Jeoffrey

Takagi je zpět! A tím myslím hlavně to, že se vše začalo konečně během této sezóny někam hýbat, konečně pro mě začala fungovat romantika a já tak můžu říct, že jsem si třetí sezónu užil minimálně stejně dobře jako tu první. Ano, opět jsou tu nějaké výplňové díly, kdy máte dojem, že kromě již tolikrát viděného škádlení mezi hlavní dvojicí (a blbnutí trojice Jukari, Mina a Sanae) o nic nejde, ale jsou proloženy jinými, které vše nějak posunují dál. Konečně jsem viděl Nišikatu v pár situacích, kdy mi dělal radost, viděl jsem i Takagi v momentech, kdy už nebyla tak úplně pevně na koni a nečekaně působila ještě o kousek sympatičtěji. Už to prostě nebylo celé tak nucené, jednostranné a nudné v rámci synergie mezi hlavní dvojicí jako druhá série. Nejlepší části jsou tak konečně ty, kde dostává hlavní dvojice naplno prostor a které fungují jako hybatel celého příběhu (poznáte je i podle toho, že mají jednoduchý název, např. „Christmas“) a ty ostatní jsou jen jako ucházející vata na doplnění. Ale i mezi těmito ne tak podstatnými díly se našli některé, kde jsem objevil něco zajímavého a které se mi zapsali do paměti (nejlepší je rozhodně 8. díl a jeho čtyři různé pohledy na jednu a tu samou cestu). Stejně tak jsem si docela oblíbil dvojici Hamaguči a Hódžó, která mi přišla romanticky zajímavější a bližší než Nakai s Mano. Celkově jsem s třetí sezónou Takagi poměrně spokojený (7/10) a zvědavý na film, co jde do kin 10.6.2022.

Není to první anime o rybaření, které jsem viděl a rozhodně to není první anime o roztomilých dívenkách, které se zabývají nějakou činností, takže mám hodně s čím srovnávat. První díl mě moc nezaujal, i když jsem ve stylu seznámení Koharu a Hijori a jejich celkové charakteristice viděl jisté podobnosti s anime Yuru Camp, tak mě to tentokrát až tak neoslovilo. Navíc mi tam prostě neseděla celá ta rodinná zápletka (nevlastní sestry), kterou mám v tomhle stylu a podání, asi díky všem těm již viděným anime sériím, podvědomě spojenou s většinou ne zrovna kvalitními romantickými dramaty, nebo komediemi a beru jí v anime jako otřepané klišé. Naštěstí Slow Loop není o romantice a už vůbec ne drama, věnuje se budování ryzího sesterského vztahu, nechává roztomilé dívky dělat roztomilé věci a do toho diváka vzdělává na poli rybaření nebo vaření. Na jeden seriál si toho vzali autoři docela hodně a po pravdě se mi to tu trochu bije mezi sebou. Když už se dostávám na tu správnou odpočinkovou vlnu, tak dívky najednou začnou vysvětlovat, jak správně navázat vlasec a jsou opravdu hodně podrobné, takže musím přejít z klidného odpočinkového režimu na soustředění a když vše konečně vnímám a sleduji, abych se něčemu přiučil, tak začnou zase vařit a já jsem náladou najednou zase úplně jinde. Naštěstí pro mě všechno funguje tak jak má. Vaření vzbuzuje chuť k jídlu i inspiraci. Rybaření je názorné a poučné s tím, že dokáže zachytit většinu věcí, které na tom člověka můžou bavit. Interakce mezi dívkami je milá a někdy i zábavná. Rodinné vztahy se také budují pozvolna a sympaticky. No jo, ale pohromadě