DeJiF

Podotýkám, že zhlédnout tento film mě stálo nedělní odpoledne a 200 Kč, protože mě do něj zlanařila sestra a já se uráčil přesunout film ze soboty na neděli a za to mě čekala náležitá penalizace. No, za 200 Kč mi ten film rozhodně moc nestál, což ale zní, jakože se mi nelíbil, ale to taktéž není pravda. Frankenweenie na mě od začátku zapůsobil originální černobílou animací a poněkud poutavou hudbou. V průběhu mě zaujal i příběh a doufal jsem v nějaké dospělejší téma o smrti blízkého. Bohužel se tento snímek snaží být zároveň pohádkou pro děti a zároveň něčím víc, s čímž neprodleně přichází daleko jednodušší zápletka a happy ending a to je škoda, poněvadž v jiných momentech Frankenweenie pohádkou skutečně není a kdyby se nebáli tvůrci odpoutat se od principu animovaného večerníčku více, vůbec by to nebylo na škodu. Takhle je to jen průměrný animák s promarněným potenciálem, přesto věřím, že si ho aspoň děti dokážou užít.

Love Death & Robots je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš. No ale tak jako bonboniéra může obsahovat ty nejlepší čokoládové bonbóny, často nedopatřením narazíte na odpornou rumovou pralinku (ze srdce nesnáším rumové pralinky), tak i Love Death & Robots má epizody s absolutně geniálním příběhem a animací srovnatelnou s cutscénami z AAA her, ale i díly s bizárním a tupým scénářem a naprosto odpudivým vizuálem. Jedno je však jasné: Ze seriálu stejně jako z bonboniéry srší originalita a rozmanitost a i díky krátké stopáži vám dá možnost během velmi krátké doby zhlédnout hned několik odlišných příběhů z úplně jiných žánrových soudků. Jenže v průběhu seriálu jsem se občas zakousl do rumových pralinek. Všímám si dvou hlavních problémů a to mnohdy přihlouplý příběh (způsoben někdy nedostatkem času kvůli kratší stopáži) a nebo přílišné množství nahoty a vulgarismů (a to hlavně v první sérii). Rozumím, že tomuhle se moderní seriály zkrátka nevyhnou, ale obzvláště Love Death & Robots na mě v mnoha dílech spamovalo jeden koitus za druhým a i vzhledem k délce jednotlivých epizod to zabere strašně moc času a mě osobně to ruší. Vlastně si myslím, že hodnocení 2,5 hvězdy je to nejpřesnější, které mu můžu dát, protože kvalita dílů klesá a stoupá jako sinusoida, mnohé kypí neskutečnou originalitou a až by si zasloužily vlastní celovečerák a mnohé svou vulgárností a hloupostí opět sráží hodnotu seriálu dolů. Každopádně velmi unikátní projekt jako jeden z mála v moderním kinematografickém světě.

Abych pravdu řekl, dohrání hry mě stálo víc, než cena na Steamu (ještě se slevou) a rozhodně to není kdo ví jak dětská hříčka, JE TO ABSOLUTNÍ UTRPENÍ. Eh no a The Cuphead Show! více méně bere tu "nevinnou" část hry a dělá z toho nostalgický animák, který mi dost často připomínal mé, v mladším věku, oblíbené seriály (například Duck Tales). Zároveň mi ale přijde, že humor tu z absolutní infantilnosti, která mi už dnes v těch tehdejších dětských seriálech dost bije do očí, povyšuje jen na mírnou infantilnost a vtipům jsem se často i smál, i když to je možná způsobeno mou vlastní infantilností. Každopádně The Cuphead Show! funguje po všech stránkách skvěle, celkový vizuál, animace od klasické kreslené až po občasnou 3D modelínu a šum obrazovky, dodává celému seriálu ten správný nádech, odkazy ze hry potěší a o hudbě ani nemluvě. Má to tedy skutečně velký potenciál do budoucna, přeci jen, svět Cupheada originalitou jen srší, a proto tomu s klidem napálím pět hvězd.

