Klajnik

Nevtipné a o ničem

Když jsem se před čtyřmi lety dozvěděl, že Villeneuve po Blade Runnerovi 2049 zadaptuje Dunu, byl jsem tím zjištěním nadšen. Knihu jsem však přečetl 2x ještě před releasem filmu. Můj názor je tedy názorem člověka, který je velmi dobře obeznámený s předlohou. To však neznamená, že chci, aby se jí film držel co možná nejvíc v případě, kdy to nebude možné. Naopak je fajn mít dvě odlišná pojetí stejné látky (pokud jsou obě dobrá). Villeneuve se však snaží být věrný předloze, ale současně té snahy moc nedostává a proto odsuzuji tuto jeho adaptaci první půlky knihy jako nepříliš zdařilou: Největším kladem předlohy (potažmo ságy) je její tematický přesah a komplexnost fikčního světa. Je to rozvážné a pečlivě vybudované psaní se značným přesahem a sám Frank Herbert svou knihu věnoval ekologům všech dob. Přestože film uspěl finančně i divácky, jak se zdá z hodnocení, tak pozoruji, že mnohým se film líbil, ale moc nechápou, o co tam šlo a proč se dělo to, co se dělo - slýchávám dokonce názor, že se tam nic nestalo... Jak je tohle možné? Vždyť se toho ve filmu stalo hodně: Atreidi získali vládu nad Arrakisem, byli však zrazeni, svrženi a protagonistovi se podařilo úteci do pouště, kde navázal kontakt s místním lidem. Myslím, že lidé, kteří tvrdí, že se tam nic nedělo, nedokáží ideálně artikulovat své pocity. Nejde o to, že by se ve filmu nic nestalo. Jde o to, že není důvod, aby diváka zajímalo cokoliv z toho, co se ve filmu stalo. K žádné postavě divák citově nepřilne, protože je to celé takové uspěchané i poměrně odosobněné a většině dění nerozumí (za předpokladu, že není obeznámen s předlohou), takže  výsledek působí bezpředmětně - tedy jako kdyby se nic nedělo, ačkoliv dílo pojednává o velkých historických změnách celého fikčního světa, skrze něž se krystalizují témata, které jsou relevantní s ohledem na náš skutečný svět. ____PROČ SE DO FILMU NEDOSTALA HLOUBKA PŘEDLOHY? - Problém tkví ve dvou sférách: 1) V knize se často objevují dlouhé vnitřních monology různých postav, což se do filmového média nepřevádí snadno, protože filmařům bylo vtiskáváno "show dont tell", což je pravidlo, jehož není radno se křečovitě držet nedržet. Samozřejmě, že nikdo nestojí o expozici jako v Transformers 2. Samozřejmě, že dialogy mezi postavami mají působit přirozeně, čehož se docílí tím, že scénárista nenechá postavy explicitně říkat to, co divák potřebuje vědět, nýbrž to nechává v podtextu, protože explicitní vyřknutí působí uměle. Vnitřní monology přitom však mohou poskytnout postavám více hloubky, protože divák by viděl, jak si postavy přebírají různé podměty, případně jak se liší skutečný stav nitra od toho, jak se postava snaží působit na své okolí. 2) Herbertova Duna se bude težko adaptovat věrně kvůli svému obsahovému a tematickému rozsahu, ale jde to. Klíčové bylo rozdělit první Dunu do dvou filmů, ale fakt, že je první část příběhu zredukována do 2,5h stopáže, je možná největší vadou celého díla. Mělo to mít minimálně 3 hodiny, ač já bych nepohrdnul stopáží ještě delší. Extended verze trilogie Pána Prstenů nebo director's cut Tance s Vlky nám ukázaly, že to není o stopáži. Víme přitom, že materiálu bylo natočeno více. Z fotek z natáčení vím, že se natočily ony