FIBO

Tohle bylo zlý, moc zlý. Přeloženo ze Slovenštiny, bylo to špatný. První polovina udržuje diváka v pozornosti a docela se jí to daří, zbytek filmu postupně boří celkový zážitek od deseti k pěti. Závěr už svým způsobem je úplně jinde. Tyto filmy končí víceméně podobně, málokdy se stane, že závěr překvapí, ne-li vybočí ze standardu očekávání. Tohle ale byla fraška. Zahrajte si počítačovou hru Slender Man a dostanete víc šoků, než Vám dokáže poskytnout tenhle film. Velká škoda, že potenciál filmu zůstává nevyužitý... je to jako postavit mrakodrap a ve 3/5 ho nedokončit a zbourat.

Atmosférično je zde jedna z nejsilnějších zbraní. Samotný děj nijak revoluční není a svým způsobem i méně inteligentní divák pozná, jak toto celé plus mínus skončí. Významné plus si zaslouží hudba Matta Lindera, která volí trochu atypický směr než jaký u hororů známe, kde je sázeno na přítomnost čehosi, co neumíme popsat ani pojmenovat, přesto víme, že se tu cosi divného ohehrálo a i když se člověk zaposlouchá do šumu stromů v zahradě, jaksi podvědomě ví, že tu není vítán. Dost mi to připomělo hudbou video hru Alone in the Dark IV. Zajímavý je několikadílný dokument , který mapuje jednotlivé dny natáčení a který poodhaluje nejedno překvapení.

Ťažko jednoduchými slovami povedať. Žážitok to vo mě určitě nechalo, ale nedokážem procentuálno vyjádriť, ako na mě film zaposobil. Film je poutavý už od začátku a moc jsem si nevšiml, že by tu byly i slabší chvilky, které by vysloveně nudily. Synopse dobrá, atmosférično bezchybné, akorát sem tam mi přišel postup hlavní postavy nelogický. Pokud by kdokoli z nás měl něco podobného doma, předpokládám, že by někoho napadlo alespoň jednou za čas rozsvítit. Film tak působil, jako kdyby snad ani neexistovalo osvětlení, jeho valná část je ztvárněná způsobem "approach in darkness" a to i v momentech, kdy přestává sranda a jde do tuhého (ale bez tmy by to nebylo ono, že?). Ze závěru mám rozporuplné pocity, neurazil bych se, kdyby film skončil cca. 15 - 20 minut před titulkama. Jednoznačně nejděsivější scénou pro mě byla "krabicová scéna" Michaela D'Addaria. Představa, že by člověk zažil podobný výjev u člena rodiny se jeví jaksi děsivěji, než všichni bubáci okolo.

Těžko volit slova, která by jednoznačně vyjadřovala můj názor vzhledem k tomu, že se o Titanic zajímám hlavně coby fenomén doby. Moje hodnocení: konečně verze, která znázorňuje historicky společenskou úchylku doby, kastování lidí do jednotlivých tříd, které tehdy vypovídaly mnohé o postavení lidí ve společnosti. Snobství, arogance a tehdejší postavení některých, kteří si mysleli, že mají právo soudit ostatní, zde více než jinde vidíme v plné nahotě. Ač se to může zdát až přehnané, tehdejší doba skutečně taková byla, lidé měli nepsaně různá "práva" podle toho, do jaké třídy patřili. Velké plus za to, že oproti jiným verzím tohle je docela dost vidět, i když těžko si dnes něco podobného představit. Historický pohled: tady se najdou plusy i mínusy, některé pasáže jsou přesně podle skutečnosti, ať už rozhovory, výpovědi nebo ztvárnění lodi samotné (interiéry, exteriéry). Palec dolů za scény, které byly zcela mimo mísu domyšleny a dialogy, které se odehrály prokazatelně jinde a jinak (bezprostřední reakce kapitána po nárazu, sled událostí kdo co a jak,...). Palec nahoru za neopomenutí života pasažérů druhé třídy ať už před nebo po nárazu, historicky přesné interiéry i lokace, které např. v Cameronově verzi nebyly vůbec. Jídelna první třídy, kuřácký salónek, hodně věrohodné i v částech, které běžně divák nepozná. Ani ne tak mínus jako spíš škoda, že v této verzi když už jsou lokace a scény hodně věrné skutečnosti, tak je jich jen pár, stále se opakují a nakonec divák pozná, že se celý film odehrává na pár placech. Neuvěřitelná spousta scén se odehrává na 3-4 místech, kde se akorát pokaždé mění obsazení a úhel kamery, aby skryl skutečnost, že natáčecích lokací bylo opravdu málo. Logicky tady nemůže nastat lepší efekt než u Cameronovy životní makety, nicméně stále jsem se nemohl ubránit pocitu, že kamera se mnohým místům záměrně vyhýbá, používá úhly záběru a nasvícení tak, aby bylo vidět jen něco, což podává spíš krátkozraký pohled než komplexně ucelený pohled na místo činu. Další věc, která mi vadila, je málo lidí a málo paniky. Když se potápí příď, na zádi u vchodu pro druhou třídu rozmlouvají dva lidi, nerušeně, v tichosti, skoro sami, až to budí dojem, jako by na lodi nikdo jiný nebyl (a o sto metrů dál se na stejné palubě odehrává peklo). Těžko tohle vše smíchat a udělat z toho závěr - pro nezainteresovaného diváka jde o jeden z lepších a historicky relativně přesnějších ztvárnění, i když chyb by se našlo při bližším ohledání víc. Pro mě osobně referenční ztvárnění, které si zaslouží vyzdvihnout než odsoudit.