Christopher Nolan je znám jako průkopník moderní kinematografie, který se nebojí si natočit originální a propracovaný film dle vlastních představ a bujné fantazie. Po skvělém 1917 jsem proto zatoužil po dalším válečném filmu nu a Dunkerk upoutal mou pozornost nejen kvůli režisérovi. Snímek detailně a realisticky popisuje situaci u Dunkerku za druhé světové války a to hned z několika pohledů: Na pláži, kde se shromažďují vojáci, připravení k evakuaci a kteří jsou neustále bombardováni nepřítelem ze vzduchu, kde je dění také perfektně vykreslené a dějová linka letky se mi obzvláště líbila a potom třetí pohled zcela obyčejných lidí, co se rozhodli vydat se pomoci vojákům u Dunkerku a urychlit tak evakuaci. Film opravdu excelentně zabírá celé bitevní pole a na scény je radost pohledět. Hlavní problém pak jsou bohužel postavy. Ty jsou mnohdy upozaděny a kvůli všem těm akčním záběrům nemají zdaleka tak propracovaný charakter a u mnohých vám ani není řečeno, jak se vlastně jmenují. Všímám si, že tohle se v mých recenzích opakuje docela často, ale vzhledem k ani ne dvou hodinové stopáži by se dalo dodat ještě pár scén na prohloubení charakterů (nevím asi mám rád filmy dlouhé). Slaběji napsané postavy ale vyvažuje nádherně popsaný děj celé evakuace a absolutně úžasné bitevní záběry a proto tento film hodnotím ještě těsně na čtyři hvězdy. Tak a teď by to, pane Nolan, chtělo ten film o vzniku atomovky což?

