HoneyBunny

Plný nápadů, trošku ujetý, vtipný, podaný s nadsázkou i velmi emocionální. Takový je Doctor Who, poslední ze starodávné rasy Pánů času, který si oblíbil Zemi a její obyvatele. Není těžké uhádnout, odkud pramení kultovnost téhle ryze britské sci-fi. Je totiž neskutečně originální a nebere si servítky. Smrt několika set lidí? Ano, prosím. Návraty zemřelých postav? To umí jen Doktor. Deux ex machina? Eh, občas, ale není to tak otravné, jak by mohlo být. Doctor Who patří k mým nejoblíbenějším seriálům, protože v jádru je nabitý emocemi. Ani nespočítám díly, které mi vymámily slzu v oku (Doomsday mě dokáže vždycky regulérně rozbrečet). Přitom je to seriál velmi lidský a například pomalu budovaný vztah desátého Doktora (skvělý David Tennant) a jeho společnice Rose patří k tomu nejromantičtějšímu (a svým způsobem nejtragičtějšímu), co televize vyplodila. Nečekejte další Star Trek. Doktor nemá obří vojenskou loď a fázery. Má svůj sonický šroubovák (!), geniální mozek, břitký jazyk a cestuje ve stroji času, který kvůli poruše maskovacího zařízení vypadá jako modrá policejní budka. 90 % (A to jen kvůli nevyrovnanosti jednotlivých dílů. Některé jsou geniální, některé jen dobré.)

Aby bylo jasno, pak odpad! dávám jen filmům, které mě za a) hluboce urazí, nebo za b) zoufale nudí. Na Conana se dá dívat, ale ruku na srdce: o několik dekád starší verze s Arniem je o několik řádů lepší, protože Arnold vypadal jako uber-cool barbar, vychytané sword fantazy atmosféře a samozřejmě božskému soundtracku Basila Poleroudise. Tenhle nový Conan proti originálnímu filmu vypadá jako béčkový pokus, který měl jít rovnou na DVD. Je nemastný, neslaný, bez atmosféry, do postav nijak citově neinvestujete, výprava je pouze ok. Doporučuji pouze skalním fanouškům Rona Perlmana a odměratelům časopisu Moje kulturistika.

Tenhle perníček je trochu nedopečený... Několikrát jsem si vzpoměla na Van Helsinga s Hugh Jackmanem - oba filmy vzaly klasický, zažitý koncept a hodily ho do sympaticky uhozených kulis. Jenže já se u Van Helsinga bavila a u Jeníčka a Mařenky jsem kontrolovala hodinky, kolik času zbývá do konce. Gemma Arterton i Jeremy Renner se snaží tvářit cool, ale bylo vidět, že je natáčení nebavilo - a mě pak samozřejmě nebaví je sledovat. Gemma se ze všeho nejvíc umí tvářit stepile v upnutém oblečku, Jeremy se chová jako naštvaný puberťák, co ani pomalu nepozná, že ho balí ženská. Omáčka kolem je prvoplánová, neoriginální a vcelku nudná. To já si desetkrát radši dám Hugh Jackama s upgradovanou kuší bojujícího proti emo Drakulovi, Frankensteinovu monstru a zlým filmovým kritikům.

Staromódní sci-fi a la šedesátá léta, trocha post-apokalyptických klišé, nedávný Moon Duncana Jonese... Nevědomí vám může připomínat spoustu filmů a popravdě, záleží jen na vás, zda jste ochotní na tuhle hru přistoupit. Mně osobně byl moc sympatický právě ten starosvětský přístup k vyprávění příběhu - to je onen nedostatek akčnosti, na který si mnozí stěžují. Nevědomí si dává načas s příběhem a první třetinu filmu jen pomalu buduje atmosféru, přičemž nenápadně komentuje současné na oko dokonalé páry, žijicí v luxusních hi-tech bytečcích a pracujících bezmyšlenkovitě od nevidim do nevidim. Samotný příběh, který se pak rozvine, je víceméně předvídatelný, ale nikdy nesklouzne k trapnosti a směšnosti. Přítomnost Toma Cruise (na Oscara to není, ale zvládá svůj dobrý standard a jako vždy se na něj dobře kouká), skvělé CGI efekty a hudba vám pak dají zapomenout na fakt, že celý tenhle blockbuster odehraje jen asi šest herců. Mimochodem, na film se vyplatí jít do dobrého kina - po delší době nabízí skvělý vizuální a sluchový zážitek.

