Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (653)

plakát

Out of Darkness (2022) 

Dalo by se jistě popsat mnoho stránek o tom, kolika se tento snímek dopouští očividných anachronismů, alogismů, nevysvětlitelného chování postav, účelové korektální agitace, v jak nebetyčném rozporu je děj filmu s konečným rozuzlením, tj. jak zoufale je to celé debilní, nicméně zmíním pouze dle mého nejzásadnější problém tohoto snímku, který strká vše výše zmíněné do kapsy, a tím je jeho opravdu příšerně děsivá nudnost. Kdyby bývala opravdu hezké záběry skotské krajiny nehyzdila svou přítomností ta skupinka praskokotů, dal bych možná i dvě, takto jedna velmi umrněná.

plakát

Kód 8: Část 2 (2024) 

Čest práci, soudruzi! S velkým potěšením vám musím sdělit, že zatímco jednička byla bohapustě neinvenční obšlehávací sci-fi čalamádou, byť jí nelze upřít jistý stupeň prosté buržoazní zábavnosti, před udělením souhlasu k natočení dvojky byl soudruh Čen naštěstí příslušným komisariátem producenta hrubě pokárán pro nedostatečnou společenskou osvětovost a angažovanost, načež jmenovaný soudruh zjevně šel do sebe, provedl sebekritiku a jako správní filmový úderník zpatlal tentokrát sice šíleně nudnou, avšak již řádně agitující podívanou o útlaku a narkovykořisťování čtyřprocentní (sic!) menšiny oschopnostněných jedinců zlou majoritou prostřednictvím skupinky zradcov schopnostnícké triedy a odporně fašistické policie s jedním opravdu fujky fukjky latentním buk… éééé, schopnostníkem v čele. A aby toho srdce uvědomělého světoovčana nemělo k plesání málo, celé je to samozřejmě a jak jinak o záchraně loztomilé holšišky s úžasně ojedinělou superjeblostí mocinky rodinně hod/vnostářským politickým exvězněm, hrdinou lidu bez bázně a samohany, který jako by Timurovi z party vypadl. Jedinou vadou na kráse tohoto chvályhodného počinu je tak patrně to, že závěrečné titulky nebyly vhodně podbarveny tóny Internacionály.

plakát

Fallout (2024) (seriál) 

Ježto patřím mezi jedince, kteří si ještě jako malí fakani na základce za účelem důchodového zabezpečení pečlivě střádali víčka od limonády a při jakýchkoliv zdravotních potížích se bodali vývrtkou, ovšem v současnosti jsem se již stihl dožít zdravé skepse velící mi pokud možno nikdy se na nic netěšit předem, neb obvykle pak následuje bolestivé zklamání (viz např. první díl filmového zprasení nejoblíbenější knihy pisatele tohoto pamfletu, které spáchalo Vilné F, kvůlivá čemuž stále váhám, zda se vůbec pokoušet mučit dvojkou), jsem směrem k tomuto seriálu opravdu urputně potlačoval veškeré neblahé doufání a raději se snažil zůstati tím septikem. Naštěstí mohu nyní prohlásit, že zcela zbytečně, neb vizualizace nejenže úplně přesně vystihla atmosféru původních herních klasik překrásným výtvarnem počínaje a stylovým hudebním doprovodem konče, ale i obsazení hlavních xichtů bylo velmi prdelohrncové (zejména „small frame“ bráchu hlavní protagonistky, který jako by Lannisterům z Tyriona vypadl, jsem si velmi oblíbil), ba dokonce nebylo opomenuto důkladné prošpikování děje odkazy na nejlepší film evr via hodný, zlý a ošklivý Gogginsův ghůl, vulgo mazlík numero uno (při přechodu pouště za Tuca, na návštěvě u farmáře za Sentenzu, jinak, ač vlasů nemaje, víceméně Blonďákovatý a sumasumárně skvěle vystižen tímto songem), v míře obdobně hojné, jako jimi byl k mé někdejší radosti nacpán nejoblíbenější (a imo nejlepší) druhý díl hry.  Vykreslení postapo světa shledávám rovněž předloze věrným (= doma rádobyidylická utopie, z níž by se ovšem Orwellovi děsem stáhla prdel, nahoře fašouni nalevo, sekty napravo, pošahanci a kanibalové všude), kvituji plnokrevné zpracování a co se týče děje, tak byť jsem byl první cca dva tři díly mírně znepokojen občas možná zbytečným oslím mostěním, které po zhlédnutí hodnotím spíše jako vynucené pouze osmidílnou stopáží, a některými obecnými seriálovými nešvary, kvalita příběhu i jeho odvyprávění měla naštěstí vzestupnou tendenci, stejně jako úroveň mile morbidního a absurdního černého humoru, který nezůstal naštěstí jen v rovině narážek pro falloutí nerdy (rozbitý vodní čip), ale naopak se na dnešní dobu velmi odvážně dopouštěl tak břitkých alegorií na současné Spojené státy, až jsem občas jen nevěřícně kroutil hlavou, že to dav všelikých neziskových cenzorů ze socek vůbec pustil (asi těm blbům nesepnulo, o čem vlastně to rozličné počínání stádeček ovcí ve vaultech vlastně bylo) a u řady momentů zejména v předposledním díle regulérně hýkal smíchy. Pokud bych chtěl být subjektivně co nejobjektivnější, dával bych asi za čtyři, avšak patře k fanouškovské základně, uděluji jednu navíc za Dogmeata se Šmikšmikem. A samozřejmě chci dalších aspoň pět řad v minimálně stejné kvalitě a to ideálně nejpozději ihned.

