cheyene

Vedle Kida a mladšího Diktátora je Zlaté opojení nejlepší chaplinovka, kterou jsem zatím viděl. S doprovodem vypravěče (titulkami) je snímek hned zase o něco bližší dnešnímu divákovi a mnohdy zcela eliminuje pocit z němoty filmu, neboť vyprávěčův hlas je skvěle napasován na pohyby úst a gesta herců. Charlie Chaplin v tomto svém počinu skvěle dokázal skloubit komediální a dramatické prvky, čímž patřičně okořenil svůj příběh, který není prostý ani určitým emocionálnějším situacím. K správné atmosféře scén dopomáhá nejen perfektní prostředí, ale také pěkná hudba. Příběh sám o sobě nemá chybu, romantická linie je právě oním emocionálnějším činitelem. Během pasáže silvestrovské večeře mi bylo hlavního hrdiny docela i líto. Nezapomenutelnou scénou pak je tanec s houskami napíchnutými na vidličkách, vaření a konzumování boty nebo finální napětí v podobě naklánějící se chatrče.

Obal dvd proklamuje, že se jedná o "nejpůsobivější válečné drama od uvedení filmu Zachraňte vojína Ryana", což je poněkud smělé tvrzení. Vojín Ryan je totiž tak prvoplánově napsaná pohádka s cílem ždímat z diváků slzy, že podle mého nemá v tomto ohledu obdoby. Tomuto filmu však nelze upřít skvělé zpracování válečných scén. Děj, který se zakládá na skutečných událostech právě odlišuje Fengův počin od toho Spielbergova, ovšem chybí tu něco, čím by byl divák donucen k intenzivnějšímu soucitu s hlavními hrdiny. Nebudu se zbytečně rozepisovat, Hrdinové války je solidní válečné drama, které si rozhodně zaslouží 4*.

"Hory mají své vlastní zákony. A i Krakonoš je musí poslouchat." Tato úsměvná večerníčkovská hláška ve své podstatě vystihuje snímky typu Vzývající ticho, Nordwand či Pád do ticha. Český horolezec Josef Nežerka by zase řekl: "Hora, ta z nás nemá strach." Hory jsou zkrátka krásné, ale nebezpečné, což potvrzuje právě tento snímek, který ukazuje příběh, jenž známe již z filmu Nordwand. Výstup na severní stěnu Eigeru, přezdívanou Mordwand, skončil pro čtveřici horolezců v roce 1936 tragicky, přičemž stačilo málo a nemuselo k ní dojít, nebo mohl alespoň jeden z nich přežít, neboť jak je patrné z obou výše uvedených filmů, vůle Toniho Kurze žít, byla veliká, avšak suk na laně pohřbil veškeré naděje. Joe Simpson, jehož příběh z peruánských And známe díky filmu Pád do ticha, je tím pravým horolezcem, který se může k tragédii na Eigeru vyjádřit, neboť sám poznal, jaké to je viset na laně a čekat na smrt nebo na zázrak. Vzývající ticho patří do té skupiny snímků, které potěší zejména milovníky hor a nejeden z nich má jistě po zhlédnutí Osmondova počinu nutkání vyrazit mezi skalní masivy a psát svůj vlastní příběh s neutuchající vírou ve šťastnější konec, než jaký napsal osud Tonimu Kurzovi.

Slušný příběh, skvělé herecké výkony Rocka Hudsona, Lauren Bacall, ale i Roberta Stacka či Dorothy Malone. Začátek snímku byl vynikající stejně jako jeho závěr, kde nechybí ani dávka napětí. Douglas Sirk dobře zkombinoval vážnost dramatu a vášeň romantického filmu.

Dokumentární, cestopisný road movie, který potěší stejně jako Trabantem napříč Afrikou. Netroufám si tvrdit, zda je jeden z těchto filmů lepší a druhý horší, oba mě bavily, zejména asi pro krásy přírody, kterými dobrodruhové projíždějí, ale také skrz vozidla, jež k tomu používají. Líbily se mi i doprovodné komentáře, ale také hudba a celkové zpracování. Celý počin potěší o to víc, že jde o českou produkci. Nějaké mouchy by člověk našel, ale nemá cenu je rozpitvávat, neboť jako celek "Trabant" funguje! Tram tram tram.... A teď jedem! Do tram tram tram tram tram tramtárie, tra tra tra tra tra trabantem. Kdo nezkusil, nikdy nezažije, že s trabantem za volantem jsme svobodní!

