Bordoshut

3/10 – Čtvrtá Thorova sólovka je nepoživatelný mix absolutní ztřeštěnosti Tai-Wantitiho, jenž MCU propůjčil sebeparodické prvky, debilního scénáře plného klišé, víceméně ohrané zápletky, pásové kamery a rádoby vážných vložek, díky nimž vzniká ještě nechutnější paskvil, který se zkrátka totálně utrhnul ze řetězu a to v tom špatném slova smyslu a svým potrhlým sluníčkářským pojetím, které nepřipouští špatný konec, si vytírá zadek se všemi vážněji laděnými projekty typu Infinity War a Endgame, jež mu předcházeli. Vůbec se mi nelíbí, že se Thor stává modlou slintajících třináctiletých holek, které se k němu na kolenou na koberci modlí každý den v poledne, odpoledne, za soumraku, v noci a za úsvitu, otočeny směrem k Novému Zélandu. Biografické okénko: Kritizovat tento... "projekt" je pro mě o to těžší, jelikož stejně jako někteří vyrůstali na Star Wars a jiní zase na Harrym Potterovi, tak já jsem vyrostl na prvních Avengers, kteří se tím stali první superhrdinskou komiksárnou, kterou jsem kdy viděl, a instantně si mě zaháčkovali. Tohle opojení na pár let polevilo, když jsem umanutě hlásal, že Marvel tvoří obsah pro malé děti, a raději sledoval co nejkrvavější snímky (jako pravý dospělý), nicméně někdy v průběhu karantény jsem si ke komiksárnám zase našel cestu. Beru je jako tupou zábavu, která nenudí a občas se u ní člověk i zasměje. Například Spider-Man: Homecoming a první Doctor Strange se mi moc líbili. Taika Waititi se svým druhým Thorem ale bohužel překročil pomyslnou hranici mezi vypatlanou akční jízdou a nehoráznou ptákovinou a já od tohoto díla dávám ruce pryč. Nemám tušení, jak budou chtít tuhle bezstarostnou notu, na kterou mi Thor brnkal, propojit s lehce horrorovým Docotrem Strangem. Stručně a přehledně: "Tai-Wan Kitty to přepískl, až mi z toho hvízdá v uších. Co je moc, to je moc."

8/10 – Že byli domorodci celkem feťáci, jsem tak trochu věděl, ale o unikátním hopšup prášku, který vás zázračně zviditelní před mimozemským lovcem odměn, jsem dnes slyšel poprvé. Bohužel byl tenhle nápad zcela nevyužitý; ve finále totiž bojuje predátor bez své masky, tedy i bez termovize, a hodinový setup na žluté koření tak vyznívá do prázdna. Podobně je na tom i celé finále snímku, které nepříliš zručně imituje prvního Predátora, je uspěchané, bezemoční a oproti tomu, co v osmdesátkách předvedl Arnold, působí jako levná Lidl verze. Mimo to jsem ale z nového predátořího přírůstku byl nadšený. Líbí se mi, že tvůrci zbytečně nenapodobovali předchozí designy vesmírného lovce a místo toho přišli s něčím vlastním, svěžím a hlavně dosud neokoukaným. Potyčky, ať už se zvířaty, nebo s lidmi, mají parádní choreografii, gore je slušný, chvaty drsňácké – fakt je radost na to koukat. Samozřejmě, moderní rozlišení dělá své. Záběry přírody, o které se postaral dle mého nadějný kameraman Jeff Cutter, vypadají úchvatně. Tady hold stařičký předchůdce nemůže konkurovat. Hudební motivy také na jedničku, netřeba nic dodávat. Herečka Midthunder v hlavní roli mi přišla šikovná, místy jí to spíše kazil scénář, který z této nervní domorodkyně v jednu chvíli udělal šílenou mrchu a o pár minut později pragmatickou ninja zabijačku. Svůj podíl viny na tom nese i kraťounká stopáž, která nedala jednotlivým postavám čas se pořádně vyvinout a v reálném čase dospět k nějakým rozhodnutím. Ve zkratce: "Po tristním utrpení, které si pro nás přichystal Tai-Wantiti, vám Prey spraví chuť." Vtípek na dlouhé večery: "Predátoří krev je vytvořena smícháním náplně svíticích náramků a lubrikantu. Přemýšleli jste však někdy o tom, z čeho sestává předátoří semeno? Své o tom vyzvěděl pětašedesátiletý šťoura Lubomír – Zaorálek."

