王様ランキング
Ranking of Kings
Hudba:
MajukoHrají:
Ajumu Murase, Minami Hinata, Hiroki Jasumoto, Jódži Ueda, Kenta Mijake, Júki Kadži, Jošimicu Šimojama, Takahiro Sakurai, Takuja Eguči, Hinata Tadokoro (více)VOD (1)
Epizody(23)
-
Hadaka no ódži (E01)
-
Ódži to kage (E02)
-
Ataraší kokuó (E03)
-
Hadžimete no tabi (E04)
-
Karamiau inbó (E05)
-
Meifu no ó (E06)
-
Ódži no dešiiri (E07)
-
Jume no ikenie (E08)
-
Óhi to tate (E09)
-
Ódži no ken (E10)
-
Ani to otóto (E11)
-
Tatakai no ašioto (E12)
-
Ókoku no midare (E13)
-
Ódži no kikan (E14)
-
Meifu kišidan (E15)
-
Ó no igen (E16)
-
Fuši no noroi (E17)
-
Kamigami to no Arasoi (E18)
-
Saigo no Toride (E19)
-
"Fudžimi" tai "muteki" (E20)
-
Ó no ken (E21)
-
Madžin to no jakusoku (E22)
-
Ósama to taijó (E23)
Obsahy(1)
Hodnocení panovníků sestává z mnoha důležitých kritérií, jako jsou například: kolik má vládce ve své družině významných rytířů, kolik má loajálních poddaných, jak vzkvétají jeho města a především jak moc je samotný vladař silný. Podle těchto aspektů jsou hodnoceni všichni králové a určují, jak moc bude panovník úspěšný a jaký bude mít u lidí respekt.
Boddži je hluchoněmý mladý princ, který nepobral příliš síly a je zbytku království většinou jen pro smích. Přesto jako prvorozený syn má být budoucím králem a on sám sní o tom, že bude tím nejlepším panovníkem ze všech. Je to však pro takovéhoto chlapce vůbec možné?
Jeho život se změní, když potká tajemný stín, který mu jako jediný dokáže plně porozumět bez jakékoli znakové řeči. Spolu s tímto svým partnerem Boddži potkává další nové lidi, kteří formují jeho charakter, a tak chlapec zjišťuje, na čem doopravdy záleží a co je pro panovníka opravdu důležité…
(Jeoffrey)
Videa (28)
Recenze (11)
Zajímavá kombinace klasické ručně malované pohádky a dark fantasy, kdy to zajímavě kombinovalo vlastnosti obou směrů, aby mírně převažovala ta pohádková část. Také to je asi neuplakanější věc co kdy vznikla, postavy tu uroní tolik slz, že by s nimi v klidu zaplnili třeba Lipno. Ale všechny ty emoční situace jsou výtečně pointované a ty emoce nejsou nikdy vycucané z prstu. Má to spoustu skvělých myšlenek a témat. Animace je velmi zajímavá. Není to úplná extratřída, ale je to celkem originální a ke konceptu to sedí. Co to malinko sráží je trochu děravější scénář, kdy se malinko točíme v kruhu, přesouváme se tam a zpátky, všichni bojují se všemi, smrt se vždy nějak obejde (často vyléčením na poslední chvíli), tudíž pak ty bitky i ztrácejí na zajímavosti. Ale odhalování příběhové pozadí a minulosti postav je jedno z nejzajímavějších, které jsme tu za poslední roky měli. 80 % ()
Protože následující řádky budou převážně toxického rázu, začnu nejprve tím, co lze pochválit. Zajímavou stylizaci světa, pohádkové absurdno spojené s hororem, které místy připomíná burtonovskou či švankmajerovskou poetiku (ponejvíce pak scéna s výrobou elixíru z pátého dílu), kvalitní animaci, nevšední výkon Ajumu Muraseho a pár překvapivých zvratů, které dokázalo přitáhnout mou pozornost. Potud je to fajn a za tohle všechno dávám dvě hvězdy. +++++ Nejen Svěrák s Uhlířem vědí, že není nutno, aby bylo přímo veselo, ale hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo. Tvůrci Ósama Ranking to však evidentně nevěděli, a tak se nám tu brečí ostošest v