HERGImanCZ

Jednička ve velmi podobném kabátku. Ono v podstatě není moc o čem vás přesvědčovat. Pokud vás bavil první díl, druhý vás nezklame. Pokud šla jednička mimo vás, dvojka to nijak nevylepší. Je tu sice více akce, ta je ale spíše průměrná a CGI navíc často hodně vázne. Přesto je ale druhý Shazam jeden z těch poctivějších superhrdinských filmů za poslední dobu. Není tu totiž opomíjeno to podstatné. Vidíme tu záchrany civilistů, každá postava tu má alespoň nějakou příběhovou linku a hlavně to vše dohromady tvoří příjemnou podívanou, která mě zkrátka bavila. Za sebe tak mohu návštěvu kina jedině doporučit. Uteče to jako voda a osobně raději uvidím třetího Shazama, než pokračování většiny filmů od novodobého Marvelu.

Návrat SAO Progressive fanoušky potěší. Stejně jako v předchozím díle se opět vracíme s Kiritem a Asunou do Aincradu, tedy do dějiště původní smrtící hry, podle níž nese celá franšíza název. Atmosféra a vše ostatní je v podstatě totožné, jako tomu bylo v původním seriálu, a tak asi nikdo nebude překvapen, že fanoušci budou spokojeni, zatímco odpůrci a kritici svůj názor asi nezmění. Především motivace záporných postav stále nedostávají řádnou prokreslenost. Výtky můžete mít také k jistým funkcionalitám zdejšího světa. Na druhou stranu jsou zde některé neduhy seriálu (a prapůvodní knihy) opraveny. Časové skoky tu nejsou tak obrovské a celý vývoj světa a získané informace tak působí přirozeněji. Děj navíc navazuje na události z bitvy s prvním bossem a hlavní linka je poměrně zajímavá, i když výsledek a jednotlivé zvraty nejsou zas tak překvapivé. Film ale hlavně exceluje v tom, v čem je SAO zkrátka perfektní. Souboje jsou vizuálně neskutečně podmanivé a zábavné. A hudba, která je doprovází, je prostě boží. Já osobně se neskutečně těším na další příběhy z Aincradu a hlavně doufám v další navrátivší se postavy, protože právě tohle zasazení je tím, kde má SAO nejsilnější půdu pod nohami.

Prázdné a bez duše. Třetí Ant-Man padá hlavně na scénáři a kvůli nezajímavým postavám. Zatímco Scott Lang tu v podání Paula Rudda nemá pořádně čas prodat své charisma, ostatní postavy jsou zkratkovité a bez řádně vybudovaných linek. Táhne to akorát Kang, který je excelentní, jen škoda, že finále jej trochu zabíjí. Oproti tomu MODOK je katastrofa celou dobu a motivace pro zvrat v jeho lince jsou nastíněny přinejlepším bídně. Celý Quantum Realm vypadá zpočátku poměrně působivě a nápaditě, časem se však proměňuje v digitální rudý maglajz, jenž nemá co nabídnout. Abych nebyl celou dobu jen negativní, ono se nejedná o přímo katastrofální film. Vše je zkrátka jen extrémně generické, neobjeví se tu žádný zajímavý nápad a Quantumania je tak velmi rychle zapomenutelná.

Neskutečně příjemná podívaná, která zahřeje u srdíčka. Řeknu to narovinu, Srdcerváče jsem si ze seriálů, které jsem v poslední dobu viděl, užil z nějakého důvodu definitivně nejvíc. Je to obyčejné všední svědectví (nejen) dvou ústředních postav, jež se v období dospívání snaží najít sami sebe a cestu k tomu druhému. Nejsou tu žádné překomplikované zvraty ani druhotné osudové dějové linky. Je to zkrátka jen láska dvou teenagerů, a to zkrátka občas bohatě stačí. Jedná se o jeden z těch seriálů, kde se hodně těžko vysvětluje, proč to funguje. Srdcerváče zkrátka musíte vidět.

