kinderman

Předchozí film A. Rohrwacherové (Zázraky) mě uhranul a nebál jsem se ho srovnat s Olmiho Stromem na dřeváky. Zdá se, že něco podobného řeklo režisérce víc lidí. Bohužel, protože zatímco ve fascinujících a přirozeně plynoucích Zázracích tvořila spiritualita spodní proud, ve Šťastném Lazzarovi se rozhodla Rohrwacherová natočit "opravdový duchovní film", který mne však mořil svou doslovností.

Až C. Eastwood odejde (nemyslím do uměleckého důchodu, ale nejspíš rovnou fyzicky uprostřed natáčení), odejde režisér, který vytříbenými stylovými prostředky uměl se starosvětskou elegancí vyprávět zajímavé a potřebné příběhy. Jeho filmy na mě působí nesmírně osvěžujícím dojmem a už několik let (od Gran Torina?) si bolestně uvědomuju, jak moc mi v programu kina budou jednou chybět.

Když jsem se pouštěl do sledování seriálu, pořád jsem si říkal: "Nesrovnávat. Nesrovnávat." Ani s geniálním Ecovým románem, ani s výborným Annaudovým filmem. Ale všechno, co tvůrci seriálu přidali (flashbacky, avignonské prostřihy a lesní dostaveníčka), jen zbytečně rozbíjí atmosféru. Snaha nacpat do děje i silnou (doslova, nikoli jen metaforicky) ženskou figuru pak působí směšně. Turturro dobrý, ale než znovu tohle, raději si poněkolikáté přečtu knihu/ pustím Annaudovu adaptaci nebo povedenou rozhlasovou dramatizaci natočenou v roce 2002.

Už jako čtenář jsem vždycky upřednostňoval drsnou školu nebo poctivou kriminálku před těmihle překombinovanými detektivními hříčkami bez přidané hodnoty, jejichž zápletky jsou vycucané bůhvíodkud a protagonisty naprosto nepravděpodobné postavy. Unikl mi význam baseballového míčku a v poslední třetině jsem si už jen marně lámal hlavu nad tím, kdo a k čemu je sakra ta ženská, kterou hraje Riki Lindhomová.

Fascinujícím způsobem natočené a ozvučené dvouhodinové nic. Navíc jsem byl po celou dobu projekce v bludu, že toho mladšího magora hraje hoch, jehož jsme viděli na plátně vyrůstat coby čarodějníčka Harryho Pottera, ale závěrečný titulek prozradil, že šlo o toho druhého ("upírského") ometáka.

Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek.

Epizody 1-3 jsou zbytečné (opravdu někdo potřeboval vidět, jak se z A. Skywalkera stane Darth Vader?), epizody 4- 6 jsou z mnoha důvodů nesmrtelná klasika a epizody 7- 9 jsou nadbytečné. Obsedantně odkazují na původní trilogii, scenáristicky nedrží pohromadě, nevynikají ani hereckými výkony, ale stejně jsem je opětkoval, protože Millenium Falcon, John Williams a v případě devítky zvukové efekty v Dolby Atmos vytažené na max. Užil jsem si to.

V charakteristice Zloby mi chybí ještě Válečný. Vždyť je tam všechno: útok střemhlavých bombardérů plus efektivní protiletecká obrana (např. Bitva u Midway a to včetně herecké účasti Eda Skreina), likvidace "nenáviděné rasy" za pomoci lstivého nahnání "do sprch" (např. Šedá zóna, Saulův syn) i hrdinné obětování se "zalehnutím kulometného hnízda" (libovolný sovětský válečný film). A nevím, proč by měl někdo na konci zakrývat té koze rohy, nepotřebovala spíš podojit?

Pokud se Fleischer rozhodne kráčet ve stopách kolegy Linklatera, můžeme se za deset let dočkat dalšího dílu. V něm bude zase všechno přes (docela zábavný) kopírák a Stoneová s Breslinovou definitivně dokážou, že nepatří k tomu šťastnému typu žen, které s věkem zrají do krásy.

Scenárista si vzal patrně jako předlohu Eastwoodův Dokonalý svět, ale důsledně jej zbavil veškeré akce a humoru. Chlapce zbavil navíc i sluchu. Léto vyměnil za zimu, uprchlého zločince nepustil na cestu, nýbrž jej usalašil v hospodářské budově. Režisér se místo budování napětí soustředil na "artový" způsob vyprávění, výsledkem je film, který pocitově trvá dvojnásobek své skutečné délky.