angel74

Začátek ani konec mě zrovna dvakrát nenadchnul, ale jinak jsem se většinu času docela dobře bavila. Mému oku lahodila například krásná bazénová scéna, mému sluchu zase příjemná hudba a k tomu všemu jsem se občas i od srdce zasmála. Prostě jsem si jistá, že se na tuhle poměrně originálně pojatou romantickou komedii někdy znovu podívám. (75%)

Sezn@mka je soubor poněkud ubohých scének, který když se odvážím nazvat filmem, tak se asi budu hodně rouhat. Jakmile se na začátku nepříjemně mihl Lukáš Pavlásek, věděla jsem, že to není dobré znamení. Bohužel jsem se nemýlila. S přibývajícím časem mě zavalila spousta trapných situací a ještě k tomu hrála nevkusná hudba oplývající dost žalostným textem. (25%)

Jedná se o válečné drama, ve kterém se sice nebojuje až krev stydne v žilách, přesto o válce vypovídá mnohé. A trochu té romantiky spojenou s krásnou hudbou filmu určitě nezazlívám. Kdy jindy potkat osudovou lásku, než ve vyhrocené době, v níž jde člověku o život. První díl je poutavější a napínavější než druhý, nicméně celkově mě příběh o německém dezertérovi do řad Rudé armády zaujal natolik, že si ho budu ještě dlouho pamatovat. (80%)

Jako komedie Velké manévry moc nefungují, romantická linka je však o poznání lepší, ale kromě překvapivě hořkého konce bohužel velmi předvídatelná. (60%)

Knižní předlohu jsem nečetla, ale po zhlédnutí filmu Květ pouště bych to ráda napravila, tak moc se mi líbil. Sice obvykle nechovám obdiv k modelkám, nicméně Waris Dirie je nejspíš tou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. I když v současné době patrně nijak zvlášť nestrádá, tak v dětství a dospívání si asi hodně vytrpěla, a to nejen v souvislosti s ženskou obřízkou. Kromě dojemného příběhu, který napsal sám život, mě zaujaly také herecké výkony Liya Kebede a Sally Hawkins. Obě své role zvládly na výbornou. (85%)

Americká idyla je poněkud zvláštní film, který mohl být velmi vydařený, ale zůstal někde v půli cesty. Celou dobu mě svým chováním neskutečně vytáčela dcera Merry, kterou hrála Dakota Fanning. Nejspíš jsem se kvůli tomu nedokázala do příběhu pořádně vcítit. Emoce mě lehce štrejchly až v samotném závěru. Jasným poselstvím snímku pro mě však zůstává, že bezmezně milovat svého potomka, ať jsou jeho činy jakkoliv strašlivé, se nevyplácí. Může nás to zavést až na samý okraj propasti, z níž už není návratu. (65%)

Výtečně napsaná divadelní hra, kterou pod režijním vedením Alice Nellis zdobí skvělé herecké výkony prakticky všech zúčastněných. Mezi nimi ovšem jednoznačně vyniká Iva Janžurová, jež postavě královny Alžběty II. propůjčila tolik potřebný lidský rozměr a nebývalou přesvědčivost. Fascinuje mě, jaké množství postřehů a hlubokých myšlenek inscenace obsahuje, i kvůli tomu by určitě stálo za to si ji občas připomenout. Jen škoda, že se hrálo bez diváků, protože jejich reakce vždy příjemně dotvářejí účinek a celkovou atmosférou představení. (85%)

Kdyby to nebylo tak zoufale nezáživně natočené, mohlo jít o docela dobrý film. Námět měl poměrně slušný potenciál, který však zůstal zcela nevyužit. (40%)

Nejsem zrovna příznivcem příběhů, ve kterých se do reálného světa vrátí ze záhrobí už jednou zemřelí, ale tady jsem to nějak skousla. Vzhledem k tomu, že děj nebyl dopředu úplně odhadnutelný, tak se mi film celkem zamlouval. (60%)

Příběh zdánlivě působí jako by byl vycucaný z prstu, o to víc překvapí, že jde o snímek natočený podle skutečné události. První polovina solidně odsýpá a o napětí není nouze, k čemuž přispívá i dramaticky vystavěná hudba. V druhé polovině děj místy trochu drhne, přesto stojí za to film dokoukat až do konce. (75%)