důležité pasáže, které se však do finálního střihu nedostaly, čímž výsledek působí uspěchaně a zmatečně pro neznalé. Je možné, že se tyto scény nepovedlo zpracovat dost dobře na to, aby film kvalitativně neshazovaly nebo režisérovi přišlo, že tím tempo filmu příliš rozředí. Tak jako tak to znamená, že něco musel vyříznout, protože selhal a ťť už měl jakkoli dobrý důvod, tak faktem zůstává, že tyto pasáže v ději smysluplně zaujímají své místo a ve filmu být měly. Já však předpokládám, že studio i režisér nejspíš dost nevěřili finančnímu úspěchu svého projektu a delší stopáž činí filmy pro některé diváky hůře stravitelným - případně je to odrazující element. Jestliže by film nevydělal (jako režisérův předchozí film, který mimochodem považuji za dokonalý), tak by se pokračování neuskutečnilo. Tenhle kompromis však způsobil, že vzniklo dílo, které je vlastně audiovizuálně opojné, ale jinak docela zbytečné. Kdyby Villeneuve vydal director's cut, šel bych snad s hodnocením výše, ale takhle... _____Film zkrátka není nejlepší médium, v němž vyprávět takovéto příběhy z bohatého fikčního světa plné politických intrik, plánů v plánech jiných plánů. Villeneuve sice vyloženě neselhal, ale jeho adaptace není dost dobrá. Kdybych však knihy nečetl (respektive četl, ale neměl je v živé paměti), tak bych tou látkou mohl být velmi snadno zaujat. Jak jsem však už předznamenával - má pozice je jiná, a tak jsem ve slabší formě dostával tentýž obsah, který již dobře znám. ____ Jak já bych si jen přál, aby ten film měl minimálně o půl hodiny více - aby se samotnému intrikaření, šíři světa, postavám i vykreslení se dostalo více prostoru. Rád bych, aby divák mohl lépe pochopit to, kdo jsou mentati, proč neexistují počítače, proč se bojuje meči, o co se snaží sesterstvo Bene Gesserit a co přesně se s Paulem stalo po útěku z paláce ve stanu v poušti, když umřel jeho otec... Rád bych, aby divák mohl lépe nahlídnout do povahy Barona Harkonnena, který je krutý, ale velmi inteligentní. Rád bych, aby se divákovi byla více přiblížena důležitost koření Melanž - nejvzácnější látky ve vesmíru. A rád bych také, aby byly lépe prokresleny silová odstupňování - imperiální zfanatizované vojsko cvičené na nehostinné planetě Salusa Secundus, jsou velmi tvrdými nepřáteli proti jakékoliv jiné armádě - s výjimkou Fremenů žijících na ještě nehostinnější planetě Arrakis, jíž se přezdívá "Duna". Fremeni přiznávají Sardaukarům bojové schopnosti natolik tím, když prohlašují, že se v boji vyrovnají jejich ženám - proto s nimi chce vévoda Leto na Arrakis navázat přátelské vztahy. Uznávám však, že snaha vykreslit tohle všechno klade na tvůrce vysoké nároky, které tito tvůrci nebyli schopni naplnit. Ač film vypadá krásně a zajisté uchvátit dokáže, tak uznávám i argument těch, kteří naříkají nad tím, že se jich film vůbec emocionálně nedotkl, což je dáno odstupem od postav. Duna může působit chladně, což je zvláštní vzhledem k tomu, na jakém místě se odehrává. Postavy se zde prakticky ani nepotí, přitom neúprosné horko je skvělým lightmotivem řady filmů (Camusův Cizinec, 12 Angry Men, Human Centipede 3...), kvůli němuž postavy často šílí, což by se hezky snášelo s nějakou svébytnější přestřelenou filmovou adaptací, o níž si předloha