Zagros

Příběh o lásce mladých z panelákového sídliště za socialismu. Co z toho námětu mohlo vzniknout? Kupodivu to nebyl úplný propadák, vzhledem k době a místě vzniku. Sice u mě nefunguje nostalgie, film jsme viděl až jako dospělý, ale i tak dám slušné dvě hvězdy. Jedna je pro mladou Evu Vejmělkovou a druhá pro hudbu a písně.

Ano, život je krásný. Tenhle kraťas bohužel ne. Nelíbila se mi animace, příběh je spíše depresivní a závěr podivný. Dál není moc co rozebírat. Od Bena Branda raději doporučuji jeho skvělých 97%.

Ecce Homo je krátké i na kraťas, má přesně minutu. Právě kvůli krátké stopáži dokáže jen lehce naznačit hlavní myšlenku, kterou je kontrast mezi naší "superstár" dobou a životem starých lidí. Sám bych uvítal pár dalších minut a hlubší rozvedení zajímavého tématu. Ale chápu to tak, že ta minuta v nás může alespoň probudit zájem a případně dialog na tohle téma.

Největším plusem snímku Aferim! je sám o sobě fakt, že jsem dokázal vydržet téměř dvě hodiny u černobílého rumunského filmu, který je založen na dialozích převážně vycházejících z rumunských reálií a ještě jsem se pobavil. Tím nejzajímavějším na filmu Aferim! byly beze sporu dialogy (monology). Prakticky nepřerušený monolog otce, který zasvěcuje do života svého syna naruší dialog jen občas, když někoho potkají. Příběh (pátrání po cikánovi na útěku), slouží spíš jen jako ukazatel cesty a prostředek k navázání dalšího monologu. Vůbec celé otcovo mudrlantství, rádoby životní pravdy, knězovy "boží" pravdy (jeden z mála pocestných, které potkají), chlípný humor, filozofování o životě apod. je ve své neotesanosti a zaslepenosti kouzelné. Je jen dobře, že v době absurdní korektnosti člověk uslyší i pár drsných věcí. K celému pozitivnímu dojmu přispěla i černobílá kamera, která má také své kouzlo a k podobným historickým příběhům se vyloženě hodí. Škoda, že ji tvůrci obecně nevyužívají častěji.

Snímek s poměrně naivním dějem a stejně naivní hlavní postavou. Obchodník Žemla je dobrák a nedokáže nikoho a nic odmítnout, proto jej všichni využívají, což pro něj jednoduše nemůže skončit dobře. Bohužel naivní příběh lze prokouknout již z počátku. To u mě mělo za následek nulové napětí a nudu. Zajímavé proto byly jen herecké výkony a dialogy. Jednotliví herci to zvládli perfektně, jen Smolík byl až moc zastíněn Burianem a jeho komentáři. Z postav se mi nejvíce nakonec líbila Ella Nollová v roli bodré, ale životem protřelé služky, která měla hned ve všem jasno a také to nezapomněla okomentovat. Samotné Buriánovy neustálé průpovídky a urážky jednotlivých nakupujících ženských dokázaly pobavit a z filmu udělaly v první polovině spíše komedii. Následná přeměna na vážnější notu mi moc nesedla, ale úplný závěr dokázal film opět vytáhnout alespoň na slušné tři hvězdy - osud tomu chtěl.

Celou dobu u sledování filmu jsem měl pocit, že jsem to už někdy viděl a pravděpodobně asi ano. Přemýšlím, jak hodnotit film, na který jsem úplně zapomněl. Po prvních třiceti minutách jsem to měl tak na jednu hvězdu a zvažoval jsem, že to vypnu. Nesympatické postavy a jejich naprosto stupidní jednání mě vytáčelo a u filmu mě udržela jen atmosféra. Naštěstí se to pak zlomilo a všechno najedou začalo dávat větší smysl. Postavy se více prokreslily a přesto, že mi všechny zůstaly dál nesympatické, jejich jednání se dalo pochopit. Navíc snímek jako celek mě ve své druhé polovině dokázal velmi napnout a já si jej nakonec užil. Obsazení se nakonec ukázalo jako skvělé, banda bizarních postaviček společně s atmosférou a dobrým scénářem dokázalo vytáhnout film dokonce na slabší čtyři hvězdy.

Kočka, nebo pes? V téhle volbě jsme měl vždycky jasno. Sám bohužel psa zatím nemám, ale jestli se někdy přestěhuji z bytu do domu, tak si psa pořídím hned. A proč mám rád psy? Právě pro jejich věrnost k pánovi a o tomhle film Hačikó je. O nezměrné psí věrnosti, která jde doslova až za hrob. Řemeslně je film natočen výborně a Richard Gere odvádí svůj standard, nicméně příběh je jednoduchý, prakticky se nic moc neděje a jde "jen" o remake. Přesto mě film bavil a milovníci psů si sami mohou přidat jednu až dvě hvězdy, sám dávám tři.

Ač mám velmi rád pozitivní přístup k životu, občas všeho moc škodí, a když už vám rupnou nervy s podobnými přístupy, pusťte si Kurz negativního myšlení jako já. Jde o norské drama s výrazným černo humorným nádechem. Buďte však připravení na drsný způsob humoru, kdy často padají sprostá slova a tělesně postižení jsou jednoduše kriplové. To naštěstí není jen prvoplánová snaha o zviditelnění, ve filmu to má smysl a pevné místo. Celou dobu jsem se obával, zda film nesklouzne k dramatickému závěru bez vtipu, nebo naopak ke křečovitému humoru. Naštěstí se tak nestalo a ačkoli je film po příběhové stránce lehce předvídatelný, má několik silných scén a také (i vzhledem ke stopáži) uteče jako voda.

Sorrentino je borec a po snímku Velká nádhera mě nadchnul i tentokrát. Jeho režie ve spojení s kamerou a hudbou působí chvílemi jako umění. Navíc to herecké obsazení je parádní a společně s dobře napsanými dialogy dokáže spolehlivě upoutat. K dokonalosti chybělo málo, přemýšlím o nějakých nedostatcích... Možná absence uceleného příběhu? I když i bez něj dokázal seriál udržet mou pozornost až do konce. Možná jen mé nesplněné očekávání (ostrá kritika církve)? Ale i to dokázal nakonec lépe. Nepoužil kritiku, ale nádherně zfilmoval současný stav a s pokorou nám vše nechal k posouzení. Zaslouženě silné čtyři hvězdy.

Při tomto komentáři opět budu patřit k menšině, i když jak se tak dívám, nebudu sám. Bohužel mi Almodóvar opět nesedl. Po skvělém začátku s tímto režisérem (Na dno vášně), to jde bohužel postupně dolů. Ženy na pokraji nervového zhroucení mi byly všechny protivné, stejně jako zvolená hudba a vůbec celá atmosféra snímku. Občas se to prostřídalo s nudou a já u filmu začal usínat. Tenhle typ filmů mi zkrátka sedí v drtivé většině víc u Francouzů, kdy se většinou pobavím daleko lépe. Za zmínku stojí role pro Antonia Banderase z jeho začátků a pár (opravdu jen pár) povedených dialogů.