je to takové rozhárané a přechody od tématu k tématu, ač se snaží být co nejpřirozenější, v polovině případů pro mě moc nefungují. A tak si říkám, jestli toho není na jeden seriál (a na každou jednotlivou epizodu) moc a nemůžu si vybrat, na co se chtěli tvůrci primárně zaměřit a co je hlavní myšlenkou celého seriálu, kterou bych si z něj měl odnést. Když si vezmu třeba ten již zmíněný Yuru Camp, tam je nejdůležitější ten pocit z kempování, co všechno se dá během něj zažít. Ano, taky mi tam dávají spoustu rad a ukazují co a jak, ale hlavní, co tam vidíte jsou dojmy, zážitky a atmosféra, a tak za chvíli přesně víte na jakou notu se máte naladit a ta jednolitá příjemná vlna se udrží celý díl, celou sérii. I takové Hókago Teibó Nišši, které je taky o rybaření, pro mě bylo mnohem čitelnější, a nakonec i o trochu příjemnější a zábavnější podívanou. Na druhou stranu u Slow Loop je mnohem víc rybářských faktů a častěji se tu vaří... Ale to možná bude pro mě ten problém, já asi preferuji to, když mi seriál víc prodává zážitky než vědomosti a má jedno jasné hlavní téma, kolem kterého pak buduje to ostatní. Ale i tak to byl příjemný seriál, dívčiny byly fajn, animačně i hudebně se mi to líbilo. A tak i když v něčem ohledně seriálu pořád trochu tápu a říkám si, kolik mi po něm za pár měsíců zůstane v hlavě, jedním jsem si úplně jistý, a to je výsledné hodnocení vyjadřující, jak jsem si to celé užil – 6,6/10.

Připadá mi, že se tvůrci Death Note rozhodli, že chtějí mít své vlastní Mirrai Nikki, ale moc se jim to nepovedlo. Do hlavní role si totiž vybrali nudného a nezajímavého klaďase, kolem něj rozhodili stejně šablonovité vedlejší postavy, a i charismatického Ryuka tu nahradili ne zrovna moc osobitými anděli. Sice se pořád zevrubně snažili o nějaké to filozofování o lidskosti, přirozenosti a dalších aspektech naší duše, ale nemělo to žádný nový nápad ani sílu, a tak to bylo celé jen pouhým několikrát zředěným odvarem jejich předchozího díla. První díl se ještě dal, ale pak to celé šlo pro mě až moc rychle k šípku, nebo spíš do vod nudné, otravné a předvídatelné šedi. Ani souboj pohledů na svět mezi hlavním hrdinou a Metropolimanem u mě nefungoval, ani jeden z charakterů mě nepřesvědčil ani neoslnil. A tak přišlo nevyhnutelné – drop po 11. díle a dojem z toho co jsem viděl je maximálně 3,5/10.

Ousama ranking je seriál, který mě dokázal neustále překvapovat, který umí výborně pracovat s postavami a celkově k němu mám jen dvě drobné výtky, které ale ve výsledku příliš nekazí vynikající dojem, který jsem měl během jeho sledování. Celý seriál je solidním testem empatie a pokud touto vlastností oplýváte, nebudete mít problém se do motivací postav vcítit, rychle si oblíbit jeho hrdinu a nepokrytě mu fandit. Stejně tak tu potkáte mnoho zajímavých osobností, na které jen tak nezapomenete. Nikdy bych nečekal, že mě dokáže takhle silně zasáhnout backstory něčeho, co vypadá jako černý blob s dvěma očima, nebo že budu považovat za nejlepší postavu celé první série hrdinovu macechu. Překvapení jsou tu na každém rohu, a