cheyene

Richard Attenborough potvrdil, že životopisné snímky jsou jeho parketa. Charlie Chaplin je pozoruhodná osobnost kinematografie, velikán němého filmu, nesmírně talentovaný člověk, díky kterému (mimo jiné) je filmařina tam, kde je. Tento snímek skvěle ukazuje, jaký byl Charlieho život, jak se z chudého londýnského chlapce stala bohatá, světoznámá hvězda první velikosti, jejíž záři však nejednou zahaloval nějaký stín, který pramenil z jeho slabosti pro mladé ženy (či spíše dívky) a strachu Američanů z komunismu, jenž Chaplinovi neustále podsouvali a kvůli jeho humanistickým myšlenkám jej za komunistu považovali, což nakonec vyústilo jeho smutným a dojemným odchodem ze země, která mu ležela u nohou a jež z něj vytvořila nesmrtelnou ikonu. Zajímavé je sledovat, co se odehrávalo na pozadí natáčení jeho slavných snímků, jako např. Kid, Moderní doba, Světla velkoměsta, Diktátor či Zlaté opojení. Pro fanoušky Charlieho je jistě také neocenitelné, že mohou nahlédnout do jeho života, na to, jaký byl, co si myslel, jak vnímal události (krach burzy, vznik zvukového filmu, nástup nacismu) a co asi prožíval v exilu a při svém triumfálním návratu do USA. Před Attenboroughovým počinem je potřeba smeknout stejně tak jako před hereckým výkonem Roberta Downeyho Jr., jenž Chaplina oněch 143 minut nehrál, on jím byl, on se jím stal. (Nutno však říct, že mistr je pouze jeden a to ten pravý, pochopitelně.. je i nepoměrně sympatičtější, ale to nic neubírá na obdivuhodném výkonu Downeyho a vynikající práci maskérů.) Diváka znalého Charlieho grotesek potěší záběry z nich použité, jenž v závěru filmu umocní celkový prožitek, který ještě podtrhne doslov o všech postavách, jež se ve snímku objevily. Závěrem už lze říct jen tolik. Chaplin je opravdovým filmovým zážitkem o nehasnoucí hvězdě, která dodnes jasně září na kinematografickém nebi a protože její záři se vyrovná jen hrstka osobností z téhle branže, hodnotím 5*, aby jasně zářily i dále a ostatním uživatelům a divákům zvěstovaly, že Charlieho odkaz žije dál a snímek Chaplin je hoden jejich pozornosti.

Zapomenutý válečný snímek, který je však na svoji dobu skvěle natočený a upoutá diváka díky tomu, že sleduje osud menší skupinky vojáků, 13 mužů, kteří stojí proti nepříteli ve filipínské džungli. Úvod filmu je poněkud pomalejší, avšak s blížícím se koncem nabírá patřičný spád a atmosféra mlhy držící se nad zemí a japonští vojáci útočící bez slitování z různých koutů zvyšují výsledný dojem. Smysl tohoto počinu je pak definitivně potvrzen v závěrečném doslovu.

O nějaký rok, dva později se Chaplin tak říkajíc vybarvil a jeho komedie začaly být daleko vtipnější a promyšlenější. Přesto je však tahle jednou z těch, která z jeho raného období stojí za pozornost. Výměna kabátů způsobí velmi prekérní situaci, kde nebude nouze o výprask a kopance do zadní části těla.

Kdo zná mé hodnocení, ví, že s radikálními a špatnými hodnoceními šetřím. Nerad dávám odpady a hodnocení pod 3*, protože se vždy na filmu snažím najít něco dobrého, něco, zač si zaslouží alespoň ty 2*, když už ne víc. U Plechového bubínku nechť se na mě nikdo nehněvá, ale zde nemohu dát hvězdičku žádnou. Snímek jsem doslova přetrpěl a těšil se, až skončí. Výsledný, mizerný dojem nespravil ani finální masakr. Hlavní hrdina - Oskar - mi byl tak nesympatický, že bych jej okamžitě vyliskal za to jeho ječení, kterým si vypištěl, co chtěl. Obdivuji herecký výkon představitele této postavy, ale to je tak celé. Mario Adorf (nejvíce známý jako Mr. Santer z Vinnetoua) taktéž nezahrál špatně, ostatně herce není důvod nechválit, samotné zpracování rovněž není špatné, ale jak jinak chcete ohodnotit film, který je pro vás totálně mimo mísu? Do toho zavání pedofilií. Příběhově mě absolutně nezaujal a rádoby nechutná scéna s úhoři a koňskou hlavou na mě nikterak zhnuseně nepůsobila. Hodnotím tedy jako odpad (být tu možnost dát půl hvězdičky, dám ji), kašlu na všechna ocenění, které tento snímek získal, včetně Oscara (Když mohlo získat Oscara tohle, tak proč ne Želary nebo Tmavomodrý svět? Pro mě neporovnatelně lepší filmy.), a všem uživatelům, kteří jsou tímto prapodivným filmem uchváceni, upřímně přeji jejich zanícenost a intelekt, díky kterému plně pochopili tuhle hrůzu, která se (světe, div se!) ocitla (asi nedopatřením) v seznamu 1001 filmů, které musíme vidět, než zemřeme. 0,5*

