cundak

JUDr. Kostrhun (Martin Růžek) se v epizodě zmiňuje, že jediné, co si ze své advokátní praxe nechal, je tzv. občan, neboli Občanský zákoník, protože ho věrně provázel od začátku kariéry. Pokud vezmeme v úvahu, že odešel do důchodu v roce 1982, v tehdy běžných 60 letech, nemožnost studia během 2. sv. války a tehdejší standartní dobu studia práv, vychází nám, že dostudoval zhruba v roce 1948. V té době platil v Československu občanský zákoník z roku 1811 (tzv. ABGB, pozůstatek z dob Rakouska-Uherska). Ten však byl vystřídán od roku 1951 Občanským zákoníkem a následně opět vystřídán dalším OZ v roce 1964, který platil až do roku 2014. V době natáčení seriálu by tak byl Kostrhunovi „občan“ ze začátku jeho kariéry na nic, protože byl už dvakrát překonán.

Vyšetřovatel (Petr Pelzer) se ptá pana Šubrta (Ladislav Trojan), jestli vlastní vůz VAZ 2105, načež pan Šubrt odpoví, že ano. Vůz o který se jedná je sice značky VAZ, ale ne typu 2105, nýbrž jde o výkonnější model 2107, což jde poznat dle chromové přední masky a odlišnějšího uspořádání zadních svítilen.

Rudolf Hrušínský byl ve skutečném životě velmi špatný řidič, a proto raději řízení nechal a řídila jeho manželka. Role MUDr. Skružného tak pro něj znamenala usednutí za volant po téměř třiceti letech.

Původně bylo plánováno, že představitel Pávka bude muset mít za sebe náhradníka, který bude jezdit s Pragou V3S místo něj. Marián Labuda ale všechny scény nakonec zvládl odřídit sám, protože měl nejen řidičský průkaz na nákladní auta, ale s tímto typem vozidla dokonce dva roky na vojně jezdil.

Když se MUDr. Kruml (Eduard Cupák) rozhodne odjet na chlalupu, bere si z věšáku bundu, odchází ze záběru, který pomalu najíždí na jeho syna a zhruba vteřinu poté, co odejde, je slyšet startování auta. Přitom je nemožné, aby za tak krátkou dobu vyšel ven, odemkl auto, usadil se a začal startovat.

Na začátku filmu vjíždí MUDr. Kruml (Eduard Cupák) autem do stodoly předkem dovnitř. Ráno, když oba protagonisté odjíždějí, stojí auto předkem ven. Přitom je vyloučeno, aby se s autem na malém dvorku otočili.

Ve scéně, kdy MUDr. Kruml (Eduard Cupák) se zlodějem (Pavel Zedníček) odchází od auta, ve kterém byli pro cigarety, nechává otevřené spolujezdcovy přední dveře a tím pádem musí automaticky zůstat rozsvícená i interiérová stropní lampička. Ráno však bez problémů odjíždějí, což je však nesmysl, protože lampička by svým celonočním svícením správně měla vybít akumulátor.

Pátého člena skupiny Šípů, Josefa Houšku, hrál Zdeněk Řehoř. Vzhledem k tomu, že jeho postava je však v seriálu již po smrti, se objevuje v jednom díle pouze jeho hlas z magnetofonu.

Rudolf Hrušínský a Soběslav Sejk zde hrají otce a syna, přestože věkový rozdíl mezi nimi činí pouhé dva roky.

Scéna, kdy Jakub Cirkl (Luděk Munzar) vstupuje do KSČ, byla do seriálu vložena na příkaz nejvyšších míst, ovšem Jaroslav Dietl ji odmítl napsat a pouze spolu s Jaroslavem Dudkem domluvili Munzarovi (kterému se vzhledem k jeho přesvědčení do něčeho podobného vůbec nechtělo), aby to tam „někam tak nějak přidal“, protože by byla škoda, aby kvůli tomu seriál nedotočili. Munzar to pak popsal slovy: „V díle, který se odehrával v roce 1945, jsem přišel za Petrem Kostkou, který hrál mého syna, a řekl mu něco ve smyslu: Ty tady člověče furt sedíš, pořád něco děláš, dej mi přihlášku do strany, ale hlavně se musíš pořádně nažrat“.

Stařeček Pagáč (Jozef Kroner) říká nad rozpitým demižonem slivovice, že mu ho dala jeho žena ke zlaté svatbě, což je 50. výročí sňatku. Později při scéně na hřbitově je vidět, že se stařenka Pagáčová, která nedávno zemřela, dožila 59 let. Svatbu by tak mohli mít nejpozději v jejích 9 letech.

