Darren98

Mírně vědeckofantastické akční dobrodružství vyžadující přemýšlení se až na vzdálenou podobnost s Portal sérii vyznačuje mezi Bayovými filmy minimální odlehčeností. Málokdy je film nadprůměrný v každém svém žánru, a zrovna Ostrov navíc boduje skvěle výrazným obsazením v každé hlavnější roli.

Znatelná novodobost alespoň zařídila velice slušné vizuální efekty těmto 100 minutám naprosto fantastických pro každého, kdo cítí potřebu pořádně a nemilosrdně zkritizovat nefalšovaně nezdařilé přetvoření komiksové adaptace. Fant4stické Čtyřce se v tvrdohlavé snaze budit zábavu občas i zadaří, ovšem nucené připnutí Benovy lidské postavy k ději bez druhého dějství završené minimálně vypracovanou Doom zkázou mě nutí věřit, že takto nemohl vypadat režisérův záměr.

Při monumentálním omezování významu a veškerého smyslu příběhu na předvádění konkrétní erotiky, skutečným znakem mizerné kvality je neuvěřitelná absence závěru. Šedivá část ságy nemá závěr, scény jednoduše přestanou pokračovat.

Zatímco Superman 4 parazitoval na posledních zbytcích kvality své série, Superděvče jako odlišný druh kinematografické bakterie působí dojmem nenucené pohádky, kterou by si v útlém dětském věku mohl oblíbit kdejaký divák.

Až na modře zářivý paprsek epicky směřující do nebe obsahuje nejúspěšnější díl série Green Lantern, ukončené po prvním filmu, veškeré klasické momenty, jaké nechybí v každé správné komiksové adaptaci... jenomže všechny jsou jak jednotlivě tak v celkovém obrazu natočeny neobyčejně podprůměrně. I přes výpravně příjemnější prodlouženou verzi překypuje dojmem, že největším význam filmu spočívá v humorném materiálu pro Deadpoola.

Matthew Vaughn si byl diváckých obav ze svého prvního sequelu nejspíš vědom, jelikož spolupráce s Tajnou Službou dosahuje efektnosti podobné až sáze. Zatímco první díl začínaje v našem světě nás jako příjemné překvapení uváděl do agentského podsvětí, pokračování nemusí stoupat od stejně nízkého počátku a čtvrt hodiny čekat na vtáhnutí do zábavy, proto nás Zlatý Kruh přenáší už z říše Kingsmanů do nového agentského podsvětí. Za náramně vnímatelné a přitom odlehčené atmosféry americko-britské rivality úsměvně známými herci obsazený děj cyklicky brzdí při nájezdech na adrenalinové jízdy, aby v závěrečném nemazlícím se finále dupnul na plyn a trvale očekávanou obdobou kostelní scény trumfl všechny dosavadní legendární souboje. Přes humornou práci se sirem Eltonem a parodii nejmocnějšího muže světa je nejpravější třešní toho všeho všemi směry emotivní zakomponování písně Country Roads.

Když už by jeden řekl, že X-Men série našla svého režiséra, objeví se perfektně odlehčená parodie bondovek jako očividný důkaz, že režisér Matthew Vaughn našel svou sérii. Výborně prezentující výprava začíná zlehka, pouze aby po čtvrt hodince zaskočila akční scénou z nebe diváka stejně oslnivě jako protagonistu. Od přelomového kultovně bad-ass momentu si Vaughn hlídá, aby v jeho stylem nejodvázanějším filmu nepolevila atmosféra ani na úroveň jedné scény zpátky. Po nápaditých agentských úkolech nás tedy znovuobjevený Colin Firth a bekovsky groteskní Samuel L. Jackson dovedou ke geniálně nezbytné a historicky zábavné perlící kostelní sekvenci, jež poměrně složitým ztvárněním velmi jednoduché představy představuje výsměch všem dosavadním pokusům o zábavnou formu filmového násilí. A jelikož zažívá vrchol i Jackmanova hudba, neoposlouchatelný theme znásobuje neustále stoupající adrenalinový zážitek ke kvalitativně nejepičtější akční zábavě nejen mezi závěry komiksových adaptací.

Ze všech zábavných adaptací komiksu se žádná neblíží nepopsatelně trefnému uvědomění svého žánru více než Ragnarok, jenž mezi filmy díky nejcharismatičtějšímu přeobsazení režiséra paradoxně představuje pravý opak zkázy. Příjemnou eliminací nadbytečných scén je prakticky nemožné nalézt v doprovodu nadpřirozeně extrémně protagonistického Thora chvíli, kdy by instantní upevňování divákova úsměvu polevilo. A nejenže humornou stránku netvoří pouze hlášky, ale intergalaktické fantasy perlí zadostiučiněným završením mysteria okolo Thorovy moci spolu s úžasnou myšlenkou homonyma Asgard ve vizuálně vysněném srdceryvném závěru. Spolu s dodatečným rozuzlením Lokiho bratrského vztahu a plnohodnotným šetřením stopáže pro cennější charaktery dosahuje Thor: Ragnarok jako jediný z Marvel Cinematic Universe podoby, v jaké jsem si ho vysnil díky upoutávce, a přesto ještě navíc oslnil okouzlujícím zakomponováním 8bitové hudby. Jediný nedostatek vidím akorát v nedostatečném zakomponování obětovaných postav Fandrala a Volstagga, nebo minimálně v absenci Thorovy adekvátní reakce na jejich a Hogunův skon. Nečekaně se tedy před velkolepým bodem ságy, jejíž nejfunkčnější kvality spočívají ve vtipném proplétání postav sáhodlouhého dobrodružství, uzavírá její nejdramatičtější trilogie bezkonkurenčně nejvěrnějším ztvárněním ideální superhrdinské komedie.

Nezahlédnutelné zlo na lodi Nostromo nepředstavuje zhola nic vedle Kylova příchodu ze zatím nevypuklé války. Nespočet bodů pro kvalitu v nekonečné bitvě s kvantitou tedy přinesl geniálně jednoduchý námět před/postapokalyptického předurčení kybernetické apokalypsy. Ve skutečnosti ani Arnoldovo ztělesnění postavy s hláškou a ‚trvalá‘ osmdesátkovost nepředstavují tak nosné pilíře jako frakční obměňování hudby a cyklická mytologie jednoduché fotografie ve vystavění projektu, kde divák kooperativně zapojuje mysl i představivost.

Všechny Bayovi filmy o Transformerech jsou skvěle parádní, ovšem postupným vývojem toho každý dosahuje o mírné poznání jinak; pět příběhů odstartovala akcí kvalitativně šetřící nálož původních a tedy nejpravějších vztahů k postavám, která se přes nejvyváženější dobrodružství v Bitvě o Chicago přetransformovala do podoby inverzního spletence dosavadních charakterů s bezkonkurenčně nejvyspělejší Technickou Stránkou kinematografie! Od Yeagerova zastiňování Lennoxe odvádí pozornost pouze zřetelné pruhy širokoúhlého obrazu, přesto však každý efektně náleží své scéně. Poslední Rytíř dokonce smetl Temnou Stranu Měsíce na poli prvotřídního vědeckofantastického alternování historie, jehož následný závěr dosahuje hudební působivosti pozadí Posledního Mohykána.