Jeoffrey

O výsledném hodnocení u mě nakonec rozhodl až poslední díl, který byl hodně příjemný, měl povedený ohňostroj a fungovala tu pro mě i ta romantika, která ve mně během předchozích dílu skoro vůbec nerezonovala. Nevím, čím to bylo, vždyť tu máme podle mnohých tu nejlepší waifu z celé zimní anime sezóny, ale já zůstával vůči Marin většinu času tak nějak chladný, i když je to sympatická mladá dívka, tak akorát trhlá, a hlavně nadšená pro svůj koníček, chápavá vůči zájmům ostatních, otevřená a upřímná, která s lidmi jedná bez předsudků. Možná za to mohl Godžó, který na mě působil tak nějak plaše a nevýrazně, v určitých situacích reagoval příliš nervózně a pro mě nepřirozeně, ale byl to sympaťák, se zdravým zápalem pro věc, ochotný každého podpořit ve správnou chvíli a se srdcem na dlani. Nebo to bylo spíš snahou autorů cpát na sílu do milého seriálu hromadu rádoby erotických momentů a s tím souvisejících, jakože vtipných scén, které mě ale nikdy nepobavily. Jakýkoli humor tu pro mě fungoval snad ještě míň než romantika. Každopádně nemůžu seriálu brát jeho kvality, ať už je to slušná animace, obstojná hudba, nebo zajímavé poselství o tom, že když vás něco baví, jděte za tím, i když s tím třeba bude mít někdo problém, protože se vždycky najde někdo jiný, kdo vaše nadšení ocení. Na druhou stranu i když mám rád seriály o tvořivých lidech se zápalem a baví mě sledovat vyrábění něčeho (a většinou je jedno čeho), spolu se vším vynaloženým úsilím, tak koníčky obou hlavních hrdinů mě tu stejně tak nějak míjely. Chápal jsem, co na tom všem baví jednotlivé postavy, ale podvědomě jsem věděl, že ani výroba panenek, ani cosplay a asi ani focení by mě osobně nebraly. Nic proti těmto aktivitám nemám, ale jako dítě mě nebavilo ani maškarní a asi jsem z toho nevyrostl. A tak jsem výrobu kostýmů nesledoval ani s desetinou zápalu hlavních hrdinů a i když oceňuji, jak pěkně mi některé procesy seriál popsal a ukázal, jak jsou časově a finančně náročné, kolik je potřeba práce a smyslu pro detail, stejně jsem si jistý, že za týden mi z toho v hlavě nic nezůstane. A tak i když si z velké části uvědomuji, že My Dress-Up Darling je v některých ohledech rozhodně nadprůměrné anime, je tu spousta věcí, které mě osobně nedokázali oslovit, které pro mě nefungovali, a tak jsem byl až do posledního chvíle na vážkách, jestli tomu mám ty 4* dát. Ale jak jsem už napsal, poslední díl mě docela přesvědčil. 6,5/10

Druhou sérii jsem si užil o malý kousek víc jak tu první. Přeci jen příběh během ní měl po většinu času pevně daný směr, došlo na nějaká ta dojemná shledání, na která jsem se podvědomě těšil už od začátku, a nakonec se vše sympaticky a skoro až příliš pohádkově uzavřelo, i když prostor na nějaké pokračování pořád existuje. Jestli bych si ho přál – nevím, ze začátku jsem ani nevěděl, jestli vlastně stojím o celý tento spin-off, ale nakonec jím nejsem nijak extra zklamán spíš naopak. Stejně jako u první série i tady pořád funguje skvělá hudební stránka, member berries i většina nových charakterů (i tu Towu jsem si nakonec dokázal oblíbit). Příběh ve finále nebyl ani z poloviny takové drama, jak jsem čekal, měl své silné i slabé momenty, ale celkově zaujal a někdy i bavil. Padouši taky nebyli jenom zlí, spíš jen nepochopení, nebo se prostě asi nedokázali vyjádřit… A tak vše prostě dojelo v trochu napínavém, ale jinak docela sympatickém tempu. Druhá série za mě 7/10

