alchac

Tak trochu jako sledovat Divokého a zlého Djanga (nespoutaně retardovaného), kterak si v Nočním klubu za pomoci oligofrenní Zabijákovy ženy a lobotomizovaného bodyguarda Od soumraku do úsvitu rve do prdele Smrtonosnou zbraň. Takže Kulhánek má sice zcela určitě koho úspěšně žalovat o tantiémy, ovšem jako celek je to jen o málo inteligentnější a koukatelnější než zmíněný druhý díl trampot Džulese s Dedpůlem. Za bezbolestného kovboje zaokrouhluji na dvě celé.

Od zhlédnutí tohoto dokumentu (mimochodem kdo ho dosud neviděl, vřele doporučuji k doplnění informací (film žel bere některé pasáže dost hopem) a korekci drobných nepřesností) jsem sice film očekával s mírným nadšením, neb tady se dobrodružný thriller napsal vlastně úplně sám, ovšem současně jsem se trochu obával toho hrdinského obsazení, které mi ne zcela korelovalo s reálnými keryktry, ba jsem se až trochu děsil, zda se to nezvrhne v epickou záchranu partičky Glumů ze zatopené Morie (ačkoliv…). Nyní musím ovšem konstatovat, že Kouč a k mému překvapení zejména Aragorn (zde za neuvěřitelného sympaťáka!) dali ty krpaté asociální podivíny naprosto bravurně. Pravda, Žoel jim trochu kazil průměr, ale nebuďme detailisté. No a jelikož se Ron moudře co nejvíce držel předlohy a nesnažil se zbytečně páchat Holé Wůdů, tak jediná kritika, za kterou ovšem snímek samotný nemůže, by byla ta, že jsem byl prdukcí ochuzen o možnost vychutnat si zanořování do princezniny jeskyňky v prostředí kinosálu.

Sice jsem i po zhlédnutí toho názoru, že když už retroPredátora, tak jednoznačně celovečerní verzi tajdle té úchylárny, nicméně tematicky je výroba posledního Mohykána v zásadě taktéž kulantní nápad. Akorát tedy nemusel být hlavní part svěřen krpaté Billyho praprabábě, která v roli likvidátora dvoumetrákového hájtek myslivce působila poněkud nedůvěryhodně i přesto, že byla samozřejmě poplatně dnešní době brutálně zemancypována a úplně sama vynalezla kusari kamu. Plus největšími padouchy byly opět ty fuj fuj bledé tváře, ale to se střízlivě tak nějak dalo očekávat předem. Nicméně pořád o bizoní stádo lepší než Šejnovo poslední vytření si prdele legendou. Jen mě trochu mrzí, že jsem se nedočkal skalpování emzáka. Docela by mě zajímalo technické provedení.

Vždycky jsem měl dojem, že pokud libovolná filmová/knižní/... série začně s tupou autokanibalizací, měli by se na to jejich tvůrci vysrat. Žel zejména v Los Engels na to mají zřejmě názor opačný (zdravím Léňu Wachovskou), přičemž toto viv(ific)árium všemožnách ještěrů a jiných rozličných abominací je toho dalším nesporným důkazem.

K závěrečné vykecávačce hlavního hrdiny dokumentu (Seržio je přece antihrdina, no ne?): Kventýne, vole, mi neříkej, žes nikdy neviděl Preparati la bara!?

Tak nějak jsem čekal, že po překročení tohoto Rubikonu asi nevrhnu na kostkách pětici, ovšem na druhou stranu mě nenapadlo ani to, že téměř vrhnu. A tak tu máme rádobyŽivotní Solaristickou telenovelu, v níž byly do vesmírné ponorky mrdnuty dva zelené mozky, a to evidentní specialista na maniodepresivní jebnuté subky ekoterorista Athelstan a od prvního pohledu krutě nesympatická gumácká herr (sic!) Ripleyová, plus jeden… no, prostě Rusák. Noa tahle partička byla ponechána cvakat jakože děsně falusoficky a moralizujícně vypínačem Odletět/Neodletět tak dlouho, dokud to i ta poslední žárovička dobrého vkusu a logiky nevzdala a v posledním vzedmutí sebeúcty neprdla.