Vladimír Hrubý (děda Slávek) si dělá z Jaroslava Moučky (kapitán Hruška) legraci, jaký je to mladý „cucák“. Ve skutečnosti však byli herci vrstevníci, dokonce Hrubý byl o několik měsíců mladší.

Ve scéně, kdy kapitán Hruška (Jaroslav Moučka) a strážmistr Lebeda (Lubomír Kostelka) odjíždějí od popadaných stromů k místu vraždy, se vystřídají v řízení auta a auto řídí Hruška údajně proto, že Lebeda je velmi pomalý řidič. Ve skutečnosti to bylo řešení toho, že Kostelka narozdíl od Moučky neumí řídit auto a ze záběru by neodjel.

Helena Růžičková několikrát přiznala, že film trpí jistými nedokonalostmi, což bylo způsobeno několika důvody, které předcházely samotnému natáčení, či vystupovaly na povrch v jeho průběhu. Herečka se nikdy netajila tím, že by chtěla Čechům v nelehkých porevolučních dobách přinést komedii, která by navázala na předchozí úspěchy československé kinematografie na tomto poli. Proto se svým synem napsala příběh o obyčejné rodině, která vstupuje do rodící se tržní ekonomiky, prostřednictvím cestovní kanceláře. Tento příběh měl celkem odlišnou podobu, než jaká byla nakonec ve filmu. Financování se ujal kontroverzní podnikatel Rudolf Hošna, který si jako podmínku financování kladl, aby Fialky byly prvním porevolučním moravským filmem. To bylo velmi problematické, protože ve stejné době (léto 1992) natáčela na Moravě režisérka Věra Chytilová film Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992). Hošna trval na tom, aby Fialky vstoupily do kin dřív, takže celé natáčení bylo poznamenáno velkým spěchem. K režii byl vybrán Milan Růžička, což také nebyla příliš šťastná volba, protože, ač ne nijak špatný režisér, měl s režií filmové komedie velmi malé zkušenosti. Růžičková to okomentovala slovy: „Dokonce mu i takový mistr jako pan Lipský dodával ještě další fóry a on na to nijak nereflektoval“.  Film se nakonec dostal do kin dva týdny před Dědictvím, ale kvalitativně byl jinde, což Růžičkovy velmi mrzelo.

Jan Kanyza vzpomínal, že natáčení scény do posledního dílu, kdy jede průvod v kočárech do obory, bylo na dvě hodiny přerušeno vydatnou dešťovou přeháňkou. Herci byli schovaní pod provizorními stany, zatímco do kočárů pršelo a jejich plyšová sedadla vodu nasávala, což Jiří Sovák okomentoval slovy: „Teďka přestane pršet, já si do toho sednu a budu mít mokrej zadek, pak si vedle mě kecne Zázvorková a bude to jako bych se vykoupal“.

Scéna, kdy poručík Klepetka (Pavel Zedníček) a ing. Bajer (Jan Kanyza) probírají vztah svých dětí, se musela točit šestkrát, protože oba herci neustále dostávali záchvat smíchu.

Seriál se začal natáčet už v průběhu roku 1988 v koprodukci s SRN s tím, že pokud bude úspěšný, budou k němu doplněny další řady. K tomu ovšem málem nedošlo, neboť měl dle vedení tehdejší ČST nízkou sledovanost, což bylo ovšem způsobeno tím, že první díl měl premiéru v sobotu 11. listopadu 1989. O šest dní později započal proces společenských změn, lidé měli na starosti jiné věci, než se dívat na televizi a seriál tak zůstal stranou pozornosti. Naštěstí však první řada zaznamenala velký úspěch v Německu a na jaře 1990 se mohlo začít s dalším natáčením.

Děj se odehrává v roce 1902, ale policejní prezident (Josef Větrovec) příjíždí do Českého Krumlova ve voze značky Laurin a Klement. Automobily se pod touto značkou začaly vyrábět až v roce 1905.

Ačkoliv se děj odehrává kolem roku 1932, jde kolem 6. minuty spatřit za Ladislavem Trojanem parkující Škodu Forman.

V epizodě s názvem Slavná rodačka se snaží Lenka (Pavlína Mourková) lichotit Filipovi (Jan Kanyza) a říká mu, že holky říkaly, že má hlas jako Corrado Cattani, načež se Filip zeptá, jestli jako „ten českej tajtrlík, co ho nadaboval nebo jako ten Ital?“ Jde přitom o narážku, neboť komisař Corrado Cattani byl hlavní postava ze seriálu Chobotnice (od r. 1984), vysílaným koncem 80. let i ČST, hraný Michelem Placidem a dabovaný právě Janem Kanyzou.