Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (265)

plakát

Hellboy: Královna krve (2019) 

V první řadě je potřeba napsat, že tenhle Hellboy, v podání výborného Davida, je horor. Ať se to někomu líbí nebo ne, tak to tak prostě, díky faktorům, které zmíním později, je. Tento reboot, od pro mě neznámého režiséra, se povedl na výbornou a já nechápu celosvětovou kritiku a zdejší nízké hodnocení. Ačkoliv je Del Torův Hellboy pro mnohé kultovní a znamenal jednu z největších filmových rolí pro mého oblíbence Rona, tak tomu něco málo chybělo, a to rating R. Ten je tady vymačkaný do poslední kapky, a pro mě to byl vrchol slasti. Všude litry krve, utrhané části těl, stylem, který se jen tak nevidí, hláška za hláškou, skvěle vypadající CGI efekty a ještě lepší maska ,,Baby Jagy,'' která svým vzhledem a pohyby vyvolávala nepříjemné pocity, jako ještě, tenhle rok, žádná jiná hororová postava. Kdo hledá rychle odsýpající děj, kde nebude žádný čas pro nudu, bude spokojený i se scénářem, který je navíc poměrně zajímavě míchnutý o legendu krále Artuše a stále sexy Millu. Mně tu zkrátka nechybělo vůbec nic a po negativních recenzích, je to zatím největší překvapení roku, které má u mě 100%.

plakát

My (2019) 

Druhý režisérský počin Jordana Peleeho byl velice očekávaný, především díky jeho výbornému debutu. Neznalé tohoto debutu zase navnadil skvěle sestřihaný trailer, nebo také nezvykle vysoké hodnocení od kritiků. Vysoká očekávání jsem měl pochopitelně také, ovšem do doby, než jsem zjistil, jaký to mělo úspěch právě u kritiků. Doposud jsem měl na všechno opačný názor, a podobně tomu je i s US. Běžní diváci, vyhledávající jednoduchý děj, to můžou vynechat. US je totiž na podobném principu jako Hereditary, které nás šokovalo minulý rok a všichni si jistě pamatujete, jak to tam bylo s hodnocením. Oba tyto snímky disponují bezchybným scénářem, výbornými hereckými výkony, racionálním chováním postav, hororovou atmosférou a hlavně náročným závěrem, kde se musí hodně přemýšlet a domýšlet, aby to dávalo aspoň nějaký smysl. Jinak řečeno, kdo se na chvíli přestane soustředit, pravděpodobně se v ději ztratí a dál nemusí pokračovat. Leckdo by mohl čekat explicitní gore při vražedném řádění, ale Jordan se rozhodl hrát na psychiku i v tomto ohledu a nám tak nezbývá, než na jeho hru přistoupit. Pro mě je to ve finále originální nadprůměr s mnoha zvraty, které však né každý pobere.

plakát

The Boy (2016) 

The Boy má ukázkový trailer, který skvěle navnadí a zároveň neprozradí nic důležitého z filmu. Osobně jsem to dlouho dobu odkládal, protože mě tyhle posedlé panenky přestávají bavit, jelikož je to pořád to stejné. Nakonec jsem tomu dal šanci kvůli Lauren, kterou jsem, narozdíl od většiny fanoušků, v TWD moc nemusel a chtěl jsem její herecké schopnosti posoudit v celovečerním filmu. Nakonec je z toho spokojenost po obou stránkách. Cohan zvládla ,,One Man Show'' skvěle. Byla jak sympatická, tak přesvědčivá, což jsou dva nejdůležitější faktory co hodnotím na postavách. A co se děje týče, tak ona ta panenka není zase tak řadová jako mnoho dalších, takže se z mého nejméně oblíbeného paranormal subžánru vyklubalo úplně něco jiného a pro mnohé neočekávaného. Interiéry zámku jsou pro tyhle strašící horory jako dělané, jelikož mají samy o sobě hororový nádech, ale přesto se mi zde zdály málo využité a vlastně si po několika dnech nepamatuji žádnou ,,jump scare'' scénu. Finální hodnocení je určitě nadprůměrné, ale není to žádný zázrak, který by se divákovi zaryl do paměti na delší dobu.

plakát

Los olvidados (2017) 