plakát

Code 8 (2019) 

Hele, tihleti nízkorozpočtoví hicující Iksmuži vlastně nebyli vůbec špatní. Rozhodně lepší, než inspirační zdroj. Teda myslím samozřejmě ten zMrvel, Corleonovi Sr.+Jr. to samozřejmě nesahá nikam a na nic. Prostě taková mírně nadprůměrná sci-fi zábava s mírně mangovou kyberpříchutí, která rozhodně neurazí.

plakát

Přišla v noci (2023) 

Tchýně a uzený nejlepší jsou studený. No teda ufff – kam se hrabe batalion Ledrfejsů na jednu princmetálovou bábu! Intenzita tísně, kterou jsem pociťoval při sledování tohoto dokumentárního hororu, by se snad dala vzdáleně přirovnat k tomu, kdybych se probudil z chloroformového rauše přikurtovaný v zubařském křesle a přede mnou si právě pan Lorenc rovnal náčiní. Či ještě přesněji řečeno – probrat se u stolu s před sebou sedící Pekovou, které po zhlédnutí absolutně nevěřím, že to jenom hrála (a propos, Kratina svého strýce Balouna ztvárnil taktéž úžasně), začnu se štípat do ruky doufaje, že jsem na tom zubařském křesle jenom zbaběle omdlel. Snad až příliš děsivě sugestivní a nebýt toho ošizeného závěru, byla by to jasná pětice. I takto se ovšem obávám, abych se dnes nočně nepomočil, pročež si raději pustím na uklidnění třeba oblíbené Vetřelce, byť Ripleyová v mém osobním žebříčku největších filmových nebojácných drsňaček právě klesla na druhé místo za Anetu, neb na jejím místě by mě vezli do Bohnic nejpozději po dvou dnech ve společnosti nastávající švigrmutry.

plakát

Land of Bad (2024) 

No to mi ho teda vyndej! Z důvodu účasti členů Thorovic famílie jsem očekával další blivné Vyprštění (zde toliko s kašpárkujícím XXXL Gladiátorem na vrh) a naprosto překvapeně jsem dostal dost možná nejlepčí akčňák poslední pětiletky! Zápletka je sice jak vystřižená z mnou stále celkem oblibované Moderní Warfáry, kvůlivá čemuž jsem neustále šmátral na klávesnici na WSAD, kdykoliv se mladší Šunkomeč zatoulal někam, kam podle mě neměl (a hajzl navíc nereagoval ani na tlačítko „fire“), nicméně provedeno naprosto excelentně, akce je akční, bojová choreografie bojově choreografní, porážkoví Rákosníci nejsou příliš asfaltoví a dokonce i roní krev, ústřední hadrová hlava řádně odporná, Vrána na telefonu tomu dodává i přes mohutné panděro charismatický šmrnc a vůbec to má ten správný říz v duchu nejlepších RamboPredátorózních tradic – pročež zde opravdu netřeba šetřit superlativy a pěticípými! Na lože tedy dnes půjdu zase jednou s širokým úsměvem a dokonale ukojen.

plakát

Jeden gól (2023) odpad!