Jedním slovem - překvapení! Přeci jen power fantasy s OP hlavním hrdinou (a neřeším, jestli to je nebo není isekai), kolem kterého se kupí hromada dívčích charakterů u mě většinou dopadá neslavně, protože většina z nich je jak psaná přes kopírák, často dost stupidní, plná hromady klišé a snahy ukázat mi, jak je generický hlavní hrdina strašně moc silný a že bych si ho proto měl vážit a obdivovat ho (jako to dělá jeho harém), i když na něm vlastně po stránce charakterové nic extra není. Ale The Strongest Sage With the Weakest Crest je podle mě někde trochu jinde. Je to jako by jeho autor Šotó Šinkó u psaní opravdu používal mozek, a tak dokázal ze seriálu, do kterého jsem šel s hromadou předsudků (že to bude XY-tá verze toho samého) udělat docela svěží a sympatickou podívanou, na kterou jsem se i rád podíval. Co udělal Šotó správně? Třeba už jenom to, že celý příběh nevystavěl na tom, že tu máme jednoho silného a neporazitelného hrdinu, který každého sundá s prstem v nose a řešení problémů si tahá ze zadku. Mathias totiž přemýšlí, uvědomuje si, že je lepší se o své schopnosti podělit s ostatními, protože by mu to mohlo jednoho dne zachránit kůži, a hlavně že mít kolem sebe schopné lidi, kteří se o sebe dokáží sami postarat a být užiteční, má smysl. A tak učí své dívenky, učí i normální studenty a nečekaně to má efekt. Jde dokonce až tak daleko, že nechává ostatním postavám prostor, aby samy rostly, nezasahuje, pokud ví, že je v jejich silách vyhrát a ví, že se tím něco naučí. Není to prostě jenom nudná "one man show" s přehnaným borcem, který si všechno bere jen na sebe a proto to pak působí tak, že je vám hlavní hrdina najednou mnohem sympatičtější, než mnozí podobní před ním. Ale není to jen to, co je udělané správně. Autor dokázal vybudovat zajímavý svět, v kterém fungují hlavní záporáci tak, že jejich aktivitu vidíte, a to nejen z nějakého krátkodobého hlediska, ale dokážete uvěřit, že démoni mají dlouhodobé plány, a hlavně že je uskutečňují a vy vnímáte reálné následky. Ano, působí to sice zase jednou skoro až dojmem, že jsou démoni úplně všude a za vším a bojíte se podívat i do záchodu, aby démon nebyl i tam, ale i tak ta atmosféra v určitých chvílích docela funguje a hrozba tak působí o dost reálněji a silněji než v jiných podobných seriálech. Navíc je nám vše představeno relativně brzy, žádné tajemné náznaky, že se plán padouchů jednou dozvíme (ideálně v posledním díle) a ono logicky by to s tím, jak je postavený svět, a i celý příběh, stejně nešlo. Zpět k hlavnímu charakteru, ještě je jedna věc, která je na Mathiasovi dobře napsaná. I když seriál říká, že je nejsilnější mudrc ze všech, tak nám seriál netvrdí, že je nejsilnější bytost na zemi. Ukazuje se, že bez některých svých pomůcek, z nichž ne všechny má ihned po ruce a bez přemýšlení o problému a jeho řešení by mohl dopadnout blbě. Hrdina má zkrátka pořád nějaké své limity, a tak jsou situace, kdy se musí připravit a kdy by reálně, pokud by do souboje nakráčel jen tak, jako někteří jiní podobní hrdinové, mohl