Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (519)

plakát

Dunkerk (2017) 

Na Nolanův mozaikovitý styl vyprávění jsme si již zvykli, stejně tak na dokonalou spolupráci se Zimmerem. Čím u mě tenhle film boduje, jsou předně tři reálně různě dlouhé (!) příběhové linie, které celkem chytře ve svém prolínání odhalují nový úhel pohledu na každičký z významnějších momentů. Druhé plus (a fakt velké) dávám za NEnaturalistickou řež alá střeva v rukou Hankse, když se snaží zachránit Ryana. Vlastně navzdory krutému tématu nezahlédnete snad kapku krve. Ne, tady se hraje hlavně na budování napětí a na emoce. Třetí velké plus vidím v angažování naprosto neznámých tváří do nejvýraznějších rolí, zatímco velké hvězdy mají spíše podpůrné role (výjimkou je ten Hardyho part, ale tomu zas po většinu stopáže nesleze z pusy kyslíková maska). Navzdory všem těm plusům mi ale neuniklo několik nevysvětelných momentů, které u Nolana považuju vysloveně za WTF. Předně jen slabě nakousnutou pasáž o osudu Cilliana Murpyho, jehož šok (a drastické chování) je výsledkem... jakého děsu přesně? A stejně tak Hardyho pilot si to doplachtil i přes možnost úniku za nepřátelskou linii proč vlastně? Jestli to někde v průbehu bylo vysvětleno a mně to uniklo, tak to sorry, ale tady na vrub experimentální cesty vyprávění Nolan krapet selhal. Ve výsledku ale mimořádně zdařilý výtvor, jemuž krom struktury vyprávění vévodí hlavně civilnost v kompozici s úžasným vizuálem.

plakát

Akta X - Můj boj 3 (2018) (epizoda) 

No to néééé, to fakt nééé. S prohlášením ukončit celý seriál má jít tahle série vstříc všem snům každého zarytého fanouška, zvláště když mytologické epizody se chystají poslední dvě. A tahle první z ních totálně rozbourá všecko, co mohlo někam vést, k důstojnému závěru. Už v 10. sérii jsem Cartera vinil za absolutní promarnění šance, kterou po tolika letech dostal. Člověk by čekal, že se někdejší mistr seriálové konspirace probudí a nastaví sám sobě zrcadlo, a on jej napak vyhodí z okna bez starosti, koho ty střepy na chodníku pořežou. Nemíním kritizovat styl vyprávění ani všechno to odpoutání se od toho, co X-Files dělalo dobré, to už vášnivě rozebral kdejaký kritik. Jsem jen totálně znechucen cestou, jakou se Carter vydal (všechno důmyslně budované za x let zbourat za pár minut, a ještě drsněji jak v pilotu předchozí minisérie). Ach jo.

plakát

Akta X - Život po životě (2018) (epizoda) 

Jestli jsem předchozímu dal (skoro) odpad, tohle je určitě poctivější záležitost. Sice je pořád cítit odér bezradnosti v psaní originálních scénářů s někdejší kvalitou, ale zachraňuje to (a to dost hodně) starý dobrý suchý humor, hlavně Mulderův. Dokonce celá epka by mohla mít náběh na parádní spikleneckou linku v mytologii, ale už předem cítím, že toho tvůrci (už) toho nejsou schopni. Ono taky docela chápu i je - dostali po dak dlouhé době možnost oživit to, na čem kdysi pracovali každý den a kvalitní psaní jim šlo od ruky. Když si dáte (nucenou) pauzu, na rozjezd něčeho dobrého jako kdysi potřebujete víc času, protože za tu dobu se nezměnil svět, ale i vy sami. Každopádně toto bylo už poctivě na půl cesty k navázání na feeling starých dobrých X-Files, kterých se fanoušci nikdy dosyta nenabažili a touží je mít i po těch 16 letech. Chápu je všechny.

plakát

Sám doma 2: Ztracen v New Yorku (1992) 

Tvůrci vsadili na stejnou kostru příběhu i se všemi maličkostmi, které se osvědčily v jedničce, a udělali setsakramentsky dobře. Samozřejmě už v tom není to kouzlo originálu a stežejní body se často kopírují, ale reálie New Yorku (hlavně hotelu), charizma herců (Stern v roli Marva je prostě boží) to táhnou na vysokou laťku. Škoda jen toho, že v závěrečných "pastičkách" to už tvůrci fakt přepískli (elektrický prout? wtf?) a děti, kterým měl být film určen, můžou nabýt dojmu, že to jde praktikovat i s nepříjemnou sousedkou odvedle. Williamsova hudba je ale opět skvost (hlavně s výběrem písní k tomu). Geniálně se hodí na první svátek vánoční...

