rikitiki

Pro mne jsou romány J. Austenové perfektní drobnokresbou charakterů doplněné dost poťouchlou ironií. A to druhé mi přesně v tomto filmu chybělo. Snímek se nimrá v až příliš mnoha vztazích, ale chybí aspoň špetka humoru. Tím pádem je to rozbředlé a utahané. /11. 4. 12./

Vtipný příběh se správnou dávkou černého humoru.

Takže, v čem je tento film novátorský? Téměř v ničem. Je to jen nápad, že místo jednoho outsidera tu máme celou rodinu, která spolu jakž takž koexistuje. Zůstalo ale jen u toho nápadu, jinak je to sbírka podivných, ale nijak překvapivých charakterů a jejich /ne/vývoj/ - které naplňují zadání "amerického nezávislého filmu". Děj je předvídatelný a to včetně nadšeného výkřiku motorkáře nad vystoupením obrýlené dětské krásky. Příběh je prostě plochý jako hrudníčky těch malých nešťastnic, které se účastní čehosi, co obvykle trestá zákon několikaletým vězením . /7. 4. 12./

Dramatické počasí a dramatický boj o moc, kdy přírodní živly jsou stejně nevyhnutelné jako války. Obojí s výsledkem stejně pomíjivým. ____ Na druhou stranu jsem mnohdy nechápala motivaci postav, což je asi dáno jinou kulturou. Závěrečná scéna byla však mrazivě dechberoucí. Některé boje jsou ztracené od začátku, přesto se vybojovat musí. /7. 4. 12./

Solidní řemeslo. /7. 4. 12./

Vorel je hysterický režisér a netočí příběhy lidí, ale karikatur. Když tohle akceptuji, vychází mi z toho film, který se jednou shlédnout dá. Když odpustím četné nelogičnosti, které - dejme tomu - můžou ve Vorlově trpaslíkovském světě fungovat. A jak už to bývá - buřič a rebel natočil klasickou moralitu. /3. 4. 12./

Podle názvu jsem čekala mile cynického Maupassanta, ale dočkala jsem se rozbředlého příběhu o tom, jak psychopatka psychopatí. Námět by tolik nevadil, zato provedení je protivné, jak zanícená tříska. Film nemá žádný vývoj, hlavně v druhé půlce vpodstatě sledujme stále stejnou situaci - psychopatka chce udržet své dítě absolutně závislé. A znovu a znovu to zkouší a nic jiného se neděje. K tomu řada nelogičností, která ale zase nemůžou zkazit dojem, protože film už je tak jako tak mizerný. ______ Jen se domýšlím, ale řekla bych, že film vykazuje všechny známky sice vytouženého, ale naprosto nenápaditého převedení jakéhosi obskurního románu na plátno. /3. 4. 12./

Slušná paranoia o zradě a tom, jak na nejzazšší hranici se dobro a zlo prolínají. Zvlášť, když dobro bojuje proti zlu právě prostředky zla. Překvapivý, i když scénáristicky logický konec. /2. 4. 12./

Střet zraněného cynismu a okouzlující naivity, kdy - pohádkově - vyhrává to křehčí. Ale každý pochopí, proč tomu tak je, když uvidí laní očka A. Hepburnové. Silný milostný příběh okořeněný odlehčeným humorem. ______ A závěrečná scéna? I když jsem to viděla a četla v různých úpravách, tak nemožnost opravdu se rozloučit a skrýt cit a přitom ho zároveň dát najevo, vzbuzuje víc emocí, než jakékoliv kleknutí na kolena s diamantem v rukou.

