Pepinec

Také jsem, jako mnozí z vás, chtěl přiřknout dvojce vyšší hodnocení. Ovšem, v bonusech jsem našel rozhovor s Quentinem Tarantinem, ve kterém tak mistrně vysvětlil co, jak a proč, až jsem musel dát zapravdu názoru, že pokud si nevymýšlí jen proto, aby obalamutil publikum, je geniální. Myslím, že právě u režisérů jeho formátu neuškodí poslechnout si výklad filmu, poněvadž ten je na první pohled místy dezorientující. Nicméně, i když nakonec hodnotím oba díly bratrsky, uznávám, že dvojka mě oslovila více. Asi tím, že děj nabral větší spád - jak by také ne, konce se musí dobrat každý příběh. Jeden bez druhého však není ani Kill, ani Bill.

Také jsem, jako mnozí z vás, chtěl přiřknout jedničce nižší hodnocení. Po shlédnutí dvojky jsem si však pustil rozhovor s Quentinem Tarantinem, ve kterém tak mistrně vysvětlil co, jak a proč, až jsem musel dát zapravdu názoru, že pokud si nevymýšlí jen proto, aby obalamutil publikum, je geniální. Myslím, že právě u režisérů jeho formátu neuškodí poslechnout si výklad filmu, poněvadž ten je na první pohled místy dezorientující. Nicméně, i když nakonec hodnotím oba díly bratrsky, uznávám, že dvojka mě oslovila více. Asi tím, že děj nabral větší spád - jak by také ne, konce se musí dobrat každý příběh. Jeden bez druhého však není ani Kill, ani Bill.

Už Záhada Blair Witch II byla poměrně velikou chybou. Což potom toto...

Už toto byla poměrně veliká chyba. Což potom Závada Blair Witch...

Upřímně řečeno ani krapet netuším, proč vlastně dávám jednu hvězdičku. Ony by totiž daleko více seděly tři křížky. Krásná ukázka toho, co všechno je možné v Americe. Jako by film režíroval sám Chuck Norris, zároveň ho i točil, stříhal, nahrál si hudbu a ztvárnil všechny postavy včetně zvířat. Až tak dokonale pablboidní to bylo. Sladké holčičce leží Vesmír u nohou a ona neví, co se životem. Úžasný návod pro mladé děti, jak se shlédnout ve své vlastní zkáze. Naprosto absurdní byla scéna na závěrečném koncertě pro rodnou vesnici, kdy lidé začali Miley přesvědčovat, aby se i dál vydávala za Hannu Montanu a nechtěla být sama sebou, vždyť jen tak přece dojde životnímu naplnění. Nepochopitelné - to si vážně mají mladí odnášet z filmů takováto ponaučení? Jejdamane, to ať už raději koukají na ubohosti podobné VéKáVéčkům nebo zrůžovělým ordinacím, kde je největším problémem člověka to, s kým kde jak a proč. Má cenu zmiňovat se o hudbě? První skladba jako druhá, třetí skladba jako čtvrtá, pátá skladba jako první, šestá skladba k usmrcení... A tak jedinými světlými body na tomto teenagerovském armagedonu shledávám country-hip-hopovou skladbu ve stodole, a skutečnost, že si ve filmu zahráli skutečný otec s dcerou, a sice Billy Ray a Miley Cyrusovi.

Když jsem Pařbu viděl prvně, byl jsem na chlapce nasrat, že mě nevzali s sebou. Klidně bych jel v kufru. Každá další projekce je slabší a slabší, ale na první milování taky nejde zapomenout. A tak i tuhle pařbu uznávám jako návod, kterak jednou využít poslední den svobody. "Co se stane ve Vegas, jakoby se nestalo." Mějte mě třeba za blázna se sníženou rozumovou hladinou, ale mít k dispozici šestou hvězdičku, rozdělím ji na pět dílů a zaokrouhlím na deset!

Jak je možné, že se pořád točí takovéto filmy? Filmy, jimž vládnou klišé snoubená s nudou a tlačeným humorem. A jak je možné, že my, filmoví diváci, na takovéto filmy pořád chodíme? :-)

Kdyby mi někdo před projekcí nejnovějšího Star Treku řekl, že mu dám plné hodnocení, významně bych si poklepal na čelo. Avšak nemyslitelné stalo se skutečností. Fantastické vizuální orgie, bechderoucí tempo skvěle navazujících scén, očividně velmi propracovaná dějová linka a co se hereckého obsazení týče - tam se to tedy sešlo vskutku náramně. Počínaje Ericem Banou se Simonem Peggem přes Winonu Ryder končící neuvěřitelně oslovující dvojicí Zachary Quinto a Chris Pine. Ten mi svým sympatickým grázlovstvím přípomínal mladá léta Brada Pitta. Seděl jsem přikován v křesle, zíral na něj a říkal si "jen jim to natři, frajere!" Vážně, vážně povedené!

Ten samý den, kdy jsem měl možnost shlédnout ´toto´, zavadil jsem zrakem o článek, v němž si Michael Viewegh stěžoval na to, že není spokojený s filmovým zpracováním svého díla. Po projekci musím uznat, že má právo být rozladěný. Jelikož to, co jsem viděl, hraničilo s výsměchem všem lidem, kteří se zajímají o filmový svět, divactvo nevyjímaje. Na druhé straně mince se pak ale zračí otázka, jestli vůbec bylo v silách filmařů vyždímat z tohoto materiálu více. Buď jak buď, výsledek je dosti špatný. Nemám totiž pocit, že by Případ nevěrné Kláry měla být tragikomediální fraška parodizující sebe samotnou. Vše je navíc podpořeno dabingem, jehož úroveň by se dala na stupnici od jedné do deseti, kde jednička patří dokonalému a desítka znamená naprostý průšvih, označit dvacítkou. Co víc dodat? U Románu pro ženy jsem usnul, u Případu nevěrné Kláry jsem se místama dusil smíchy. Slavnostně slibuji, že příště si saprlotsky rozmyslím, jestli si sednu před plátno, na kterém se bude promítat cokoli, co by bylo spojené se jménem Michaela Viewegha. Šmankote, snad není tak šílená i knížka?!?

Čtyři hvězdičky dávám především za příběh. Ten totiž, narozdíl od ostatních současných animovaných kamarádů, má logiku, myšlenku a pointu. Skvělá alegorie s knoflíky na místo očí, zábavná animace postaviček, několik až hororových pasáží, a zážitek 3D projekce. To jsou hlavní přednosti pohádky pro dospělé, dětem bych tuto podívanou možná ani nedoporučoval.