každém díle. Tak moc, až se z pláče stává regulérní hybatel děje. Když chceme, aby se divákovi zželelo hlavního hrdiny, necháme ho vybrečet. Má být chladné srdce záporákovo dojato srdečností našeho hrdiny? Jen ať brečí, to určitě zabere. Nebo chceme snad záporákovi dodat na poslední chvíli trochu lidskosti a ukázat, že je to jen jedna z mnoha nešťastných, zlomených duší mezi námi? Šup tam s nějakým smutným flashbackem a nechejme ho vyřvat, však on to divák sežere. +++++ Pomiňme samotný nápad s hodnocením králů, který mně osobně připadá naprosto debilní, a soustřeďme se teď na hlavního hrdinu. Malý princ, který se má stát dědicem trůnu, je trpasličího vzrůstu, slabý a hluchoněmý, ale má dobré srdce a nevzdává se svých cílů. Zní to jako pohádka či synopse k nějakému přehnanému underdog story, což bych obojí bral, pokud by se ovšem tvůrci dokázali držet nepsaných pravidel žánru. Na jednu stranu se snaží diváka šokovat, vkládat do příběhu různé intriky, ukazovat vícevrstevnatost postav a křičet „tohle fakt není pohádka pro děti!“, na druhou stranu ale dávají hrdinovi do ruky všemocný plot shield, umetají mu cestičku a lusknutím prstu předávají takové superschopnosti, až jsem místy přemýšlel, zdali se nekoukám na nějaké volné pokračování One Punch Mana. Ve výsledku to tedy dopadlo tak, že mě děj i postavy kvůli své nevěrohodnosti přestaly zajímat, a když jsem po úporném boji zjistil, že mám za sebou tu lepší polovinu a že v té druhé to má jít údajně do ještě většího kelu, tak jsem to nevydržel a po polovině vzal kramle. ()
Pre mňa osobne asi najpreceňovanejšie anime vôbec. Prvé epizódy sú ešte celkom pútavé, sám som sa pristihol, ako som ústrednej dvojici fandil. S pribúdajúcimi epizódami ma však citové vydieranie tvorcov nechávalo stále chladnejším. Na tomto anime nevidím nič výnimočné, čo sa týka animácie, hudby či postáv (tie ma občas vedeli kvalitne vytáčať). Jedným z mála pozitív je u mňa postava macochy, ktorá si ma postupne získala, až som si prial, aby bola práve ona hlavnou protagonistkou. Možno by z toho bolo niečo zaujímavejšie... ()
Ousama ranking je seriál, který mě dokázal neustále překvapovat, který umí výborně pracovat s postavami a celkově k němu mám jen dvě drobné výtky, které ale ve výsledku příliš nekazí vynikající dojem, který jsem měl během jeho sledování. Celý seriál je solidním testem empatie a pokud touto vlastností oplýváte, nebudete mít problém se do motivací postav vcítit, rychle si oblíbit jeho hrdinu a nepokrytě mu fandit. Stejně tak tu potkáte mnoho zajímavých osobností, na které jen tak nezapomenete. Nikdy bych nečekal, že mě dokáže takhle silně zasáhnout backstory něčeho, co vypadá jako černý blob s dvěma očima, nebo že budu považovat za nejlepší postavu celé první série hrdinovu macechu. Překvapení jsou tu na každém rohu, a to čím seriál opravdu vyniká nad ostatními je způsob, jakým dokáže dekonstruovat klasická příběhová klišé. Když vám totiž autor někoho představuje, dělá to způsobem, že nepochybujete o tom, jaký dotyčný je a rychle si o něm uděláte nějaký obrázek. Ovšem přesně ve stejnou chvíli, kdy si myslíte, že máte jasno, dokáže příběh zapracovat naprosto přirozeně a ve výsledku logicky a vaši představu o tomto charakteru úspěšně otočí o 180 stupňů. A vy jste překvapení