peetriss

Westernový půdorys aplikovaný do sci-fi z blízké budoucnosti. Nápad zajímavý, podobně jako kamera a stylizace. To je však bohužel vše, protože jen nápad nemůže film utáhnout a v Young Ones jsme svědky Paltrowova plácání se v ději vyprahlém jako prostředí, ve kterém se odehrává. Snaha odchýlit se od "většinové" tvorby se chválí, šlo se na to však cestou, která diváka nezaujme a nudí, o postavách to platí dvojnásob. Herecké obsazení je rozporuplné - Michael Shannon a Nicholas Hoult se rolí zhostili dobře, Elle Fanning je takové moje tajné zlatíčko, tady se však objevila v roli, která jí tuze nesedla, Kodi Smit-McPhee nevýrazný. V malé roličce Anny zaujala čtrnáctiletá Liah O'Prey (kterou ČSFD zatím nezná), tak trochu připomínající dětskou AnnuSophii Robb v tmavovlasém vydání.

Remake neremake, tento film je pouhý moralizační blábol napěchovaný tou nejkýčovitější americkou MTV popkulturou. Nebudu se pitvat scénářem, působí však velmi nedotaženě a prázdně, naopak veliký je nápor prvoplánovitého patosu a nechtěné úsměvnosti, zato tance je trestuhodně poskrovnu. Postavy si bohužel nedokázaly získat mé sympatie. Herecké obsazení nijak nevybočuje, ani pozitivně, ani negativně. Julianne Hough mě zaujala v Bezpečném přístavu, tady však ještě působí jako nevyzrálé káčátko bez patřičné jiskrnosti, byť jí to sluší i zde.

Ti, kteří očekávali drama pouštějící se po hlavě do konfrontací s metodami amerického boje proti terorismu, budou zklamáni. Proslulá guantanamská věznice působí pouze jako netradiční a depresivní prostředí, kde city nemají místo, pro rozehrání zajímavého komorního dramatu ženy a muže s obou stran táborů, jejichž počáteční nenávist postupem času přerůstá v něco, co začíná připomínat přátelský vztah. Drama upozorňující, že v muslimském světě nejsou jen radikálové, ale vnímaví lidé. Camp X-Ray se vyhýbá odhalením, zda vězeň 471 je vezněn oprávněně nebo ne. O to tvůrcům ani nešlo. Jako drama líčící opatrné propuknutí sympatií však funguje až na pár zbytečných vložek celkem dobře. Můj zájem si dění dokázalo získat. Kristen Stewart si s rolí poradila dobře, ještě větším tahounem je však Peyman Moaadi . Jen nevím, pro koho je větším trestem strojové obcházení průhledů do cel. 70%

Vcelku průměrný thriller postavený na nejrutinnějším dějovém konceptu. Na druhou stranu oceňuji snahu o experimentování s klasickým americkým žánrem a jeho ozvláštněním typickou dánskou chladnou a syrovou atmosférou charakteristickou pomalejším tempem. Bohužel v mém případě experiment nevyšel stoprocentně. Mikkelsenův minimalismus se pro jeho roli hodí, Eva Green je hot i v nemluvné postavě, záporné postavy dobře obsazeny. I přes zajímavou digitální stylizovanost Salvationu k dokonalosti chybí trochu šťávy vtahující do děje.

Protože jsem německé Naboso neviděl (brzy napravím), Barefoot díky tomu v mém případě nemusí překonávat tíhu srovnání. Dostalo se mi příjemné pohádkově naivní romance o lásce, která dokáže navést na správnou cestu citlivou společensky izolovanou nevinnou duši a společensky na okraj odsunutou sobeckou necitlivou povahu, a současně oběma ukázat krásu a sílu mezilidského citového spojení. Film, který dokáže pohladit, dovést k zamyšlení i nenásilně pobavit, na druhou stranu je pravdou, že se občas Barefoot tak trochu hledá. Z hereckého obsazení musím vypíchnout výbornou a sladkou Evan Rachel Wood. 70%

