Darren98

Po příběhové stránce představují druhé hladové hry geniální tahy; jak číselný násobek dvacet pětky udržel v dění hlavní hrdiny přivedením dosavadních nejlepších hráčů, tak aktivním rozvíjením revolucionářské části přivodivši senzační závěr (především poslední scéna v aréně, má oblíbená scéna celých Hunger Games) v poutavosti i zvratu. Počítaje s řádově odlišnou atmosférou prožije divák nápadité dobrodružství (mlha, kolotoč, elektřina, …), kde jestliže ne Peeta samotný, pak Katnissina začínající posedlost jím začne diváka se sebevětší pravděpodobností periodicky štvát.

Nepopiratelně úchvatný námět dovedli tvůrci včele se silným charakterem hlavní představitelky ke zdařilému výsledku v mnoha ohledech, ač by příběhu scházelo sebevíc pasáží adaptované knížky. Jako neznalec předlohy však čtvrtou hvězdu přidávám vydařenému začátku ságy (které však potřebuje dotažení následujícími díly), neboť scéna počínaje posledními sekundy odpočtu hladových her poutá divákovo soustředění snad nejohromněji mezi zlatými hřeby filmů a dotváří nejnovější počin, jenž by naše generace mohla za pár let označovat jako kultovní.

Po nejlepším závěru přichází nejlepší díl, který přes žalostné nedokončení ságy neztrácí na působivosti dosavadního závěru. Po opuštění zdí stále přicházejí zdařile provedené nápady ze světa mírně pokročilého sci-fi zvlášť pro milovníky zbraně Auger z videoherní série Resistance.

Ačkoli se pravděpodobným důvodem zhlédnutí nabízí pouze povinná zvědavost z nové mírně sci-fi ságy, neustálé přešlapování z klišé vod do originality námětu se promění do velice neotřelého konce. Divergentní díl tedy zvlášť před závěrem překypuje předvídatelností včele s výběrem jediné dějově zajímavé frakce, ovšem natočení všech jednotlivých aspektů filmu na minimálně průměrnou úroveň ho dotváří nad míru koukatelným.

Ať už sérii ubližuje víc prequelové odklánění od xenomorfů nebo nátlak fanoušků pro více Vetřelce v Prometheově trilogii, nejvíce mi ve vizuálně famózním dobrodružství snižují kvalitu právě počítačem vytvořené kreatury namísto nepřehledně natočených praktických efektů. Zároveň se však jedná o pravděpodobně nejzáživnější díl v kontextu ságy o strůjcích, nebezpečných organismech a především Fassbenderově důkazu excelentního herectví – úhlavní bravurní antagonista David. Slabší 4*

Tam, kde měl navázat Prometheus prequelovou trilogií na uzavřenou původní, se vetřelo Vzkříšení příběh-degradující inovace předešlého dílu s očividně zbytkovým množstvím fungujících nápadů pro daný vesmír (androidka, xenomorf ve vodě, a status Země). Po kreativním zvířecím xenomorfovi a ždímání postavy Ellen ke smrti nemůže být divu, že ve vykrádání Critters 4 diváka akorát znechutí odporností Mouchy 2 příbuzný hybrid i ždímání postavy Ripleyové až za hrob.

Horor-komediálního mrňouse mezi kulty jsem v dětství hltavě nakoukal pochopitelně pro hltavé legrační ježky, kde mě tedy čtvrtý film bavil s přehledem nejméně. Nejspíš neobvykle jsem však Critters stihl dříve než přeslavné Vetřelce, takže napětí čpící z korporace zamezující vyhubení nebezpečného netvora mám pevně spojené s tímto světem, a po dohnání i docenění vyspělejší xenomorfní ságy musím přiznat, že atmosféru zdejšího vesmírného závěru shledávám rozhodně působivější. Po mnohaletém odstupu navíc přišla potřeba vidět "odpadový film" jako finále ságy znovu, kdy zdaleka více obdivuji Charlieho a Ugovu loajálnost sérii jako i velmi povedený vývoj jak obou charakterů tak vztahu vůči sobě nebo kritům. Zároveň odešla potřeba maxima groteskních scén po vzoru staršího bratrance Gremlins, protože čtverka nadmíru uspokojivě pracuje s více faktory než jen ikonickými příšerkami; završuje příběh intergalaktického universa pro původní vězeňský únik, soukromé lovce odměn, jejich mocné nadřízené spolu se zvratem okolo odhaleného zvráceného vědeckého projektu, a samozřejmě dějovou linii unikátního protagonisty proměniv z opileckého břídila do charismatického zachránce. Mimo průběžně bonusového alternativního Charlese Lee Raye tedy zdánlivě béčkové kvarteto končí překvapivě intenzivním chladným koncem dvou přátel jako seriózní pocta původních oblíbených Critters. 70%

Periodičnost protagonistova probuzení proslavena Murrayho Hromnicemi se skrze vánoční i švédské komedie vyvinula do naprosto využitého seriózního zpracování mého jaktěživ oblíbeného konceptu, tj. časové smyčky. Nezdlouhavé úvodní polapení věčně unikajícího Toma Cruise funguje zrovna tak efektně v upoutání diváka, jak znalce tak neznalé vědeckofantastického žánru, do velice přehledně natočeného, vzorově strukturovaného a v nečekaném závěru extrémně napínavého dobrodružství. 98%

Ze všech mně známých filmů mi Titanic nejvěrněji zastává příklad, kdy geniální režie dokáže z filmu o naprosto průměrném potenciálu vytvořit mistrovské dílo pečlivým vyšperkováním každého aspektu. Tedy půl romantický půl katastrofický, co by oba žánry selektivně rozdělující diváky, zaujmou jako celek mnohem větší publikum díky koherentní však mnohotvárné hudbě, efektně přizpůsobivé kameře, všestranně využitým proplétáním dvou časových linií, a navrch zesílí efekt tou nejsoudržnější výpravou milénia.

Po téměř nedostižném nápaditém vylepšení Vetřelců jako druhého dílu přichází ve třetí mocnině zásadní chyba – ani ne šokově uvedené úmrtí postav jako právě přežití hlavní Ellen. Zvlášť rozšířená verze jako tradičně přináší dostatek nápadů (tvářobjímač na zvířeti, královna v břiše, funkční půlka Bishopa, …) a zajímavé rozvíjení vesmíru xenomorfních organismů. Jenže zachování jediné Ripleyové fanouškům vyruší dojem z minulého závěru, třebaže po "vyloženě jejím" druhém díle mohlo dojít jak na překvapivou smrt v úvodu (Ellen by umřela završivši svůj ark zachráněním dvou lidí), tak na emotivně působivý thriller s dívkou, mužem a královnou v břiše, kde by v drsnější verzi scénáře byl Hicks nucen zabít Newt. Slabší 4*