borsalino

Doslova směšná politická agitka, které by neuvěřilo ani malé dítě, herecké výkony jsou doslova tragické, zejména Zounarův a Moravcův výkon je srovnatelný s hereckými výkony ochotnického kroužku po dvou lahvích rumu. Není to žádné drama, žádná špionáž, žádní agenti ani nic podobného, ale pouze naprosto propagandistický a pomatený blábol, ideově vytvořený v chorých hlavách bolševických ksindlů. Fuj...

Musím přiznat, že mě to zaujalo jak příběhem (i skutečným), tak zpracováním, včetně velké osobní angažovanosti Roberta de Nira, který se do role opravdu položil. Faktem je, že o boxu je film spíše podružně, je to spíše příběh o výbušném, tvrdohlavém maníkovi, který to v boxu dotáhl až na úplný vrchol, ze kterého ho sesadila chorobná žárlivost a cholerická povaha, a z toho pramenící vetší a ještě větší maléry. Hodně dobrý film.

Dokonale průměrné dílo, které je sice doplněno o dvě herecké hvězdy, ale tím velká pozitiva to končí. Slabiny jsou děj a scénář. Nic není vysloveně špatné, ale to nestačí. Za týden už nebudu schopen ani říci o čem film byl... Myslím, že to hovoří za vše.

Toto opravdu ne, slabé ve všech směrech, především pak scénář. Pro mě ztráta času.

Váhal jsem mezi 2 až 3, ale nakonec jsem šel z hodnocením dolů. V dokumentu je sice mnoho zajímavých informací, ale zabalených do typické americké agitky, ještě tam chyběl hrdinný voják zapomenutý za nepřátelskými liniemi, na jehož obnošeném svetru bylo morseovkou napsáno "Odvahu, mami" aj. (vypůjčeno z jiného snímku, víte z kterého?). Nad tím bych trochu přimhouřil oko, ale ukrutně mi leze na nervy to neustálé opakovaní, pořád a pořád dokola. Zapomínám a s věkem se to bude asi zhoršovat, ale tak rychle zase ne. Kdyby toto někdo vystřihl, dokument by byl celkově o půlku kratší a získal by na dynamice. P.S. Nevím co by z dokumentu zbylo, kdyby se z něj vystříhala propagandistická místa...

Hodně dobrý snímek natočený podle skutečných událostí, kdy byl unesen předseda významné politické strany (křesťanské demokracie) v březnu 1978 levičáckými teroristy z Rudé brigády. Po 55 dnech věznění, když selhaly všechny pokusy o výměnu za vězněné členy Rudé brigády, byl Aldo Moro zastřelen. Snímek až dokumentaristickým stylem ukazuje, jak je státní aparát těžkopádný, vysocí úředníci často sledují své zájmy nebo dokonce hájí zájmy jiných skupin či zvažují výhodnost politických kroků s ohledem na volby nebo veřejné mínění a mezitím se vytrácí lidskost a jednoduché rozumné smýšlení. Zároveň se zde objevuje problematická otázka - má se vyjednávat s teroristy nebo ukázat tvrdou stranu demokratického zřízení, ať to stojí lidské životy? Na to není jednoduchá odpověď a tento pocit na mě film beze zbytku přenesl. Volonté podal velkolepy výkon.

Docela zajímavý snímek, syrový, přímočarý bez zbytečných zatáček a romantiky a přesně v duchu pravdivých sedmdesátých let. Riccardo Cucciolla hrál dost přesvědčivě a i když víte, že "něco" je v nepořádku, pořád nevíte co. A to se dozvíte až v samotném závěru. Dneska by se to takto už natočit nedalo, takže pokud hledáte syrové krimi, pak je to dobrá volba.

Je to jednoduché - když je dobrá předloha a režisér není vyslovený nýmand, nemůže to dopadnout špatně. Film nabírá tempo dosti pozvolně, což může být dnes pro leckoho překážkou. Ve druhé polovině však nabírá dech, od okamžiku, kdy Marty uteče z nemocnice a začne hledat viníky loupežné vraždy. Zároveň se zde ukazuje, že pokud je člověk odsouzen k trestu smrti, stává se daleko nebezpečnějším. Mimochodem trest smrti byl ve Francii zrušen až v říjnu 1981.

Velmi příjemné konverzační a psychologické drama, které je v kategorii "krimi" dle mého soudu dosti omylem. Melville představuje Boba jako vášnivého hazardního hráče, akceprovanou postavu u místní policie, respektovanou postavou nočního Montmartru i nonšalantního gentlemana, který vnímá život jako hru. Moc se mi líbil typický moment - zásah ženských do organizačního plánu připravované loupeže :-)

Celkem zajímavý námět je doslova przněn obsahem. Na začátku je faul při fotbalovém zápase a rozdivočelí, zhusta frustrovaní fanoušci, kteří chtějí dát rozhodčímu co proto, protože jejich klub prohrál. Až sem to jde, až na tu nepochopitelně veselou hudbu. A pak začne dějový mazec, počínaje doslova komickou a mimořádně neschopnou dvojicí policajt + policajtka, když nejdou otevřít pancéřované dveře od běžného bytu v bytovém domě - najednou se najde po ruce autogen, obchodní domy jsou otevřené, přestože je noc a nikdo v nich není, že se někdo utopí nebo uhoří je jaksi mimochodem... a když už policie konečně najde hlavního strůjce toho všeho, tak se na zdi náhle objeví telefon a policajt se rozhodne, že si zavolá a utíká se nanovo a ten nejapný závěr tomu nasadil korunu... Jojo, rok vzniku 1984 jasně ukazuje, kam se začala ubírat kvalita filmů a tohle dílo je přímo ryzím produktem...