Zagros

Režisér Ruben Östlund si vždy umí najít vhodné téma a uchopit ho netradičním a velmi poutavým stylem. Už jeho sociologická sonda do selhání jedince v dokonalé švédské společnosti (Vyšší moc) mě zaujala. Jeho následující Čtverec byl neméně poutavý. Proto jsem se na Trojúhelník smutku moc těšil. Östlund opustil své rodné Švédsko a příběh zasadil do mezinárodněji srozumitelných (chcete-li globálních) kulis. Mezinárodní úspěch filmu se dal proto vcelku čekat. Jeho neúprosné tepání do bohaté společnosti je rozhodně divácky vděčné. Navíc to není nijak násilné a jen zdánlivě vše nezúčastněně pozoruje. Zaměřením na detail krásně nechá vyniknout nesmyslnost počínání těchto bohatých lidí. Rozhovor modelky a přítele ve výtahu, celá snobárna na lodi… Nejvíc mě ovšem bavil rozhovor amerického komunisty a ruského kapitalisty, to bych si rozhodně nechal líbit i déle. Mám snad jen jedinou výtku. Závěrečná pasáž na ostrově se už zbytečně táhla a chybělo mi pevnější napojení na předcházející dějovou linku na lodi. Přišlo mi, jako by si režisér jen vystavěl potřebné kulisy pro to, co chce říct a to bez ohledu na příběh. Každopádně je to opět svěže originální, zábavné a divácky vstřícné.

Asi nic zásadního neprozradím, když napíšu, že se začíná vraždou. Doslova pár vteřin po úvodních titulcích. Další film Alfreda Hitchcocka a další způsob vyprávění… nutno říct, že rozhodně originální a velmi chytlavý. Divák od začátku ví, kdo je vrahem a postupně může sledovat motivy vrahů a jejich další chování, které je vskutku… řekněme také originální. :-) Napětí diváka se ale se znalostí vrahů nevytrácí. Ostatní postavy to stále neví a dokonce ani neví, že k vraždě došlo. Napětí navíc podporuje úžasná práce s kamerou. Kamera dokáže jen přiblížením, či přenesením záběru, kdy je například dialog zcela mimo obraz, scénu dále gradovat a k tomu se vše odehrává ve zdánlivě jednom záběru. Vše podporují také výtečné herecké výkony Jamese Stewart, Farleye Grangra a především Johna Dalla! Když si odmyslím dva nejslavnější filmy Alfreda Hitchcocka (Psycho a Ptáky), líbil se mi pravděpodobně Provaz nejvíce ze všech jeho ostatních viděných filmů.

Při sledování seriálu Devadesátky mě ani jednou nenapadla žádná výtka. A když o tom po pár dnech přemýšlím, musel bych se hodně snažit, abych vytáhl pár drobností. To ovšem dělat nebudu. Devadesátky jsem zažil jako dítě, takže si prd pamatuju a nějaká nostalgie u mě hodnocení určitě nezvyšovala. Co se mi teda tak líbilo? Seriál je skvěle zasazen do našeho společenského historického kontextu, má dobře vykreslené prostředí a povedenou atmosféra devadesátých let. Tím nemyslím jen výpravu, ale také to společenské naladění a například i povahy a nálady policajtů a jejich dialogy. Převážně pochmurnou náladu při vyšetřování tvůrci několikrát výtečně okořenili drobným humorem v podobě různých chlapských popíchnutí, což mi sedlo. Velmi se povedlo i obsazení… Martin Finger asi životní role a kupodivu parádně fungoval i Ondřej Sokol. Celková povedená atmosféra byla podpořena dobrou kamerou a nevtíravou, ale ve vhodných místech intenzivní hudbou, která dokázala napnout. Celý seriál byl až překvapivě napínavý, i když v něm prakticky není žádná akce. Režisér Peter Bebjak zkrátka dokázal ze silné látky stvořit výborné dílo. Popravdě si nedovedu představit, jak by to šlo (u nás) udělat lépe.