Co po sobě vody zanechaly? Zdaleka ne to, co se dle traileru očekávalo. Ona jsou sama o sobě, při pohledu na zemi původu, nějaká očekávání na místě. Tyhle jihoamerické země bývají ve valné většině zárukou kvalitně nevídaných zvráceností, čehož je důkazem třeba letošní Chilská Trauma. Bohužel Los olvidados jejich jménu nedostálo a my dostali sotva průměrné béčko. Všechno důležité je samozřejmě obsaženo v traileru, takže tu máme jen těch pár amatérských gore scén, jako highlight jedno slabé znásilnění a zbytek stopáže ne zrovna zajímavé dialogy. Scénáristé si zrovna moc práce s vymýšlením děje nedali, jelikož jsme tohle viděli již nespočetněkrát, v mnohem kvalitněji zpracovaných žánrovkách a ne jinak tomu je se závěrečným twistem, který zkušený divák prokoukne hned na začátku. Postavy jsou typicky béčkové, bez charisma a bez šancí, vybrat si nějakého sympaťáka na ,,Last man/girl standing.'' To stejné platí pro záporáky, ze kterých prostě žádný respekt nešel. Jediná věc, co se mi tu opravdu líbila, byly exteriéry zatopeného města, což však není něco, co chci od exploitationu. Hodnocení je u mě ještě na průměr, jelikož je to můj nejoblíbenější subžánr, do kterého moc nových přírůstků nepřibývá a jsem tak vděčný i za tohle málo, ale kdo není fanoušek explo, torture.. hororů, tak to ve svém zájmu vynechte.

plakát

Vřískot 4 (2011) 

Jakoby si mistr hororu Wes Craven řekl, že nechce, aby si lidé pamatovali jeho Ghostface ve špatném světle, kvůli neúspěšné trojce, a tak tu máme z původní trilogie díl s pořadovým číslem 4. Tohle rozhodnutí bylo nepochybně dobré, protože tento díl nejenže napravil reputaci této slasher série, ale také svými kvalitami předčil i výborné první dva díly. Důležitý krok k úspěchu bylo moderní pojetí, protože na slasher subžánr a horory obecně se za ty roky změnila ,,pravidla'' a tvůrci se jim snažili vyhovět. Moje největší osobní plus je návrat všech původních hlavních postav, jejichž herci za těch deset let nabrali věkem na charismatu a hlavně zkušenostech. Naopak mínusem pro mě zůstavá, jako v ostatních dílech, samotný vrah. Když k sobě dáme nejznámější zabijáky v maskách, Freddy, Jason, Michael a právě tady Ghostface, tak z nich poslední jmenovaný vychází jednoznačně nejhůře, protože ta postava jako taková, neměla nikdy nic co nabídnout a bohužel se nic nezměnilo ani v tomhle jinak skvělém sequelu.

plakát

Trauma (2017) 

Říká se, že některé filmy jsou jen pro okrajové publikum. Tak v tomhle případě je na místě říct, že je to pouze pro vyvolené onoho okrajového publika, protože lidé, kteří nemají pro zvrácenosti pochopení si z projekce odnesou akorát to trauma. Děj začíná v Chile v sedmdesátých letech, což samo o sobě není místo vhodné k žití, jednou nepěkně brutální scénou, kterou zdravíme do Srbska. No a kdo doufá, že nic víc ho překvapit nemůže, tak se plete, protože v průběhu se ještě dost přitlačí na pilu. K dostání je tu, pokud se nepletu, nejdelší ,,rape" scéna, která je ještě pro větší autentičnost téměř bez střihu. Mně se však naskýtá otázka.. Mělo to být takhle šokující a pro mnohé nestravitelné schválně, nebo je to chilská norma? Já v tom prostě cítil snahu o vytvoření filmu, který má být v žánru rape & revenge konkurence schopný a nebylo jeho účelem pouze znechutit většinu diváků. Ke scénáři asi tak to, že kdo nezná historii Chile, tak nebude moc vědět o jakou se tam jedná pointu. Na herečky jsou názory různé, někomu přijdou vyloženě hnusné, u mě je to naprostý průměr, takže asi každý podle vkusu. Jedinou výtku mám k záporákovi, který se jevil po celou dobu nesmrtelně, že se ho i policie bála. To mu ale dokážu prominout, protože se postaral o nejlepší gore, které bylo letos k dispozici. Trauma doporučuji těm, kteří se vyžívají v brutalitách, nechutnostech a zvrácenostech všeho druhu.

