HoneyBunny

Výhodou toho, že film vidíte, až po hypu vyvolaného Oscary, je fakt, že vám nátlak filmové kritiky i vyjuchaných čsfd uživatelů může být víte kde... Terapie láskou je v podstatě nudnou romancí, jen okořeněnou faktem, že hlavní hrdinové jsou mají být psychicky narušení (což se tu projevuje hlavně tím, že jsou trapní během sociální interakce). Příběhově je to spíš slabší, žádný zvrat vás nepřekvapí. Byla bych ochotná odpustit, že film jen klouže jen po povrchu emocí (zvlášť když Jennifer Lawrence úplně božsky hraje), ale neodpustím ten trapný (spoiler!) happy end. Byla bych o moc radši, kdyby se Pat vrátil k manželce (jak to měl koneckonců celou dobu v plánu) a z Tifanny se stala zahořklá nevyrovnaná svůdnice. TOHLE by byl mnohem silnější konec, víc ze života a originálnější.

Tleskám Linklaterovi za odvážnou volbu toho, kam by se měl příběh Jesseho a Celine ubírat. Ta volba je logická, ale pro filmové diváky, uvyklé na happy endy, možná překvapivá. Hlavní hrdinové si v Před úsvitem a Před soumrakem odžili jednu z nejdojemnějších a nejreálnějších romancích vyprávějících o tom, že když potkáte někoho výjimečného, už nikdy se vzpomínky na něj nezbavíte. Před půlnocí vypráví o tom, co se stane poté, kdy je tahle velká love story odžitá. Nepřijde happy end, ale normální život, kde se pár hádá o maličkostech i zásadních věcech typu odlišné představy o budoucnosti. Julie Delpy a Ethan Hawke jsou pořád stejně ve svých rolích skvělí a mají stále úžasnou chemii - a právě proto je drsná výměna názorů, která přijde v druhé polovině filmu, tak účinná a fascinující... a nepříjemná, protože tyhle dva máte rádi a neradi je vydíte nešťastné a situaci, kdy si jdou po krku. Jejich dialogy jdou znovu do živého a znovu dokazují sílu slov, ale v tomhle díle ty slova naše hrdiny rozdělují. Pro někoho nuda, pro mě nezávislý film roku. 80 %

Smrtonosná past zasazená do Bílého domu. Bez Bruce Willise (dneska už můžu říct "naštěstí") - Chaning Tatum mimochodem ke konci nosí bílé tílko podobné tomu Brucovu. Emmerich natočil akční film, který by se dobře vyjímal v osmdesátých a devadesátých letech, ale dneska už je retro. Což ale v tomhle případě není na škodu. Nic moc se neřeší, idiotská ochranka Bílého domu se postřílí zá pár vteřin a na scénu přichází bojově naladěný Channing Tatum a jeho přechytralá dcerka (ale ta naštěstí není otravná, vlastně je docela fajn, až na TEN ZÁVĚR S VLAJKOU... bez komentáře). A k ruce mu je prezident Jamie Foxx, který mi chvílemi trochu připomínal černošského side-kicka, ale vlastně patří k těm nejvíc cool prezidentům americké kinematografie. A nejen proto, že hláškuje, nosí sako a bílé tenisky a - pozor! - střílí bazukou! Právě takovéhle odlehčené a záměrně vtipné (skoro až parodické) scény mě na White House Down bavily. Emmerich stále svoje řemeslo umí. Což ale stále nedá dohromady nezapomenutelný film. 60 %

Dark Shadows, film, který má tolik problémů, že nevím, kde začít. Mohla bych u zmateného scénáře, který neví, čemu se dřív věnovat a chaoticky přeskakuje od jednoho k druhému. Pokračovala bych absencí pořádné atmosféry a nudnými hereckými výkony. Absolutně nikdo tu nevypadá, že by ho natáčení filmu bavilo. Moje největší námitka se ale týká podivné morálky hrdinů. Ne, nechci tu moralizovat, ale (teď přijdou spoilery, takže pozor) jak můžu fandit Deppovi, který se nám coby upír představí brutální masovou vraždou jedenácti dělníků, pak se nechá břeblafnout od Heleny Bonham Carter a zprzní Evu Green (načež jí řekne, že by to mezi nimi nikdy nefungovalo) - to všechno zatímco blábolí o své jediné pravé lásce. A ne, není to vůbec tak cool, jak to zní. Postava Angelique je typickým příkladem bláznivé, žárlivé ex s tím bonusem, že je to čarodějka. Pořád je to ale děsivě šílená kráva. Po Sweeney Toddovi už druhý Burtonův film, který považuju za hodně špatný. Už si ani nemyslím, že Tim se ještě vzpamatuje...

