ForGump

Furt ještě docela zábavný mindfuck od Emmericha, trošku je na tom sice vidět, že Rolanda někdo dost peskoval, aby to co nejvíc prostříhal a zrychlil, ale možná to bylo ku prospěchu věci, protože se aspoň člověk z toho debilna nestačil až tak moc naštvat. 50%

Cameron je obdivuhodný člověk, je to průkopník, který bude navždy zapsán významným písmem v dějinách kinematografie v kolonkách o sci-fi. Druhý Avatar opět vypadá jako jiná dimenze filmu. Jenomže pro mě to bylo tři a čtvrt hodiny dost k uzoufání, nedalo se to vydržet prakticky, protože zápletka je jedna velká nuda a klišé. Je mi to trochu líto, že vlastně v posledních třech Cameronových filmech se o ničem jiném než ploché zápletce nedá ani mluvit. V Titanicu je uvodní melodrama naštěstí přebyto závěrečnou katastrofou a oba Avatary nabízí stejně tak omleté ploty o rodině skoro jako vystřižené z FaF ságy, ale alespoň se je na co koukat. Vše je podkresleno stále stejnými hudebními motivy od Jamese Hornera, zde jeho nástupcem Simonem Franglenem a je to všechno prostě furt dokola a nebaví to. Triky jsou boží, ale už je to jako dlouhá videohra, která se nedá ovládat. Opravdu pláču nad tím a ptám se, proč Cameron musel svůj zralý profesní život zasvětit Avataru s tím, že se od něho již asi ničeho jiného nedočkáme. Za mě je to promarněný velký talent, který mohl zazářit na daleko širším spektru látek. 50%

Brilantně dialogicky vybroušená dramedy s mimořádnou Emmou Thompson v hlavní roli a když říkám mimořádnou tak si za tím stojím. 80%

Zjevný pokus navázat některými motivy a šíleným humorem na dvacet let starý druhý díl hrané série se mírně řečeno míjí účinkem. Jestli se jedná hlavně o nefunkční režii, televizní snímání, které navozuje dojem opulentní podívané, kde 72 milionů dolarů na tom fakt není vidět nebo o magorský scénář ponechám opomenuto, protože se jedná o podružnou věc. Casting je jednou z mála věcí, která alespoň v některých případech funguje, především obsazení Obelixe a Vincenta Cassela do role Ceasara. Jinak se ale jedná místy až o hovadský film, který si hraje jak je moc nekorektní, ale bohužel pitvoření některých, zbytečný running joke o Asterixově vegetariánství, či příšerně vykreslená Kleopatra, dává opravdu punc spíše velké trapnosti. O čem bych asi mluvit vlastně neměl a za co vlastně film jako takový nemůže, je naprosto otřesný a uši trhající český dabing, ale bohužel mi extrémním způsobem ještě zhoršil celý zážitek. A ano když jsem si říkal, že jeden Kohák světu stačí, absolutně jsem netušil, že se po modré planetě prochází ještě jeden, jemuž dá náš Kohák svůj hlas a celé mě to vyděsí, že se ještě nyní budím ze spaní, o Suchánkově Asterixovi už nemusím ani nic dodávat. Obloukem se vracím na začátek, pokud tedy se Canet mylně domníval, že naváže bizarností a zvráceností na Misi Kleopatra, tak se tedy přepočítal hned v několika ohledech a navíc i v diváckém, neboť ve Francii a ani jinde na světě se ten film nemá šanci zaplatit a co je naprosto nejhorší, že aura okolo Asterixových dobrodružství začíná pomalu, ale jistě odcházet do ztracena. 10%

Chazelle utržený ze řetězu, v Paramountu asi nebudou rádi... ale já jako divák jsem si to dovedl užít do sytosti. Ta počáteční euforie při párty a v dobách němých filmů byla stejně tak dobrá jako pád do doby zvukového filmu, kterou ne všichni dokázali přijmout a být stejně dobří. Sledujeme hrdiny, kteří se opájejí slávou, případně mají sny, aby je v druhé polovině filmu vystřídala deziluze a hořkost. A v tom je strašně silný Babylon, protože znovu Chazelle nabízí několik vrstev a zase má silný závěr. Je to opět pocta filmu, pocta médiu, na kterém se zobrazuje fantazie. Doplňuje je jí úchvatná kamera Linuse Sandgrena a stále ještě dobrá hudba Justina Hurwitze, ale u něj už mám obavu v jeho další tvorbě, protože je to tady už trochu repetitivní směrem k LaLaLandu, ale furt ta hudba sem sedne jak prdel na hrnec. Jestli jsou někteří zklamaní, tak je upřímně lituju, hlavní je že Top Gun byla ta jejich srdcovka... This is real cinema, hippocrites. 90%

Je to nekompromisní ve všech ohledech. Na nic si to nehraje a ještě je to zábavné. Östlund má můj hluboký obdiv, zase jsem po čase viděl něco, co jsem ještě neviděl. 80%

Naprosto dokonalý film, který svým vtipem a nadhledem pojmenovává a zároveň brilantně paroduje tehdejší komunistické soudruhy, a to v době, kdy se Československo oklepávalo z 50. let, aby pak přišla další rána. Skvostné herecky, protože to je hvězda vedle hvězdy, kdy mě hlavně u Rudolfa Hrušínského políval blažený pocit, propracované syžetově a nápadité kamerově a na svou dobu neobvykle dynamicky sestříhané. 90%

Dva krásní mladí lidé se náhodou setkají ve vlaku, který míří do Paříže. Začnou si povídat a oba se do sebe zamilují. Řeknou si, že vystoupí ve Vídni a prožijí spolu večer a celou noc touláním se po historickém centru a stále si povídají, milují se víc a víc a pak jim začne docházet, že se vlastně už nikdy neuvidí a budou si muset dát sbohem. Mají jen tu jednu noc... Před úsvitem je snad nejlepší romantický film, který jsem kdy viděl. Krásný, dojemný a úchvatně napsaný, protože aby se udržela pozornost po celou dobu jen dialogy dvou výborných herců, to už je kumšt a Linklater je prostě excelentní umělec. To jejich povídání je tak zábavné, chytré. Opravdu úžasné. Vůbec celý ten film je tak skvěle vystavený, kdy se oba nechávají unášet nocí, a od poloviny filmu přijdou první uvědomění si, že jejich vztah není perspektivní, přestože by oba chtěli. A přesně od té poloviny a poté kdy spolu sedí na Dunaji v restaurační lodi jsem začal natahovat, až mě to závěrečné loučení rozbrečelo jako želvu. Nemám rád to vědomí konečnosti, nemám rád když si dva krásní lidé říkají sbohem, byť to třeba dává smysl. Prostě Před úsvitem doporučuji supermegamaxi, protože ho natočil režisér a scénárista, který má své postavy rád a nikdy nerezignoval na nějaké umělecké ambice a přinesl pro mě zdaleka nejlepší romantický film všech dob. 100%

Strhující film, který není tak okázalý, ale přesto úchvatný s mimořádnou hudbou Philipa Glasse. Husí kůže included. 90%

Sice krásně nastajlovaná, ale ve své přehnané naivnosti až nesnesitelná záležitost, kde se prostřednictvím Ewana McGregora a Renéé Zellweeger propojuje Moulin Rouge a Chicago, podle čehož hudební stránka vypadá, a snaží se to z ní vytěžit maximum. Za mě je ale nepředstavitelné, že bych to měl vydržet ještě někdy znovu, naopak ještěže to trvalo lehce přes 90 minut, jinak bych asi spáchal rituální sebevraždu. Kašlu na Kašlu na lásku. 50%