dopitak

Perfektní mix komedie, dobrodružného historického filmu a muzikálu. Danny Kaye je naprosto k sežrání, a všimněte si, jak moc je podobný Vlastu Burianovi (i na současné profilovce na csfd) - některými rysy tváře, ale především gesty, pitvořením, mimikou. Kdoví, jestli ho neměl odkoukaného. Bonbónkem pro příznivce britského poválečného filmu je obsazení Angely Lansbury do role vdavekchtivé princezny. Nejvtipnější částí filmu jsou rytířské zkoušky. Dočkáme se i šermu, několika milých písniček, je tu krásná žena (stále žijící Glynis Johns). Sice ateliérovka, ale mořské pobřeží se dost povedlo. Pár prvků připomene naši Princeznu se zlatou hvězdou. S Robinem Hoodem bych problém neměl. Silný typ pro filmový klub ČT, ale prosím, bez dabingu, tuhle hru s jazykem nikdo ze současných překladatelů a režisérů do češtiny nedostane.

Částečně aktuální téma - Afričan nelegálně v Evropě. Film pěstuje rasové a genderové klišé - namakaný černoch do toho dokáže bušit celý den. Já mu ale nezávidím, protože na druhém konci stojí o sklo opřená Stefania Rocca, která krásnou ženou maximálně kdysi bývala. Temný hukot (prý bruselských) ulic, trochu dějové tápání, ne úplně spojující úvod (ačkoliv za úplně první záběr filmu chválím, nahá žena rozvalující se na nuda pláži) a hodně zastřený konec - SPOILER- zabil ho? Nebo to byla jen fantazie? V roce 2011 už asi DNA uměli...

Letní ptákovina o nadržených obyvatelkách jednoho zámku. Matky jsou trochu vydry, ale dcery by asi stály za smočení. Děj je ovšem hodně plytký a jako kdyby se tvůrci nemohli rozhodnout: postaví to (doslova) na mladém doktorovi, který se v komnatách zámku nejspíš usouloží k smrti, nebo tam dají ještě něco jiného. Tak je tu další nabiječ, SM hrátky ve stodole, náznak harcoreparty u rybníka a spousta vaty.

Taková pohádka o multimilionáři, který snad není úplně šlechetný, ale je nezadaný. Věřím, že ve své době tohle mohlo u fanynek způsobovat hromadné podlamování kolen, sympaťák Garner obývá patro a půl hotelu, ve kterém má apartmá, lítá si vlastnoručně pilotovaným letadlem (žádný extrémní výstřelek, prakticky vybavené éro) na soukromé letiště kdesi u národního parku, jenž mimochodem vlastní a v němž si postavil nízkoenergetický a zaručené praktický dům... Je to moc pohádkové, idylické, ale svým způsobem i odreagovávající. Woodce to proklatě sluší.

Můj jedenáctý film od Dina Risiho. Giancarlo Giannini je tu takový herecký chameleon, Laura Antonelli sem tam ukáže prsa. Jak už to bývá, některé z povídek jsou povedenější, jiné přijímáme rozpačitě. Nepobral jsem tu co byla celá mluvena nějakou hatmatilkou, možná esperantem? Podle některých specializovaných stránek se jedná o Dánsko.

In memoriam díl čtvrtý- Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Kokerská anabáze pokračuje, posledním záběrem se AK nejvíce přihlásil k vlastnímu stylu. Dlužno podotknout, že tento road trip režiséra a jeho syna není zdaleka tak zábavný jako jiné filmy, zejména tolik srovnávané Pod olivovníky.

Pedro zpět v nejlepší formě, po trapné odbočce s teploušským letadlem. Obecně a kriticky vzato, málokterý film PA hodnotím opravdu vysoko, protože jakkoliv jsou jeho snímky zajímavé a jiné a občas i kontroverzní, jen Volver, Mluv s ní a Kůže, kterou nosím považuju za opravdu výborné filmy. No a teď nově k nim řadím i Julietu, již považuji za nejprofesionálnější film roku. Iglesiasova hudba mi v jednom místě vůbec neseděla, pak už jsme ale dostali jejich (režie, kamera, hudba, scénář) nejlepší části. Ačkoliv jsem Adrianu Ugarte už obdivoval v Trojce a hezká byla i coby předmět sázky hasičů, v Julietě mi fyzicky nesedla. Zprvu, protože co platilo na začátku, neplatilo ke konci, a tak asi jako jeden z mála lituju už tolik vzpomínaného momentu s ručníkem, za mě mohla Adriana dohrát celý film. Na tenhle film se vyplatí jít, i když je smutnej, je krásnej. Kino Scala, Oficiální ozvěny MFF Karlovy Vary, 100. hodnocení filmu.

In memoriam díl třetí - Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Samozřejmě, Abbas uměl lépe a tenhle kraťas nutno brát spíš za takové malé odpolední cvičení.

Hvězdné obsazení, vždyť i tací jako Heston a Lee tady hrají poměrně malé role... Nesedl mi ale humor, mušketýři mají mít hlavně dobrodružní, a to "vybíjení prasat" na dvoře hned v úvodu dalo filmu takový ironický nádech. Znám lepší verze.

In memoriam díl druhý- Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Ještě než se sejdeme pod olivovníky a okusíme chuť třešní, budeme s malým Ahmedem vracet spolužákův sešit. Prvky typické pro Kiarostamího tvorbu nejsou tolik soustředěny jako ve zmíněných dvou snímcích následujících, ani se nezdařilo tolik vtipných situací, přesto poctivá filmařina a vhled do klukovské duše, jíž dospělý nechápou, slaví úspěch. Moc se mi líbila kombinace hudebního motivu a záběru na klikatou cestu na kopec, asi nejtypičtějším záběru pro Kiarostamího tvorbu.