to čím seriál opravdu vyniká nad ostatními je způsob, jakým dokáže dekonstruovat klasická příběhová klišé. Když vám totiž autor někoho představuje, dělá to způsobem, že nepochybujete o tom, jaký dotyčný je a rychle si o něm uděláte nějaký obrázek. Ovšem přesně ve stejnou chvíli, kdy si myslíte, že máte jasno, dokáže příběh zapracovat naprosto přirozeně a ve výsledku logicky a vaši představu o tomto charakteru úspěšně otočí o 180 stupňů. A vy jste překvapení nejen samotným twistem, ale hlavně tím, že to všechno dává dokonalý smysl. Seriál prostě umí naprosto skvěle vybarvovat jednotlivé postavy, jejich sílu i slabost a z toho pramenící chování. Snad každá důležitá osoba je tu vykreslena velice komplexně, a tak dokážete o každém říct dostatek podrobností a skoro u všech si budete pamatovat nějaký důležitý moment, kdy vás něčím překvapili a vy jste se o nich tak dozvěděli ještě víc. A takovéto charaktery se opravdu těžko zapomínají. Příběh je logicky také plný překvapení a není to jen nějaká prostá pohádka, jak se může někomu na první pohled zdát. Přeci jen v pohádkách se nesekají končetiny, umírají jen záporáci a neřeší se tam složitější témata, jako jsou třeba předsudky, nejistota – zkrátka na pohádku je to moc hluboké, nečekané a někdy i krvavé. Prostředí je velmi zajímavé a díky drobným náznakům, ale i obsáhlejšímu vyprávění, dostáváme docela slušný přehled o jeho historii, rozmanitosti i podivnostech. Ovšem tady přichází první drobná výtka (jedna z těch dvou zmíněných), přijde mi, že v první sérii byla spousta věcí nedostatečně využitá a u mnohých z nich, kde jsem si přál vědět víc, jsem nic dalšího nedostal. Ten potenciál zdejšího světa je obrovský, jeho kouzlo může být hodně silné, ale přijde mi, že jsem z toho všeho zatím viděl a slyšel míň, než bych si přál. Na druhou stranu poslední díl mi dává naději, že právě objevování světa by mohlo být věnované případné pokračování a že třeba znova potkám postavy, které se v příběhu jen mihly, ale i tak dokázaly zaujmout, že o nich chci vědět víc (zde myslím hlavně jistou dívenku z druhého dílu a pak třeba i jednoho divného krále z epizody 4). No a když jsem nahodil první výtku, tak rovnou přidám i tu druhou, a to je celkové tempo vyprávění. Prvních několik dílů funguje dobře, pak mi ale přijdou některé události příliš uspěchané (třeba jak se Boddži vypracuje z 0 na 100) a v druhé polovině mi zase přišly všechny ty boje takové zbytečně roztahané. Naštěstí tohle nevyváženě tempo nemá dle mého zásadní vliv na vyprávění příběhu, pořád vše působí přirozeně a logicky, příběh nepřestává překvapovat, obzvláště v závěrečných dílech a vše vede k uspokojivému finále (za což by se dal označit předposlední díl) a to i s výrazným náznakem budoucího pokračování (poslední díl) na které se už teď těším. Ousama Ranking mě chytil, okouzlil a přesvědčil o svých kvalitách ať už produkčních (animace i hudba jsou nádherné) nebo příběhových, užil jsem si většinu dílů, těšil se na další a chci pokračování. Proto si Boddži a spol. vysloužili v mém vlastním rankingu 9/10.