Lesní duch se tvářil, že bude něčím víc, než jen remakem hororové klasiky. A jako skoro vždycky to byla marketingová lež. Pravda, přidalo se na brutalitě, ale nikdo z tvůrců si asi neuvědomil, že o tom přece dobrý horor není. Ironií je, že právě první Evid Dead je ukázkovým příkladem, jak dělat fungujcící horory. Kromě dobrého režiséra totiž potřebujete i postavy, o které se můžete bát. A tady je kámen úrazu. Evid Dead měl Bruce Cambella a jeho expresivní herectví, kdy jen jeho výraz tváře vás nutil kroutit se na sedačce a bát se o něj. Místo Ashe a jeho party ale dostaneme pětici modelů a modelek, kteří právě dorazili z výrobní linky na anonymní hezké a neschopné herce. Jejich postavy (s vyjímkou brýlatého Erika) jsou hloupé, předvídatelné a klišoidní. Bohužel ne tak, abyste jim přáli smrt. Škoda promarněné šance.

Vida, vida, Ben Affleck znovu zaválel. Argo vypráví o hodně ožehavém tématu, které se lehce může zvrtnout do laciné propagandy a patriotismu. Affleck ale ukázal pro příjemnou vyspělost, co se týče uchopení výbušného příběhu. Moc se mi líbily úvodní komiksové obrázky, které rychle dostanou diváka do děje a přitom nefandí ani jedné straně (popravdě, můj názor je, že si Američani za spoustu z toho mohli sami dost neobratnou politikou - což neomlouvá držení rukojmí po 440 dní!). V Argu je přesně tolik informací i napětí, aby to diváka udrželo v pozoru; a přiznám se, závěrečná třetina na letišti mě opravdu dostávala na okraj sedačky. A podívejte se i na závěrečné titulky, kde uvidíte, jak vypadali reální lidé z filmu. PS: Mimo filmovou tématiku... ale Tonymu Mendezovi tleskám za ten jeho šílený plán. Takové příběhy píše sám život, dámy a pánové...

Lépe už to nešlo. Doporučuju, až budete mít chuť na něco jednoduchého, trochu děsivého... a povedeného. Vidím tam nevyužitý potenciál, ale což - 70 %.

Zajímavá ústřední premisa... ehm... a to je asi tak všechno, co jsem si z filmu odnesla. Prostředí nějakého no-name města na nudném americkém středozápadě - nuda. Herci hrají to, co jsme od nich viděli už sto a jednou. Scénář je stejně jako lidi z toho alternativního světa, kde neznají lež, naivní. Vlastně chci upozornit na jednu věc, která mě ve filmu neskutečně štvala: postava Jennifer Garner. Je to hloupá, povrchní pipka, co se chce vdát za pohledného chlapíka, aby měla hezké děti. Definice povrchnosti. Ricky Gervais (ačkoli není žádný krasavec) pro ni absolutně jako partner nepřipadá v úvahu, protože by jejich děti byly tlusté a měli pršáky místo nosu. Ruku na srdce, nepřetáhli byste jí přitom po tom kostnatým obličeji pánví? Ale tenhle film s tímhle myšlením operuje jako s něčím jasně daným. Nikdo neřekne: "Ricky, vykašli se na ní, vždyť je to hloupá, povrchní p...pipka!" Škoda, tenhle film si chce dělat srandu z tolika věcí, ale z hloupých a povrchních lidí zrovna ne...

No, je to úleva, že dobré kriminálky v Evropě netočí jen Britové. Švédsko-dánská koprodukce dává Mostu unikátní severský feeling. Kromě určité překombinovanosti nemám tomuhle kousku co vytknout. Největším tahákem je určitě ústřední detektivní dvojka - bodrý Dán Martin s komplikovaným rodinným životem a tak trochu sociopatka Saga ze švédské kriminální policie. Mezi těmi dvěma není žádné romantické napětí, což je osvěžující, ale přesto je fastinující jejich komunikaci sledovat. Hlavně díky tomu, že Saga má problémy s každodenním běžném konktaktu s lidmi, pro což má Martin až svaté pochopení. Posledních pár dílů jsem dala na jeden zátah, až tak se to ke konci rozjede. A potěšilo mě, že Skandinávci umějí tnout do živého - nejen co se týče obětí, ale i co se týče společenských problémů. Nedivím se, že Britové i Američani chystají remake.

Zbytečnost. Kromě efektů je nová Věc ve všem horší než Carpenterova verze, která měla neskutečně mrazivou, skoro až paranoidní atmosféru. Tohle není pocta předloze, tohle je vykrádačka. Mimochodem, pokud "věc" nedokáže replikovat umělé materiály, jaktože replikuje oblečení?