prostě hodně rychle prohrát. Na rozdíl od jiných power fantasy, tady jsou i momenty, kdy se dá o hrdinu (a jeho tým) i trošku bát a jak jsem už tvrdil několikrát, tohle je pro celkovou atmosféru vždycky dobře. Zase by se tu dalo hned namítnout, že některé jeho pomůcky a strategie jsou docela hloupé a že vyřešení určitých situací (třeba z posledního dílu) působí prostě jen dojmem, že si to autor chtěl v rámci příběhu co nejvíc usnadnit, a tak tu jsou i věci, které by se dali označit za pověstný MacGuffin, ale na podobné dějové zkratky a nesmysly už jsem si za ty roky sledování anime tak zvykl, že pokud vysloveně nemlátí do očí, tak mě nenaštvou. Další věc co tu funguje je složení hlavních postav, chemie mezi nimi taky docela obstojně pracuje a každý tu má nějakou roli, ať už v rámci příběhu, tak i v rámci konkrétní role ve skupině. Nejde ani o žádný prvoplánový harém (pro někoho bohužel, pro mě bohudík), je tu jasně dané, co nebo koho má každá postava ráda a i ten jeden romantický vztah se vyvíjí tak nějak na poměry takovýchto seriálu normálně. A teď nějaká negativa. The Strongest Sage With the Weakest Crest není žádné přelomové anime, není to nic geniálního, či dechberoucího, po pravdě akční scény tu jsou slabé (šetřilo se kde se dá, spousta věcí se odehraje mimo záběr, žádné plynulé sekvence plné výměn úderů taky nečekejte), animace průměrná, hudba nevýrazná. Má to některá tradiční klišé tohoto žánru, která mě nebaví. Nesedl mi i hlas Niny Tamaki k hlavnímu hrdinovi. Přesto všechno ale nemám problém dát tomuto seriálu po první sérii 6/10, protože mi prostě přijde, že se konečně nějaký autor u power fantasy s generickým OP hlavním hrdinou vážně snažil a ono to docela fungovalo, takže bych se klidně podíval i na případné pokračování.

Takagi je zpět! A tím myslím hlavně to, že se vše začalo konečně během této sezóny někam hýbat, konečně pro mě začala fungovat romantika a já tak můžu říct, že jsem si třetí sezónu užil minimálně stejně dobře jako tu první. Ano, opět jsou tu nějaké výplňové díly, kdy máte dojem, že kromě již tolikrát viděného škádlení mezi hlavní dvojicí (a blbnutí trojice Jukari, Mina a Sanae) o nic nejde, ale jsou proloženy jinými, které vše nějak posunují dál. Konečně jsem viděl Nišikatu v pár situacích, kdy mi dělal radost, viděl jsem i Takagi v momentech, kdy už nebyla tak úplně pevně na koni a nečekaně působila ještě o kousek sympatičtěji. Už to prostě nebylo celé tak nucené, jednostranné a nudné v rámci synergie mezi hlavní dvojicí jako druhá série. Nejlepší části jsou tak konečně ty, kde dostává hlavní dvojice naplno prostor a které fungují jako hybatel celého příběhu (poznáte je i podle toho, že mají jednoduchý název, např. „Christmas“) a ty ostatní jsou jen jako ucházející vata na doplnění. Ale i mezi těmito ne tak podstatnými díly se našli některé, kde jsem objevil něco zajímavého a které se mi zapsali do paměti (nejlepší je rozhodně 8. díl a jeho čtyři různé pohledy na jednu a tu samou cestu). Stejně tak jsem si docela oblíbil dvojici Hamaguči a Hódžó, která mi přišla romanticky zajímavější a bližší než Nakai s Mano. Celkově jsem s třetí sezónou Takagi poměrně spokojený (7/10) a zvědavý na film, co jde do kin 10.6.2022.