Pokud vás (stejně jako mě) také jako malé fakany zajímalo, jestli Grimovic verzi navzdory nebyla Růža vlastně šaolinsky vycvičený John McClane, který nečapnul spavou nemoc vlivem kletbou podmíněné alergické reakce na trny, ale naprosto ordinérní reakce na chloroform, kterého jí dal počichat nikoliv luzný princ, ale luzný pedofil (nebo to byl luzný pedofilní princ?), pak jste zde částečně na správné adrese. Zmíněné „částečně“ má na svědomí fakt, že tento materiál nedostal do ruky třeba takový Wirkola, ale perunžel zase nějaká krutě uvědomělá klika z Holého Údu s jeblým Rákosníkem v čele, pročež byl děj jako obvykle zasazen do jakéhosi jednorožčího království sluníčkově vyteplených barev duhy, futrován aktuálně jakože děsně kůl pseudozenovými moudry, z nichž by si to Kwaičangkejn radši hodil na modro do průvanu, protagonistka do té maniodepresivní kravky přepínala přece jen častěji než by mi bylo bývalo milé a konal se zase jednou řádně přepálený čelopleskový závěr. Na stranu plusů přihazuji plnokrevnost a pár povedených bojově choreografických opičáren, jež ustály i ten zrzavý volšový špalek v hlavní roli, neb Brusleení v jejím podání trumfla svého času i Uma asi tak o pět světelných let, resp. já osobně bych jí po zhlédnutí tohoto kusu i oloupání cibule svěřil pouze s připraveným tlakáčem v jedné a mobilem s vymáčknutou stopětapadesátkou ve druhé ruce. Takže po přezrálé úvaze... no, tak za sumasumární lepší plichtu.

Musím se přiznat, že z plakátových reklam na pokračování Bohemian (anal) creampie na stanicích MHD stejně jako z faktu, že Márty tentokrát infikoval i multikrávy, jsem byl mírně septický, zda rovněž tento můj oblíbený tvůrce nepropadl mamonu, nicméně po zhlédnutí musím s ulehčením konstatovat, že jde stále o velmi poctivou Řezničinu bez jakýchkoliv zábran nonšulantně vizualizující, že Život není krásný, ba často jej lze bez jakékoliv nadsázky označit za Jehovovu pomstu, neb kdyby i řekněme takový Kohnovic Saša jen letmo pomyslel na nejmírnější z v tomto kusu přítomných krutě korektálních gagů, patrně by dobrovolně nastoupil léčbu koňskými dávkami diazepamu a elektrošoky. Do varlat. Snad tedy rejža po této brutální nenagelované penetraci mejnstrýmových kinosálů nebude dostávat přespříliš výhružek exorcismem a přežije všechny ty útoky zákeřně poštvaných čivav.

Je sice chvályhodné, když se někdo v rámci české kinematografie pokusí o Trošku jinou komedii, nicméně toto bylo přece jen vychýleno směrem k opačnému extrému tak vydatně, že to ani opět vynikající prof. Dr. h. c. v oboru žlučovitých vesnických dědků neuhnátkoval výše než ke slabšímu průměru.

Rymejk jedničky s fyzikou tentokrát úplně vysazenou na neutrál, až jsem se mírně obával, zda si to tam Tomík na závěr nepřihasí úspěšně kosit fiktivní supersoniky fiktivní nepřátelské mocnosti (veškerá podobnost čistě náhodná a ten Hind se tam zatoulal určitě omylem) svým soukromým Mustangem, říznutý Ďábly v oblacích, resp. možná spíše prvním Hvězdným válčením (jsem fakt místy čekal, že Mav sdělí Roosterovi obligátní ájemjórfádr). Ale ve výsledku je ta čalamáda vlastně docela poživatelná, takže jako jo.