Zagros

Poslední mohykán je další z řady povedených filmů pro pamětníky. Je netradičně až z roku 1947, přesto si v sobě nese ještě určitou prvorepublikovou bezstarostnost a svěžest. Téma je nekonfliktní a hlavní snahou tvůrců je pobavit, což se jim daří. Hlavní hrdina starožitník Bořivoj Kohout (v podání tradičně skvělého Jaroslava Marvan) je muž, který je přesvědčen, že je hlavou rodiny a pevnou rukou musí všechno řídit. Je jasné, že se mu to nedaří a čím více se snaží, tím jen vzniká více zmatků a úsměvných momentů. Podobné snahy jsou častým stereotypem mnoha domácností i dnes, díky tomu je film nadčasový a spolehlivě dokáže rozesmát i dnešní diváky. Pozn.: Hugo Haas mě nikdy moc v komediálních filmech nesedl, proto jsem neviděl ani film Polední muž a při hodnocení Posledního mohykána na něj neberu ohled.

Tento televizní film jsem viděl náhodou jeden večer kdysi dávno. Už tehdy mě pobavil. Před časem jsem si jej zopakoval a musím říct, že jsem se u něj opět bavil. Karel Heřmánek v roli stárnoucího kapitána to odehrál skvěle. Má krizi středního věku, armáda vstupuje do NATO, je to samá změna, po něm se chce angličtina a navíc mu otěhotní dcera s nějakým z jeho podřízených vojáků… Na komedii je tak skvěle zaděláno. Pravděpodobně se nebudete smát moc nahlas, ale častá pousmání a chápavá povzdechnutí se alespoň u mě objevovala téměř celý film. Se stárnoucím výstrojním náčelníkem budete rozhodně soucítit. Na televizní film nadstandard... tři solidní hvězdy.

Na Pohádky o mašinkách jsem často rád vzpomínal. Velmi se mi totiž líbily už jako dítěti. Sice jsem se u nich i trochu bál, přeci jen přednes Vladimíra Ráže o černokněžníku Zababovi dokázal vyčarovat pro dítě tísnivou atmosféru, ale naštěstí mě atmosféra nevystrašila tolik, abych se nedodíval. Hodný pan Blahoš to společně se mnou zvládl. :-) Vysoké hodnocení ale rozhodně není jen nostalgickým vzpomínáním. Na Pohádky o mašinkách se totiž teď díváme vcelku pravidelně se svými malými dětmi a je to baví stejně, jako mě v mládí. Když ale pan Ráž zmíní černokněžníka Zababu, taky se vždycky lehce otřepou. :-)

Tenhle film mě v dětství úplně minul, myslím to tak, že jsem jej nikdy neviděl. Podíval jsem se na něj až v dospělosti se svými dětmi a musím mu dát dobré hodnocení. Za prvé se dětem líbil a dcerka si ho pouštěla opakovaně. Za druhé se v něm povedly i písničky, které nám pak doma hrály také vcelku často. Za třetí byl fajn alespoň lehce originální námět okořeněný špetkou exotiky. Za čtvrté jsem se dokonce i já jako dospělý několikrát zasmál. Za páté se mi líbily myšlenky filmu a nenásilná lehká poučení. Suma sumárum jsou to čtyři hvězdy i bez nostalgických vzpomínek a sentimentu.

Mazaný Filip se mi moc nelíbil. Už před začátkem jsem to trochu čekal, sklepáci mi ve filmu nikdy extra nesedli a fanoušek parodií rozhodně také nejsem. Přesto jsem se nechal zlákat povedeným trailerem, originalitou a slušnou výpravou. Bylo zajímavé sledovat jednotlivé části. Kamera, vizuál, herecké výkony a jednotlivé postavy a charaktery. Občas se povedl brilantní vtip, občas trapas, často nuda a jako celek to nebylo nic moc. Nicméně je to na české poměry originální dílo a někomu může sednout lépe. Proto nakonec nechám tři slabší hvězdy, ač se s Mazaným Filipem sám pravděpodobně už nikdy nesetkám.

Svého času byla Ally McBealová jedním z nejoblíbenějších seriálů. Sám jsem nikdy nepochopil proč. Hlavní postava byla vcelku nevýrazná vychrtlá právnická puťka, která se zmateně pohybovala mezi reálným světem právníků a světem svých snů a představ. Mě nebavil ani jeden. Plusem byl občasný humor a překvapivě dobré obsazení na průměrný televizní seriál. Většina postav mě ale štvala, možná svou právnickou profesí. :-) Každopádně jsem to vydržel jen první řadu a dál se nepouštěl. Je pravděpodobné, že ženám se seriál může líbit o dost více než chlapům.

