imaginer21

Konečně maličký posun v mytologii... i když tady to spíš byla epizoda o Scullyové coby (nezvyklým) osudem utrápené matce. Fakt škoda, že série má jen 10 dílů a teprve v půlce se (byť oklikou) řeší nejožehavější otevřená témata. Ale dobré, už začínám slavit, že po předchozím nemastném neslaném revivalu se tady tvůrci rozhodli za pět minut dvanáct dohánět (relativně) poctivě své resty.

Dobře střelené, jako to u humorných epizod (Postmoderní Prometheus, Setkání s příšerodlakem) známe. Plné skvělých a trefných narážek, hlavně na Zónu soumraku, ale i na některé oblíbené epizody Akt X. Odlehčené epizody vždycky divákovi umožnily uvidět hlavní postavy v trošku sebeparodické, nevážné formě a víc je tak přiblížit, zcivilnit, polidštit. Jen nasazení téhle epky těsně za první dobrou celé série mi přišlo poněkud nešťastné (zvlášť, když jde do jisté míry o parodickou vzpomínkovou poctu a je z ní cítit jakési loučení se se seriálem). Když už se fandové začli rozplývat radostí a chtěli víc, dostali jen únikovku od hlavního proudu, a musí čekat o týden navíc. Snad se to čekání vyplatí.

Tak musím kompletně přehodnotit. Po Zhlédnutí obou dílů prakticky za sebou objektivně uznávám, že dvojka je o výrazný chlup lepší. Především Tilova dcerka už není tak otravná (ať už rolí, tak herecky), navíc má výrazně méně prostoru. Humorné scénky mají lepší vyznění, protože až na pár výjimek netlačí na pilu. A celým filmem táhne jakýsi good-feeling, který trefně okořeňují vcelku nahláškované dialogy. V rámci žánru se teda Til fakt nemá za co stydět. 75 %.

Celkem miloučká záležitost, jejíž zpracování degraduje podivný koulení očí a špulení Schweigerovy dcery (fakt není touhle cestou rozomilejší, naopak je větší spratek) a až přílišné sázení jedné písně za druhou pomalu do každé scény. Tím ale končí výčet negativ a celkový dojem je stále příjemný. Til je prostě kavalír v každý póze a Jasmin Gerat byla rozhodně castingovou trefou.

První třetina dokonalá. Ale pak sešup na držku, který nezachraňuje ani pár silnejších scén (Nevillův pes, imitování Shreka) a závěr paradoxně vůbec nesplnil účel. Lawrence si měl prosadit alternativní verzi, ta by tu měla smysluplnější vyznění.

Nezvyklé a nezařaditelné. Žádná z etap hledání zdroje nákazy není maximálně scénáristicky využitá, ale svou atmosférou strhne. Zejména pak na samotném úvodu a v mírně patetickém závěru. Výplň mezi tím dostatečně táhne Pitt, kterého tentokrát zapomněli ostříhat, oholit či aspoň trošku zcivilizovat (jinde bych mu to žral, ale u otce rodiny mi to nesedí). Jako soft verze TWD chuťovka.

No nené, že by konečně malý zázrak? Moje srdce bušilo radostí přo každé minutě této epky, která se TÁK blížila tomu, co jsme na X-Files kdysi milovali. Myšlenkově otevřený Mulder, racionální Scullová, dost (v pozitivním smyslu a zde doslova) bláznivý plot pro nemytologický díl... a když už mi vadilo jen, to že oba dva herci jsou prostě nějak moc staří a nějak už jen parodují sami sebe, tak záhy i tuhle trhlinku v mém vnímání sami moc příjemně rozebrali. Dokonce tak příjemně, jako nikdy za celý předchozí Revival ani poslední film. Jen nevím, jak mám vnímat motiv slavného hudebního intra použitý při oné "postelově" scéně. Fingers crossed, aby ta stoupavá tendence kvality ještě aspoň chvilku vydržela, než to zas Carter pohřbí něčím zhola pitomým.

Objektivně za zdařilou filmařinu (hlavně v napjatém závěru) na 4 hvězdy. Ale za téma odpad. Jakože ještě snesu, když Amíci táhnou svět v boji s Emzáky, to je prostě sci-fi, ale na vážno koukat na "hrdinskej" film o tom, jak "národ" složený z přistěhovalců a vykořisťovatelů, co ještě před ani ne 300 roky zničili původní kulturu půlky světového světadílu, záhy poráží sice (zaslouženě) ne moc oblíbený, ale rozhodně plnohodnotný stát s hlubokou historií a kulturou ve sportovním utkání, které původem nepatří ani jednomu z nich... to je fakt jedno velký WTF. Ta slavná bublina jménem USA si zaslouží uznání možná až za 1000 let, ale dneska nemá ani ždibíček práva si vyskakovat s nějakým úspěchem nad jinými, opravdu po zásluze uznávanými kulturami (a to Rusy taky nemusím). Amíci, ehm přistěhovalí vykořisťovatelští Evropani s nulovým smyslem pro pokoru a sebereflexi, táhněte do prd.....!!!!

Slušnej hon kočky na myš, kde bad-guys jsou nekompromisně odrovnáni dřív, než si vůbec začnou poměřovat síly s McCallem. Velice zručná práce s postupným napětím i odkrýváním McCallovy temné povahy (trošičku mi připomíná Dextera nebo spíš Bessonova Leona - zvyky v kavárně, vztah k mladičké dívce v nesnázích), dokonale podkresleným dynamickou Gregson-Williamsovou hudbou. Vzásadě jednohubka, ale setsakra poctivá s několika vycizelovanými momenty (odrovnání hnusných ruských pasáků, závěrečný duel). Washington snad po sto jedné v roli seriózního drsňáka a znova mu to žeru.

Američané umí začátky, ale nezvládají konce. CSI:NY je ovšem v tomto obří výjimkou. Po obecně nemastné neslané 9. sezóně, která byla odsouzena k tomu být poslední, se vyloudila z úkrytu tahle zdánlivě tuctová a nevinná, ale po hlubším zamyšlení prakticky dokonalá závěrečná epizoda. Kruh se uzavřel, oproti bezcitnějším kolegům (hlavně CSI:Miami) se tady tvůrci nebáli dát hrdinům civilní emoce a celý plot kolem zbloudilé kulky a nevinné oběti je načrtnut i zpracován dost citlivě, aby zastínil čím dál topornější Sinisovo herectví. Dokonalé zakončení jednoho z méně výrazných seriálových spin-offů a zároveň jeho patrně nejlepší díl.