Skvělý film, jehož projekci jsem léta odkládal skrze jeho delší stopáž, avšak když už jsem se k jeho zhlédnut odhodlal, nelitoval jsem a začal jsem chápat, proč jej moji oblíbení uživatelé již od roku 2011 tak vysoko hodnotí. Příběhy, které nastavují zrcadlo lidské intoleranci, rasismu a předsudkům, přičemž umí být i emotivní, aniž by tlačily na pilu a násilně si vynucovaly potoky slz, mají můj obdiv, pozornost a zájem. V případě Černobílého světa potěší celé jeho pojetí, hudba, herecké výkony jak Emmy Stone, tak Violy Davis, Octavie Spencer, ale rovněž Jessica Chastain a Bryce Dallas Howard ve svých rolích potěší. Závěrečná scéna, jež není prosta emocí, mě již jen utvrdila v plném počtu hvězdiček.

Přestože Belmondo není zrovna mým oblíbencem, v tomto snímku mě svým herectvím, věčným utíkáním a skákáním bavil, stejně jako mě bavil samotný příběh, jenž kombinuje akci s dobrodružstvím, humorem a romantikou. Nemohu říct, že by začátek filmu byl nudný, ale teprve od scény, kdy se Adrien dostává na palubu letadla do Ria, začíná ta pravá jízda, u které se nelze nudit. Závěr v džungli je vskutku "Indiana Jonesovský" a je tak povedenou tečkou za tímto dobrodružstvím, u něhož přemýšlím i o páté hvězdičce.

Výborný dobrodružný snímek, který mě začal bavit, jakmile se skupinka hlavních postav dostala do vlaku a snažila se uchránit budoucího vládce země. Severozápadní hranice nepostrádá nic, co má film tohoto žánru mít - přestřelky, padouchy domlouvající se světelnými signály a pronásledující na koních naše hrdiny, romantické zajiskření mezi hlavní mužskou a ženskou postavou, lumpa ve vlaku, ale také poškozené koleje a nebezpečný přejezd přes most, který je rozhodně jednou z těch pamětihodných scén. Vzhledem k tomu, že tu není i přes delší stopáž prostor pro nudu, dávám 5*. Ve svých rolích potěší Herbert Lom, Lauren Bacall, W. Hyde-White a zde neuvedený I. S. Johar v roli Gupty.

Zjizvená tvář je dozajista jedním ze základních stavebních kamenů subžánru gangsterek, jejichž vrchol je představován dnes již kultovními snímky typu Kmotr, Mafiáni či Scarface z roku 1983. Na tomto 83 let starém zpracování musím vychválit perfektní atmosféru tehdejší doby, vliv mafie a v podstatě narůstající nebezpečí, které pro obyčejný lid představuje. Co však nemá na tomto snímku chybu, jsou akční scény. Ty mají dodnes opravdu patřičnou sílu a i díky tomu dávám 4*. Samotný závěr je jednou z těch scén, které si divák zapamatuje. Jsem zvědavý na verzi s Al Pacinem, ale také na další základní kámen gangsterek, na Veřejného nepřítele. Přestože hodnotím Scarface veskrze kladně, musím se přiznat, že mnohé jiné, staré mafiánské snímky (zejména s Jamesem Cagneym) mám raději.

Až po dlouhých 14 letech jsem se dostal k tomu, abych si pustil tento snímek, o němž se v dobách jeho premiéry ve škole hojně hovořilo v superlativech a všichni kluci chtěli být jako Vin Diesel nebo Paul Walker. Jedná se o zdařilou akční jednohubku, oddechovku, u které se pobavíte akcí a rychlými vozy, avšak také příběhem založeném na infilitraci policisty do gangu, přátelství, oddanosti a lásce.

Již v tomto němém snímku Hitchcock ukázal, že má talent na vybudování napětí a atmosféry. Příběh rychle utíká, takže není prostor pro nudu, herectví hlavních postav potěší, jejich vylíčení je takové nejednoznačné, chvílemi jsem váhal, kdo z nich je vrahem, přestože popis seděl na nájemníka. Zdařilý počin, kterému ke čtvrté hvězdičce chybí vskutku málo.