Ani si nepamatuji, kdy mě naposledy nějaký film tak vytočil. Pokud bych měl hodnotit filmy jen dle schopnosti vyvolávat emoce (byť negativní), bylo by to maximální hodnocení bez přemýšlení. Z počátku jsem si ovšem říkal, že je to zase nějaká nudná dialogovka z právnického prostředí. Rozjezd byl opravdu pomalý, ale mělo to svůj smysl. Postupné seznámení s postavami a především čas na navnímání právnického prostředí, byl ku prospěchu věci. Hlavní hrdina, mladý a idealistický právník Artur, pracuje dle nejlepšího vědomí a svědomí a snaží se vždy hájit pravdu. O co větší je jeho zápal, o to je také větší jeho rozčarování, když všude kolem sebe zjišťuje, že v reálu je to jinak. Soudce má absolutní moc a na pravdu nehledí. Někteří jeho kolegové to dělají jen pro prachy. Ty poctiví se z toho doslova zblázní. On sám potom nedokáže zachránit klienta, přestože je nevinný a on má všechny důkazy. K tomu se ještě dostane do křížku s „etickou“ komisí. Nakonec je sám postaven před nevyhnutelné rozhodnutí, na kterou stranu se přidá… Ta postupná gradace příběhu a vzrůstající tlak na hlavního hrdinu (v podání opět excelentního Al Pacina) je famózní. Režisér Norman Jewison se vyznamenal a stejně jako ve filmu V žáru noci ukázal, že umí. Pokud vám nevadí, že po filmu budete naštvaní na ty hnusné právníky, na soudce, na celý zkorumpovaný systém a možná i na celý svět, určitě se podívejte… k doporučení přihazuju silné čtyři hvězdy.

Období husitství a začátek patnáctého století mě hodně baví (film Jan Žižka, Hra Kingdom Come: Deliverence, Sapkowského knižní trilogie) a rád jsem se mrkl i na Spanilou jízdu, která krásně doplnila vše v závorce napsané. Film je komorním příběhem jednoho nižšího šlechtice a jeho osobní pomsty zasazeného (náhodou) do tohoto období. Velké ideály se vznášejí jen na pozadí, důležitý je právě osobní příběh a pomsta. Velké bitvy a rozmáchlou výpravu čekat nelze. Naopak se divákovi dostane hutné atmosféry, podpořené černobílou kamerou a výtečnými hereckými výkony. Dobře budované napětí v minimalistickém příběhu a otevřený konec jsou další body nahoru. Prakticky mám jen jednu výtku. Prostřihy na minulost hlavního hrdiny se moc nepovedly. Občas proskočí jen jakoby na pár vteřin, někdy trvá rychlé přeskakování a střihání déle… tyhle experimenty pro mě byly rušivé a klidně bych je vypustil. Film by bez nich byl ucelenější. Ale i tak nechávám čtyři spokojené hvězdy.

Po delší době jsem si doplnil mé filmové vzdělání starším kouskem z rodiny Universtal Monsters. Po Frankensteinovi, Draculovi a Neviditelném muži přibyl do rodiny Vlkodlak. :-) Pokud se vám líbily předchozí filmy, bude se vám pravděpodobně líbit i Vlkodlak. Víceméně kopíruje osvědčené postupy žánru. Jednoduchý a přímý děj, krátká stopáž, dobře vybudovaná hutná atmosféra, charismatické herce a jasně dané postavy. Nic z toho nejsou výtky, do tohoto žánru se vše skvěle hodí a filmy fungují. Naopak chválím, že tu není tolik přehrávání ve vyhrocených situacích a chybí jakákoli snaha o komediální vložky, což cením. Maska vlkodlaka je z dnešního pohledu spíš úsměvná, ale na tom by hodnocení stát úplně nemělo… velmi slušné tři hvězdy.

Na Doručovací službu čarodějky Kiki jsem se byl podívat v kině s mou dcerkou. Měl jsem obavu, jestli je Mijazaki vhodný i pro malé děti, kterých tam bylo kupodivu hodně. Naštěstí byla má obava zbytečná. Čarodějka Kiki je ten nejpřístupnější Mijazaki, co jsem viděl. Viděl jsem ale zhruba jen polovinu jeho filmů. Každopádně film se nám oběma moc líbil. Jde o krásný, milý a možná pro někoho až naivní příběh, který plyne v klidu bez větší zvratů. Odchod dcery navazující na rodinnou tradici čarodějek z domova je vylíčen až idylicky. V dnešní zrychlující se době, kdy i ve filmech jsme často zvyklí mít neustálé napětí, plno zvratů, hromady hlášek a hromadu akce, působí čarodějka Kiki až magicky klidným dojmem. Je možné, že pro někoho to může být utahaný a nudný film. Samotnému mě chvíli trvalo přivyknout tempu vyprávění, poté jsem byl ale odměněn pozitivní atmosférou snímku a jeho krásným vyzněním.