Rozhovory U kulatého stolu už nějaký ten pátek sleduji a pánům Patriku Fialovi a Martinu Klesnilovi za ně děkuji. Sice jsem neviděl zdaleka všechny, ale pár desítek už jich určitě bylo. Logicky si vybírám dle hosta, i když už jsem několikrát narazil na mně neznámého člověka, který mě zaujal. Největším oceněním z mé strany asi je, že jsem si vždycky každý rozhovor poslechl až do konce. Pánové nezačínali jako profesionálové a svou pílí a poctivou prací se vypracovali na špičku ve svém oboru a oblasti (rozhovory, či podcasty na internetu). Moc se mi líbí uvolněnější atmosféra a na dnešní rychlou dobu i poměrně velká délka rozhovorů. Díky oběma věcem jde o příjemný dlouhý pokec, ve kterém je čas jít se zajímavým hostem i do podrobností, ponořit se hlouběji do tématu, nebo jen v klidu a v pohodě na něco zavzpomínat. Co oceňuji nejvíc je to, že převážnou část své práce dají k dispozici zdarma a podporu nechají na dobrovolnosti. Dle mě je to správná cesta. Nejprve ukaž, co umíš a pak za to něco můžeš chtít. Ještě jednou díky a jdu vám něco poslat. ;-)

Mé první setkání s režisérem Robertem Bressonem nedopadlo úplně nejlépe. Kapsář mě jednoduše nebavil, ani nijak nezaujal. Zejména herecky to bylo unylé, herci vypadali jak mrtvé ryby. Žádný výraz, žádná emoce, podivné dialogy… možná to byl záměr, ale vyvolal dojem mdlého a nezáživného filmu. Ve filmu nevidím ani nic navíc, nějakou obžalobu společnosti, či snahu přijít s nosnější myšlenkou. Odkazy na Zločin a trest, případně na Bratry Karamazovy (všechno bude dovoleno), jsem něco víc a krást můžu, … nic z toho jsem v tom neviděl, nebo na mě nezabralo ani v nejmenším. Sám jsem sledoval příběh jednoho chcípáčka, který sám nevěděl, co se životem a tak začal krást a měl u toho slabé výčitky svědomí. Moc tomu nepomáhala ani režisérská zjednodušení (volné peníze v kapse, neteční strnule stojící lidí, benevolentní policisté). Doporučit můžu možná jen lidem, kteří chtějí sami zkusit začít krást. Je tam pár zajímavých tipů, jak trénovat své prsty a jakým způsobem sebrat nepozorovaně hodinky z ruky. :-) Kapsáře doporučovat nehodlám, ale sám nad Robertem Bressonem hůl zatím nezlomím a na některý z jeho dalších filmů se ještě někdy mrknu.

Michal Viewegh býval dobrý spisovatel, většinu jeho tvorby jsem i četl. Tohle mi ale přišlo takové „nevieweghovské“, což není ani dobře, ani špatně. Jen mě původně vůbec nedošlo, že to je od něj. Režisér Jiří Vejdělek se své role také zhostil velmi dobře a rozjel tak svoji úspěšnou režisérskou kariéru. Jako prvotina to bylo nadmíru úspěšné. K samotnému filmu… Účastníci zájezdu jsou doslova přehlídka stereotypů z našich českých dovolených a typických charakterů, které na podobné dovolené jezdí. Ač nemám podobné zvýrazňování stereotypů rád, tady se to povedlo. Postavy jsou napsány, obsazeny i zahrány na komedii velmi dobře. Jejich dialogy a jednotlivé scény jsou povětšinou vtipné a celkovou mozaiku situací a vtipů se podařilo dát dohromady slušně. Některé dialogy se navíc staly snad i kultovními. Vyčítat nedostatky nechci. Přeci jen je to lehká letní komedie, která u mě splnila své zadání a pobavila mě. K mým nejoblíbenějším filmům sice Účastníci zájezdu nepatří, ale jednou za delší čas je vidět můžu. Nedávno se tak stalo a opět jsem se pobavil.

Porevoluční Poledňáková už dávno není, co bývala, její tvorba šla hodně dolů. Dva lidi v Zoo ale ještě ujdou. Vždy jsem to bral jako televizní film, jinde jsem jej neviděl a v této „kategorii“ to vcelku jde. Není to už tak velká zábava jako její nejslavnější kusy. Tady mě alespoň bavilo atraktivní prostředí, samotná zvířata a rozverná dvojčata. Ze všeho se dalo ovšem vytěžit mnohem více. Příběh je slabý a humoru pomálu. Nakonec nechávám ale dvě slušné hvězdy. Také proto, že její další tvorba je ještě horší. Pokud chcete od ní dobré filmy, vraťte se raději ke klasikám z předrevoluční doby.