říká (a neříkám, že Jodorowskimu by se to povedlo). Jelikož je film potřebuje v omezeném čase předat velké množství informací, tak rychle přechází od nezbytně nutné informace k další nezbytně nutné informaci a není tedy čas, aby se postava chvilku zastavila a jen žila - aby film chvilku "dýchal": S postavami se však lze jen těžko sžít i z jiných důvodů: Žijí diametrálně odlišné životy od těch našich. Vztahovost mezi nimi není ani v knize nikdy dost citově pohlcující, ale vždy mě ty postavy zajímaly, protože byly figurkami na velké šachovnici, která mě zajímala a protože jejich činy posouvaly děj, který tematizoval problematiky, které mě zajímají. Ani v knize jsem se však nikdy k Paulovi nepřiblížil a nepoznal, co ho baví, čím pohrdá, jakým slastem se oddává, co vše ho inspiruje/motivuje a proč... Film by však mohl být intenzivnější a záživnější, kdyby právě na tento aspekt filmaři kladli větší důraz. Trošku se jim to povedlo v případě Duncana Idaho, který je v první knize prakticky bez osobnosti, ale Jason Momoa mu ji dal tím, jak živoucně postavu pojal - ačkoliv ani scénář se touto postavou tolik nezabývá. Pokud by se však scénář více zabýval postavami, mohlo by na nich divákovi záležet a mohl by třeba litovat jejich skonu. Zrada doktora Yueha působí velmi vyprázdněně. Chybí celá pasáž s Jessikou, kde se Yuehovi podaří setřást ze sebe její podezření. Ve filmu si ale divák má vystačit s tím, že baron má jeho ženu. Pokud bych měl ideální 4h adaptaci první půlky knihy, tak bych si představoval, že mocenský převrat na Arrakis se neodehraje v půlce filmu, ale třeba ve 2/3. Divákovi by byl dán mnohem větší built up, díky němuž by zvrat byl mnohem silnější. Ve filmu je to sice zajímavé, akční, ale nijak ho to nesemele. Celek tedy působí strojeně, uspěchaně, neprokresleně a emocionálně odtažitě. Nevyzní zde žádné myšlenky, příliš nevyzní ani Paulovo dospívání, nerezonují ani úmrtí... Kéž by Villeneuve věnoval čas jinému projektu, protože tohle, v takovéto podobě, vážně nemuselo být. Ukousl si velké sousto a byl nucen dělat kompromisy. Jeho Duna není dle mého měřítka ani uměním. Je to jenom formálně velmi poutavé. Kdybych do toho světa mohl vkročit s tímto filmem, byl bych jím pravděpodobně uchvácen, protože kinematograficky je to velmi působivé (ač některé CGI scény působí dost uměle). Já blbec však viděl každý trailer 10x, dokázal si přiřadit jednotlivé scény ke konkrétním pasážím z knihy, takže kromě toho, že jsem věděl, co bude následovat, jsem také věděl docela dobře, jak ty události budou vypadat, tudíž jsem se při druhé přislíbené projekci už dost nudil. Nedovedu se pak také zbavit pocitu, že je to v mnoha ohledech příliš tradiční. Chybí mi ozvláštňující hrátky s kamerou a střihem. Vzhledem k tomu, že koření je těžkej halucinogen, tak tu pro to prostor je, ale Villeneuveova vize byla zkrátka příliš umírněná a zemitá, což jde znát i na paletě barev. Mně to asi příliš nevyhovuje stejně jako rating PG-13. Snad proto, že předlohu znám relativně dobře, jsem chtěl, aby mi filmař poskytl něco autorštějšího. Villeneuveova Duna obsahově takřka nic neříká a designu lodí, kostýmů, kinematografie - tedy konkrétního tvůrčího vyobrazení látky jsem se nakochal dost ještě než film vyšel.