plakát

Černočerná tma (2000) 

Do této doby jsem znal jen spin-offy Riddicka, aniž bych věděl, že existuje tohle a teď lituji, že to tak nezůstane i nadále. Kvůli poměrně dobrému hodnocení jsem čekal nějaký trhák, no opravdu tvrdě jsem se spálil. Doslova jsem ty nesmyslné, téměř dvě hodiny, protrpěl. Herci mi byli většinou nesympatičtí, ale největší problém, který s tím mám, je vizuální stránka filmu. Ten pro mě byl především v první polovině, díky roztřesené kameře a otravně depresivnímu filtru, nesledovatelný. Menší zlepšení nastalo po zatmění planety, kdy na scénu přišly vesmírné potvůrky, které na viditelně nízký rozpočet vypadaly dobře. Scénář nepřišel s ničím převratným, ale alespoň to nebylo klišé a dostali jsme velký bodycount, leč většinou mimo kameru. Vin je jednoznačně nejsilnější stránka, ale přesto jsem toho názoru, že se nejvíc proslavil rolí v F&F , nikoliv Riddickem.

plakát

Odebrat z přátel: Dark web (2018) 

Unfriended si už vůbec nepamatuju, vím jen to, že jsem z toho nebyl zklamaný, i když na to ostatní nadávali a to samé platí pro tento sequel. Ještě před ,,vypuštěním" do světa to mělo samé negativní ohlasy, což nechápu. Sice to není nic převratného, ale rozhodně to není takový průser. Téma dark a deep webu je pořád v kinematografii neprobádáno a dá se říct, že to tak zůstává i po Unfriended. Do detailů se nešlo, takže nedostaneme žádná videa nebo obrázky nějakých kriminálních praktik. Smůlu tak mají ti, co čekali touto formou vraždy a mučení. Zoufalá situace obětí hackerského útoku je naopak uvěřitelná a po psychologické stránce tím pádem film funguje. Směju se nad některými komentáři tady, které si stěžují na nereálnost. Tohle, a věci mnohem horší se v dnešní době dějí neustále, i když o tom nemáme ani ponětí. - Jako celek mi to stačí na průměr a komu tenhle styl filmu sedl, tak doporučuji lépe zpracovaný The Den, případně Megan is Missing.

plakát

Vřískot 3 (2000) 

Tak tohle ne. Nečekané zklamání a po předešlých dvou dílech naprostý propad dolů. Jediné plus je snad jen stejná trojice hlavních postav, kdy mě mrzelo hned úvodní zabití silného charakteru z předešlého dílu. Ghostface se tu skoro nevyskytuje, na vraždy musíme čekat až do druhé poloviny opět zdlouhavé stopáže a jak jsem si u dvojky stěžoval, že ubylo na explicitnosti, tak tady už není vidět vůbec nic. Scénář je také o několik stupňů horší a postavy se většinou chovají jako idioti. Zklamal mě i motiv a identita vraha skrývajícího se pod maskou, ale nějaké plusové body to nahnalo u stále vhodné hudby a hororových zvuků. V součtu to v mém žebříčku hodnocení stačí na slabší průměr, ale už to není nic, na co bych rád vzpomínal.

plakát

Grizzly zabiják (2015) 

Bez větších výhrad nejlepší animal horror za posledních pár let. Na to, že tvůrci nedisponovali zrovna obřím rozpočtem, tak sehnali zkušené a známé herce, na které se dobře dívá. To samé platí pro gore a masky, které je dost dobré a hlavně tam je vidět snaha o praktičnost. Děj odsýpá svižně, každou chvíli se něco děje a medvěd je na plátně víc, než by se čekalo. Musel jsem hodně přivírat oči nad stupidním a hlavně klišoidním scénářem, který si musíte odmyslet, jinak se na to nedá dívat. Vizuálně jsou exteriéry hodně pěkné a viditelně umělá mlha mi vůbec nevadila. Být to o něco kratší, kdy by se vynechali ty nudné rodinné kecací záležitosti, šel bych s hodnocením víš. Ostatním můžu určitě doporučit, protože pokud hledáte horor v tomto subžánru, tak lepší těžko najdete.