Není to první anime o rybaření, které jsem viděl a rozhodně to není první anime o roztomilých dívenkách, které se zabývají nějakou činností, takže mám hodně s čím srovnávat. První díl mě moc nezaujal, i když jsem ve stylu seznámení Koharu a Hijori a jejich celkové charakteristice viděl jisté podobnosti s anime Yuru Camp, tak mě to tentokrát až tak neoslovilo. Navíc mi tam prostě neseděla celá ta rodinná zápletka (nevlastní sestry), kterou mám v tomhle stylu a podání, asi díky všem těm již viděným anime sériím, podvědomě spojenou s většinou ne zrovna kvalitními romantickými dramaty, nebo komediemi a beru jí v anime jako otřepané klišé. Naštěstí Slow Loop není o romantice a už vůbec ne drama, věnuje se budování ryzího sesterského vztahu, nechává roztomilé dívky dělat roztomilé věci a do toho diváka vzdělává na poli rybaření nebo vaření. Na jeden seriál si toho vzali autoři docela hodně a po pravdě se mi to tu trochu bije mezi sebou. Když už se dostávám na tu správnou odpočinkovou vlnu, tak dívky najednou začnou vysvětlovat, jak správně navázat vlasec a jsou opravdu hodně podrobné, takže musím přejít z klidného odpočinkového režimu na soustředění a když vše konečně vnímám a sleduji, abych se něčemu přiučil, tak začnou zase vařit a já jsem náladou najednou zase úplně jinde. Naštěstí pro mě všechno funguje tak jak má. Vaření vzbuzuje chuť k jídlu i inspiraci. Rybaření je názorné a poučné s tím, že dokáže zachytit většinu věcí, které na tom člověka můžou bavit. Interakce mezi dívkami je milá a někdy i zábavná. Rodinné vztahy se také budují pozvolna a sympaticky. No jo, ale pohromadě je to takové rozhárané a přechody od tématu k tématu, ač se snaží být co nejpřirozenější, v polovině případů pro mě moc nefungují. A tak si říkám, jestli toho není na jeden seriál (a na každou jednotlivou epizodu) moc a nemůžu si vybrat, na co se chtěli tvůrci primárně zaměřit a co je hlavní myšlenkou celého seriálu, kterou bych si z něj měl odnést. Když si vezmu třeba ten již zmíněný Yuru Camp, tam je nejdůležitější ten pocit z kempování, co všechno se dá během něj zažít. Ano, taky mi tam dávají spoustu rad a ukazují co a jak, ale hlavní, co tam vidíte jsou dojmy, zážitky a atmosféra, a tak za chvíli přesně víte na jakou notu se máte naladit a ta jednolitá příjemná vlna se udrží celý díl, celou sérii. I takové Hókago Teibó Nišši, které je taky o rybaření, pro mě bylo mnohem čitelnější, a nakonec i o trochu příjemnější a zábavnější podívanou. Na druhou stranu u Slow Loop je mnohem víc rybářských faktů a častěji se tu vaří... Ale to možná bude pro mě ten problém, já asi preferuji to, když mi seriál víc prodává zážitky než vědomosti a má jedno jasné hlavní téma, kolem kterého pak buduje to ostatní. Ale i tak to byl příjemný seriál, dívčiny byly fajn, animačně i hudebně se mi to líbilo. A tak i když v něčem ohledně seriálu pořád trochu tápu a říkám si, kolik mi po něm za pár měsíců zůstane v hlavě, jedním jsem si úplně jistý, a to je výsledné hodnocení vyjadřující, jak jsem si to celé užil – 6,6/10.

Připadá mi, že se tvůrci Death Note rozhodli, že chtějí mít své vlastní Mirrai Nikki, ale moc se jim to nepovedlo. Do hlavní role si totiž vybrali nudného a nezajímavého klaďase, kolem něj rozhodili stejně šablonovité vedlejší postavy, a i charismatického Ryuka tu nahradili ne zrovna moc osobitými anděli. Sice se pořád zevrubně snažili o nějaké to filozofování o lidskosti, přirozenosti a dalších aspektech naší duše, ale nemělo to žádný nový nápad ani sílu, a tak to bylo celé jen pouhým několikrát zředěným odvarem jejich předchozího díla. První díl se ještě dal, ale pak to celé šlo pro mě až moc rychle k šípku, nebo spíš do vod nudné, otravné a předvídatelné šedi. Ani souboj pohledů na svět mezi hlavním hrdinou a Metropolimanem u mě nefungoval, ani jeden z charakterů mě nepřesvědčil ani neoslnil. A tak přišlo nevyhnutelné – drop po 11. díle a dojem z toho co jsem viděl je maximálně 3,5/10.