Mám rád netradiční festivalové filmy, když jsou dostatečně bizarní. Titane ve mně mísil pocity znepokojení i pobavení bez toho, aniž by jedno narušovalo druhé. Dokázalo to být fyzicky znepokojivé, ačkoliv to nebylo explicitně násilné. To ale dává smysl. Rozškrábání si kůže mi je pocitově nepříjemnější než třeba uříznutá noha nebo vystřelený mozek. Film lze považovat za body terror. Taky to mělo super soundtrack, jak už avizoval ten sexy trailer. Též mě bavily takové detaily, jako třeba jak se ten týpek nastřeloval v koupelně a pak se napínal před těmi zrcadly jak Don Tefflon. Výsledný pocit však není pln nadšení. Film totiž občas nějakou scénou vyvolá smích nebo úzkost, ale jako celek příliš nefunguje. Byl totiž poněkud zmatený a nejasný v mnoha směrech. Některé z oněch nejasných směrů neberu, protože nevychází ze snahy dopřát divákovi svobodu k interpretaci, ale ze zkratkovitého a nepropracovaného scénáře. Kdybych kdysi neviděl film Crash od Cronenberga a nevšiml si Ballardovi předlohy, nevěděl bych nic o pokřivené sexualitě v důsledku nehody. Přesto je celý prolog bouračky a následném pusinkování auta velmi nepřirozená, plytká, zkratkovitá a neúspěšná. Protagonistka pak z nějakého důvodu zabijí. Nebylo mi známo proč. Snad ale proto, aby se příběh posunul a její osud byl provázán s osudem postaršího muže. Takhle si kvalitní práci nepředstavuji. Ačkoliv má film jisté kvality, tak trpí několika zásadními nedostatky, který výsledný dojem snižují. Některé nejasné směry však beru, protože mi jen poskytují možnost nad filmem dumat a prodlévat u něj i po skončení. Mohu se třeba ptát na smysl onoho titanu. Je to pevný kov odolný proti korozi. Jistá tvrdost je též znatelná v osobnostních rysech postav. Nějaká symbolika tu je, ale divák k jejímu rozšifrování není úplně vhodně nasměrován, přičemž si troufám mysliti, že většina lidí skončí u toho, že je to pěkně natočené, občas vtipné, občas šokující, chvílema nudné a že to vlastně ani moc nechápou, znovu by si to nepustili a víc se tím zabývat nebudou, protože masterpiece to pravděpodobně není. Proto taky dávám poměrně slabé hodnocení. Má to dostatečné množství nedostatků na to, aby můj výsledný dojem nebyl jasně pozitivní. Přišlo mi to však zajímavé, své dobré momenty to mělo a jako celek to zkrátka jen ušlo.

Film, který okouzlí hlavně svými praktickými efekty. Radost pohledět. Velmi kreativní a nechutné. To samozřejmě můžu. Alien na mě jako film funguje silněji, ale zde si masky užiji snad více. Doporučuji také Mouchu z roku 1986.

Carpenter je schopný, takže některé záběry působí docela pěkně. Snad je to kompozicí, nasvícením či barevnosti a analogového filmu. Obrazově to zkrátka má svoje kouzlo (možná vás taky štvou filmy z přelomu milénia až do roku cca 2010, které byly natočeny na digitální kamery a kvůli řadě dalších aspektů působí natolik nevzhledně, že odradí prakticky okamžitě). Hudební motiv je taky dobrý. Ačkoliv je to film obsahově poměrně nezáživný a nezajímavý, tak Carpenter ho umí jakž takž svou režií podržet. Přesto je očividné, že toto dílko těžce zestárlo. Je mi jedno, kolik dalších nudných slasherů Halloween ovlivnil - kord když jsou ovlivněny hlavně přítomností nezajímavých postav, nudných dialogů, kýčovitým příběhem, do čehož je zasazen zabiják. K tomu všemu to jsou většinou ještě horší kousky, protože je netočili režiséři Carpenterovo úrovně. Halloween mě v říjnu 2021 v mých téměř 23 letech nechal emocionálně prakticky chladným. SROVNÁNÍ: O šest let starší první Noční Můra z Elm Street (2/5) na mě působí lépe, ale to proto, že z podstaty svého námětu zajímavější, poutavější a zábavnější. O čtyři roky starší Texaskej Masakr (2/5) je zase hnusnější e explicitnější. Halloween se explicitnímu násilí vyhnul, čímž si dle mého taky uškodil, protože to od hororu víceméně čekám a pokud mi to tvůrce nevynahradí nějakým jiným prvkem, tak nadšen nebudu. O rok novější Alien (4/5) je úplně někde jinde. V útlém věku jsem ho nedocenil, ale pustil jsem si ho před pár měsíci a byl jsem těmi vysokými kvalitami, poutavostí a skvělým zpracováním uhranut. O čtyři roky novější Carpenterova Věc (3,5), je pak jeho nejlepším filmem - obsahově i formálně mnohem poutavější a zajímavější zážitek.

