borsalino

Pro fanoušky herectví Lina Ventury je toto další povinný snímek. Film obsahuje všechny atribury staré drsné francouzské školy, žádné velké odbočky a rovnou k věci. Zároveň však film nesklouzává ke zbytečné akčnosti, což je paráda. Vzniklo z toho pěkné drama, kdy je Lino svírán mezi mlýnskými koly kontrarozvědky a všeho schopného obchodníka, takže je nakonec nucen, vyřešit celou situaci po svém. P.S. Lino nezapřel své zkušenosti se zápasem :-)

Klasické italské krimi sedmdesátých let, na které se dá i po těch letech stále dívat, byť námět, děj i zpracování není nikterak výjimečné. Snad jen ta hudba mě rušila, chtělo to něco dramatického.

Film nesoucí více než detektivní příběh především komunistickou dělnickou ideologii. Staré pořádky jsou zde souhrnně označeny za vykořisťovatelské nebo kšeftmanské s přímým odkazem na období První republiky. Naopak dělnické postavy jsou zde prezentovány jako ryzí a neúplatné, což bylo místy přímo nesnesitelné. Námět sám sice není přímo originální, trochu zkratkovitý, ale celkem to šlo. Rudolf Hrušínský podal velmi slušný výkon, ovšem více mě pobavila postava zhýralého bezskrupolózního továrníka (V. Vejražka), což byl ve skutečnosti komouš jako poleno...

Tak toto se opravdu nepovedlo. Hlavně si myslím, že film a vyprávěný příběh je nepravdivý. Získal jsem dojem, že pan Magnusek byl na nějakém abiturientském srazu pedagogického sboru, kde odposlechl různě přibarvené historky, zábavné zahodil, průměrné dokreslil a z vážnější rovnou kriminalizoval. Vyšla z toho podivná, nenavazující bramboračka, plná nelogičností (zlikviduje tři týpky a nikdo nenajde žádné stopy // věšení týpka pupkatým Magnuskem na toaletách // počet studentů ve třídách - proč mají tolik tříd, když mají asi dvacet studentů // chování policie a vedení vyšetřování // místo vyučování hrají divadlo, při tělocviku běhají za autem... V závěru jsem získal dojem, že se Magnusek pasoval do role Komenského, který začal na základě svého vnuknutí praktikovat školu hrou bez ohledu na nějaké osnovy. A nakonec je z něj ředitel... To už bylo opravdu moc. Asi by panu Magnuskovi prospěla návštěva nějaké školy, základy psaní scénářů a dieta.

Typické krimi drsné staré francouzsko-italské školy s velmi přesvědčivými výkony zejména Roberta Hoffmanna. G.M. Volonté sice neměl mnoho prostoru, ale i na tom malém kousku sehrál protřelého a velmi zkušeného policistu, který jde tvrdě za svým cílem, byť nikde netečou potoky krve.

Hodně zajímavá myšlenka, ovšem pro mě trochu méně zajímavě podaná, takže jsem se místy vysloveně trápil, než se snímek dostal k nějaké další replice či posunu v ději. Příjemné bylo, že nejde přímo o komedii, ale takové lechtání a zkoušení divákova důvtipu. Samozřejmě nejzábavnější byla účast ředitele, který o firmě a lidech nevěděl zhola nic, ale ani to vše nestačilo než na průměr. A je to škoda.

Tento film (a jemu podobné) jsem jako kluk ho nikdy neviděl, protože nadšená mládež, budující kolektivně světlé zítřky - to jsem nesnášel už jako kluk. Mé děti se na to dívat chtějí, takže jsem jim to sehnal a pustil. Děti si z příběhu vybírají až naivně milý příběh a pobrukují si u toho snadno zapamatovatelné písničky. Mé trauma však zůstalo. Z mého pohledu jde o angažovanou agitku, využívající či spíše zneužívající dětský motiv, k adoraci kolektivního myšlení, bezbřehého nadšení a oslavy budování, ať už to smysl má nebo ne. Vysloveně nepříjemné je přivlastnění si zříceniny hradu formou diktátu (ve dne náš, v noci Váš), přičemž k vyjednávání je vlastník přinucen a jsou mu vnuceny podmínky, které by jinak nepřijal (scéna, kdy Sovák nechce přistoupit na uvedenou podmínku, spadne do díry a mládež ho z díry vytáhne jen tehdy, když bude souhlasit...). Paralela s chováním KSČ v období jejich vlády, je zde zřejmá. Nezlobte se na mě, ale tohle je doslova odporné. Dětem film hanět nebudu, ale až trochu poberou rozum a zeptají se, povím jim to bez servítek.

Myslím, že to bylo slušné drama, nevím proč krimi. Jiří Klem však hrál opravdu přesvědčivě týpka, v jehož životní filozofií je "účel světí prostředky", takže všechny okolo sebe nejdříve přiláká, následně využije a nakonec zahodí. Trochu naivní mi připadla krádež známky, neboť bylo zřejmé, že půjde o kopii. Stejně tak závěr byl trochu zkratkovitý, za tři minuty se všichni přiznali a bylo hotovo. Takže krimi to opravdu není, ale psychologické drama určitě, na výkon pana Klema se rozhodně stojí za to podívat. Mě nadchnul.

Jsem z toho dílka trochu na rozpacích. Chvílema šlo o dobrý wester, chvílema o legraci a lá Trrantino a chvílemi se děj, zejména v poslední třetině, jakoby zastavoval, vtipných momentů ubývalo, zejména s úbytkem doktora Schulze. Čekal jsem dějové přesmyčky nebo jiné zatáčky, ale ani toho mi nebylo dopřáno. Na druhou stranu - film trvá skoro tři hodiny a skoro jsem se nenudil, což je myslím vypovídající. Vtipné je jméno v titulcích Skotchdopole :-)

Tak toto mě moc nebavilo. Namíchaná detektivka s milostným románkem, to není můj šálek kávy. Rozmělňované napětí, trochu nevěrohodný Cupák. Na druhou stranu není detektivka zatížena ideologickými nesmysly jako mnohé jiné filmy té a pozdější doby, což ji vytahuje z průměru o kousek výš. Petr Schulhoff už měl své nejlepší detektivky za sebou, bohužel.