Ousama ranking je seriál, který mě dokázal neustále překvapovat, který umí výborně pracovat s postavami a celkově k němu mám jen dvě drobné výtky, které ale ve výsledku příliš nekazí vynikající dojem, který jsem měl během jeho sledování. Celý seriál je solidním testem empatie a pokud touto vlastností oplýváte, nebudete mít problém se do motivací postav vcítit, rychle si oblíbit jeho hrdinu a nepokrytě mu fandit. Stejně tak tu potkáte mnoho zajímavých osobností, na které jen tak nezapomenete. Nikdy bych nečekal, že mě dokáže takhle silně zasáhnout backstory něčeho, co vypadá jako černý blob s dvěma očima, nebo že budu považovat za nejlepší postavu celé první série hrdinovu macechu. Překvapení jsou tu na každém rohu, a to čím seriál opravdu vyniká nad ostatními je způsob, jakým dokáže dekonstruovat klasická příběhová klišé. Když vám totiž autor někoho představuje, dělá to způsobem, že nepochybujete o tom, jaký dotyčný je a rychle si o něm uděláte nějaký obrázek. Ovšem přesně ve stejnou chvíli, kdy si myslíte, že máte jasno, dokáže příběh zapracovat naprosto přirozeně a ve výsledku logicky a vaši představu o tomto charakteru úspěšně otočí o 180 stupňů. A vy jste překvapení nejen samotným twistem, ale hlavně tím, že to všechno dává dokonalý smysl. Seriál prostě umí naprosto skvěle vybarvovat jednotlivé postavy, jejich sílu i slabost a z toho pramenící chování. Snad každá důležitá osoba je tu vykreslena velice komplexně, a tak dokážete o každém říct dostatek podrobností a skoro u všech si budete pamatovat nějaký důležitý moment, kdy vás něčím překvapili a vy jste se o nich tak dozvěděli ještě víc. A takovéto charaktery se opravdu těžko zapomínají. Příběh je logicky také plný překvapení a není to jen nějaká prostá pohádka, jak se může někomu na první pohled zdát. Přeci jen v pohádkách se nesekají končetiny, umírají jen záporáci a neřeší se tam složitější témata, jako jsou třeba předsudky, nejistota – zkrátka na pohádku je to moc hluboké, nečekané a někdy i krvavé. Prostředí je velmi zajímavé a díky drobným náznakům, ale i obsáhlejšímu vyprávění, dostáváme docela slušný přehled o jeho historii, rozmanitosti i podivnostech. Ovšem tady přichází první drobná výtka (jedna z těch dvou zmíněných), přijde mi, že v první sérii byla spousta věcí nedostatečně využitá a u mnohých z nich, kde jsem si přál vědět víc, jsem nic dalšího nedostal. Ten potenciál zdejšího světa je obrovský, jeho kouzlo může být hodně silné, ale přijde mi, že jsem z toho všeho zatím viděl a slyšel míň, než bych si přál. Na druhou stranu poslední díl mi dává naději, že právě objevování světa by mohlo být věnované případné pokračování a že třeba znova potkám postavy, které se v příběhu jen mihly, ale i tak dokázaly zaujmout, že o nich chci vědět víc (zde myslím hlavně jistou dívenku z druhého dílu a pak třeba i jednoho divného krále z epizody 4). No a když jsem nahodil první výtku, tak rovnou přidám i tu druhou, a to je celkové tempo vyprávění. Prvních několik dílů funguje dobře, pak mi ale přijdou některé události příliš uspěchané (třeba jak se Boddži vypracuje z 0 na 100) a v druhé polovině mi zase přišly všechny ty boje takové zbytečně roztahané. Naštěstí tohle nevyváženě tempo nemá dle mého zásadní vliv na vyprávění příběhu, pořád vše působí přirozeně a logicky, příběh nepřestává překvapovat, obzvláště v závěrečných dílech a vše vede k uspokojivému finále (za což by se dal označit předposlední díl) a to i s výrazným náznakem budoucího pokračování (poslední díl) na které se už teď těším. Ousama Ranking mě chytil, okouzlil a přesvědčil o svých kvalitách ať už produkčních (animace i hudba jsou nádherné) nebo příběhových, užil jsem si většinu dílů, těšil se na další a chci pokračování. Proto si Boddži a spol. vysloužili v mém vlastním rankingu 9/10.

