Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Romantický
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (314)

plakát

Ošklivka Betty (2006) (seriál) odpad!

Popravdě ani nevím, proč jsem se rozhodla pustit si první díl. A ještě větší záhadou je pro mne fakt, že jsem vydržela dalších několik, pravda, vždy s odstupem zhruba pěti dílů, ale i tak si myslím, že to byl pokrok. Takhle tomu bylo alespoň u první řady, u té druhé jsem viděla první a některý uprostřed. Třetí řadu jsem přeskočila úplně a po hrozivé scéně, kdy Betty ve čtvrté sundávali rovnátka, která se jí přichytila na podprsence, jsem to už opravdu vzdala. Nevím, co jsem čekala, ale ani konec to nijak nevylepšil. Tohle byla velká katastrofa a ještě větší omyl. Pokud bych to měla srovnat s Ošklivkou Katkou, tak Katka zvítězí, i přes ten strašně rychlý konec, na plné čáře. Tenhle odpad rozhodně nedoporučuji, nemá cenu se na něj dívat, ztrácet s ním čas, ba dokonce na něj myslet, až tak hrozivý tento seriál je. Děkuji za vysokou laťku některých televizních stanic. Tohle bych nezařadila ani na tv Barrandov, i tato televize má totiž větší úroveň než na kterou sem, alespoň podle mě, snížil tento seriál.

plakát

Znovu ve hře (2018) 

Film to nebyl špatný, no čekala jsem od něj něco jiného, něco mnohem jiného. Pro mě se však začal ubírat velice zajímavými směry, nechyběl mu spád a ani příběh nebyl úplně k zahození. Člověk je svědkem proměn a také toho, že i když je něco založeno na obrovské lži, může z toho vzejít něco dobrého. Nemusíte mít milion titulů, stačí, když svému oboru rozumíte. Pokud jdete za svým cílem, můžete to dokázat, stačí přijít s nápadem a věřit si. Těch několik dějových linek, které se prolínaly, práce, produkt a ještě něco navíc, co však nebudu prozrazovat, se skvěle doplňovaly. A ani konec se nezdál na první pohled příliš uspěchaný. Na plný počet hvězdiček to není, ale něco na něm bylo, proto jsem se rozhodla hodnotit jej nadprůměrně. Neokoukanost a několik zápletek v jednom tomu jedině dopomohly. Doporučení se i tentokrát zdržím, stejně nikoho nepřiměju ani nezastavím, když se bude chtít nebo opakem nebude chtít podívat.

plakát

Když draka bolí hlava (2018) 

Já nevím, od tohoto jsem tedy čekala mnohem víc. Už v prvních minutách mě do uší udeřilo, že Čech slovensky a Slovenka česky, to prostě nechápu. Nápad to byl dobrý, nechat draka vyprávět příběh, ale ono provedení krapet pokulhávalo. Nazvala bych tento počin jako testovací verzi dětské pohádky s jednoduchým dějem, který prokoukne i mimino. Za mě to nebylo nejhorší, ale to asi proto, že jsem viděla i mnohem jednodušší pohádky. Hlavně se mi na tom líbilo, že mluvili československy, zpívali, což se v pohádkách až tak často nevidí, a zapojili oba národy, snažili se o něco víc, to jim nejde upřít, jenže výsledek tomu jaksi neodpovídá. Podle mého názoru se na tuto filmařskou zkoušku nemá cenu ani dívat a jsem ráda, že jsem na ni nešla do kina, protože za ten lístek to opravdu nestojí.

plakát

Avengers: Endgame (2019) 

