AppleCore

Za normálních okolností bych v rámci českýho filmu sypal adekvátní tři hvězdy, protože je ale Pojedeme k moři nejnápaditější, nejzábavnější a nejupřímnější českej film za posledních asi deset let, tou pětihvězdou to rád nadhodnotim.

Veškerá ta vtipnost představená v trailerech se ve filmu utápí v šíleně nudnym tempu, který i mě - člověka co má v TOPce sedm tříhodinovejch filmů - naprosto odrovnalo. Že zápletka je skvělá, že herecký výkony parádní, že atmosféra bizarní a hutná, že soundtrack výbornej - to pak hovno platný.

Já si na podivný filmy normálně potrpim, tady ale nemám tucha, co to mělo bejt. Banda nemytejch cápků vyleze ze svejch děr v hloubi lesa s úmyslem vštípit se do bohatý rodiny s dětma. Zprvu jen jeden, záhy všichni na zahradě a té paní ani pánu to vůbec nevadí a nepřijde jim to divný. A tak sledujeme kterak si ona banda hraje na zahradníky ve společenském šatu, operuje cosi na lidských tělech a vraždí jen tak - jenomže to "jen tak" není ani pro radost, potěšení ani z nutnosti. Takže dějově film nemá hlavu, nemá patu a vůbec nikam neústí a nesměřuje. Hnedle dvě hodiny nemění tempo, nemění styl a snaha o šok - či o co se film pokoušel - ne a ne uhranout moje smysly. A ten černej humor (který tu kde kdo vyzdvihuje) buď asi nemam v rejstříku svého chápání, nebo tam prostě nebyl.

Simon Pegg vás vezme napříč světem lidskejch tužeb a emocí, který si loňským Waltrem Mittym vytíraj prdel. Když člověk začne štěkat, že to je emocionální hnis a pak přihodí historku o tom, jak by to bylo v jeho životě, sám tím přiznává jaká životní nula to je a že ho film vlastně neskutečně zasáhnul. (mentálové typu RedAK vůbec neví, jak život funguje... natož pak jak to chodí na letišti a v letadlech - v Číně jsem byl a to co píšeš je zvratek první třídy - ono když člověk není idiot, tak je to cestování docela snadný). Hector and the Search for Happiness se v rámci "feel good" filmů řadí na vrchol.

160 potvrzenejch zásahů, dalších 250 nepotrvrzenejch a to co dostanu jsou dvě a čtvrt hodiny rutinního a nijak originálního pojetí typickýho americkýho patriotismu, kdy divák sleduje buranskýho texasana jak brouzdá mezi armádou a rodinou, aniž by film byl schopnej vyvolat emoce, nebo soucit s kteroukoli z postav, přičemž ve filmu Chris Kyle - americký hrdina - zastřelí asi tři lidi (jeho hrdinství z filmu vůbec neni patrný a charakterně je postava naprosto nesympatická, kdy psychologicky stojí v bodě, ze kterýho nás nikdy nevezme nikam hloubš). Clint je fakt dobrej a mám ho rád, ale tahle látka nikdy neměla padnou do jeho rukou. To co natočil neni zajímavý, emotivní, napínavý ani vizuálně podmanivý. Ta jedna syrová scéna z filmu bohužel nic lepšího nedělá a těch šest nominací na Oscara nemá šanci proměnit, ba co víc, vůbec si je nezaslouží.

Když se točí film o upírech, jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu je krev. Když ale na tuhle tématiku naroubujete rating PG 13, načež ve filmu začnete sekat končetiny aniž by trocha tý krve zalila obrazovku, to jediný co zůstává je tupej výraz ve tváři a znechucení, jak je možný zobrazovat ve filmech násilí, když to ani nepůsobí věrohodně. Protože když už nic jinýho, živí diváka alespoň ta brutalita. Tady bohužel selhává ale úplně všechno, kdy je do diváka vprsknutej kýbl digitálního paskvilu v domnění, že právě to se mu bude líbit. Pokud je divákovi deset tak to asi zabere, pokud je mu dvacet, tak leda s tím, že je debil. Efekty ovšem, byť ne nejlepší, v několika mála scénách dokážou trochu pobavit. Jenomže zábava je to marná, když se celej film tváří neskutečně vážně. Tohle mělo bejt zatraceně sebe-parodický a vtipný, s nevtíravým humorem, jako je tomu třeba u Johna Wicka - tehdy bych Drákulu zbaštil se vsím všudy. Na filmu jsou skvělý asi tak čtyři stylový záběry, který do celkovýho vzhledu filmu ale vůbec nezapadaj. Není tu styl, není tu krev, není tu ani adekvátní provedení, je tu jenom změť komerčních trademarků, aby na to šel do kina každej mezi deseti a třiceti lety, když ale selžou i ty trademarky, je to fakt v prdeli.