Titanic: Blood and Steel se těžko popisuje. Je to seriál, který zobrazuje dobu, lidi, tehdejší společnost a samotnou stavbu Titanicu. Samotná stavba lodi (její filmové zobrazení) byla vždy tak nějak opomíjeným faktorem na úkor filmů a dokumentů o samotné katastrofě, kterých vznikl nespočet. Pamatuju si, jak jsem četl knihu, která se věnovala právě tomu, co seriál zobrazuje - stavba lodi, historie jednotlivých postav, problémy, které nastaly při samotné realizaci stavby, tehdejší politika a nesjednocená tehdejší společnost, která striktně oddělovala bohaté od chudých a věřící od nevěřících. Seriál věrohodně zobrazuje tohle všechno, co ostatní filmy nebo dokumenty o Titanicu nezmiňovaly a to je právě faktor, díky kterému si zaslouží vyšší hodnocení vzhledem k autentičnosti. Samozřejmě, jsou tu určité vedlejší a méně důležité děje, které mohou na první pohled působit jako telenovela (jeden pár se pozná, druhý pohádá, muž pátrá po minulosti, o které nevěděl, vztah, který je skálopevný v dalším díle je v troskách...), ale tohle není nic, co by alespoň pro mě ovlivňovalo výsledný zážitek. Pokud chcete znát lidi, kteří Titanic postavili, alespoň nahlédnout do jejich historie, poznat tehdejší rozpolcenou společnost, kdy šlechta se vyžívala v komfortním luxusu na úkor dělníků, kteří dělali ve dne v noci za účelem prachmizerné mzdy, která jim nestačila ani na pronájem bytu, pak se na tenhle seriál podívejte. Speciální pozornost si zaslouží fakt, že už v průběhu stavby Titanicu svou roli sehrálo mnoho opatření, která se při vlastní stavbě měnila. Určitá vrstva kladla důraz na to, aby stavba byla pokud možno co nejlevnější na úkor bezpečnosti, oproti kterým stáli ti, kteří poukazovali na nebezpečí, nepreciznost stavby a obecně na potenciální bezpečnostní průsery, které mohou nastat, pokud stavbu bude provázet levná nekvalitní ocel, nekvalifikovaný způsob nýtování ocelových plátů atd. Zdejším investorům nešlo samozřejmě o nic jiného, než o slávu a peníze (jak jinak), což se promítlo do finální stavby, jejíž kvalita je hodně diskutabilní a sporná, což samozřejmě nikoho až na pár jedinců nezajímalo. Je to takový tehdejší (a možná i dnešní) obraz doby, kdy peníze hýbou světem a ani inženýr metalurgie přes své prokazatelné podklady prohrává nad mocí a arogancí, pro kterou jsou důležité jenom peníze a splnění termínů. K hereckým výkonům - Derek Jacobi nemusí hrát, on snad takový v reálu je. Jeho silně morální postava, která balancuje na snaze být dobrým pro ty nižší, ale i vyšší vrstvy se potýká s nepochopením z obou stran, ale přesto ve Vás něco zanechá. Kevin Zegers coby hlavní postava - inženýr metalurgie Mark Muir si dokáže vybudovat k divákovi vztah, kdy skutečně dokážete sdílet výtězství i prohry postavy, kterou ztvárňuje. Celkové provedení seriálu se dá vzhledem k rozpočtu považovat za nadprůměr. Sice tu už nemáme reálné kulisy nebo maketu části lodi jako u Jamese Camerona, na druhou stranu i omezený rozpočet dokáže udělat svoje. Za zmínku stojí i hudba, kterou složil Maurizio De Angelis, jehož motivy tehdejší doby, pýchy a rozpolcené společnosti padnou jako ušité. Pokud Vás alespoň částečně zajímá, jak to ve skutečnosti bylo a pokud dokážete seriálu odpustit nějaký ten nezajímavý románek, pak seriál stojí za zkouknutí. Jako Titanicofil to není sice na plných pět hvězd, ale díky autentičnosti a věrohodnoti, výkonům a celkové realizaci jsou to čtyři hvězdy s malou částí pomyslné páté.