Nebýt mého vždy akčního a tentokrát velmi neodbytného bratra na tento film bych se asi sama od sebe do kina nevypravila. Cestou domů jsem přemýšlela, čím asi ve svém komentáři začnu a co rozhodně nesmím vynechat, přitom jsme s bráchou akčně probírali náš tříhodinový filmový zážitek. Začnu asi tím, že ve mě zanechal rozporuplné pocity, na jedné straně je vždycky zpracování, to se s každým dalším filmem zlepšuje, animace, efekty a celá scéna nenechají diváka na pochybách, může jen konstatovat, že zpracování bylo excelentní. Na druhé straně je vždycky děj, dialog, to co ovlivňují herci a tvůrci tohoto příběhu. A tady začínáme lehce pokulhávat, tím netvrdím, že by to bylo nějaké zlé nebo špatné, ale ... V první řadě jsou tady ty tři hodiny, už po dvou, co po hodině, jsem se dívala na hodinky, jak dlouho to ještě bude trvat, ten film se zdál nekonečný. I přesto nemůžu proti prvním dvěma nic říct, ani čtvrt křivého slova, protože všechno fungovalo, film dokázal, když ne úplně, tak alespoň z poloviny vtáhnout diváka do děje, mnohdy rozesmál a já se bavila. Jenže potom přišla ta krapet podle mě horší část, zhruba půl hodiny před koncem z toho vznikala neuvěřitelná zpatlanina, o které jsem už v sále před bráchou prohlásila, jak může někdo nějakou takovou zmatlaninu napsat. V neuvěřitelně krátkém úseku se stalo tolik věcí, že by to vydalo nejméně na polovinu dalšího filmu, jakoby neměli co napsat, čím to nadstavit, tak vymysleli tohle. Snažili se nacpat co nejvíce věcí do necelé půl hodiny a svými kroky, si alespoň podle mě, například můj bratr tento názor nesdílí, si v otázce Avengers a jejich pokračování sami vykopali hrob, k tomu brácha poznamenal, že je otázkou, jestli se pohřbí. Tím, co udělali s řadou hlavních hrdinů, kteří tohle všechno táhli a dodávali tomu ten správný náboj a šmrnc, sami sebe podkopali. Ještě teď nevím, jak film hodnotit, po stránce zpracování bomba, skvělé, po stránce děje, tak tam už váhám, tři části po dvou hodinách by to spravily, prostě ten film rozdělit na dva a klidně ještě půlhodinku, hodinku přidat, podle mě by mu to vůbec neuškodilo. Věnovat se detailům třetí třetiny a především rozvést posledních dvacet minut, vymyslet jiný konec, prostě ten film neuseknout natvrdo, ale pohrát si s ním, nechat ty oné, bez kterých to prostě dál nepůjde odejít jiným způsobem, třeba se stáhnout nebo předat své zkušenosti dál. Proto je mé hodnocení, jaké je, ne proto, že by se mi to nelíbilo, ale proto, že by šla spousta věcí udělat jinak a pro diváka, alespoň podle mě, mnohem lepším způsobem. S mým názorem nemusí všichni souhlasit, podle hodnocení tady to byl, je a bude trhák, ale je můj, nikomu ho nevnucuju, píšu ho tady především pro sebe, až se za pár měsíců podívám, jak jsem tenhle film hodnotila, přinejmenším budu mít pro své hodnocení i vysvětlení, přesto budu ráda, když se ozvete vy, kteří se mnou souhlasíte, bylo by fajn vědět, že nejsem jediná, kdo nebyl na sto procent spokojený. Film položil řadu otázek, tak uvidíme, co bude dál.

plakát

Velvet (2014) (seriál) 

První řada byla skvělá, o druhé můžu tvrdit něco podobného, ale od té třetí to začalo jít z kopce. Příběh Anny a Alberta byl zajímavý, dynamický a v mnohých momentech šlapal jako hodinky. Jenže, je tady taky jedno jenže, od zhruba poloviny třetí řady, kdy šli s Albertem od sebe šel celý děj do kytek, absolutně žádný nápad, příběh postrádal jiskru a o čtvrté řadě ani nemluvě, oni si jen tak přeskočí několik let a natahují a natahují. Nechci a ani nebudu psát, že je to odpad, i když pravda, kdybych stavěla jenom na poslední řadě, tak by to odpad určitě byl. Díky prvním dvěma řadám je však můj názor lepší, i když ani tyhle části mě nepřesvědčily o tom, že by byl skvělým, to však může být jen můj názor.

plakát

I dva jsou rodina (2016) 

Podle hodnocení to asi není jenom můj názor, ale ten film byl prostě dobrý. Líbilo se mi, jak ubíhal, jak všechny kousky zapadaly do sebe. Neměnila bych na něm vůbec nic. Ale popravdě? Kdyby bylo na mně, tak se na něj ani nepodívám. Dostala jsem doporučení a jsem za něj ráda. Líbilo se mi, jak dokázal překopat svůj život, kvůli dítěti, o kterém ani nevěděl, jestli je jeho. Dokázal se za něj postavit a udělat všechno proto, aby měla dětství, o kterém děti jen sní. Táta se snažil udělat všechno pro svou dceru, dokonce jí dát i matku. A to od něj byla obrovská oběť. Jediné, co mi na něm krapet, ale opravdu krapet, vadilo, i když asi to tak bylo lepší, bylo, že se snažil diváka zmást. Ale to divák pochopí, až poté, co film shlédne dokonce.