Navzdory svému stáří se jedná o vynikající film, který kombinuje prvky (němé) grotesky a válečného dramatu, a co je podstatné, po celou dobu udržuje divákovu pozornost, nenudí a rozhodně se nenechal zubem času nějak výrazně ohlodat. Ve své podstatě bych Diktátora označil za nadčasový snímek a v době, kdy vznikl, byl opravdu velmi důležitým, silným a dokonale satirickým počinem. Chaplinův Hynkel nemá chybu, stejně jako jeho holič, avšak pobaví také Jack Oakie v roli Benzina Napoloniho. Scény, kde se dva diktátoři setkávají, jsou vskutku vtipné a patří k tomu nejlepšímu z celého filmu, ovšem snímek nabízí celou řadu zábavných scén, jež jsou prolnuty dramatičtějšími okamžiky, kde není nouze o napětí. To vše pak směřuje k závěrečnému proslovu, jednomu z nejsugestivnějších a možná i nejemotivnějších v dosavadní kinematografii, při kterém je potřeba vzdát velký hold Charliemu Chaplinovi, neboť bez jeho výtečného podání by nemusel vyznít tak silným a odzbrojujícím způsobem. Diktátor je film, který si zaslouží jasných 5*, neboť skvěle kombinuje žánry, nenudí a má v sobě takové poselství, které by si lidstvo mělo stále připomínat.

Klidně bych hodnotil i nejvyšším počtem hvězdiček, avšak chci-li vyjádřit vzestupnost Leonových westernů, resp. vyrovnanost prvních dvou z dolarové trilogie a velkolepost jeho vrcholných westernů (Hodný, zlý a ošklivý a Tenkrát na západě), musím zůstat u silných 4*. Clint Eastwood v tomto počinu předvedl, že role drsných chlapíků s kamennou tváří, kteří toho moc nenamluví, ale o to rychleji střílejí, mu skvěle sednou, stejně tak jako pončo a vesta na košili. Pro hrst dolarů se vyznačuje také skvělým zpracováním a brilantní hudbou mistra Morriconeho, jehož ústřední motivy (nejen) westernových skladeb si budete pohvizdovat ještě dlouho po skončení filmu.

Slabší chaplinovka, které škodí přemrštěná stopáž. Přesto je však koukatelná a u mnohých scén se divák pobaví.

Inu, když jsem sledoval počáteční scénu se snahou hlavního hrdiny najít vhodné místo na vymočení, nestačil jsem nevěřícně koulet očima a kroutit hlavou. To bylo opravdu velmi velmi ujeté. Já bych si s tím servítky nedělal a místo bych si našel hned, ostatně i Billy měl spoustu možností, které nevyužil. Pak se ale rozjel čím dál tím více zajímavý příběh, který byl dobrou sondou do rodinné výchovy a vlivu špatných rodičů na utváření života svého dítěte, jeho povahu, chování a sebevědomí. Matka žije pouze fotbalem a syn je pro ní příteží, otec nevyzpytatelný rapl, z kluka labilní poděs, který by v záchvatu vzteku byl snad schopen i zabít, avšak ve svém jádru není zlým člověkem. Příběh patřičně obohacuje sympatická Christina Ricci a romantická linie mezi ní a Vincentem Gallo dodává snímku ten pravý šmrnc. Ke konci je film také řádně napínavý a v tu chvíli jsem již pomýšlel i nad 5*, ale dám raději poctivé 4*, než mírně nadsazených pět. Každopádně velmi dobrý počin.

Za tónů hudby českého hudebního mága Zdeňka Lišky se rozehrává příběh Františka Bavora, poslance, který se stane předsedou MNV. Náplň jednotlivých dílu je především o jeho snaze vybudovat ve Starém Kunštátu nové centrum odpovídající moderní socialistické společnosti, ovšem nejprve je potřeba přesvědčit občany o nutnosti této výstavby a přes všechna úskalí asanovat staré domky, jejichž obyvatelé se těžko loučí se svými domovy. V každém díle je také malý prostor pro nahlédnutí do Bavorova soukromého života, což Dietl uměl a oživil tím jinak jednotvárné, byť ne nezajímavé, jednání na schůzích od MNV, přes ONV, KNV až po stranický výbor. Seriál je plný dobové ideologie, což je tu většině uživatelům trnem v oku, ovšem já to jako veliký problém nevidím. "Soudruhování" a "čest práci" mě nepohoršuje, že je tu realita přikrášlená mi také nevadí, neboť nejde o dokument, ale o fikci. Dnešní seriály nám také ukazují příběhy, které mají v 90% s reálným životem obyčejných lidí pramálo společného. Ostatně postava Bavora je vylíčena tak kladně, že si člověk může pouze postesknout, že není ve vedoucích pozicích více tak čestných, citlivých a rozumných lidí. Zdeněk Buchvaldek se své role zhostil skvěle, potěšil i Josef Bláha nebo Jaroslav Moučka, který zaryté komunisty uměl hrát na jedničku. :) Jiřina Bohdalová zahrát špatně neumí, takže je také plusem tohoto seriálu a klasicky potěší i František Němec v typické roli dobráka od kosti. Martin Růžek se svoji ne příliš charakterní postavou dokáže okořenit mnohé epizody, podobně jako Jiří Štěpnička. Co mi na Muži na radnici vadilo, bylo zanedbávání osobních příběhů hlavních postav a jejich vylíčení bylo také ploché proti ostatním Dietlovým počinům. Přesto mě však seriál oslovil na 3*, neboť podle mého názoru i přes všechnu ideologii a zrcadlení tehdejší doby převyšuje valnou většinu dnešních nekonečných seriálů, kde se to hemží bídnými herci a ještě bídnějšími příběhy.