Woman in Black v této verzi je pro mě osobně zklamání. Radcliffe coby otec, proč ne. I prostředí, o kterém vypovídaly trailery i obrázky, vyznělo hodně lákavě - blata, mlhy, ponurá atmosféra... Bohužel, ve výsledku, zůstalo jenom u toho. Oproti původní verzi Woman in Black tu cosi chybí. Člověk se nebojí, neleká se, není tu hrůza, kterou bych prožíval. Žena v černém jako postava absolutně nepůsobí hrůzně (oproti původnímu filmu, kde už její psychoidní schizofrénní obličej budil sám o sobě hrůzu i za předpokladu, že by byla oblečena v růžovém), tady vidíme její postavu převážně věčně zahalenou a pár naprosto nelogických režijních chyb vyskytujících se v její souvislosti. Jestli chcete vidět stejný film v lepším provedení, nechoďte do kina pusťte si původní TV zpracování, věřte, že neuděláte chybu.

"What is most important in forgeing the blade, fire or ice?" Conan v tomto provedení se více zaměřuje na odkaz zavražděného otce, uctění jeho památky a touze po pomstě. Divák může vidět blíže rozvedený vztah mezi otcem a synem, vesnickým životem a obecně postavením barbarů ve zdejším světě. Do zhruba první čtvrtiny se mi líbilo skoro všechno, co jsem na plátně viděl. Jak co do literárního scénáře tak i vizuálního provedení. Bylo to prostě něco jiného, ale za to originálního, co si na nic nehraje, nesnaží se nic napodobit, ale při tom zůstat s původním názvem a logem "Conan the Barbarian". Být ve filmu méně rvaček, méně některých trochu nadnesených fightů a originálnější hudba, určitě by si to vysloužilo pozitivnější ohlas. Tyler Bates není špatný skladatel, ale tomuto filmu prostě chyběl motiv nebo alespoň něco, s čím si divák může film spojit (což se povedlo například u propadákového Souboje Titánů, pod kterým je podepsán Djawadi). Namísto toho slyšíme víceméně jen bojový břinkot, nemastnou neslanou hudbu která sice podvědomě podbarví akci, ale člověk si z ní ve výsledku nic neodnese. Osobně jsem se nenudil, zároveň jsem neměl nesmyslná očekávání ani tendece srovnávat s původním Miliusovým filem, který je už dneska legenda. Z kina jsem odešel s průměrným zážitkem a dobrým pocitem, že vím něco původu Conana víc a že je tu pár scén, na které si s dobrým pocitem v budoucnu vzpomenu.

Španělům palec nahoru. Konečně jedna z mnoha duchařin (toto pojmenování nesnáším, ale jiný český název mě nenapadá...), která je dovedena do konce aniž by se do té doby stačila utopit v nesmyslech nebo jiných scénáristických fantaziích. Emergo v zásadě ničím neohromuje, ale narozdíl od desítek jemu podobných filmů se drží na uzdě, ba co dokonce navíc předbíhá ony západní duchařské horory, jejichž scénáristé mají asi tolik znalosti látky a nápaditosti jako malé dítě. Typický vzorec typického západního hororu tohoto typu (čest výjimkám): dům, rodina, malé děti, létající předměty, ambient sounds a pak se stane nějaká hrozná absurdní konina, ale konzumní publikum odchází spokojeno. K tomu se přidá nějaký ten druhý a třetí díl a highlight žánru je tu. Nebo alespoň značka, pod kterou si lidé tento mnohými zprzněný žánr zapamatují. Znám hromadu filmů, které více či méně vycházejí ze stejné nebo obdobné synopse, no většina z nich se dříve nebo později utápí v hlouposti, nelogičnosti nebo neznalosti látky (alespoň té elementární znalosti těch reálných skutečností, na základě kterých se filmy inspirují). Emergo pro některého diváka může být nezajímavý, možná laciný film, přesto je to jeden z lepších filmů, které může tento žánr nabídnout. Pokud někdo hledá duchařinu, ve které nemohou chybět "lekačky", pohledná americká rodina a velký dům a k tomu krabice popcornu, pak toto není film pro něj. Ostatní možná uvidí nenáročný film, který si na nic nehraje a možná se i dozvíte, že obdobná událost se skutečně někde stala, nebo alespoň byla inspirována něčím, kde se nevyskytovaly potoky krve a řev dementních rozmazlených dětí. Málokdo si dokáže uvědomit, že se filmy dají vyrábět i bez speciálních efektů, bez kterých by to ale dle mnohých nebylo dost cool.

