhle pseudohorror pro mládež mě bavit nebude. Nudné polo FFko s nudným dějem a nudnými postavami. A jelikož videa na výšku točí blbci, je film vlastně hlavně o blbcích. O blbcích, kteří streamují svá na výšku natočená blbská duchařská videa, a kteří se tím dostanou do konfliktu s opravdovým duchem. Bez napětí, bez originality, bezduché. Takřka o ničem.

Už jsem se obával, že Korejci poněkud vyměkli, protože několik mých posledních setkání s tamními horrory a thrillery nebylo příliš uspokojivých. Ovšem touhle řežebnou peckou se Korejci vrací do mého merku na plné koule. Krvák par excellence, takový se často nevidí. Brutální rubačka zločinců s policajty na palubě zaoceánské lodi by byla i jen sama o době na poctivé čtyři pěticípé. A TO nejlepší přitom v té době ještě zlověstně dřímalo v podpalubí, zmutované, nehybné, komatoidní. Ovšem když TO bylo omylem zkropeno několika kapkami lidské krve, protékající po kýblech palubami jako chcanky slamníkem, začaly se dít věci. Umlátit někoho jeho vlastní utrženou rukou jsem už ve filmu viděl, dokonce dvakrát myslím, skvělý gag. Ale aby někdo (v tomhle případě dokonce normální člověk) někomu ruku v zápalu boje ukousl, respektive uhryzal, tak to je pro mě novinka. Za úžasné podpalubní monstrum musím zaokrouhlit nahoru. A moc rád bych viděl souboj tohohle impozantního natural killera třeba s Michaelem Myersem, nebo Jasonem Voorheesem. +90%.

Tenhle film jsem viděl ještě v minulém tisíciletí, nejspíš v Aeru na Žižkově, a až dodnes, kdy jsem si dal repete, jsem si ho docela dobře pamatoval. Některé filmy se holt člověku vryjí do paměti, ačkoliv Victor a Thomas, mladí kluci z rezervace, se příliš nepodobají těm pomalovaným ječícím divochům na koních, s luky, šípy a tomahawky, které jsem v dětství tak bezmezně obdivoval. Popravdě mě ale druhá projekce už neoslovila tolik jako ta první, dávám přednost trochu vážnější notě, a odlehčená a úsměvná forma filmu na mě byla místy až příliš komediální a cukrkandlová, stejně jako dialogy a hlášky Victora a Thomase byly často až příliš vyumělkované. Ale za úplně největší průser považuju tu děsivou paruku, kterou tvůrci narazili na hlavu jakoby ostříhanému Victorovi, tenhle neestetický detail mi závěr filmu docela otrávil. Na druhou stranu se pak filmu i přes svou zkratkovitost, grotesknost a nadsázku podařilo výborně vykreslit realitu života v takové indiánské rezervaci, i pocity Indiánů mimo ni, je holt znát, že ho psali i režírovali domorodci.

Předně bych rád uvedl na pravou míru anotaci od nějakého kašpara ze Cinemaxu, který film zjevně neviděl. Pasmay není tanečnice, ale tanečník, čímž film rázem dostává úplně jiné kontury. A tak z nízkorozpočtového alternativního road movie o hledání indiánské identity je rázem road movie o hledání úplně jiné identity, takové té alernativní identity. No nic, trefa vedle, stane se. Ale bylo to aspoň trochu o Indiánech a shledání s indiánskou maminkou bylo dojemné. A všem zklamaným zájemcům o hledání nějakých těch indiánských identit pak doporučuju radši tohle alernativní road movie.

Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ.

Po zhlédnutí filmu si zhnuseně říkám, že svět je vskutku špinavé, neradostné, ba hnusné místo. Hnusná je Francie, hnusné je Katalánsko (a hnusné je tedy i Španělsko), hnusný je Maghreb a hnusné je to určitě i všude jinde, i když to už film neukazuje. Hnusní jsou většinou i lidé, kteří tam žijí. Hnusní jsou samozřejmě gangsteři, vymatlaná amorální hovada, která zabíjejí se stejnou samozřejmostí, s jakou běžný občan třeba chodí do fachy, hnusní jsou většinou i poliši, kteří jsou většinou na první pohled od gangsterů k nerozeznání. Všichni se s oblibou oblékají do černé kůže, čumí drsně a mají drsné hlášky, vypadají nemytě, mastně až zapařeně a jsou všichni více nebo méně přičmoudlí, takže většinou ani není jasné, kdo je vlastně Francouz, kdo Katalánec, kdo Arabák a kdo Cigoš. Jen negři jsou jasní, to je jasné. Jo a hnusná je i ta francouzská hatmatilka, do které přiblblí tvůrci nadabovali všechny dialogy v arabštině a katalánštině, protože většina Francouzů nejspíš nezvládne přečíst pár titulků. Tak to jsou asi hlavní dojmy, které jsem si z filmu odnesl. Francouzské kriminálky jsem míval vždycky rád, ale tahle mi bohužel přišla příliš stylizovaná a scénáristicky i herecky průměrná.

Za souslovím "nezávislý film" v posledních letech většinou podezřívavě hledám nějaký pravdoláskařský moralizující blábol pro salónní humanisty a naivní idealisty odtržené od reality. Ale tady jsem se spletl. Nejedná se totiž o utopické vlhké fantazie o návratu do lůna Matky Přírody a životě v souladu s ní, jak jsem se zpočátku domníval, ale o psychologicky zajímavý příběh o potřebě života mimo společnost. Ne na okraji společnosti, ale mimo společnost, to je důležité. Ovšem v dnešní době a v našem civilizačním okruhu je to takřka nemožné, to dá rozum. Ale Ben Foster to se svou dcerou zkouší stále znovu a znovu a nenechává se odradit. Dlouho mi vadilo, že scénář nevysvětluje podstatnou věc, a to proč a před čím (před jakou minulostí) Foster vlastně utíká, ale postupně jsem zjistil, že to není důležité a že je vlastně lepší, když to zůstane skryto. Film zkrátka nenabízí žádné odpovědi, protože ani neklade žádné otázky. Ale v leckterém divákovi může vzbudit určité pocity a pobídnout ho i k nějakému tomu zamyšlení, třeba nad smyslem života, vesmíru a vůbec. Například část mého Já si opět potvrdila, že by se jí asi líbilo žít na americkém severozápadě.

Proč "pouze" tři hvězdy tak zajímavému a vizuálně nadprůměrně působivému filmu? Předně proto, že ve skutečnosti vše proběhlo podstatně jinak (realitě odpovídá pouze příčina pádu letadla), proto, že tvůrci z Larisy udělali ženského MacGyvera a z katastrofického survivalu patetické melodrama. Ale zároveň musím ocenit perfektní trikovou scénu pádu letadla, bezvadné retro obrazy ze života v CCCP, nebo syrové záběry z tajgy (Naděžda K. si při natáčení asi opravdu "užila").