Hodina hudební výchovy je jedna z nejmíň záživných hodin u nás na škole a je velmi smutné, že tenhle film byla asi ta nejlepší možnost zabavení se. Už teď si jsem jistější než zrcadlo, že jdu na výtvarku a nic mě nepřesvědčí o opaku. MAMA MIA! CO JSEM TO ZASE DO HÁJE VIDĚL?? Takhle bych tu recenzi teď klidně mohl ukončit, ale hádám, že chcete vědět, proč jsem to ohodnotil odpadem. O čem, že tenhle film teda vlastně je: Sofyje, žijící na "malebném" řeckém ostrůvku se má brát, vdává se za nějakého randoma, jehož jméno jsem úplně zapomněl, protože filmaři ho tam dali jen, aby bylo proč vytvářet hlavní zápletku a její vyvolený klučina by se v pohodě dal zaměnit za kteréhokoliv náhodného Řeka na ostrově. Sofyje má ale neskutečný problém. Její matka ve svém mládí děvkařila až hanba a proto není jasné, kdo ubohou Sofyji zplodil. A potom, co se prohrabe svojí momě v šatníku, uzře její deníček i dozví se, že se její máti během svého života milovala se třemi pány. No a protože mermomocí chce vědět, kdo je její papá, pozve je všechny tři na svou svatbu, aby odhalila pravdu.  Celý příběh je pak provázen hudbou od ABBY, což byl vlastně jediný důvod, proč jsem zvažoval, že tomu dám jednu hvězdu, ale proč něčemu přidávat na kvalitě, když mi to písničky od ABBY na dobrých pár měsíců absolutně znechutilo? Už při prvních deseti minutách se vystřídají asi tři písničky a když Sofyje čte deník svojí matky, zpívajíc píseň Honey Honey, jako nějaká Barbie pro 18 leté s nechutnou výslovností "HANYJ HANYJ", jsem si říkal, že tohle bude katastrofa. A taky že byla, filmaři licenci na díla skupiny ABBA vyždímali prakticky na maximum, že už pak ani nezbyl čas a rozpočet na pořádně odvyprávěný scénář, jinými slovy se tupým příběhem musí zprznit i texty samotných písniček. A vůbec, postavy začnou zpívat z ničeho nic uprostřed normálního dialogu, jako by jim v mozku totálně přeplo a nejhorší je, když ani zpívat neumí. A o samotných postavách ani nemluvím, jejich charaktery jsou buď úplně ploché nebo až nesympatické. Ale to není všechno kdepak! Při zpěvu hlavních postav se k nim pak ještě přidá většina obyvatelstva městečka a to už si pak režiséři asi hodně šňupli, nevěřím, že tyhle scény vytvářeli střízliví, protože to, co se přitom děje nejde snad ani slovy vyjádřit. No a jak se to vlastně celé uzavřelo? Sofyje se se svým vysněným randomem má brát, když tu najednou povstane její máma a začne před obecenstvem řešit svá rodinná dilema, JAKO BY TO NESTAČILO PO ZBYTEK CELÉHO FILMU, PROTOŽE VIDITELNĚ ZJISTILA, ŽE ZPÍVÁNÍM NIC NEVYŘEŠÍ. Do celého toho bordelu se připojí tři tátové a její tři kamarádky, tátové odsouhlasí, že si Sofyji rozdělí na třetiny a každý bude táta pro jednu třetinu, Sofyje se pak nadšeně rozhodne, že všichni jsou její tátové a že jí je jedno, že její vlastní máma měla nespočet partnerů, za což ji farář kostela zpraží pohledem, následně se bůhví proč rozhodne svého kluka nevzít a místo toho procestovat svět, pak mu řekne, že ho miluje a políbí ho, takže vlastně ani nechápu, proč se do háje nevzali, jenže TO ANI ZDALEKA NEKONČÍ. Následně se jeden z tátů rozhodne, že nebude rušit svatbu, a tak vystoupí z davu a požádá Sofyjinu mámu o ruku, ta nadšeně souhlasí a už se zase zpívá. Při svatební večeři pak jeden z tátů tvrdým Batman hlasem prohlásí, že je vlk samotář a na ženách mu nikdy nezáleželo, načež jedna z kamarádek Sofyjiny mámy se rozhodne, že ho bude bláznivě milovat, PAK TAM ZAČNOU TANČIT NA STOLE, HONIT SE PO STŘEŠE, PADAT Z NÍ A ABY TO NEBYLO MÁLO, TAK TŘETÍ TÁTA SI ŘEKNE, ŽE NEBUDE TRHAT PARTU, POPADNE PRVNÍHO ŘECKÉHO MUŽE A ZAČNE SE S NÍM VÁŠNIVĚ OBJÍMAT, POTOM VŠICHNI ZPÍVAJÍ MAMA MIA UPROSTŘED NÁMĚSTÍ, AŽ TAM Z TOHO PRASKNE PODLAHA A VŠECHNY ŘEKY TAM POSTŘÍKÁ VODA, COŽ SOFYJE KOMENTUJE SLOVY: "AFRODITA NÁM ŽEHNÁ" NAJEDNOU ODJÍŽDÍ NA LODI KAMSI DO HÁJE, ALE TO NEKONČÍ KDEPAK. POTOM JSOU TITULKY, KTERÉ MAJÍ ABSOLUTNĚ VŠECHNO: VÍC PÍSNIČEK OD ABBY, HLOUPÉ HIPÍSÁCKÉ  TANEČKY, TŘPYTKY, FLITRY, JISKRY, KŘIKLAVÉ OUTFITY, TWERKUJÍCÍ BABČY, VÍC PÍSNIČEK OD ABBY, ŠTÁB U TOHO BORDELU NADŠENĚ TLESKÁ A VŠICHNI SI OSLAVNĚ ŠŇUPNOU DALŠÍ LAJNU KOKAJNU A MOŽNÁ I NĚČEHO DALŠÍHO A KDYŽ BY SE ZDÁLO, ŽE JE VŠECHNO U KONCE, TAK SE PROTAGONISTI ZEPTAJÍ, ZDALI CHCEME JEŠTĚ VÍC????!!! NE NECHCI UŽ NIC PROSÍM N.... PŘEHRÁVÁ SE DALŠÍ PÍSNIČKA OD ABBY, KDE UŽ TANCUJE I SOFYJE A JEJÍ TŘI TÁTOVÉ A KE KONCI, KDY UŽ SE ZDÁ, ŽE FILMAŘI NEJSOU VŮBEC PŘI SMYSLECH, ABY VYMYSLELI DALŠÍ HLOUPOST, TAK SE K TOMU PŘIDAJÍ JEŠTĚ ŘEČTÍ BOHOVÉ, CELÉ TO ZAVRŠÍ ZHULENÝM SMÍCHEM A PAK NASTANE VYKOUPENÍ V PODOBĚ KONCE. PŘICHÁZÍ NANEBEVZETÍ, DRUHÝ PŘÍCHOD KRISTA, UŽ NEMÁM, CO BYCH ZTRATIL, JEŽÍŠ MĚ ZACHRAŇUJE PŘED ŽUMPOU KINEMATOGRAFIE A UVRHÁVÁ JI DO HLUBIN PEKELNÝCH, AMEN AMEN PRAVÍM VÁM, UDĚLAT POKRAČOVÁNÍ K TOMUTO FILMU BY MĚLO BÝT KACÍŘSTVÍ. ALE POČKAT...