nejen samotným twistem, ale hlavně tím, že to všechno dává dokonalý smysl. Seriál prostě umí naprosto skvěle vybarvovat jednotlivé postavy, jejich sílu i slabost a z toho pramenící chování. Snad každá důležitá osoba je tu vykreslena velice komplexně, a tak dokážete o každém říct dostatek podrobností a skoro u všech si budete pamatovat nějaký důležitý moment, kdy vás něčím překvapili a vy jste se o nich tak dozvěděli ještě víc. A takovéto charaktery se opravdu těžko zapomínají. Příběh je logicky také plný překvapení a není to jen nějaká prostá pohádka, jak se může někomu na první pohled zdát. Přeci jen v pohádkách se nesekají končetiny, umírají jen záporáci a neřeší se tam složitější témata, jako jsou třeba předsudky, nejistota – zkrátka na pohádku je to moc hluboké, nečekané a někdy i krvavé. Prostředí je velmi zajímavé a díky drobným náznakům, ale i obsáhlejšímu vyprávění, dostáváme docela slušný přehled o jeho historii, rozmanitosti i podivnostech. Ovšem tady přichází první drobná výtka (jedna z těch dvou zmíněných), přijde mi, že v první sérii byla spousta věcí nedostatečně využitá a u mnohých z nich, kde jsem si přál vědět víc, jsem nic dalšího nedostal. Ten potenciál zdejšího světa je obrovský, jeho kouzlo může být hodně silné, ale přijde mi, že jsem z toho všeho zatím viděl a slyšel míň, než bych si přál. Na druhou stranu poslední díl mi dává naději, že právě objevování světa by mohlo být věnované případné pokračování a že třeba znova potkám postavy, které se v příběhu jen mihly, ale i tak dokázaly zaujmout, že o nich chci vědět víc (zde myslím hlavně jistou dívenku z druhého dílu a pak třeba i jednoho divného krále z epizody 4). No a když jsem nahodil první výtku, tak rovnou přidám i tu druhou, a to je celkové tempo vyprávění. Prvních několik dílů funguje dobře, pak mi ale přijdou některé události příliš uspěchané (třeba jak se Boddži vypracuje z 0 na 100) a v druhé polovině mi zase přišly všechny ty boje takové zbytečně roztahané. Naštěstí tohle nevyváženě tempo nemá dle mého zásadní vliv na vyprávění příběhu, pořád vše působí přirozeně a logicky, příběh nepřestává překvapovat, obzvláště v závěrečných dílech a vše vede k uspokojivému finále (za což by se dal označit předposlední díl) a to i s výrazným náznakem budoucího pokračování (poslední díl) na které se už teď těším. Ousama Ranking mě chytil, okouzlil a přesvědčil o svých kvalitách ať už produkčních (animace i hudba jsou nádherné) nebo příběhových, užil jsem si většinu dílů, těšil se na další a chci pokračování. Proto si Boddži a spol. vysloužili v mém vlastním rankingu 9/10. () (méně) (více)
Takový potenciál! Zajímavě načrtnutý svět a rozehraný příběh (druhá úvodní znělka budila dojem, že nás čeká nabitý děj), často vícevrstevné a nečernobílé postavy. Co by se tak mohlo zvrtnout? Třeba když zkoušíte laciné triky na diváka – zprvu účelové zadržování informací (střih těsně před završením důležité události), později zranění neslučitelná se životem, která v případě důležitých postav vždy někdo vyléčí. Nebo když se příběh z velké části zvrhne v příšerně natahované souboje. Nebo když ty zdánlivě nečernobílé postavy ze tklivou hudbou podbarveného závěru vyjdou všechny kladně. Takový promarněný potenciál. 5/10 ()
Galerie (946)
Photo © Fuji TV
Reklama