Zagros

Batman nebyl nikdy můj oblíbený hrdina, jeho svět mě dlouho míjel a nijak nepřitahoval. Vše změnil Christopher Nolan se svou adaptací. Stejně jako mnozí jsem viděl nejprve Temného rytíře, ze kterého jsem byl doslova uchvácen. Poté jsem se s chutí vrhl i na jedničku a musím říct, že i ta je velmi kvalitním snímkem i pro člověka, který komiksy nevyhledává. Uchvácení se sice nekonalo, ale tahle adaptace Batmana je pro mě s přehledem ta nejlepší a Nolan se stal především díky ní mým oblíbeným režisérem.

Proti tomuhle jsou Prcičky doslova uměním. Bohužel i zdánlivě jednoduchý žánr, od kterého nikdo neočekává žádné filozofické přesahy a moudra se musí umět natočit. Tvůrci Holky to chtěj taky to jednoznačně neumí. Tím hlavním by měl být humor a já si vybavuji jednu jedinou scénu, kdy jsem se zasmál a to je hodně málo. Kvůli takovýmto filmům se říká, že Němci neumí točit filmy. Jediným „plusem“ filmu jsou tři sympatické hlavní představitelky, ty si mezi sebe mohou rozdělit tu jednu hvězdu, kterou jim nechám.

Koupili jsme Zoo je krásná filmová pohádka na volný a pohodový večer. Obsazení se povedlo výtečně a společně s hudbou, kamerou a režií z něj dobrý pocit doslova sálá. Ano, je to naivní, postavy jsou naprosto jasně definované a bez sebemenšího vnitřního rozporu a příběh je také bez větších konfliktů přesně nalinkovaný. Od začátku víte, že tohle nemůže a nedopadne špatně. Přesto jde o nadprůměrný snímek. Především je to skvěle vyvážený mix, který si nehraje na nic víc než na rodinnou drama/komedii a díky celkovému vyznění si s přehledem své tři hvězdy zaslouží.

Asi jsem udělal tu chybu, že jsem se na Serenity díval bez znalosti seriálu Firefly, na který navazoval. Nicméně Serenity bylo vypuštěno jako samostatný film a mělo by být funkční i bez těch znalostí a to bohužel nebylo. Působilo to na mě jako typické béčko a ač mám rád sci-fi, tohle mě nebavilo. Odkazy šly mimo mě, triky byly slabé, herci nevýrazní a humor se moc netrefoval. K seriálu mě to určitě nepřivede.

Zřejmě nejkvalitnější „talk-show“ s nejlepším moderátorem u nás. Pestrá paleta hostů je za ty léta obdivuhodná a dalece přesahuje všechny ostatní naše podobné pořady dohromady. Marek Eben je jednoduše záruka kvality a jeho humor mi sedí skvěle. Dokáže diváka nejen pobavit, ale také poučit a především dokonale zaujmout i v rozhovoru s osobnostmi z oborů, o které bych jinak nezavadil. Viděl jsem mnoho desítek plováren. Někdy mě bavily víc, jindy méně, ale nikdy se nestalo, že bych se nedokoukal. Hned jsem dostal chuť na nějakou další, snad nám Plovárna ještě nějakou dobu vydrží a přinese mnoho dalších rozhovorů.

Parádní ztvárnění situace, kdy se někdo naprosto naplno něčemu oddá a ještě k tomu narazí na někoho, kdo z něj je schopen doslova vymačkat maximum za jakoukoli cenu. Je jedno, zda jde o sport, umění, či v tomto případě hudbu. Hudební prostředí se nicméně ukázalo jako velmi vhodné a samotné jazzové skladby a zvuk obecně jednotlivé scény dokonale podbarvují a mocně přiživují mistrnou dramatickou atmosféru. Úžasný je především (životní) výkon Simmonse, který hraje přímo ďábelsky dobře. K dokonalosti filmu nechybělo mnoho a především Simmonse, výbornou gradaci děje a fantastické finále si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

Tenhle žánr zkrátka není pro mě. Další pokus, tentokrát s Comebackem, to jen znovu potvrdil. Viděl jsem sice pouze dva díly, ale další zkrátka dát nedokáži. Zasmál jsem se jenom párkrát, většinu času to byla jen přehlídka trapnosti. Ale jak říkám, tenhle typ žánru není pro mě a já jej dále vyhledávat již nebudu. Jedna hvězda za snahu, fanoušci sitcomů si další případné hvězdy přidají sami.

Přes nesporně kvalitní předlohu a dobré obsazení hlavních rolí mi Sherlock Holmes vůbec nesedl. Bohužel nedokázal vytěžit z předlohy a vlastně ani z herců mnoho dobrého. Jde o jednu velkolepou akci, která střídá druhou. Divák nemá čas vydechnout, a pokud nejste typ, který se ve zběsilých akcích vyžívá, budete pravděpodobně zklamáni jako já. Absenci příběhu nespasí ani podařená výprava a než se stačíte vůbec nořit do atmosféry, akce vás zběsile potáhne dál.

Mně se Osudový dotek líbil hodně. Zpracovává pro mě přitažlivé téma, jak může sebemenší změna v našem rozhodnutí ovlivnit celou naší budoucnost. Pohrává si s možností mít další šanci změnit svoji minulost a tak i budoucnost a celý svůj život. To, že jedna změna neudělá náš život lepší, ale změní jej často i nečekaným způsobem, je všem jistě jasné. Se zájmem jsem sledoval, jak si s tvůrci pohráli s mnoha různými možnostmi a přesto obsáhli jen velmi málo z nich. V tomhle tématu jsou asi možnosti nekonečné. Osudový dotek mě celou dobu velmi bavil, k čemuž přispělo i skvělé obsazení a já se na něj v budoucnu ještě někdy rád znovu podívám.

Ach jo, na nového „Supermana“ jsem se docela těšil, trailer se povedl a já se nechal nalákat. Bohužel jsem se (jako už poněkolikáté) spálil. Opět si tvůrci vzali osvědčený a úspěšný příběh a opět vsadil hlavně na akci, efekty a především efektní souboje. Rozjezd vzbudil mírné naděje, které druhá polovina totálně roznesla. Po několikáté se ptám: proč se vše tak zjednodušuje? Copak nedokáží tvůrci napsat nic, u čeho můžete cítit k postavám nějaké větší emoce? Proč akce nahrazuje pozvolné tempo vyprávění? Proč se všude cpe digitálno? Proč vždycky dostane logika na frak? Jasně, tenhle film má být akční podívaná a to asi splňuje, ale i v tomhle ranku jde pro mě o hluboký podprůměr. A znova akce a digitálno to nezachrání, jedna smutná hvězda.