StarsFan

Místy velmi působivé, celkově jsem ale měla pocit, že Roskam svůj režisérský debut plně nezvládl. Strhující momenty se totiž střídají s těmi zdlouhavými, které už zkrátka v předposlední den festivalu mou pozornost držet nedokázaly. [MFF Karlovy Vary 2011]

My cup of tea. Kdybych si měla vybrat jeden typ filmů, které chci sledovat do konce života, byly by to snímky podobné Tyranosaurovi. A nejde tu ni tak o nepříjemné téma nebo těžký životní osud představitelů jako spíše o nesmírnou uvěřitelnost a lidskost hlavních postav. Pokud si toto dáte dohromady s faktem, že film jako takový nenudí člověka ani minutu (a to říkám z pozice člověka, kterého vlivem nedostatku spánku poslední dobou uspává každý druhý film) a že se nesnaží se těto autentičnosti dosáhnout amatérskou kamerou, svědčí to o nesmírně řemeslné zručnosti celého štábu. A Tyranosaurus jde vlastně ještě dál, dostává se až k hranicím podmanivého vizuálního a hudebního zpracování (tiché záběry nebo taneční scéna v baru jsou úžasné), přitom je ale dokáže servírovat tak, že v celém příběhu ani zdaleka nepůsobí rušivě a nestrhávají k sobě divákovu pozornost. Tu si totiž naprosto získává fakt, že kladní hrdinové tentokrát nejsou zdaleka tak dokonalí jak je pro filmovou běžné, že třeba Joseph dokáže v agresi ukopat k smrti nevinného psa nebo drsně ignorovat ženu, která ho několikrát prosí, aby ji objal. Podobně jako v reálném světě se zkrátka ani ti dobří nezachovají správně za všech situací a podobně jako ve skutečném světě se ani drsný chlap nepromění během několika dnů v neviňátko. A přesto možná trochu paradoxně zjistíte, že i přes všechny negativní části povahy vyznívaji hlavní postavy mnohem hrdinštějším dojmem než dokonalí klaďasové typu Supermana. Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků letošního MFF Karlovy Vary a film, který chci časem určitě vidět znovu. [MFF Karlovy Vary 2011]

Vizuálně podmanivý příběh odehrávající se v jednom hotelu, kde má každý ze zaměstnanců svůj vlastní dílek skládačky točící se kolem neznámého výstřelu. Zpočátku kvůli množství postav lehce zmatené, kdesi v polovině, když se postupně odhaluje pozadí jednotlivých scén, dokonalé, v závěru pak působící lehce přímočaře. Skutečně významnou roli v celém případu totiž mají prakticky jen dvě postavy, a zatímco ostatní sice výborně dotváří atmosféru, nějaký větší zásah do hlavní osy příběhu bych z jejich strany jen uvítala. (Zatímco místy dlouhé konverzační scény by si mohl film odpustit.) I tak se ale pro mě Pokoj 304 řadí k nejkomplexnějším, nejnapínavějším, nejlepším a po vizuální stránce nejdokonalejším filmům letošního MFF Karlovy Vary. [MFF Karlovy Vary 2011]

Kluk bez cíle a náplně života, který se na internetu vydává za prototyp dokonalého muže. Asi tak vypadá hlavní - a vlastně i jediná - zápletka devadesátiminutového Romea 11, jehož životní příběh se za dvě hodiny neposune téměř nikam. Divák v podstatě jen sleduje jeho chatování s jinou dokonalou ženou a čeká, zda hlavní hrdina najde odvahu setkat se se svou vyvolenou a případně jí ještě prozradit, že není ten úspěšný byznysmen, jehož image si vytvořil. Že je to na hodinu a půl trochu málo? Souhlasím. Ostatně paní novinářka v první řadě polovinu filmu prospala a myslím, že si z děje neodnesla o nic méně než my ostatní, kteří jsme se silou vůle snažili zůstat vzhůru. [MFF Karlovy Vary 2011]

Viděno jako pátý film dne v půl jedenácté v noci a málem jsem usnula. Ano, některé dialogy byly vtipné, většinu filmu ale tvořily nekonečné záběry postav procházejících se po lese, které byly navíc kvůli pseudo-dokumentárnímu stylu ochuzeny i o nejsilnější zbraně severských filmařů: výbornou kameru a temný příběh. Odešla jsem patnáct minut před koncem, protože mi došlo, že má snaha zůstat vzhůru, by asi brzy vyšla nazmar. [MFF Karlovy Vary 2011]

Čekala jsem, že se zasměju, dojmu nebo alespoň budu příjemně bavit. Místo toho jsem sledovala nepříliš originální a nepříliš zábavný film bez nějaké rozvíjející se dějové linky (postavy si hodinu a půl prakticky jen chatují), který nemá ani atmosféru, ani styl. Velmi lehce zapomenutelné. [MFF Karlovy Vary 2011]

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011]

Herec hlavní role po skončení snímku na výtku jedné divačky, které se nelíbilo, že film Michaela polidšťuje, poznamenal, že síla jeho zrůdnosti spočívá právě i v tom, jak normální se ostatním jeví. Naprosto souhlasím. Právě v tom, že je Michael prezentován jako 'chlap odvedle' spočívá velká síla celého příběhu, který i přes téměr nulový dějový posun vlastně nikdy nenudí. "Chceš, abych do tebe vrazil nůž nebo péro?" [MFF Karlovy Vary 2011]

Zvláštně úchylné v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Úžasná vizuální i hudební stránka, která je nesmírně originální, zároveň ale příběh nerozbíjí. Jeden z mála filmů o náctiletých, kde hlavní hrdinové nejsou jen propracované karikaturky nebo modelové z titulní strany, ale jejich chování je velmi uvěřitelné. Poslední milostnou avantýru mladé Ari bych si dokázala odpustit, závěr byl ale tak vtipně a neotřele geniální, že už jen kvůli němu mi Lollipop Monster zůstane v hlavě pěkně dlouho. [MFF Karlovy Vary 2011]

Místy mi lehce vadila snaha o přehnaně efektivní kameru (aneb zaostření záběru na nějaký nevýznamný předmět zatímco to důležité je rozmazané nebo se odehrává úplně mimo plátno), nicméně poctivější festivalový film jen tak nenajdete. Má to sympatický, nečernobílý příběh, výborného představitele hlavní role i velmi přirozený vývoj. Tak tři a půl hvězdy. [MFF Karlovy Vary 2011]