plakát

Po čem muži touží (2018) 

Námět to mělo dobrý, ale ... No právě, je tady to ale. Anna Polívková se své role zhostila s největší parádou, její pojetí předčilo veškerá má očekávání, jenže ... Prostě jsem od tohoto filmu čekala víc. Mi to připadalo jako kousky skla z okenní tabule, kdyby se to pospojovalo a poskládalo, mohl by vzniknout perfektní celek. Více méně mi vadila ta kompozice, bylo toho najednou až příliš. Některé dialogy, podle mě, nenavazovaly a celé to působilo moc útržkovitě. Proto po napsání těchto řádků hodnotím podprůměrně, přesto lépe, než kdybych tyto řádky vůbec nepsala.

plakát

Šíleně bohatí Asiati (2018) 

Nějak nemůžu přijít na to, co na tomhle filmu někteří vidí. Rachel se zamiluje do Nikolase, ví o něm všechno, ale vlastně nic a odjedou spolu do Singapuru na svatbu jeho přítele. Nevím, jestli to mělo být krásné předtím nebo potom, každopádně pro mě by to zřejmě od nástupu do letadla byla noční můra. Tenhle film obsahoval spoustu zvratů, které byly více či méně předvídatelné, ale taky se neuvěřitelně táhl. Ty dvě hodiny mi připadaly jako věčnost. Jasně, byly věci, které se mi na něm líbily, jako třeba její odhodlanost a schopnost postavit se a klidně pohnout zdí, pokud by to bylo nutné, avšak ani tohle nedokázalo zachránit to, co například některé dialogy napáchaly. A abych nezůstala jen u toho špatného, pohled na rozmazlené fifleny, které si myslí, že jim patří svět skóre zase o něco zlepšil. Když to vezmu ve finále, tak to nebylo úplně nejhorší, našly se tady věci, které se mi nelíbily, ale taky to, co mě rozesmálo. A protože tohle rozhodně nebyl průměr, viděla jsem už i horší, ale ani top, ze kterého bych si sedla na zadek, volím zlatou střední cestu. Jsem si jistá, že tenhle film si své diváky určitě najde, já jej však mezi své oblíbené rozhodně nepřidám.

plakát

Louskáček a čtyři říše (2018) 

Nějak nedokážu přijít na to, proč, ale podle mě to prostě nefungovalo. Možná je to proto, že jsem nikdy baletu příliš nerozuměla, ani jsem jej nijak nevyhledávala. Tady se ta troška ovšem dala snést. Podle mě byl spíš problém ve zpracování než v ději, Clara měla objevit záhadnou říši a prožít neobyčejné dobrodružství. Tady to však bylo trošku jinak, na základech povídky by se dal vystavět příběh plný nečekaných zvratů a ještě nečekanějších řešení, dalo by se vyhrát s dialogy a samozřejmě s propracovaností postav. Když to shrnu, tak jsem čekala něco víc, více napětí, odvahy a propracovanější děj, tohle mi přišlo jako pro děti z mateřské školky. Odvážná Clara se vydává do neznámého světa, aby bojovala proti zlé Matce Perníkářce po boku Švestkové víly, jenže přitom je ta zlá právě ona. Tenhle film mě opravdu zklamal, je to jedno z nejodbytějších zpracování, jaké jsem kdy viděla. V tom divadle jsem pomalu usínala a ve finále bylo nesčetněkrát lepší než tohle. V žádném případě nedoporučuji přílišná očekávání, možná Vás poté film, na rozdíl ode mne, příjemně překvapí.

plakát

Srdečně vás vítáme (2017) 

„My být spolu, dokud nás smrt nerozdělit." :D Nějak nemůžu přijít na to, proč má tahle komedie tak nízké hodnocení. Tenhle film má opravdu všechno, co má komedie mít. Potrhlí Romové si z Jeanova domu udělají svůj vlastní a rozehrají tím parádní překvapení. Tenhle osobitý humor mě dostával do kolen a kdybych neseděla, určitě by se mi kolena podlomila. Líbila se mi Jeanova odvaha a odhodlání uskutečnit interakci Romů do okolí. Nebylo chvíle, kdy bych se nerozesmála. A Francouz jež se přiškvařil k Romům dodával všemu ten správný vtip. Tenhle film se mi opravdu líbil a kdyby to šlo, dám mu dvojnásobný počet hvězdiček. Zase se totiž našlo něco, co se jen tak nevidí. :D