Režiséra Roba Reinera mám velice rád, považuji jej za vynikajícího režiséra romantických filmů, leč jeho kariéru lze rozdělit do několika kvalitativních období sinusoidového tvaru. Po dvou třech posledních filmech, které bych označil za výborné, se bohužel jeho sinusoidová křivka filmem Lepší teď než nikdy opět řítí dolů. Rob Reiner, i přes nepopíratelnou snahu, nedokázal správně uchopit scénář, který je objektivně řečeno neuchopitelný, dvojice Douglas - Keaton není dobře obsazena (chyba castingu, herci výkonem nepropadli), navíc zpěvné pasáže Diane Keaton jsou otravné. Vztahy mezi hlavní dvojicí i mezi Douglasem a jeho vnučkou, který měl vysoký potenciál, jsou odfláknuty. A vůbec film celkově vyznívá pouze užvaněně a přitom zcela sterilně všech třech žánrových polohách. Rob Reiner je součástí mé topky, tady mám však pocit, že se utnul a viděl jsem jeho nejslabší film.

Dannymu Boyleovi nedělá žádný žánr problém, sci-fi thrillerem Sunshine jen dále dokazuje pověst jednoho z nějvětších současných univerzálů. Příběh samotný by se sice dal zařadit k těm jednodušším a zanechávajícím spoustu nezodpovězených otázek, ale nebudu úzkoprsý, protože Boyle opět vsadil na to, co mu jde nejlépe: audiovizualita, která i bez stamilionového rozpočtu dokáže ohromit a vtáhnout, práce s atmosférou, která je opravdu plná dusna, strachu a mrazivosti. Výborně funguje psychologie postav vystavených boji o existenci bytí, jak vlastního, tak celé civilizace - nejednou jsou navíc vystaveny rozhodnutí, kterému bytí dát přednost. Velmi krutých dilemat je však více. Kvalitní sci-fi nervák.

Nemohu si pomoci, mně prostě Hallströmův smysl a cit pro romantiku lidských lásek či romantiku života samotného dlouhodobě sedí. Láska na kari (další idiotský distribuční název) není výjimkou. Lasse Hallström zde dokázal výborným a kouzelným způsobem sobě vlastním prodat sílu široké palety chutí a kulinářského umění. Nejen, že jsem dostal opravdovou chuť na něco dobrého, klidně i z indické kuchyně, ale snímek mě dokázal uvést do neskutečné pohody díky krásné romantice mnoha úrovní, skvělému nenásilnému humoru i výbornému filmovému řemeslu podtrženém sympatickým obsazením v čele s excelující Helen Mirren, která si roli v jádru milé dámy, schovávající se pod masku jedovatosti a chladnosti, užívá s obrovskou chutí. Skvělí jsou však všichni herci. Ano, jedná se zvým způsobem o naivní romanticko-gurmánskou pohádku, ale pohádku, kterou si nechám líbit, a která hravě strčila do kapsy jinou letošní "gastronomickou komedii" - Chef. Za sebe bez váhání dávám čtyři filmové michelinské hvězdy.

Komedie, která sedla. Je pravdou, že ve Fakjů pane učiteli se ve vyšší míře objevuje hrubozrnný, drsnější humor, který pro vulgarity nechodí daleko. Jedná se o prvky, které často vystavuji kritice. Zde však oproti mnohým hollywoodským rádobykomediím nechybí to zásadní - humor. Ten dokázal tuto bejkovinu, uznávám - přitaženou za vlasy, spojit v konzistentní pohodovku, která dokázala pobavit, rozesmát, uvolnit či dokonce pohladit milými náznaky romantiky a nalézání cesty mezi učiteli a nezvládnutelnými žáky. To ruku v ruce se sympatickým obsazením a příjemnou obrazovou pestrostí, vytváří příjemně strávené dvě hodiny. Němci dali Hollywoodu ráznou lekci, jak se to má dělat. 70%

Já to s Polly risknul, a nevyplatilo se! Jen další zástupce velmi primitivní americké romantické komedie, která navíc v sobě neobsahuje nic inovativního a zcela zbytečně a účelově mnohdy upadá do hrubozrnnosti. Hlavní herecká dvojice celkem v pořádku. Přestože jsem Jennifer Aniston nikdy nijak nemusel, zde mi nevadila, navíc umí nejednou diváka "rozpálit".