Pokud jste o něco zběhlejší v recenzích mého profilu, tak víte, že nejsem dvakrát velký fanoušek romantických filmů a to většinou pro jejich předvídatelnost a hromadu klišé a když je to hoodně špatný film, tak i cringe romancí. Nu a už dost dlouho jsem byl pražen jednou osobou za neznalost romanťáků a co se v nich děje v určitých situacích i dohodli jsme se, že se na tento film podíváme. Vlastně jsem se na to i těšil (samozřejmě už jen díky tomu, že to bylo s tou osobou) ale na tento film jsem už pokukoval před nějakými dvěma roky, i když tehdy jsem přemlouval svoji mámu, ať se na to se mnou podívá, bohužel to nevyšlo a já na něj tak nějak zapomněl. A už dopředu můžu prozradit: Me Before You byl zatím nejlepší romantický film, co jsem kdy viděl. Příběh se soustředí na dvě hlavní postavy (překvapivě): Willa a Louisu. Will je ochrnutý a jezdí na vozíčku a Louisa byla zaměstnána jako jeho opatrovatelka. Film ukazuje vývoj jejich vztahu postupnými krůčky, kdy to z jejich prvního setkání nemůže vypadat, že se ti dva kdy dají dohromady. Dále zde hrají roli i postavy vedlejší a to rodiny obou protagonistů, Louisin přítel a Willova bývalá manželka. Je proto skvělé vidět, že jejich minulost nebyla opomenuta a dodává to filmu ještě větší šmrnc. Škoda ale je, že příběhy vedlejších postav jsou tu opravdu jen pozadí pro ty dvě hlavní a jejich charaktery jsou občas nedopracované a je to škoda, film by pak měl ještě o něco větší hloubku a vzhledem k stopáži, tedy ani ne 2 hodiny, by to vůbec nevadilo. Každopádně ty hlavní postavy jsou propracované dobře, vývoj jejich vztahu je zábava sledovat a film celkově uteče hrozně rychle. U finále mi bylo řečeno, že prý budu plakat... No... Neplakal jsem, ale to už tak bývá, já jsem u dojemných filmů občas bezcitné hovado XD, což ovšem neznamená, že mě konec nepřekvapil a nedojal. Podtrženo sečteno, Me Before You mě nadchl, jako žádný jiný romantický film předtím, vztah mezi dvěma charaktery je propracovaný a vtipný, atmosféra ve filmu je příjemná a jediné, co by se dalo zlepšit, jsou vedlejší postavy. Jinak tleskám, dobrý výběr filmu a nejlépe strávené úterní dopoledne.

Abych se přiznal, donedávna jsem ani nevěděl, že tenhle film byl vůbec v přípravě, oznámení a trailery jsem tak nějak ignoroval, bral jsem ho zkrátka jako další zbytečný remake profláknuté postavy. Začal jsem se o něj pořádně zajímat až když jsem viděl ty recenze a hodnocení i nakonec se nám po asi třech týdnech podařilo s kamarádem domluvit kino. Oba jsme samozřejmě velcí fanoušci Nolanovy  trilogie a vůbec Nolana obecně, tudíž tento snímek budu hodně srovnávat s Temným rytířem. Batman je fantastická jízda od začátku do konce a prakticky tříhodinová stopáž utíká zatraceně rychle, že jsem si dokonce došel v kině jen dvakrát na záchod. Začněme příběhem. Zde však přichází první podobnost s Temným rytířem a to styl, jakým se posouvá děj. Hlavní záporák, Riddler, si pečlivě vybírá své oběti a pohrává si nejen s Gothamem, ale taky se samotným Batmanem, podobně, jako Joker v Temném rytíři. Přesto si však hlavní zápletka vydobyla své místo na slunci a příběhem se ke konci, kdy všechny kousky skládanky dokonale zapadnou, velmi odlišuje. Jednotlivé vraždy totiž vyprávějí prohnilý příběh zkorumpovaného města, prožraného zločinem. A postavy, u kterých jsem se od poloviny filmu začal obávat, že budou takové neprokreslené, byly postupně zajímavější a zajímavější, jak vám film ukazoval další prvky jejich minulosti. Celkově pak charaktery působí opravdu dobře a film si dokázal udělat čas na každou z nich. Kdybych se opět vrátil k porovnávání s Temným rytířem, město Gotham působí mnohem temnější atmosférou a celkově je film mnohem brutálnější, včetně hlavního hrdiny, který oproti Nolanovskému Batmanovi, není zdaleka tak sympatický, ale to samozřejmě není špatně, protože i jeho krutější chování do snímku velmi dobře zapadne a Robert Pattinson, který svou špatnou reputaci napravil už u Teneta, zde předvádí ještě lepší výkon. No a záporák Riddler? Úžasný, na Jokera to teda asi nemá, ale je opravdu dobře zpracovaný, jeho příběh a motivace má smysl a při jeho odhalení, kdy se z něj vyklubal doslova takový verbal to jsem se tedy opravdu smál, každopádně se velice povedl. Jediná výtka je snad finální sekvenci, která dle mého mohla být i o trošku delší, aby se katastrofa v Gothamu stihla více prokreslit. Celkově je Batman další náplastí, podobně jako Joker nebo Sebevražedný oddíl, na pokaženou reputaci DC po nepříliš dobrých filmech jako Justice League a jsem rád, že se studio vrací znovu na výsluní a je opět trochu schopné konkurovat zMrvil StudíNos seriózními a temnějšími filmy o superhrdinech. I'm vengeance...