Dvě velmi povedené scény smrti - akrobatka a brejlounka na laserové operaci očí (mimochodem velmi vzdálená tomu, jak to opravdu probíhá... ale co čekat od Nezvratného osudu, že). Jeden alespoň trošku originální nápad (když zabiješ někoho jiného, Smrt tě přeskočí). To je ale zatraceně málo. Pětka znovu recykluje ten samý koncept - a přiznejme si, únavné to bylo už napotřetí. Smrt coby všemocný nadpřirozený padouch nabízí tolik možností... my ale skoro ob rok dostáváme jen ohraný koncept, ve kterém se těšíme jen na to, jak bizarní a vtipnou smrtí některá z postav zemře. Docela zvrácené, že?

Původně jsem chtěla napsat něco o pokrytectví uživatelů čsfd, kteří do nebes vynášeli Avatar se stupidním vykradačským scénářem, ale del Torovi o hlavu omlacují používání klišé z apokalyptických filmů s ušklíbnutím "Od del Tora jsem toho teda čekal víc". Ups, tak jsem to vlastně napsala... K filmu: Pacific Rim musí milovat všichni odrostlí chlapečci, co si jako špunti hráli s malými robůtky a autíčky. Tohle je jejich splněný sen. Del Toro natočil film o obřích robotech mlátících se s obřími mimozemskými monstry. Celé to zabalil do retro hávu blockbusterů z 80. a 90. let a víceméně se vykašlal na vývoj postav (nejsem si jistá, jestli úmyslně, nebo to byl nátlak od Warnerů). Důležité je, že ty postavy mu všechny skvěle fungují a jsou sympatické (moje favoritka je Japonka Mako - je osvěžující vidět po všech těch držkatých Američankách jiný typ hrdinky) a splňují v ději svůj účel. Ano, i já jsem měla chuť si dát u závěrečného motivačního proslovu Idrise Elby (jinak nej herec ve filmu) pořádný facepalm. Otravovaly mě ale ta klišé a kazily dojem z filmu? Ne. Originální atmosféra světa na kraji apokalypsy, efektní a nadupané souboje robotů a do toho vtipná story dvou bláznivých vědců mi k tomu nedaly čas. Del Toro si sice půjčuje tu z Godzilly, tu ze Dne nezávislosti, tu z Top Gunu nebo z asijských animáků a videoher, zároveň ale do filmu přidává dostatek svého originálního rukopisu, aby byl Pacific Rim stále zábavný. Mimochodem, z letočních velkých popkornovek je tahle jediná originální - není to adaptace, pokračování nebo známá komiksárna. Jinak mě zajímá, jak si film povede na asijském trhu, protože se na něj při výrobě očividně hodně myslelo. 75 %

No, škoda, že jsme neviděli tu válku Z... Opravdu, film tuším končí Bradovými slovy: "A tak začala válka." Začnu tím, že mě na Worl War Z štvaly dvě věci. Zaprvé: kvůli přístupnosti neuvidíte ani jeden rozmašírovaný zombie mozek nebo snad zkrvavenou polovinu těla rozkládající se zombice, která se stále ještě hýbe (zdravím Walking Dead). Proč se asi lidi dívají na zombie filmy, hm? Kvůli goru. Co jiného by bylo zajímavé na kousajících chodících mrtvolách než vidina jejich mozečků rozmlácených baseballovou pálkou. Tady neuvidíte snad ani kapku zombie krve. Copak je World War Z rodinný film? Druhá výtka: nudné a klišé rodinné scénky s otravnými Bradovými dcerkami. Když Pittova postava protestovala, že OSN nemůže pomoct v boji proti zombicím (a zachránit tak miliardy životů), protože musí zůstat se svojí rodinou, měla jsem chuť ho tou baseballovou pálkou přetáhnout taky. No tak, tohle má být katastrofický zombie film, ne ufňukaný hold tradičním americkým hodnotám. Kromě bitky v Jeruzalému tu vlastně není žádná silná mega scéna. Nemluvě o originalitě. Jinak ano, dobře se na to kouká, děj rychle ubíhá a kdo má rád akční filmy, kde se pořád něco děje, přijde si na své. Já znám ale minimálně tucet lepších zombie filmů.