Tím hlavním, co mě k seriálu přivedlo, byla Šinobu Ótaka, jejíž předchozí série Magi mě docela dost bavila. Ovšem ze začátku jsem byl spíš zklamaný, prostředí mě moc nelákalo a samotní Oni mi přišli mnohé, ale rozhodně ne děsiví. Po pravdě ti úplně první Oni byli doslova marní, a tak mi tam chyběla jakákoli zajímavá a napínavá atmosféra. Také jsem postrádal nějaké kouzlo, nebo tajemství, prostě něco, co by mě u seriálu opravdu drželo, plus úvodní lokace byli doslova prázdné a ničím zajímavé. No a ani akční scény a souboje nebyli nijak oslnivé… Zkrátka celé to podle mě začalo neslavně. V jednu chvíli jsem zvažoval i drop, ale nakonec mě udrželi hlavní hrdinové, na které jsem si pomalu zvykal a kteří mi teď na konci první řady přijdou sympatičtí. Mezi ústřední trojicí funguje chemie, a navíc mi seriál dokázal obstojně prezentovat jejich starosti, problémy a prvotní zkoušky, takže mi na nich pozvolna začalo záležet. I samotný příběh se začal hodně zlepšovat, nejdřív sice jen působil jako klasické vytváření party a občas nějaký ten střet s Oni, ale časem to bylo o hledání sebe sama, do všeho se zamíchala další a mnohem zajímavější strana a autoři neustále naznačují, že je tu skrytá nějaký ta záhadná historie, mnohá zatím nevyzrazená tajemství na pozadí, a tak to očekávané kouzlo prostě s pár posledními díly opravdu přišlo a můj zájem o další pokračování v létě 2022 je rázem na světě. A tak se ze seriálu, který mě příliš nebavil, stalo něco, u čeho jsem zvědavý, co bude dál, ale nejde jen tak zapomenout na ten pro mě mdlý a ne moc dobrý start a proto první část (díly 1-12) dostane jen 6/10. EDIT 26.9.2022 – Part 2 (díly 13-24). Z druhé části jsem měl podobný dojem, jako z té první, tedy první polovina nebyla nic moc, ale finále už bylo poměrně slušné, ale opět to na mě jako celek působilo jen jako takový lehce nadprůměrný šónen. Na jednu stranu se mi líbila zdejší akce, na druhou stranu jsem z ní ale měl občas dojem, že si autoři řekli, že je potřeba tam dát co nejvíc barviček, a ono to bude stačit... To samé vývoj hlavní postavy, ze začátku totální trouba, který teprve po několika dílech zjistí, že by asi bylo fajn se naučit jména lidí ve svém týmu (a seriál z toho udělá strašně důležitou věc, která všechno změní, přitom je to v rámci slušnosti a logického uvažování základ, ale tak budiž) a v druhé půlce pak docela sympatický klučina, který celkem obstojně zvládne i nějakou tu romanci. Další dvě hlavní postavy většinu dílů absentují, a tak si musím vystačit jen s Musašim, což ale není za mě moc dobře, protože i když si tu dělá vazby s dalšími novými charaktery, což působí jako kdybychom jeli znovu od začátku, tak ta interakce mezi ústřední trojicí, kterou jsem měl v první polovině tak rád, mi tu prostě chybí. K tomu všemu seriál ještě víc apeluje na sílu kolektivu, přátelství a lásky, asi proto, že kdyby tam tato témata nebyla, tak je to jen prázdný akční šónen o ničem a občas to funguje, ale někdy to působí spíš jak ohrané ne moc dobře zpracované klišé. Souboje nevypadají úplně špatně, příběh má pořád pár zajímavých aspektů a tajemství, kvůli který se nejspíš podívám i na další sérii, pokud tedy vyjde, ale nějak mi tam celkově chybí napětí, které by z toho všeho dělalo pro mě něco víc než jen lehce nadprůměrnou show. 6/10