Psychologizace davu je skvělý směr, kterým se vydat, ale bohužel zde není správně uchopen. Obecně bych řekl, že to není propracované. Už nejsme v osmdesátkách a tyhle značky by se měly aktualizovat a posunout. Potřebují nějaký nový aspekt, který to učiní zajímavý, abychom po desáté neviděly tu stejnou mrdku. Předchozí novodobej díl z roku 2018 byl též blbym patvarem, kterej těšil jen sentimentální hňupy a ani tentokrát se změnilo jen to, že už příliš netěší ani ty sentimentální hňupy. Pokud bych to měl rozvést, tak musím říct, že je to nekonzistentní, hloupé a nudné. Postavy se chovají úděsně nelogicky, což kazí požitek z filmu, protože to nepůsobí přirozeně a současně to ruší napětí, protože divák se nemá ke komu upnout. Já si spíš říkal - tak už je zabij, zabij je všechny, ať už je klid. Slovní interakce mezi postavami jsem víceméně přeskakoval, protože si svou nízkou kvalitou nezasloužili pozornost. Teď tedy k akci: Chápu, že Michael Mayers má působit jako tichá ničivá síla. Ano, to jest premisa kouzla tohoto filmového zabijáka. Problém jest v tom, že by tou nezdolnou ničivou silou neměl doopravdy být, protože je to konec konců jen člověk. Tyto dva faktory se musí vhodně skloubit. Fakt, že je to jenom člověk, nesmí kazit pocit, že je ničivou silou a fakt, že má působit jako ničivá síla nesmí zpochybňovat jeho lidství. Tohle přirozeně klade na tvůrce jisté nároky a pokud tento základ nebudou tvůrci schopni správně uchopit a zpracovat, tak pravděpodobně nezvládnou ani nic jiného, protože toto jest základ a neuvědomění si ho, jest poukazem na hanebnou tvůrčí neschopnost činit, co se očekává. S jednotlivými vražednými pasážemi se musí pracovat poměrně důkladně a toho tvůrci nedokázali dosáhnout. Mayersovi se totiž vyhýbají kulky, nepálí ho oheň, nezastaví ho bodné rány nožem ani vidle v zádech... To vše je o to víc blbé s tím, že je to vlastně už dědek. Nenachází ani slovo chvály. Na tomhle filmu není nic dobře - přesně jak jsem očekával.

V té době film opravdu mohl navodit pocity neklidu a uhranout mysteriózním příběhem, ale to jen proto, že nároky byly stále poměrně nízké. Karneval Duší jistě měl vliv na lepší filmy a kvalitní výtvarnou stránku mu upřít nemohu ani ku dnešnímu dni. Některé obrazové kompozice a scény mi připomínají to nejlepší z Lynche nebo Hitchcocka. Jako celek to ale opravdu nefunguje, protože jednotlivé pasáže a dění v nich obsaženo působí příliš kostrbatě. Chybí tomu jakási organičnost, lehkost a hloubka. Zpracování mnoha momentů se mi často zdála příliš umělá a tedy i nefunkční. Film mě tím pádem vůbec nevtáhl. Jednak je to chyba nedostatečně propracovaného scénáře a jednak režijním vedením na place, kde se řeší, jak má i to nejdrobnější dění navazovat na sebe tak, aby došlo ke koherenci, organičnosti, přirozenosti, šířce a hloubce - zkrátka tomu, díky čemuž divák může být do filmu vtažen i během jednoho dialogu. K tomu je však vyžadován vybroušený cit a ten zkrátka každý nemá. Naštěstí pro mnoho tvůrců ho nemá ani většina diváků...