Zack Snyder si řekl, že toho do nás napere, co se dá, a splnil to na sto procent. Boje ve stylu já po tobě hodím lokomotivou, ty po mě orbitální družicí, cestování z jednoho konce světa na druhý, rodinná dramata, šikanování za to, že je malý Clark jiný než ostatní děti, Louis Laneová ohánějící se kosmickou pistolí, padající mrakodrapy... Na jeden letní blockbuster je toho opravdu hodně. Oceňuji, že nový Superman má úplně jiný styl vyprávění a atmosféru než marvelácké komiksárny. Je o něco vážnější, možná naivnější, patriotičtější (Superman je přece nejameričtější komiksový hrdina - promiň, Kapitáne Ameriko), ale o nic méně zábavný. Henry Cavill nejenže vypadá jako Clark/Superman naprosto úchvatně, ale je to i sympaťák, který umí něco odehrát (jakékoli kecy o tom, že hraje asi tak dobře jako model spodního prádla, beru jako projev závisti nad jeho namakanou muskulaturou a úsměvem, při kterém fanynkám samy padají kalhotky). Russell Crowe jako jeho kryptonský otec je možná nejsvětlejším bodem filmu - obecně si hodně cením toho, jakou práci si tvůrci dali s převyprávěním událostí na Kryptonu. Mám vlastně jen dvě výtky - první se týká tempa vyprávění. První hodina je moc povídací a z druhé mám pocit, že se pořád bojuje, něco vybuchuje a všechno je hrozně akční a dramatické, že si člověk nestačí vydechnout. Z toho pramení moje druhá výtka - nestačíme více poznat hlavní postavy. Co víme o Louis? O Perrym? A vlastně i o samotném Clarkovi? Doufám, že dvojka tyhle chyby napraví.

Přehlídka toho, co mají současní diváci rádi a co na ně funguje. Možná až moc vypočítavá a bez rizika... Nechápejte mě špatně, mně se nový Star Trek líbil. Je epický, místy vtipný, má sympatické postavy a charismatického padoucha. Jenže to by tu nesměl být jeho předchůdce, který se po vzoru známého motta "pustil tam, kam se dosud nikdo nevydal" a udělal z rebootu vlastně alternativní realitu původního Star Treku. Originální, osvěžující, cool! A taky dobře vymyšlené a odvážné. Jsou to přesně takové nápady, které jakýkoli film nebo seriál povyšují na něco extra. Into Darkness má sice perfektního Benedicta Cumberbatche, ale nemůžu si pomoct - Abrams ho nechal zoufale nevyužitého. K jeho Johnu Harrisonovi, stejně jako k posádce Enterprise se emocionálně nedostaneme za celý film blíže než v první minutě filmu. Spokojenost? Ano. Nadšení? Ani náhodou. (PS: James T. Kirk je intergalaktická děvka, to mi nikdo nevyvrátí. Notáák, už ani James Bond si nedovolí jít do poslete s dvěma kočkama najednou, protože by to uráželo ženské divačky!)

Devadesátiminutová reklama na syna Willa Smithe. Smůla je, že malý Jaden nejenže neumí hrát, ale do charismatu svého sympatického taťky má sakra, ale sakra hodně daleko. Tenhle film mě neurazil, ale je veskrze průměrný a předvídatelný. A navíc - proč bylo nutné tak jednoduchou báchorku zasazovat do futuristického (postapokalyptického) světa? Stejně tak mohl Jaden pobíhat po současných kanadských lesích - třeba. Tenhle film není až tak fail Shyamalana režiséra, ale scénáře, na kterém se mimo jiné také podílel. Myslím, že je něco špatně, když jediný, koho je vám ve filmu líto, je obří zabijácký CGI orel...