Tím hlavním, co mě k seriálu přivedlo, byla Šinobu Ótaka, jejíž předchozí série Magi mě docela dost bavila. Ovšem ze začátku jsem byl spíš zklamaný, prostředí mě moc nelákalo a samotní Oni mi přišli mnohé, ale rozhodně ne děsiví. Po pravdě ti úplně první Oni byli doslova marní, a tak mi tam chyběla jakákoli zajímavá a napínavá atmosféra. Také jsem postrádal nějaké kouzlo, nebo tajemství, prostě něco, co by mě u seriálu opravdu drželo, plus úvodní lokace byli doslova prázdné a ničím zajímavé. No a ani akční scény a souboje nebyli nijak oslnivé… Zkrátka celé to podle mě začalo neslavně. V jednu chvíli jsem zvažoval i drop, ale nakonec mě udrželi hlavní hrdinové, na které jsem si pomalu zvykal a kteří mi teď na konci první řady přijdou sympatičtí. Mezi ústřední trojicí funguje chemie, a navíc mi seriál dokázal obstojně prezentovat jejich starosti, problémy a prvotní zkoušky, takže mi na nich pozvolna začalo záležet. I samotný příběh se začal hodně zlepšovat, nejdřív sice jen působil jako klasické vytváření party a občas nějaký ten střet s Oni, ale časem to bylo o hledání sebe sama, do všeho se zamíchala další a mnohem zajímavější strana a autoři neustále naznačují, že je tu skrytá nějaký ta záhadná historie, mnohá zatím nevyzrazená tajemství na pozadí, a tak to očekávané kouzlo prostě s pár posledními díly opravdu přišlo a můj zájem o další pokračování v létě 2022 je rázem na světě. A tak se ze seriálu, který mě příliš nebavil, stalo něco, u čeho jsem zvědavý, co bude dál, ale nejde jen tak zapomenout na ten pro mě mdlý a ne moc dobrý start a proto první část (díly 1-12) dostane jen 6/10. EDIT 26.9.2022 – Part 2 (díly 13-24). Z druhé části jsem měl podobný dojem, jako z té první, tedy první polovina nebyla nic moc, ale finále už bylo poměrně slušné, ale opět to na mě jako celek působilo jen jako takový lehce nadprůměrný šónen. Na jednu stranu se mi líbila zdejší akce, na druhou stranu jsem z ní ale měl občas dojem, že si autoři řekli, že je potřeba tam dát co nejvíc barviček, a ono to bude stačit... To samé vývoj hlavní postavy, ze začátku totální trouba, který teprve po několika dílech zjistí, že by asi bylo fajn se naučit jména lidí ve svém týmu (a seriál z toho udělá strašně důležitou věc, která všechno změní, přitom je to v rámci slušnosti a logického uvažování základ, ale tak budiž) a v druhé půlce pak docela sympatický klučina, který celkem obstojně zvládne i nějakou tu romanci. Další dvě hlavní postavy většinu dílů absentují, a tak si musím vystačit jen s Musašim, což ale není za mě moc dobře, protože i když si tu dělá vazby s dalšími novými charaktery, což působí jako kdybychom jeli znovu od začátku, tak ta interakce mezi ústřední trojicí, kterou jsem měl v první polovině tak rád, mi tu prostě chybí. K tomu všemu seriál ještě víc apeluje na sílu kolektivu, přátelství a lásky, asi proto, že kdyby tam tato témata nebyla, tak je to jen prázdný akční šónen o ničem a občas to funguje, ale někdy to působí spíš jak ohrané ne moc dobře zpracované klišé. Souboje nevypadají úplně špatně, příběh má pořád pár zajímavých aspektů a tajemství, kvůli který se nejspíš podívám i na další sérii, pokud tedy vyjde, ale nějak mi tam celkově chybí napětí, které by z toho všeho dělalo pro mě něco víc než jen lehce nadprůměrnou show. 6/10