Začnu asi tím, jaká byla moje očekávání. Podle traileru to vypadalo na vtipnou a milou podívanou se sympatickou hlavní hrdinkou a dle nespočtu pěkných plakátů se dalo čekat, že se bude hodně cestovat a že objevíme mnohé krásy tohoto fantasy světa. A výsledek sice splňuje tato očekávání, jenže ke každému bodu dokážu najít minimálně jedno obrovské ale... Co se týká humoru, tak na jeden dobrý vtip připadají v průměru přesně dva vtipy dětinské a dva pitomé, což v praxi znamená, že když máte štěstí, tak se jednou za díl zasmějete, ale i dvakrát ušklíbnete a dvakrát zvednete nevěřícně obočí, takže u mě je to celé jako komedie spíš neuspokojivé. I milé okamžiky se tu najdou, ale není jich příliš, s tím že pro mě asi nejlépe fungoval úvod a konec série, ovšem během prostřední části bylo hned několik dílu, kdy jsem vycházel emocionálně naprázdno – prostě celková atmosféra na mě až příliš často skoro vůbec nefungovala. Co se sympatické hlavní hrdinky týká, tak má své momenty, kdy jsem jí dokázal fandit a mít jí rád, ale má i stejný počet okamžiků, kdy se chová pro mě divně (přecitlivěle, cholericky), a i když je mi jasné, že tohle bylo hnacím motorem pro mnohé rádoby vtipné chvilky, většinou to byly přesně ty momenty, kdy humor absolutně nefungoval a celé to bylo jen pitomé. Co se týká ostatních charakterů, měl jsem tu pár favoritů, ale počet těch, kteří mě vůbec nezaujali, byl tak dvakrát větší. No a pak tu máme to cestování. Cesty tam a zase zpátky, které působí spíš zbytečně, často jim chybí nějaká hloubka, zajímavá nebo alespoň tajemná zápletka, prostě mi připadali skoro o ničem. On i ten příběh není kdo ví jak zajímavý, opět je někdy spíš hloupý s divnými zvraty a ani mi nedokáže prodat svá tajemství, třeba kolem jiných bývalých hráčů, nebo zdejšího světa a ještě dnes mi vrtá hlavou, jestli existuje nějaká RPG hra, kde by byl jako meta boss obrovský tučňák… Animace se mi líbila, vše bylo pěkné a barevné, dokonce i při používaní CGI se někdo hodně snažil a tak i to vypadalo docela dobře, ale bohužel je zase škoda, že mi příběh nedokázal dostatečně prodat jednotlivé lokace a tak na mě nedýchlo žádné kouzlo v momentě, kdy se hrdinka vydala do nějakého nového místa. Jediné, s čím jsem naprosto spokojený, byla hudba, pomáhala atmosféře, co se dalo. Zkrátka když si to celé shrnu, dát Lendale nadprůměrné hodnocení jednoduše nedokážu, protože jako dobrodružná fantasy se silnou hrdinkou to na mě dojem neudělalo a ohledně druhého hlavního tématu – objevování a budování rodiny, mi celý seriál přišel méně zábavný a emocionálně slabší, než třeba takové I've Been Killing Slimes for 300 Years and Maxed out My Level. Za mě maximálně 5/10.