Proč, ale jakože reálně... PROČ??? Když samotný Dyzny neumí vymyslet nic originálního a jen dál ždíme staré a ohrané postavy několika sequely a seriály, rozhodne se uchýlit k něčemu ještě zdaleka zoufalejšímu a věnovat tak jeden celý seriál Japončíkům, kteří viditelně neví, co si s tímhle světem počít ještě víc. Ve chvíli kdy totiž každý druhý díl je o pouhém mečování se lightsabery v závanu lehké japonské atmosféry nebo úplných šíleností a parodií na jiné Star Wars počiny, tak je něco veelice špatně. Já sám viděl jak Star Wars, tak různá anime a vím, že obojí lze udělat daleko lépe, než to, co tu uhnětli tvůrci tohohle "veledíla". Ještě byste tohle mohli prohlásit za kánon nebo něco takovýho ne?

Další Mise Nemožná má bohužel zpoždění i proto se zatím musím spokojit s její levnější verzí v podobě Žámese Bonbonda či-li "dabl ou sevn". Zatímco předchozí díly byly pro mě neskutečně nudné záležitosti, Nebepád už od začátku poutal zajímavou zápletkou a skvělou písní od Adele se stejnojmenným názvem i těšil jsem se na něj o dost více. A bohužel musím říci, že scénář není zdaleka tak propracovaný, jak jsem očekával, záporák se objeví tak z ničeho nic uprostřed filmu, přičemž Žámesovi a jeho spolukumpánům po celou stopáž ani pořádně neuškodí a přijde mi to zkrátka jako nevyužitý potenciál. Na druhou stranu je Nebepád mnohem propracovanější, než jeho předchůdci a ani akce už tu není tak k smíchu. Film je to tedy celkem povedený, ale rozhodně bych ho nepovažoval za kdovíjakou konkurenci podobné Misi Nemožné.

Karel Gott! Proč mi jen tu francouzštinu nenechali, byl jsem donucen se dívat na další žabožroutský film v českém dabingu! Aber nicht so große Scheise...   Tak a nyní se už přesuňme k recenzi a začal bych to slovy: CO JSEM TO ZASE SAKRA VIDĚL? Nebo to jsem si říkal aspoň na začátku poté, co Amélie na vršku francouzského domku spočítala, kolik orgasmů právě probíhá v Paříži (patnáct) i s následnou ukázkou no to bych blil. Následně tenhle ranec vystřídaly scény hezké, představujíc Améliin smutný život a jak se nakonec rozhodla pomáhat lidem kolem sebe. A takhle je to pořád dokola. Amélie z Montmartu je film postavený (aspoň dle mého) na momentech, kdy přesně v tu chvíli funguje vše: hudba, scénář, postavy, herci i kamera. A díky Bohu tyhle scény zabírají aspoň zhruba polovinu filmu. Protože potom se Amélie změní v hrozně divnou pitomost, ze které mi šla hlava kolem. Zkrátka, mám pocit, že tyhle špatné momenty celý film kazí a je to škoda, protože jinak Amélie působí jako skvěle natočený snímek (a částečně i jako nejoriginálnější sbližování dvou postav, protože tohle fakt na žádným Netflyksu neuvidíte) a je tedy velká škoda, že svou krásu a originalitu ukazuje jen v občasných scénách, které střídají neskutečné nechuťárny a hlouposti. Štěstí, že jich není moc, proto můžu filmu s klidem dát velmi silné tři hvězdy.