Zagros

Paddington patří do škatulky rodinný film se vším všudy. Má milého animovaného hrdinu, tradiční rodinku, pro děti napínavý a jednoduchý příběh s občasným vtipem, pěkný vizuál a nějaké to menší morální poselství navrch. Vcelku se mi to líbilo, třeba animace byla parádní a přechody mezi animací a reálem dobré. Nicméně mě to místy přišlo více ztřeštěné než bylo potřeba a taky jsem si celou dobu říkal, proč nikdo nereaguje na to, že se kolem potuluje mluvící medvěd. Tři hvězdy jsou tak akorát a druhý díl si asi odpustím.

Dustin Hoffman to hraje bezesporu skvěle, ale jeho postavy my byly značně nesympatické... obě. Naštěstí to vyvažují ty vedlejší, které jsou mnohdy vtipnější a především uvěřitelnější. Bohužel celý film má spoustu nudných míst a příběh sám o sobě není ani originální ani překvapivý. Z podobné záměny se dalo vytěžit mnohem více než jen několik vtipných scén. Škoda, přes výhrady ale nakonec dávám tři hvězdy, minimálně dvě z nich však patří právě Dustinu Hoffmanovi za jeho výkon.

Originální příběh na motivy polynéské legendy je v žánru parádním oživením. Stejně jako hlavní hrdinka, dcera náčelníka, která je "normální" holka. Má své sny, své limity a "jen" se snaží zachránit svůj ostrov a lid. Animace se také velmi povedla a prostředí ostrovů v oceánu je příjemné na pohled. Kupodivu zde není ani moc pitomých vtípků. Přesto dám jen tři hvězdy. První beru za protivnou postavu Mauiho. Ten mě štval chováním, animací, blbýma vtípkama (dělal je jen on)... vlastně vším a nepomohla ani jeho proměna. Druhou srážím za otravné písničky. První dobrá, druhou jsem přežil a u zpívajícího kraba jsem odešel. Asi tvůrci potřebovali jen nabrat další minuty, nic pro mě.

Na amatéry to nebylo špatné, ale chybělo mi u nich to, co bych právě amatérů nejvíce ocenil. Vlastní invence a kreativita, která by nahrazovala chybějící zdroje. Bohužel toho se mi nedostalo téměř vůbec. Pominu příběh, na kterém nebylo moc co vymýšlet. Nezamlouvala se mi až přílišná snaha přiblížit se nedostižné trilogii Pána prstenů. Výprava, kamera, hudební motivy a další části se snažily až příliš kopírovat. Včetně takového detailu, jako byl font písma u titulků. To bohužel vede jen ke srovnání, ve kterém zákonitě musí Lov na Gluma dostat na prdel. Tři hvězdy za snahu a příště trochu tvůrčí kreativity prosím.

Jardu Duška mám rád a velmi rád poslouchám jeho Duše K a to na jakékoli téma. Jsou vždy krásným přiblížením nějaké alternativní cesty životem. Přitom nikomu nic nenutí a jen nabídne alternativu, která stojí minimálně za zamyšlení. Dokument Když kámen promluví je taková krátká ukázka jeho přístupu k životu a jeho myšlenek. 75 minut opravdu není mnoho na hlubší rozvinutí a porozumění, ale jako úvod třeba k Duším K je to fajn. Rozhodně všem doporučuji se podívat a hlavně mít při tom otevřenou mysl.

První filmové setkání s Kim Ki-dukem v rámci filmového klubu ještě na střední dopadlo rozpačitě. Na jednu stranu mě dokázal snímek vtáhnout svoji poetickou atmosférou, přimět k zamyšlení o vztahu dvou hlavních představitelů a některé scény se mi dokázaly vrýt hluboko do paměti. Na druhou stranu přemýšlím, zda ty háčky a násilí přeci jen bylo nutné a nebyla to jen jakási nevhodná snaha zaujmout. Hodnotí se to těžce a rád bych si Ostrov ještě někdy zopakoval, prozatím zůstanu u tří hvězd.

Baron Prášil jako fiktivní postava vychloubačného náfuky, jehož představivost nezná hranic, mně byla vždycky spíš protivná a to i v knihách. Proto ani film neměl přílišnou naději na úspěch. Ano, uznávám, Miloš Kopecký to zahrál výtečně, invence tvůrců byla parádní a Karel Zeman zaslouží jen pochvalu. Přesto filmu nemůžu dát vyšší hodnocení než tři hvězdy právě kvůli protivné hlavní postavě a příběhu, který mě vůbec nezaujal a i přes relativně krátkou délku nudil.

Musím se přiznat, že jsem film nikdy neviděl celý, ale na druhou stranu jsem některé scény viděl snad desetkrát a dohromady to bylo spoustu hodin. Pravidelně jsem se s filmem Nesvatbovi setkával na linkách Student Agency, kde byl jednu dobu nesmírně populární a dávali jej téměř pořád. Kvůli tomu jsem si na ústřední dvojici Wilson+Vaughn vypěstoval slušnou averzi. Za praštěnou zápletku, nesympatickou dvojku a povětšinou trapný humor to moc hvězd nebude. Na druhou stranu jsem se u některých scén i zasmál, tak nechám alespoň ty dvě, ale vím, že se na ten film už nikdy nepodívám.

Tady jsem se naprosto minul s cílovkou a film mě ničím nedokázal zaujmout. Grant mě také přesvědčit ještě nikdy nedokázal, ani Renée Zellweger mi moc sympatická nepřišla (a její postava byla spíše protivná) a Colin Firth to sám nevytrhne. Romantika nefungovala ani v nejmenší, snad občas nějaký ten dialog a trochu humor... dvě hvězdy.

U prvního dílu jsem se smál hodně, u dalším méně a nakonec téměř vůbec. Není tady žádný vývoj a jde prakticky stále dokola o to samé. Ano, u sitcomů to sice není podmínka, ale časem se to prostě přejí. Zvlášť, když si uvědomím, že jde vlastně jen o opakující se neměnné vtipy založené na stereotypech. A když se u mě nekoná ani žádné nostalgické povzdechnutí, končí to u dvou hvězd.