Opět názorná ukázka skvělé adaptace. Už po druhé epizodě je asi jasné, že The Last of Us je (stejně jako například Arcane či Cyberpunk) ukázkou toho, že tvrzení, že adaptace videoher se nikdy nedaří, už zkrátka neplatí. Nejen že jsou tu perfektní pasáže, kde například u prvního představení clickera nechává seriál neznalého diváka v napětí, zatímco hráči se už vyloženě těší, až clickera uvidí, ale zároveň veškeré změny spíše prospívají zvolenému médiu. Například rozhodnutí poupravit finální část epizody týkající se Tess tu zkrátka dává smysl a nese se více v duchu toho, co jsme právě viděli, a závěr tak nepůsobí zbytečně překombinovaně. Na druhou stranu mám k této epizodě i nemalou výtku, a to její úvod. Zatímco u první epizody byl delší začátek dobrým způsobem, jak diváka nechat trochu sžít se s postavami, zde nedostáváme naprosto nic relevantního. A přestože se jedná o perfektně natočenou pasáž, akorát diváka okrádá o hlavní linku, kde se vše pomalu začíná dávat pořádně do pohybu.

Druhá série Bonding se snaží být něčím, na co nemá. Zatímco první řada Bonding využívá perfektně kratšího formátu, kde se krom jednotlivých příběhů v rámci každé epizody nese skrz celou sérii touha obou hlavních postav, která se jim nakonec vyplní, druhá řada se snaží o jiný přístup. Už z první epizody plyne, že právě linka, která dříve byla spíše na pozadí, zde má hrát hlavní roli. Jednotlivé epizody tak na sebe více navazují a přibývají nám tu nové postavy, zatímco menší epizodické linky jsou většinou vynechány. A za sebe musím říct, že to moc nefunguje. Hlavní problém spočívá v tom, že veškeré charaktery takto očividně původně nebyly zamýšleny, a tak zkrátka nemají na to, aby utáhnuly příběh, kde se bude více prozkoumávat jejich nitro či komplikované vztahy. Nepomáhá tomu ani změna charakteru Peta, který působí naopak výrazně plošeji. Přestože samotné finále je dosti povedené a líbí se mi zde představená myšlenka, cesta k ní, když je navíc komedie nahrazena spíše dramatem, není moc záživná. Pokud se vám tedy líbila první řada, doporučuji na druhou nekoukat, protože díky ní seriál akorát klesne ve vašich očích...

Bulk je hodně specifický film. The Amazing Bulk je mockbuster. A já mockbusterů viděl už hodně. Tohle ale byla novinka. Většina podobných filmů se snaží na oko působit seriózně, zatímco v nich je očividně drtivá většina věcí špatně. Neznalý divák tak občas kroutí hlavou, zatímco pro jiné je to guilty pleasure. Bulk je však něco jiného. Ty špatné věci na vás zkrátka hází v tunách a vzniká tak zcela unikátní zážitek, který budete buď nesnášet, nebo milovat. Je to horší a šílenější než cokoliv jiného. Přestože je to však záměr, na mě to zkrátka působí až příliš prvoplánově a bez špetky snahy o ten správný balanc a divadýlko, které hrají všechny ostatní mockbustery. I přes svůj udělený odpad však všem milovníkům bizáru doporučuji Bulka zkouknout, protože tu unikátnost mu zkrátka upřít nemohu.

Nádherná pohádka, která paradoxně okouzlí spíše ty starší. Jakožto někoho, kdo Pinocchia (jak od Disneyho, tak v jakékoliv jiné verzi) nikdy moc nemusel, mě verze od Guillerma del Tora naprosto okouzlila. Jedná se o dospělejší verzi, kde Pinocchio i Geppetto dostávají více vrstev a jsou tak funkčnějšími postavami, než tomu bylo kdekoliv jinde. Líbí se mi ze kritika války, která nepůsobí na sílu a jde ruku v ruce s příběhem, který je divákovi servírován. Jedná se zkrátka o dojemnou jízdu o otci a synovi, kde problém mezi nimi není černobílý a oba dva si k sobě musí najít cestu.

Stále podobná bída. Čtvrtá epizoda je kvalitou na úrovni té první. Jsou tu cítit nějaké nápady a myšlenky, které by v základu nemusely být tak špatné, jejich podání ale vše zabíjí. Drtivou většinu stopáže se zkrátka nedá smát. A když už přijde nějaký solidní vtip, jste tak vyčerpaní z těch odpadních, že vás už nepobaví ani ten.

Katastrofa. Hloupé, bez funkčního humoru, bez nápadu, bez pointy. Tady asi není moc o čem psát. Předchozí epizoda mi dala alespoň nějakou pseudonaději mírného vzestupu kvality, tohle mě o veškerou připravilo.