plakát

Sám doma (1990) 

Klasika. Skvělý Culkin, parádní hudba a zasněžené exteriéry dokáží naprosto vždy bezkonkurenčně navodit vánočního ducha. Pesci a Stern v rolích padouchů je castingová trefa jak vyšitá. A jestli si někdo myslí, že tenhle film je jen o tom, kterak malý usmrkánek nad zloduchy vyzrál (jak se snažili aplikovat tvůrci zbytečných a trapných pokračování 3-5), je hooodně vedle. Nebylo Štedrého dne, kdy jsem tenhle film nechtěl vidět k jeho dokonalosti. Mini-film "Angles with Filthy Souls" jsme se jako děcka učili nazpaměť. Tak schválně: "Kdo je to"... "To jsem já, Snejks"......... "Drobný si nech, blbý hovado." Jeden z filmů, co by měl v Česku dostat metál za skvělý dabing!

plakát

Nezapomenutelné prázdniny (2013) 

První půlka mírně nudí, ale jakmile se octneme ve vodním parku a na scénu přichází ultra-pohodář Rockwell (tyhle věci by měl hrát častěji, dokonce v něm vidím charizma potenciálního MacGyvera), je vymalováno. Vše se rozvítí, rozhýří optimismem, naladí na správnou letní strunu a vy jen chcete, aby toho zvedání se ze dna depky mladýho puberťáka pod dozorem hravého Ovena bylo dvakrát-třikrát víc. A nepateticky kýčový happy-endový závěr potěšil. Dává smysl.

plakát

Mission: Impossible (1996) 

Já nevím. De Palma je klasa a oživit tuhle legendární značku zručně režírovaným celovečerákam byla jistě velká touha. Ale i přes líbivé obsazení, atraktivní lokace (sám si vzpomínám na ten boom, kdy všechny noviny i televize propíraly Cruisovu návštěvu v Praze - a to mi bylo 9 let!) a jednu nezapomenutelnou (a mnohokrát parodovanou) scénu - Cruise na laně v přísně střežený místnosti - se to prostě nepovedlo. Celé je to až moc překombinované a na De Palmu místy utržené ze řetězu, nemluvě o totálnímm podrazu v souvislosti s původním seriálem (Voightova postava). Nedivím se, že Graves po přetení scénáře roli Phillipse rázně odmítl.

plakát

Mission: Impossible - Národ grázlů (2015) 

Cruise si svou další šílenost odbude hned na začátku a mohlo by se proto zdát, že pro víc nadšení už film nenabízí místo. Ale... hell no! Tohle je rozhodně nejšpionážnější M:I od dob, kdy se Ethan Hunt proháněl s bouchací žvýkačkou po Praze a všichni milovníci původního seriálu tuhle jeho etudu nedokázali tak úplně přijmout. Navíc Národ Grázlů velmi uvědomněle pomrkává na svoje filmové předchůdce, konečně využívá plný potenciál Peggova Benjiho (není to jen humorná postavička, ale má charakter a umí si stát za svým), padouch je fakt temná svině proradná a svěží dívčí vítr v podobě krásné Rebeccy je třešnička na dortu. Jediné, co mi k dokonalosti chybělo, byla výraznější hudba. V tom si v rámci série drží prim bláznivá Woo-ova dvojka.

plakát

Collateral Beauty: Druhá šance (2016) 

Tak jak to vlastně bylo? Byli skuteční? Smith už poněkolikáté v roli plné smutku a slz, která mu paradoxně jde někdy i líp jak ta humorná. Spoustu pěkných odkazů a symbolů završuje fakt, že proslovy samotných herců/emocí nejsou jen takové ty tlachy na výplň scénáře, ale mají něco do sebe. Závěr by si zasloužil důstojnější podání celého rozuzlení, ale i tak moc pěkná záležitost. Rozhodně ne každý ji ale ocení, je na ní potřeba správné naladění.

plakát

Deepwater Horizon: Moře v plamenech (2016) 

Based on true story. Wahlberga moc nemusím, nikdy mi nepřišel jako dostatečně charakterní herec. Ale tady mu to sedí jak poklička na hrnci. Velmi slušně vystavěno, v zásadě si to na moc víc nehraje, než čím to skutečně má být - syrovým hraným svědectvím jedné (americké) katastrofy. Asi nejvíc ale potěšil Kurt Russel - tenhle chlápek vždycky ví, jak zahrát správňáka každým coulem.