Japonská Sexmise, která ale není nikterak zábavná ani překvapivá. Je to nabité sexem a erotikou, což se dalo v takovémto prostředí čekat, scény jsou tak akorát explicitní, aby si ode mě vysloužili čistou nálepku „erotické“ a nijak mě neodrazují, nevadí ani neuráží, což je vlastně asi úspěch. Na druhou stranu z nich ani nejsem nijak jinak „odvázaný“, což by zase mohl být možná fail… Co je na seriálu docela zajímavé a proč jsem na něj dokázal koukat byl fakt, že mi představuje tři odlišné mladé muže v prostředí plném žen a mapuje jejich chování, snaží se o nějaký psychologický obrázek mužské mentality a snad i vývoj postav. I když ono toho vývoje vlastně moc není, a tak je pořád dokážu zaškatulkovat do kategorií – číslo 1 = požitkář, číslo 2 = romantik, číslo 3= outsider.  Jediné, co vidím a co mě po tom všem napadá (co mi to vlastně ve výsledku dalo) je, jak se teoreticky může z čísla 1 stát číslo 2, nebo z čísla 3 zase číslo 1 a tak podobně a docela se tomu, co mi autoři chtějí ohledně toho říct, dá i věřit (protože to není nic světoborného, či neznámého). Největší rozvoj charakteru zaznamenává nakonec rozhodně číslo 3 a je to do jisté míry uvěřitelné, opět se ukazuje, jakou roli hraje u chlapů sebevědomí a taky že není někdy zase až tak těžké s mužem manipulovat. Taky jsem docela zvědavý, kam až se může číslo 3 posunout a trošku mě to děsí, protože mi logika, to co jsem zatím viděl a obecné povědomí o tom, co se může stát z oběti, když dostane moc, hodně napovídá (a navíc mám ještě pořád PTSD z Redo of a Healer). Nejoblíbenější z trojice mi je nakonec číslo 1, protože jeho chování mi přijde v dané situaci tak nějak nejpřirozenější a nebudu lhát, kdybych byl já jedním z mála chlapů v tomto ryze ženském světě, tak i když bych chtěl tvrdit, že jsem určitě dvojka, stejně bych byl prostě jednička… No a k číslu 2, dá se říct, že ho do jisté míry chápu, sice hodně bojuji s tím, že jde o racionálního muže a jeho rozhodnutí ohledně sexu mi za daných okolností moc racionální nepřijde (spíš čistě emocionální), plus obdivuji jeho výdrž, ale v rámci celkového narativu se to nakonec pohodlně ukazuje jako správná volba. Co mě zase až tak nezaujalo a s čím jsem měl docela problém je samotný příběh a jeho občasná nelogičnost a předvídatelnost. Řekněme si upřímně, že ono velké odhalení o tom, kdo stojí za vypuštěním MK viru, tušíte skoro od samotného začátku a podvědomě si jen přejete, aby tam byl alespoň nějaký dobrý plot twist, jako třeba v již zmíněné Sexmisi, ale podle všeho není, a tak je to nudně předvídatelné.  Stejně tak zůstává rozum stát nad rozhodnutím zdejší vládnoucí kliky, jak bude s číslem 2 nakládat a co vše mu dovolí. Po pravdě i veškerá snaha o změnu celkového postoje dvojky je po čase spíš hloupá (a zabředá do pouhé kategorie fanservisu) a říkám si, že logicky by to po prvním neúspěchu UW buď vzdala, nebo spíš řešila úplně jinak…  Animačně průměr s tím, že ke konci už docházel animátorům dech, a tak jsou některé scény dle mého odfláklé a v jedenáctém díle už mě to v jednu chvíli doslova bilo do očí. Co se hudby týká, tak nebudu tvrdit, že je špatná, protože se mi už teď, po necelé hodině od konce posledního dílu, vlastně vůbec nevybaví, skoro jako by tam ani žádná hudba nebyla. Není to hudba do výtahu, není to hudba, která by nepadla k tomu, co se děje na obrazovce, ale evidentně nemá žádný výraz a nezanechá dojem. A nakonec to nejdůležitější, ženy! Další, v čem seriál poměrně selhává, je představit mi nějaký opravdu zajímavý ženský charakter, někoho, kdo by z toho zástupu nějak výrazně vybočoval a o kom bych dokázal říct něco hlubšího, nejen její nejvýraznější vlastnost či vizuální podobu. Nejzajímavější z toho zástupu žen je tak pro mě nakonec Karen (co se stará o trojku), která aspoň působí, že jí o něco jde a chci vědět, jestli se jí to povede (ale ne že bych jí fandil...). Když si to vezmu jako celek, na jednu stranu je tam pár věcí, které udrželi moji pozornost, kdyby byla druhá série, tak bych se na ní ze zvědavosti podíval, ale je tam i spousta věcí, které mě nudí, nebo mi nedávají smysl. 4/10