Začnu asi tím, jaká byla moje očekávání. Podle traileru to vypadalo na vtipnou a milou podívanou se sympatickou hlavní hrdinkou a dle nespočtu pěkných plakátů se dalo čekat, že se bude hodně cestovat a že objevíme mnohé krásy tohoto fantasy světa. A výsledek sice splňuje tato očekávání, jenže ke každému bodu dokážu najít minimálně jedno obrovské ale... Co se týká humoru, tak na jeden dobrý vtip připadají v průměru přesně dva vtipy dětinské a dva pitomé, což v praxi znamená, že když máte štěstí, tak se jednou za díl zasmějete, ale i dvakrát ušklíbnete a dvakrát zvednete nevěřícně obočí, takže u mě je to celé jako komedie spíš neuspokojivé. I milé okamžiky se tu najdou, ale není jich příliš, s tím že pro mě asi nejlépe fungoval úvod a konec série, ovšem během prostřední části bylo hned několik dílu, kdy jsem vycházel emocionálně naprázdno – prostě celková atmosféra na mě až příliš často skoro vůbec nefungovala. Co se sympatické hlavní hrdinky týká, tak má své momenty, kdy jsem jí dokázal fandit a mít jí rád, ale má i stejný počet okamžiků, kdy se chová pro mě divně (přecitlivěle, cholericky), a i když je mi jasné, že tohle bylo hnacím motorem pro mnohé rádoby vtipné chvilky, většinou to byly přesně ty momenty, kdy humor absolutně nefungoval a celé to bylo jen pitomé. Co se týká ostatních charakterů, měl jsem tu pár favoritů, ale počet těch, kteří mě vůbec nezaujali, byl tak dvakrát větší. No a pak tu máme to cestování. Cesty tam a zase zpátky, které působí spíš zbytečně, často jim chybí nějaká hloubka, zajímavá nebo alespoň tajemná zápletka, prostě mi připadali skoro o ničem. On i ten příběh není kdo ví jak zajímavý, opět je někdy spíš hloupý s divnými zvraty a ani mi nedokáže prodat svá tajemství, třeba kolem jiných bývalých hráčů, nebo zdejšího světa a ještě dnes mi vrtá hlavou, jestli existuje nějaká RPG hra, kde by byl jako meta boss obrovský tučňák… Animace se mi líbila, vše bylo pěkné a barevné, dokonce i při používaní CGI se někdo hodně snažil a tak i to vypadalo docela dobře, ale bohužel je zase škoda, že mi příběh nedokázal dostatečně prodat jednotlivé lokace a tak na mě nedýchlo žádné kouzlo v momentě, kdy se hrdinka vydala do nějakého nového místa. Jediné, s čím jsem naprosto spokojený, byla hudba, pomáhala atmosféře, co se dalo. Zkrátka když si to celé shrnu, dát Lendale nadprůměrné hodnocení jednoduše nedokážu, protože jako dobrodružná fantasy se silnou hrdinkou to na mě dojem neudělalo a ohledně druhého hlavního tématu – objevování a budování rodiny, mi celý seriál přišel méně zábavný a emocionálně slabší, než třeba takové I've Been Killing Slimes for 300 Years and Maxed out My Level. Za mě maximálně 5/10.

Japonská Sexmise, která ale není nikterak zábavná ani překvapivá. Je to nabité sexem a erotikou, což se dalo v takovémto prostředí čekat, scény jsou tak akorát explicitní, aby si ode mě vysloužili čistou nálepku „erotické“ a nijak mě neodrazují, nevadí ani neuráží, což je vlastně asi úspěch. Na druhou stranu z nich ani nejsem nijak jinak „odvázaný“, což by zase mohl být možná fail… Co je na seriálu docela zajímavé a proč jsem na něj dokázal koukat byl fakt, že mi představuje tři odlišné mladé muže v prostředí plném žen a mapuje jejich chování, snaží se o nějaký psychologický obrázek mužské mentality a snad i vývoj postav. I když ono toho vývoje vlastně moc není, a tak je pořád dokážu zaškatulkovat do kategorií – číslo 1 = požitkář, číslo 2 = romantik, číslo 3= outsider.  