Od skončení filmu (27.12) chroupu štěrk, z rypáku si tahám prachový koule a seru olovo. Tahle odysea prašnou Austrálií mi naložila víc, než valná většina filmů za letošní rok. V úvodu mě čapla pomyslná pazoura, hodinu a půl mě táhla změtí osudu a sraček, aby do mě v závěru vystřílela zásobník. Nekompromisní palba, jejíž hodnocení je jasnym odrazem inteligence českýho diváka. Už aby tu byl další "Twilight bestseller (s)hit", že jo?

Film, kterej zašlápnul veškerou hollywoodskou produkci za letošní rok jak švába!

(V mém deníčku si lze přečíst analýzu) INTERSTELLAR - coby žrout žánru sci-fi - a těch meziprostorových obzvlášť - čekal jsem na Interstellar dva roky v domnění, že se stane něco epickýho a v rámci kinematografie zásadního. Nolan zůstal ovšem na "zemi" a spíš než digitální výjevy servíruje staroškolskou filozofickou sci-fi, která nebují světelnými meči ani přestřelkama přes půl vesmíru, zato je silná v myšlence a provedení, kdy si v několika scénách vytírá Interstellar Gravitací prdel. Co mi ale docela nesedlo bylo zvratový vrcholení s Damonem, ale to třeba vidět než o tom mluvit, protože právě díky tomu se pak ve filmu dějou neuvěřitelný věci (pro běžnýho diváka i docela těžko stravitelný, doprovázený strhujícím soundtrackem Hanse Zimmera). Nuže Interstellar, ač to není zdaleka film roku nebo milník kinematografie, je rozhodně v rámci žánru podívaná, kterou tu máme jen několikrát za desetiletí... Jinak mi to osobně přišlo jako složitější Contact. (Palmerston North, NZ - 2D). EDIT 7.11.: Čím víc plyne čas od projekce, tím víc přemejšlim, že je to vlastně fantastický! EDIT 30.3. 2015: Pět měsíců po premiéře konečně domácí projekce přinesla opět, jako v případě kina, plnohodnotnej zážitek kdy - pakliže je člověk schopnej vnímat a neomezuje se za každou cenu svým logickým myšlením (protože právě to pro nás představuje hranici, za kterou nepustíme nic čemu nerozumíme. Jedině tehdy když člověk onu pomyslnou hranici pokoří - stejně jako hrdinové filmu pokořili mezihvězdné cestování - bude schopnej v rámci nekonečný představivosti nejen akceptovat dění na obrazovce, ale bude ho i chápat - logicky tak eliminuje všechno, co se mu zdá jako nesmysl.) - lze pochopit všechno od první minuty po poslední záběr nejen co týče příběhu, ale i co týče veškerý představený fyziky (nutno taky říct, že je film založenej na skutečný vědě a vizualizacích, který vzešly z reálných propočtů, takže veškerý to dění je teoreticky opravdu možný. To už ani neni sci-fi, ale jenom sci. a skoro i dokument). Naprosto fenomenální filmová zkušenost, během který jsem asi šestkrát brečel! 42/10

Je úplně jedno, jestli koukáte na Stmívání, Hunger Games, Divergenci, nebo jinej shit podle úspěšní knižní předlohy, protože ačkoliv každou z předloh napsal někdo jinej a vůči sobě jiný jsou, všechny se točí podle stejnýho scénáře, podle stejný tvůrčí vize. Divergence nad ostatní vyniká soundtrackem, ve všem ostatním nicméně zaniká stejně (ne-li hůře) jako všechny ty teen bláboly před tím. Jde jen o to nahnat do kina všechny ty mlaďoučký fanynky a buzničky posednutý dnešními trendy, který zatracujou Kmotry, ale nad filmy jako je tenhle stříkaj blahem. Pokud se filmy tomu podobný stanou časem klasikou, bude to jeden z náznaků konce světa. Dnešní divák už prostě nevnímá a neni schopnej analyzovat z čeho všeho se film skládá, co ho tvoří a hledí pouze na film jakožto na celek, aniž by si cokoliv uvědomoval. Z tohohle hlediska se pak dnešnímu divákovi může líbit víc Far Cry, než Prokletej Ostrov.