Seriál o zázracích nemusí být nutně zázračný ale tohle je přesně ten případ, kdy se to zázraku hodně přibližuje._______ Už jenom skvělý nápad, industriálně (ne)hezké lokace, neskutečně dobré herecké výkony tak mladých představitelů, syrově vtipné dialogy, naprostý neheroismus a bez zatěžujícího patosu, nápaditá kamera i střih..... to už bych přece chtěla moc, kdybych toužila po nosné dějové linii, která by dokázala víc, než jen překlenout jeden díl série (klasické - hlavní záporák dne a jak ho zlikvidovat). Nelogičnosti odpouštím za výborně napsané charaktery a jejich vývoj, který mi dovoluje zapomenout, že série sama se nijak moc nevyvíjí. _____ A jak jsem pochopila, velká část diskuse se odvíjí od toho, kdo je nejlepší postavou: Tak tedy, všechny jsou krásné, dobře vykreslené, originální a sympatické. Takže se vlastně nedá říct, která z nich je nejlepší .................. Simon, rozhodně Simon! Zranitelný, křehký, inteligentní a temný, s lehce zvrácenými sexuálními touhami. /1. 4. 12./ 1. série - 90%,____________ 2. série - 100% (vánoční díl s náznakem, že Nathan se stane druhým svatým Josefem, je brilantní),___________ 3. série - 80% (jakoby ztratila na ostrosti, navíc i když jsem se zprvu poctivě snažila oblíbit si Rudyho, moc se mi to nedařilo a nakonec jsem už ani nechtěla. V člověku, který nosí své srdce externě ve druhém těle, se mnoho dobrého nenajde). _________4. série - 80% (první díly jsou skvělé, jde vlastně o jakési charakterové detektivky, kdy na začátku vidíme razantní psychickou proměnu některé z postav (nebo několika) a vracíme se dějem zpátky, abychom pochopili, proč se takto (a většinou negativně) změnil. Jenomže když už skoro dojdou postavy, které by se mohly proměnit, nastoupí několik delších dějových linek, které mají utáhnout zbývající díly. ___Scénáři se daří udržet napětí (podobným trikem jako Šeherezáda, kdy na konci dílu nakousnou něco, co dopoví až v díle příštím), ale nenavozuje přílišné sympatie s hlavními postavami. Většinou totiž nevíme o jejich zázemí vůbec nic. Tak to sice bylo často i v původním obsazení, ale v prvních sériích trvalo déle vzájemné oťukávání a seznamování partičky delikventů, takže se s nima mohl sblížit i divák.___ Opět se opakuje motiv (ne?)opětované černobílé lásky, ale zatímco v prvních sériích byl ona pikantní kočka a on zádumčivý fešák, tady máme prvoplánovou krásku (to by ještě šlo), ale ten kluk vypadá jako Hurvínek. Nemůžu si pomoct. A jejich lovestory není vůbec vytrpěná jako to měli Simon s Alyshou. Tihle dva si chtějí spíš jen zasouložit. ___ Ale přes všechny výhrady je to pořád výborné, protože porce cynického humoru je mimořádná. Proměnila se taky síla a zaměření schopností, protože ty ze čtvrté série jsou už většinou jen na škodu. A ups - oblíbila jsem si Rudyho. (10.7.13.) ______ 5. série 100% Silná romantická line se vine, ach žel, už úplně poslední sérií. Romantičnost není zátěží, protože je správně misfitovská, takže není posetá růžemi, ale spíš trním. A Britové dokázali napsat a vyslovit - ústy mého už nyní nejoblíbenějšího Rudyho - nejoriginálnější, nejstrašnější a přitom nejvíc dojímavé vyznání lásky, jaké jsem slyšela. Kdy by mohlo dívku přemoci prohlášení, že umí nádherně srát? Ach jo, Rudy, někde na pomezí zhýralého trapáka se srdcem básníka. A konec je hodně ironický - takže se nakonec rozhodli udělat to, co nikdy nechtěli. A my přece víme, jak takové hraní na superhrdiny končí. Poslední díl série mě nezklamal, ale nadchnul. Utnuli to právě včas, abychom se mohli domýšlet všemožně hořkých konců. /3. 1. 14./