Jediné, co vidím a co mě po tom všem napadá (co mi to vlastně ve výsledku dalo) je, jak se teoreticky může z čísla 1 stát číslo 2, nebo z čísla 3 zase číslo 1 a tak podobně a docela se tomu, co mi autoři chtějí ohledně toho říct, dá i věřit (protože to není nic světoborného, či neznámého). Největší rozvoj charakteru zaznamenává nakonec rozhodně číslo 3 a je to do jisté míry uvěřitelné, opět se ukazuje, jakou roli hraje u chlapů sebevědomí a taky že není někdy zase až tak těžké s mužem manipulovat. Taky jsem docela zvědavý, kam až se může číslo 3 posunout a trošku mě to děsí, protože mi logika, to co jsem zatím viděl a obecné povědomí o tom, co se může stát z oběti, když dostane moc, hodně napovídá (a navíc mám ještě pořád PTSD z Redo of a Healer). Nejoblíbenější z trojice mi je nakonec číslo 1, protože jeho chování mi přijde v dané situaci tak nějak nejpřirozenější a nebudu lhát, kdybych byl já jedním z mála chlapů v tomto ryze ženském světě, tak i když bych chtěl tvrdit, že jsem určitě dvojka, stejně bych byl prostě jednička… No a k číslu 2, dá se říct, že ho do jisté míry chápu, sice hodně bojuji s tím, že jde o racionálního muže a jeho rozhodnutí ohledně sexu mi za daných okolností moc racionální nepřijde (spíš čistě emocionální), plus obdivuji jeho výdrž, ale v rámci celkového narativu se to nakonec pohodlně ukazuje jako správná volba. Co mě zase až tak nezaujalo a s čím jsem měl docela problém je samotný příběh a jeho občasná nelogičnost a předvídatelnost. Řekněme si upřímně, že ono velké odhalení o tom, kdo stojí za vypuštěním MK viru, tušíte skoro od samotného začátku a podvědomě si jen přejete, aby tam byl alespoň nějaký dobrý plot twist, jako třeba v již zmíněné Sexmisi, ale podle všeho není, a tak je to nudně předvídatelné.  Stejně tak zůstává rozum stát nad rozhodnutím zdejší vládnoucí kliky, jak bude s číslem 2 nakládat a co vše mu dovolí. Po pravdě i veškerá snaha o změnu celkového postoje dvojky je po čase spíš hloupá (a zabředá do pouhé kategorie fanservisu) a říkám si, že logicky by to po prvním neúspěchu UW buď vzdala, nebo spíš řešila úplně jinak…  Animačně průměr s tím, že ke konci už docházel animátorům dech, a tak jsou některé scény dle mého odfláklé a v jedenáctém díle už mě to v jednu chvíli doslova bilo do očí. Co se hudby týká, tak nebudu tvrdit, že je špatná, protože se mi už teď, po necelé hodině od konce posledního dílu, vlastně vůbec nevybaví, skoro jako by tam ani žádná hudba nebyla. Není to hudba do výtahu, není to hudba, která by nepadla k tomu, co se děje na obrazovce, ale evidentně nemá žádný výraz a nezanechá dojem. A nakonec to nejdůležitější, ženy! Další, v čem seriál poměrně selhává, je představit mi nějaký opravdu zajímavý ženský charakter, někoho, kdo by z toho zástupu nějak výrazně vybočoval a o kom bych dokázal říct něco hlubšího, nejen její nejvýraznější vlastnost či vizuální podobu. Nejzajímavější z toho zástupu žen je tak pro mě nakonec Karen (co se stará o trojku), která aspoň působí, že jí o něco jde a chci vědět, jestli se jí to povede (ale ne že bych jí fandil...). Když si to vezmu jako celek, na jednu stranu je tam pár věcí, které udrželi moji pozornost, kdyby byla druhá série, tak bych se na ní ze zvědavosti podíval, ale je tam i spousta věcí, které mě nudí, nebo mi nedávají smysl. 4/10

Kotaro je sám je určitě zajímavý, hořkosladký seriál, který přináší na obrazovky hodně závažných a silných témat. Občas jsem sice trochu válčil s jeho logikou a chováním některých postav v určitých situacích, ale po emocionální stránce fungoval dobře. V praxi to znamená, že mě dokázal dojmout, pobavit i rozesmutnět ve správných chvílích. Občas možná někde trošku tlačil na pilu, ale nebylo to přehnané nebo nepříjemné. Zkrátka i když každá postava si tu procházela něčím těžkým a závažným, že to skoro vypadalo, že je statisticky nemožné, aby se na jednom místě sešlo tolik lidí s tak podobnými a závažnými problémy, v rámci narativu mi to nevadilo a dávalo mi to ucelený pohled na rozebíranou problematiku z několika odlišných úhlů pohledu, které spolu vždy nějak souvisely. Také oceňuji, že seriál nabízí pozornému divákovi i různé varovné signály, jak se dají takovéto závažné problémy rozpoznat, a i nabízí některá, pro někoho možná neobvyklá, řešení, která ale většinou korespondují s charaktery postav.  