-bad-mad-wolf-

Taková malá milá blbina o žrádle a kuchtách, do níž je zašitý rodinný dramátko a hrozně příjemná atmosféra. Ani moc nevadí, že je celej film víceméně o ničem. Bejt to restaurace, nalepí na ni Pohlreich jednu hvězdu a udělá pár fórků na Casperův twitter.

Někteří tvůrci umí točit silný filmy o banálních věcech, jiní točí banální filmy o silných tématech. Arnold by si před definitivním důchodem zasloužil lepší pecku - třeba film o poustevnickým bačovi, kterýmu zlotřilá korporace vyvraždí stádečko koz a on si jde s brokovnicí a motykou v rukách pro svou pomstu. Charisma na to má a pořád by šlo o dílo záživnější, než jakým je bezkrevný a povrchní drámo o selhání, tragédii a odpuštění.

Vážnější bráška Armageddonu, z něhož se na harddisku většiny populace dochovala patrně jen CGI vlna a předLOTRovský Frodo. Ale jinak je to pokus docela sympatický, kór když si chcete v neděli po obídku dopřát nějaký ten decentnější konec světa. A taky je po dvaceti letech fajn pozorovat, jak pozoruhodná herecká směska se tu sešla.

Ambiciózní téma, přesah, kapitalistickej vykořisťovatel versus maloměšťácká mentalita, boží herecký obsazení. Až člověka mrzí, že to nejde na dřeň.

Druhá série si zatím drží skvělou vyrovnanost - každá epizoda je našlapanou jednohubkou ze světa SW, přičemž tvůrci vykazujou dostatek lásky k tématu i schopnosti pracovat s fan service. Člověk jim nakonec rád odpustí, že se hlavní příběh/mytologie posouvá jen hodně pozvolna. Koho by to štvalo, když se servíruje taková vymazlená space western párty, na níž teče ten nejlepší chlast a na hajzlech přesto není nablito!

Na počátku milénia pro nás byla Avril něco jako roztleskávačka, která se pokouší dělat rockovou kapelu... což bylo vlastně strašně cool. (:

Mandalorian na to jde pomalu X-Files stylem - mytologický epizody střídá s "monster" epizodama (tady by se tedy spíš dalo říct "pracovníma" epizodama, jelikož Mando obvykle jde a za informaci musí splnit protislužbu). A je to vlastně dost fajn. Maximálně oddechová jízda ze SW světa, který někdo zaplatil pekelně drahej kabátek.

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based".

Rok 2003 byl pro Norsko krušnej. Nejen že v jednom z tamních fjordů umřela kosatka Keiko, ale ještě tam natočili tuhle kokotinu. Hezký obrázky a mysteriózní bublina, každopádně i po sedmnácti letech si pamatuju plakát, takže dávám druhou hvězdičku. Jen si teda nepamatuju, za co jsem dal tu první. :/

Svěrákova retrospektiva, z níž svítí inspirace vlastním dětským prožitkem na všechny strany. Zachycena ve vší bezelstnosti, s patřičným komentářem a atmosférou. Pro ty nás, kteří film viděli v dětství a dokázali se vžít do ústředního malého hrdiny, byla Obecná škola taková malá kultovka, která se hojně citovala (Rosenheim! Igor Hnízdo!). Pro mě tu byla paralela i čistě osobní - děcka ve filmu zažívají poválečná léta a přicházejí do styku s opuštěnou vojenskou technikou, jež jim slouží jako zdroj zábavy i úžasu, zatímco u nás v době premiéry zůstal opuštěný tankodrom, rovněž s řádkou opuštěné techniky, kolem níž jsme se často poflakovali. Nemiluj to. Příběhově není Obecná škola nic extra, ale subjektivní prožitek, humor, postavy a melancholicky nasáklá atmosféra odvádějí svou práci dodnes.