Nezábavnej film plnej pozérství, které je manifestováno skrze předrsnělé řečičky postav, na kterých není důvodu, aby divákovi nezáleželo. Scénář je natolik banální, že z policistů udělal neschopné imbecily, zcela nekompetentní strážit zákon, životy jiných i sebe samých, tudíž mi bylo docela příjemné, když se na policejní stanici začal dobývat vrah a postupně se jich zbavoval. Uspokojení, které jsem v tom viděl, pramenilo z jisté příznačnosti. To uspokojení bylo však příliš slabé, krátké a ani trochu nevykoupilo nedostatky všech ostatní aspektů, z nichž se film skládá. Zbytečnej film. Carnahan je uplně v prdeli. Jeho A-team z roku 2010 je skvělej film. Jeden z mých oblíbených akčních filmů. Pokud chcete zábavnej funkční a organickej akčňák, kde fungujou postavy, tak navrhuji pustit si spíše to. Od té doby totiž Carnahan nenatočil nic pořádného. PS: Frank Grillo se mi příčí.

Nečekal jsem, že budu takhle trpět a předem říkám, že je mi jedno, že Q je gay a štafeta 007 se předává černé agentce. V tom můj problém neleží. Vadí mi, že z toho udělali příšerné melodrama, které se z vyumělkovaného obsahu snaží vytěžit osudovost a donutit diváka cítit emoce. Opravují se nedostatky z nudného a neuspokojivého předchozího dílu Spectre, kde se objevila velká zločinecká organizace, která asi tahá za niťky a nyní je tu ještě větší záporák, kterej tuhle organizaci předčí a jeho osud je propojen s osudem bond girl. To jest jen jeden z příkladů, na němž demonstruji onu vyumělkovanost ve snaze to ještě jednou pořádně uzavřít, udělat velké a vzbudit v divákovi emoce. tato snaha však generovala jen příšerný kýč a tudíž jedinou emoci, kterou jsem cítil, byla úzkost z trapnosti. Bonda jsem považoval za vyspělejšího, ale zde mi byl prezentován obsah tak předvídatelný a levný, že si říkám, že to nemá daleko k romantickým slátaninám, na které kouká moje máma. Zajímavé sledovat, jak toto zpodobnění Bonda bylo představeno v Casino Royale a jak skončilo... Vím, že třeba takový Toren je tím, komu říkám "normie" - tedy nepříliš vyhraněný jedinec, postrádající vkus, zato nepostrádající sentiment a jedinec bez smyslu pro jemné rozlišování mezi podobným a nepodobným - ale stejně mi přijde zvláštní, že to na lidi může takhle emocionálně fungovat. Podle mě mají lidi Bonda prostě rádi, což je pochopitelné, ale koho reálně zajímá jeho vztah s Léou Seydoux (jméno postavy si nepamatuji, prostě bond girl)? Ti dva mezi sebou nemají téměř žádnou chemii. Momenty, kdy se jí Craig vyznává z lásky, mi přišly fakt zlé, nepřirozené a nemístné. Ono se samozřejmě nabízí, aby se Craigův Bond stal emocionálně vyspělejším, otevřenějším a ukázněnějším, ale způsob, kterým se to stalo na mě prostě nefunguje, protože to není dost dobře zpracované. Občas jsem bolestí pevně svíral víčka i si palcem a ukazováčkem tiskl kořen nosu. Pokud chtěli začít Bonda jako sociopata bojujícího za správnou věc, později šáhnoucího si na dno a ve finále se zamilujícího do dívky, tak si měli zprvu vytvořit nějakej hrubej plán příběhového oblouku a dát to někomu, kdo udrží onu soudržnost. To se však nestalo a já nyní vidím, jak se jim to rozsypalo a tento narychlo splácaný neopravdový paskvil mi byl jen zlým zážitkem, který umocňuje fakt, že to celé trvá 3 hodiny. Mělo to skončit ve dvacáté minutě, když mu do tváře bouchne hrob. Když na konci bond girl říká své dceři: "Řeknu ti o muži jménem James