Hlavní hrdina byl na jednu stranu až nepřirozeně vyzrálý na svůj věk, ale vzhledem k faktu, čím vším si prošel a jak mi byla jeho povaha prezentována jsem i tohle dokázal bez problému přijmout. Nejsympatičtější mi byl Karino, do něhož jsem se dokázal v mnoha ohledech docela slušné vcítit a chápal většinu jeho rozhodnutí. Ovšem zajímavých postav tu bylo více, většinou slušně vykreslených, tak aby divák alespoň trochu chápal, jak přemýšlejí a co vše si sebou nesou. Očekával jsem, že to bude emocionálně silná a zajímavá podívaná, která ale byla nakonec mnohem komplexnější, než jsem původně odhadoval. 8/10

Nemyslím si, že by to bylo nejlepší fantasy posledních let, ale jsem přesvědčený o tom, že je to velice uspokojivá podívaná. Justice porn (jak tomu říká nejen Goku) tady funguje velmi dobře a tak --- Naofumi mohl být velkým hrdinou, ale měl smůlu, že do ruky dostal jen štít. Snažili se ho zbavit a tak zničili reputaci co si budoval. Obviněn z hrozných přečinů nyní projíždí krajinou. Antihrdina co zachraňuje svět - Odpadlík! Ono je totiž dobré, když vás autoři hned ze začátku navnadí a šokují všemi těmi bezprávími co na hlavním hrdinovi napáchají a během dalších dílů tento model rádi několikrát zopakují, protože pak zákonitě přijde okamžik, kdy se všechno vyřeší a divák si ten moment pokaždé neskutečně užije. Naučíte se nenávidět některé postavy, fandit hlavnímu hrdinovi a občas pochybujete o tom, kdo mohl vybrat ty ostatní hrdiny, protože větší bandu (pokusím se krotit) hlupáků a arogantních ignorantů, kteří slovo logika asi v životě neslyšeli, bych hledal těžko. Když má navíc hlavní hrdina karmu prakticky od začátku v záporných hodnotách a jeho motivace je díky všem těm křivdám někde na bodu mrazu, tak se pak ten vývoj a posun postavy dělá prakticky sám. A zase, lidé rádi sledují změnu od negativního k pozitivnímu - je to vnitřně uspokojivé... A to jsou dle mého ta hlavní kouzla této první sezóny a za sebe jsem zvědavý s čím (a jestli vůbec) přijde ta druhá...8/10

Tak trochu japonská kreslená verze The Big Bang Theory, ovšem s tím, že tomu chybí nějaká ta "blbá" blondýna... A tak je to hlavně o tom, jak v romantice nezkušení vědci se snaží dokázat co to láska vlastně znamená a na vše se jde s hromadou nejrůznějších teorií, které v praxi, kdy s vámi lomcují city a bouří se všemožné hormony, působí docela komicky a vzhledem k faktu co zde zkoumáme někdy i naprosto šíleně. Ano, dozvíme se několik zajímavých poznatků, možná to někoho i obohatí o různé nové odborné pojmy, teorie, postupy a principy, ale pokud nejste zrovna ten "vědecký typ" pak se spíš budete jen bavit tápáním inteligentních lidí nad věcmi, které vám přijdou přirozené a normální. Opravdu je nutné lásku vědecky dokazovat? Není lepší jí dokazovat svými činy? Možná na to zdejší vědecký tým jednou přijde, ale dnes to ještě nebude... A tak je láska těžká pro Otaku, ale nyní už i pro pragmatické intelektuály a ani Jeoffrey jí naprosto nechápe, ale zase - má se láska chápat? Na zajímavý konflikt mezi rozumem a citem tu také nakonec dojde, ale většinu času jde jen o zábavný sitcom s hodně sympatickými postavami, kdy to zamilování hlavní dvojici přejete a možná i některé z vedlejších postav zaujmou. Na pobavení i odreagovaní dobré a za ten vědecký přesah, který z toho dělá o něco víc než jen průměrnou romantickou komedii nakonec dám přesně 7,16897899851 z 10.