Obrovská naděje a obrovské zklamání. Doufal jsem, že to nebude další verze REC nebo Paranormal Activity a jim podobných filmů. Film nadějně, opravdu dost věrohodně čerpá z myšlenky skutečných míst a událostí, míst, kde se v minulosti udály hrůzy a zvěrstva a kde lidi s odstupem let dnes slýchávají zvuky, vidí různé stíny apod. Psychiatrická léčebna, kde se neléčilo, jenom zavíralo. Tehdejší klinické pokusy na lidech, lobotomie, doslova mučení za živa v rámci rozšiřování tehdejší lékařské vědy. Jednoho dne se několik pacientů vzbouří a zavraždí hlavního iniciátora těchto svinstev. Jindy se v koupelně této léčebny podřeže pacientka. To jsou jenom úryvky z toho, co se tam stalo a s čím je divák na začátku obeznámen. Tohle je dost dobře v úvodu rozpracované, rozhovory s místními, správcem, historický výklad i dobové záznamy dokážou navodit hustou atmosféru. První necelou polovinu filmu jsem byl filmem příjemně překvapen už jenom proto, že znám skupinu lidí (ne, nejsou to blázni), která se tímhle reálně zabývá a člověk i chvíli věří tomu, co se ve filmu děje... po určitou dobu. Jednotlivé lokace ve scénáři jsou dobře rozvedené - místnost s neustále otevírajícím se oknem, vana kde se kdosi kdysi zabil, cela s počmáranými zdmi, podzemí, kterému se každý chce pokud možno vyhnout a člověk už jenom čeká, jako kdyby měl před sebou tu řadu monitorů s výstupem z jednolitvých kamer, které tyto prostrory za účelem dokumentace sledují. Když už film vypadá a vyvíjí se nad očekávání, pak přijde studená sprcha. To, co je postaveno na reálných základech zde začíná míjet nesmysl za nesmyslem. Spoilování: Totální blbosti - změny fyzikální reality, jedna noc trvá desítky hodin, z léčebny nejde odejít, hlavní vchod (resp. východ) ústí do další spleti chodeb, mění se rozložení jednotlivých místností v budově.. OMG! Ten moment, když všichni zjistí, že mají na rukách pásky se svým jménem jako tehdejší pacienti.... nouzové schodiště vedoucí na střechu končí ve zdi. A pak ta sklepní pracovna toho tejdejšího šéflékaře, tady už jsem si myslel, že se dívám na REC. Obrovský potenciál zpackaný scénářem, který staví na reálných základech a dělá z nich nesmysly.

Bez nadsázky absolutní a nejmonumentálnější epické vyvrcholení Potter fenoménu. Fanoušci jak literárních tak filmových předloh zažijí doslova "sklizeň" a zúročení všeho, co si doposud zamilovali. Jako divák a zároveň fanoušek literární předlohy jsem si znovu zažil pocit, který jsem získal při postupném čtení závěrečné části posledního dílu - pocit neopakovatelný a těžko popisující, který však, pokud si divák odnese z kina, se opakuje jen málokrát za život. Byly zde takové 3-4 momenty, které mě opravdu dojaly. Mezi dva patří "stavba" magického štítu na hradem a vyvolání "ochránců" Bradavic a druhá epilog, u kterého jsem prakticky nezamýšlel, že bude filmově ztvárněný. Jak celý film, tak i závěrečná pasáž, mě doslova a do písmene rozbily. Film, holt dokáže s člověkem někdy dělat divy a tady se jim to povedlo, opravdu povedlo. Kruh se uzavřel.