Film Elvis pro měl byl téměř nekoukatelný. Než jsem to dal, vzalo mi to čtyři večery. Ten střih s kamerou... to byla hrůza. Bylo to dělané, jak ke špatnému hudebnímu klipu. Občas jsem zkoušel i počítat, jak dlouho vydrží stabilnější záběr. V průměru to bylo tak co tři vteřiny střih. Navíc v jednotlivých záběrech se ještě kamera neustále přibližovala, nakláněla a jinak pohybovala. Opravdu to pro mě bylo utrpení. Navíc přidám druhé velké mínus. Film vlastně nebyl o Elvisovi, ale byl o jeho manažerovi, který jako pravděpodobně všichni v té branži, nejvíce hrabal pro sebe… jaké překvapení. Elvis mě nikdy moc nebral, ale v tom co dělal, byl hodně dobrý. Chtěl jsem se dozvědět více o jeho začátcích, o jeho rodině, o vztazích, o filmových rolích, o jeho konci. Bohužel jsem se téměř nic nedozvěděl. Naopak se mi bohatě dostalo neustálého přesvědčování Elvise manažerem, ať zůstane koncertovat v Americe a v Las Vegas, kde je více prachů a kašle na Evropu. Se skřípěním zubů nechávám dvě hvězdy. Jednu za herecký výkon Austina Butlera a druhou za zobrazená hudební vystoupení, ke kterým se ta zběsilá kamera hodila nejlépe. Dokonce ani Tom Hanks mi v roli otylého a úlisného Parkera nesedl.

Čeští fotbaloví fanoušci snad asi nemohou mít neradi našeho nejlepšího kanonýra v reprezentaci. Hned ze začátku říkám, že pominu řemeslnou stránku dokumentu, která je slušná, ale nijak nevybočuje z průměru. Za pochvalu ovšem stojí navštívení všech míst v rámci natáčení a setkání s bývalými spoluhráči. Samotný obsah mě pak velice potěšil. Fotbalová pohádka Honzy z vesnice, který udělal díru do světa, je všeobecně známá, ale bylo příjemné si u ní znovu zavzpomínat. Jeho (reprezentační) kariéra navíc prakticky kopíruje největší úspěchy našeho fotbalu (myslím tím samostatnou Českou republiku) a tak to bylo vzpomínání dvojnásob příjemné. Kde jsou ty časy, kdy jsme to v Evropě válcovali a dostali se i na mistrovství světa. Tehdy jsem sledoval všechny zápasy i v kvalifikaci a dokázal vyjmenovat naši sestavu kdykoli… dnes se mrknu jen občas na kousky zápasů a celou jedenáctku bych dohromady určitě nedal. Díky slušnému řemeslnému zpracování, díky skromné osobnosti Jana Kollera a díky nostalgickým vzpomínkám dávám čtyři velké hvězdy.

Francouzské komedie mám velmi rád, a proto jsem šáhl i po další z nich. Pro mě dosud neznámý film Velký šéf mě ale zklamal. Možná jsem měl velká očekávání díky hvězdnému obsazení (Belmondo, Bourvil, Niven). Možná byla chyba, že jsem film viděl až jako dospělý a nebyla žádná nostalgie. Možná jsem viděl už mnoho lepších bláznivých francouzských komedií. Čert vem všechna možná, zkrátka jsem se pobavil jen trochu. Mám pocit, že z podobné zápletky a zejména s podobným obsazením se z toho dalo vytřískat mnohem více. Nejvíce mě rozesmála „krtečkova“ finta - ucpání výfuku auta salámem (Krtek ve městě). Zajímalo by mě, jestli to odkoukal Krtek od Belmonda, nebo Belmondo od Krtka. :-)