J*A*S*M

Optimistická jednohubka, ze které srší energie a pohoda. Všechny ty nesmysly potřebné k tomu, aby mohlo Walterovo dobrodružství pokračovat, mi v souvislosti právě s tímto konkrétním filmem vůbec nevadí. Mrzí mě ovšem naprostá průhlednost zápletky, respektive té otázky "kam se poděl snímek č. 25". Odpověď musí napadnout naprosto každého. Přesto je to solidní svižná zábava, na kterou se hezky kouká a na níž má smysl do kina zajít. Exteriéry úchvatné.

Prozatím spíše rozpaky z nového Larsova "kontroverzního" žertíku. Jednotlivé stylově odlišné kapitoly jsou funkční, od depresivního Deliria až po takřka groteskní (a nejzábavnější) Paní H. s Umou Thurman. Co mi ale dost lezlo na nervy, to je ten rámující rozhovor mezi Gainsbourgovou a Skarsgårdem, který se celý nese v duchu "já o koze, ty o voze". Topí se v jalových alegoriích a metaforách, které Trier navíc ubíjejícím způsobem doslovně zobrazuje. Ty alegorie jsou občas tak pitomé, že mi nezbývá nic jiného, než je považovat za Trierův uvědomělý výsměch filosofům a uměnovědcům, kteří se s oblibou snaží propojovat nepropojitelné, hledat smysluplný systém tam, kde žádný není, a nacházet hluboké pravdy v připodobňování sexuálního výletu vlakem k rybaření. Tady nic hledat nemusí, protože Trier to našel za ně. A všecko to explicitně ukázal, od náčrtku výskytu ryb v řece po grafické znázornění zlatého řezu. Věřím, že se teďka směje a prozpěvuje si do toho něco v tomto stylu. Pokud ne, tak zblbnul. Uvidíme, co přinese Volume 2.

Hodnocení odpad! v poslední době využívám hlavně pro díla, jejichž samotná existence mě nějakým způsobem uráží či znepokojuje, takže tady mám jasno. A Miloš Zeman mi to svým uchopením sousloví "vánoční poselství" ve stylu "pochválíme se a jedeme dál" jenom ulehčuje. Kdyby to byl nějaký normální projev, v němž by nemluvil jen o sobě. Kdyby si alespoň v tom čase vánočním odpustil obhajobu jmenování nelegitimní vlády ohrožující podstatu parlamentní demokracie. Kdyby neměl potřebu zase trapně mluvit o kouření. V takovém případě bych existenci tohoto "pořadu" na čsfd ignoroval, protože tu imho nemá co dělat. Ale když už ho sem někdo nahodil a Zeman mluvil, tak jak mluvil, tak oukej. Objektivně špatné naplnění názvu "vánoční poselství" subjektivně špatného prezidenta.

Tahle směšná parodie na napínavý survival se má k The Descent asi jako autíčko z kindervejce k opravdickému bavoráku.

Nejzábavnější hororové béčko roku. Upřímně - ten film vypadá hrozně. Ale když člověk zkousne ošklivou vizuální stránku, může si užít nekompromisní a brutální jatka, svěží násilnou akční jízdu, která nešetří nikoho - starce, ženy, děti. Osmdesát lidí se octne v jakési futuristické aréně a musí bojovat o holý život - a přežít může jen jeden z nich. Je to taková hororová variace na Hunger Games, potažmo Battle Royale. The Human Race si ale většina diváků bude pamatovat hlavně díky naprosto ulítlému twistu v závěrečných minutách (apeluju na ostatní, aby ho tu v komentářích nevyzradili), který mu svým způsobem dává takřka okamžitý kultovní status. Doufám, že Paulu Houghovi teď někdo dá alespoň deset milionů dolarů, aby si natočil remake trochu obstojnějších vizuálních kvalit, a pak hned dalších padesát mega, aby udělal sequel. Chci ho vidět hned teď!

Bogliana jsem už minule chválil za Penumbru, přičemž část svého tehdejšího komentáře bych mohl zkopírovat i sem k Here Comes the Devil. Ten člověk se film od filmu lepší a dělá zajímavější a zajímavější kousky. Jeho nejnovější horor působí sice minimálně zpočátku trochu uměle (nízký rozpočet je sem tam znát, na mysl mi zprvu přišlo připodobnění k vizuálu jihoamerických telenovel), ale postupem času tahle výtka překvapivě mizí. Atmosféra funguje a minimálně v jedné scéně dá Bogliano vzpomenout i na své gore začátky. Celkově je film ale hlavně takový plíživě znepokojivý.

Hodně temné, zlé a atmosféricky nepříjemné. Spousta lidí určitě bude pokládat Keatingův (tomu člověku je teprve 23 let) debut za slabý, nepromyšlený a extrémně natahovaný pokus o horor. Pro mě ale právě ta kombinace "nesmyslně" prodlužovaných záběrů a scén, nepříjemné hudby (lépe řečeno naprosto nelibozvučných ruchů) a až tvrdohlavé snahy neuspokojovat diváka typickými žánrovými atrakcemi udělala z "Ritual" pořádně drásavý hororový zážitek. Tam, kde má napětí gradovat, Keating radši ukáže poměrně dlouhý rozhovor dvou lidí v autě. Tam, kde se většina hororářů bude těšit na pořádné exploitační násilí, Keating "zavře dveře" :-D ... Není to příjemný zážitek v pravém slova smyslu, tohle bude dost rozdělovat. Pro mě každopádně pořádné a naprosto nečekané překvápko takhle ke konci roku a další filmy tohoto začínajícího režiséra budu netrpělivě vyhlížet.

Jednu hvězdičku ... asi za to, že nějaký tvůrčí záměr v tom filmu pravděpodobně bude, a vnímavější filmofilové ho možná i uvidí. Pro mě ale skoro nesledovatelné, až příliš "nezávislé" a s příliš vysokým výskytem odporných zfetek na metr čtvereční.

Nejlepší letošní coming-of-age film a to při pořádně silné konkurenci (1, 2, 3). K hrdinům jsem si musel chvíli hledat cestu, protože ani jeden z nich mi zprvu nebyl přirozeně sympatický, ale nakonec si mě získali. Tím, že jejich trápení / touhy / traumata jsou hodně realistická, hmatatelná, povědomá (v porovnání třeba s loňským tak-trochu-hipster The Perks of Being a Wallflower). Jinak určitě nečekejte nějakou přehnanou dávku vtipu, romantiky a sluníčka, stojí to hlavně na těch dramatických liniích. A po delší době zase film, u něhož se při závěrečných titulcích můžete zaposlouchat do hezké písně a přemýšlet, jaký význam nesl ten poslední záběr. Já jsem pesimista. It’s fine to just live in the now. But the best part of the now is there‘s another one tomorrow.

Přesně takový ten typ filmu, který můžete s úspěchem pustit úplně komukoli. Rush je teda trochu paradoxně ohromně bezpečným snímkem o ohromně nebezpečném (ve své době) sportu. Herecky i režijně kvalita, přesto bohužel nemůžu sdílet okolní nadšení. Za srdce mě to nevzalo.