dopitak

In memoriam díl první - Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Kraťas, co mě příliš nenadchnul, je bonusem na disku s filmem Kde je dům mého přítele?

Letní film! Carole André nakonec svlečená, ale s její blonďatou přítelkyní Christine Caron si režisér před kamerou pohrál, divákovi ji nabízí, ale jen za vitrínou. Film, v němž se toho moc neděje, je rámován nepříliš zřetelnou rodinnou tragédií, posun o dvacet let dál, a už dospělá Vanina by si ráda zasouložila, ale jaksi když má přijít na věc, bojí se a cukne. Zklamalo mě, že na její první erotickou scénu ve filmu ji bůhví proč natřeli na zlato. Atmosféra tu je, příjemná hudba a šumění moře taky. Legrační bylo, jak všichni Sardiňáci co chodili pro blondýnu, byli o hlavu menší. Kolega Karlos80 má pravdu, je tu mnoho monologů, dialogů a voiceoverů.

Sentimentální a částečně i smutná podívaná, zjištěním že nestárnoucí hrdinové stárnou a někteří již zemřeli. Dozvíte se pár zajímavostí, připomenete některé scény (některé dokonce i z francouzského vysílání), ale těch sto minut si umím představit i jinak, například zkouknutím tří náhodných dílů. Leclerk sice v době tohoto pořadu žil, nezapomeňte ale, že to byl už Leclerk třetí!

O co je blbější začátek, o to lépe finišujem. Těžko si v postavách vybrat favofita, pokud tedy nejste míšenec anarchisty, nihilisty a pacifisty, aby vám Robert Aldrich podstrčil nosatého Ronalda Frasera (jeho roli jsem mu nezáviděl). Jestli to obranné pole před táborem mělo nějaký hlubší význam než ukázat, že všichni se bojí o svůj nos a tak ani krok navíc pro kamaráda neobětují, nepovedlo se ho doručit divákovi. Ztotožňuji se s komentářem kolegy DaViD´82, dabing ač plný výborných dabérů, je opravdu hrozný. Velmi slabých čtyři, spíš tři a jeden výstřel.

Verze 150 minut. Pěkný hudební motiv (mám ale pocit, že z něčeho ukradený) a děsná chujovina od začátku do konce. Kdyby byl císař Caligula zobrazen jako šílenec, nevadilo by to, ale že je zobrazen jako debil, to už je horší. Ve filmu se skoro nic neděje a nepřirozená pozdělepenost s porno (rádoby) scénami je hrozně znát, vytváří chaotično. Český dabing studia Auvit, kde výpravný film namluvilo asi sedm herců, je smutnou kapitolou samo pro sebe. Silně nedoporučuju, není tu hezká erotika, tvrďácké scény jsou nechutné pro veřejnost a málo brutální pro fajnšmekry.

Dneska si pouštíme na počest včera zesnulého Buda Spencera. Film, který jsem miloval na VHS u tety v Hostivicích v době, kdy u nás ve městě ještě nikdo videopřehrávač ani neviděl. Nestárnoucí klasika, tabadabataptap, tabadabataptap... Jasně že to je bejkárna, ale tak fantasticky promyšlená, že si zkuste něco podobného napsat dneska. Žádná parodie která v posledních dvaceti letech vznikla, nesahá bugatce ani po blatníky. Dabingové mistrovství a zároveň pro nás mladší nezvyklé obsazení některých postav, protože v tomto filmu mluví (v závorce typičtější dabér a číslo dabingu, v něm se objevil) Jiří Ornest Terence Hilla (Pavel Trávníček ve 3.), Jiří Zahajský Buda Spencera (Jiří Zavřel ve 2., Jan Schánilec ve 3.).

Osobní rest doplněn, oproti bezstarostnější dvojce z léta je jednička logickým začátkem příběhu (o to uznalejší buďme ke vzniku pokračování, vzniklo oprávněně), smutnějším začátkem. I takovej bůh jako Harakočka hrál záporáka.

Budraitis je prototypem hrdiny, Kocúriková zase exoticky tuzemské krásky, Neckářův Bekeko zajímavou postavou a Dočolomanský charismatickým soupeřem, přesto Lanfieri propadá na celé čáře. Podivnost vycházející z nejasného směřování děje, atmosféra měla našlápnuto vysoko, ale ani čb kamera nezachrání blbý scénář. Je při tom znát, že všechny složky se snaží, hudba v závěru břinká jak na prvomájovém průchodu a konec je šikovně zamaskován.

Nejde o to, že rumunské bažiny nikdy nebudou Arizonou, ani že mírotvorné filmy působí nemístně naivně, ale tady hrozně chybí hlavní hrdina. Prošedivělý bradkař je spíš vůdcem výpravy, než zajímavou postavou, a všichni záporáci Bushovci pro zjednodušení vypadají jako klienti Armády spásy. Pak tu máme obligátní střílečku do indiánů útočících na vozovou hradbu a hodně překombinovaný a nezajímavý děj bez napětí, překvapení a silných momentů. Skvělý původní dabing z Barrandova 1974 (Karel Hlušička, Jiří Pick) tak zůstává jediným lákadlem.

Burian ve skvostné formě, ale film lehce překombinovný. Konkrétně bych škrtnul Marion a epizodku s policejním bicyklem. Nelíbila se mi ani záminka hlavní zápletky (Potužník nesnese ženu u Ducánka a kvůli tomu celé to divadýlko).