Tihle kokoti na sněhu, nebo spíš na něčem daleko výživnějším, se sice zpočátku jeví jako taková sice pitomoučká, ale jinak celkem stravitelná oddechová komediální blbinka, kterou vskutku mohli být, kdyby Tikka po slabé půlhodince nepřisypal do hrnce nějakou opravdu výživnou duhovou masalu, nezamíchal to jednorožčím rohem a následně výsledný pokrm neservíroval jako hlavní chod skupinové agitační tranzistorové psychoterapyje, u jejíhož sledování jsem ve chvílích, kdy jsem se asi měl smát, zachovával takový pokrfejs, že vidět mě Eflek, okamžitě ukončí nehereckou kariéru, a jejíž klíčové oselství by se dalo shrnout jako „je úplně jedno, jaký jsi beznadějný zoufalý pablb, prostě z toho měj radost!“ A já tedy plně v souladu s tímto vrcholem zenové moudrosti uděluji zasloužený plný počet. P.S.: Dost by mě zajímalo, co to vlastně Fassbender v poslední době hulí.

plakát

Ztracená brána (2012) (seriál) 

Oproti předchozí Ďáblově lsti již dr. Runa prakticky nekašpárkuje, příběh více strhává a méně hluše lavíruje a prostředí pražského podzemí mi přišlo také o něco kulantnější. Ovšem prim tu z mého pohledu opět hraje ústřední dvojice Dvořák & Geislerová, jejichž vzájemná buddy chemie opět funguje tak skvěle, že člověk u jejich dialogů snadno překousne i občas přespříliš na sílu tlačenou sázku. Docela mě mrzí, že tihle dva nedostali s Ivanem šanci ještě v další minisérii, která by tak aspoň zase jednou mohla být vítanou protihodnotou za veřejnoprávní výpalné. K absolutní spokojenosti mi tentokrát chybělo jen to, že finálnímu rozuzlení se přece jen nepodařilo schovat „drobné“ alogismy ani za svým mohutným nadpřirozením.

plakát

The Beekeeper (2024) 

Ajer potvrdil žumpoidní trend i v tomto pokusu o další recyklát Honzy Chuje (akorát tady mu asfaltoví padouši nekuchli štěně, ale vykostili bábu a navrch mu rosmrtali úly), u něhož ta absolutní nezničitelnost vadí daleko méně než bezskrupulózní „dějové“ oslí mostění, které je vydáváno na odiv takovým způsobem, že divák naprosto nemá pochyb v tom, co si scénářiťsta (aha, teď vidím, že stejný neumělec páchal podklad i pro čtvrté Expendebily, tím se to vysvětluje) myslí o jeho inteligenci. Chudák Jasoň měl co dělat, aby to udržel tak tak nad hladinou septiku.

plakát

Lovci z konce světa (2024) 

Tradičně netflixovsky pitomý (blbé je to vskutku jen o trochu méně než např. Zachariášova Měsíční Rebelka), přeslazený, přesluníčkovaný atd. příběh amorem postřeleného Mij-Ka Ďu-Šííí-Na zachraňujícího svou lásku ze spárů šíleného MUDr. Mengelštajna. Naštěstí aspoň jeho parťák, Hodný, zlý a nerudný zKundysyn, je vcelku sympaťák a jako vždy velmi schopný fyzioterapeut, kterému jeden klidně uvěří i toho aligátora, a jak je v zemi kimči zaslíbené dobrým zvykem, je to řádně plnokrevné a bojově choreograficky docela kvalitní, takže jako uležet se to celkem dalo.