Bond", tak jsem ří říkal: "Řekni jí radši o někom jinym." Obhájil jsem, jak moc to obsahově nefunguje a jak moc mě to trápilo. Jsem přesvědčen, že objektivně je to obsahově špatné a každý dobrý film má počátek v dobrém scénáři. Současně ale chápu, že většině lidem to bude stačit a nějaké emoce se u nich dostaví. Přál bych si však, aby tomu tak nebylo, protože pak by tvůrci byli nuceni přistupovat k látkám méně laxně. Co se formální stránky týká, tak režijně je to sebejisté, Bond v některých momentech působí zkrátka správně (většinou jde o nějaké krátké vteřiny nějaké pohybovosti, kde se ukáže, jak tento Bond umí být smooth), gadgety baví a akční scény jsou relativně fajn - přesto však žalostně za tím, jaké monumentální akční pasáže jsem viděl v MI: Fallout či jaké nevídané věci jsem viděl v Tenetu. Série s takovou tradicí, která by měla vést, je nyní překonaná jinými špionážními filmy, aneb jak se tradice stala zátěží. Vlastně Casino i Skyfall mají oba mnohem pamětihodnější akční sekvence než to, co se odehraje zde (trailery víceméně ukázaly to nejzajímavější). Atrakce tedy nebyly dostatečně atraktivní ve srovnání s tím nejlepším a současně jsem byl po dlouhou dobu nucen trpět obsah, který mi je k posrání protivný. Pokud chcete, abych cítil emoce, napište dobrej scénář se vší hloubkou a šířkou, která je žádoucí. Takto ze mě tvůrci dostali jen odpor a dle mého zaslouženě. Nemyslím si, že jsem se svým hodnocením zaujatý. Filmy tohoto typu si vytyčují snahu diváka hlavně bavit a docilují toho různými prostředky (luxusní vybavení, krásné ženy, exotické kraje, akce, šílení záporáci...). Bondovky fakt nejsou uměním (obsah s výpovědní hodnotou vyjádřen s důrazem na estetiku), které by se snažilo předat moudrost či nějakou hlubokou lidskou zkušenost. Jasně, jde tu o nějaké poměry co se lidskosti a uvěřitelnosti týká, ale akční filmy nemohou jít tolik do hloubky, protože čas je investován do atrakce, kterou je právě ona akce. Ta vytváří napětí, které vytváří zábavnost, jejíž příslib přitáhne diváky do kin a vydělá tvůrcům peníze. Pokud je tedy bondovka filmem, který má diváky primárně bavit a já byl víceméně otravován a nuděn, tak ten film musím vyhodnotit jako neúspěšný a patřičně ho odsoudit, ať už je scéna nasvícená pěkně, CGI kvalitní a šaty pěkné či nikoli. Ještě aby tomu tak nebylo za ty prachy. Bylo to málo odvážné a současně nešlo zacelit nedostatky, které otevřel (hlavně) předchozí díl. Vůbec jsem jim to nežral. Pro mě nejhorší díl Craigova Bonda a nečekal jsem, že ve výsledku bude Spectre stravitelnější, ale vlastně to dává smysl, protože důsledky chyb se už jenom nabalovaly (podobně jako tomu bylo s novou trilogií Star Wars) a snaha to utáhnout a dojít touženého efektu na mě působilo svou vyumělkovanosti velmi zle.

Postrádá to jak hloubku, tak šířku a není to ani dost poutavé. Potenciál by tam byl, ale nebylo ho náležitě dostáno. Nakonec z toho vzešel jakž takž funkční film, který má vše potřebné, avšak nic náležitě dovedené ke skvělosti, jež by mě oslnila a upoutala. Depp se moc nepředvedl, ale nedávám to za vinu jemu. Ten film zkrátka nemá dost dobrý scénář. Přitom by to mohlo mít takovej rozsah. Hamižná korporace, znečišťování životního prostředí a následky, lidské utrpení, chudí, na které se nemyslí, morální dilema a snaha o vykoupení rozporuplné ústřední postavy. Zní to dobře, ale dobrej film jsem nedostal.