Za nudou hustou tak, že by se dala krájet, leží astrální vesmírný bagel, známý též jako Čínská díra na tisíc způsobů alias Voňavá černá díra po Sečuánsku. Na první pohled je to docela obyčejný kus pečiva, ale už na ten druhý nám s ním stará čínská imigrantka předvede podivuhodné věci... Pokud vás zajímá, co si o tom myslí Rákosníček, klikněte ZDE.

5,5/10 – Slasherové horory mnohdy obtížně, a ne vždy úspěšně, balancují mezi realistickým zobrazením vraha jakožto obyčejného člověka, který krvácí, když ho bodnete, a přestřeleným sci-fi pojetím, které ústředního ničemu staví do role nesmrtelného omnipotentního nadčlověka, jakým je například Yzomandias. Jak však Jakub sám chytře poznamenal, takoví "už se nedělaj". A to samozřejmě z dobrého důvodu. Diváka daleko víc baví sledovat vraždit někoho, komu také hrozí, že ho někdo sundá, něž poloboha, do kterého vysypete celý zásobník a on se pak stejně nakonec zvedne, aby vám ukázal, zač je toho loket. Bohužel mi přijde, že jakkoliv přináší pokračování Halloweenského restartu do série s Michaelem Myersem čerstvý vzduch, tak to tvůrci trošku přestřelili. Michael měl vždycky zůstat jen obyčejným psychopatem bez tváře, který má "odlišný" pohled na svět. Pevně doufám, že v třetím dílu se to nějak zdárně vyřeší a například se ukáže, že měl celou dobu na sobě neprůstřelnou vestu (do hlavy ho tuším netrefili). Halloween Kills je jednoznačně slabší než první díl, ale pořád si uchovává solidní porci nostalgie. Nelze mu upřít silnou atmosféru a líbivé lokace, ve kterých to maskovanému šílenci jednoduše sluší. Nakonec bych rád vyzdvihl i vcelku nápadité vraždy, kterým moderní rozlišení dělá dobře. Velkým respekt Johnu Carpenterovi za ikonickou znělku, která parádně funguje i dnes. Top hláška: "Hej Sandra! There's a big fella in our bathroom!" Taky sis po sobě mohla spláchnout, ženská jedna!

4/10 – Trošku po funusu, ale přece. Od závěrečného dílu dinosauří film-od-filmu-gigantičtější-a-taky-vypatlanější ságy jsem mnohé nečekal, ale stejně jsem si po většinu promítání ťukal na čelo, kroutil hlavou a obracel oči v sloup. Je vskutku obdivuhodné, jak tlak veřejnosti a chuť se zavděčit každému (rozuměj: svým peněženkám) dokázali v kombinaci s persistentním úsilím a vizí pořádně podojit kapsy rodičů desetiletých fanoušků přetransformovat původní děsivou a vizuálně podmanivou podívanou na family friendly výplach o nesmrtelných postavách a tupých stereotypních nuladimenzionálních záporácích, ve kterém se sem tam mihne nějaký ten daɪnəsɔ. Kdyby alespoň to CGI nevypadalo jako nechtěná devoluční odbočka digitálních triků, taková novodobá Cesta do pravěku. Vážně fiasko. Neoprávněně nejdelší, ale oprávněně nejhorší pokračování. Celý snímek ve výsledku vyznívá neuvěřitelně zbytečně a jediná podstatná věc, ke které děj ani nespěje, se odehraje kdesi na pozadí a na konci nám ji jakýsi vypravěč jakoby mimochodem sdělí – "To čumíte, co?" Jo... to teda čumím. A nebyl jsem sám. Do kina se nechali překecat i Šidítko a Prdelka, také oni byli velice zklamaní, co je to režisér Trevor za žabího parchanta. Jejich vyjádření najdete zde: "Sláva nazdar výletu, výletu, výletu. Jsme zpět z kina, už jsme tu, už jsme tady. Bordoshut nás pochválí, pochválí, pochválí, že jsme ten maglajs prospali, prospali. Když se zeptá jestli půjdem zas - ha ha, ani Giganotosaurus nepřinutí nás. Hej! Další díl už nebude. Lalala..."

4/10 – Velice průměrná záležitost od režie přes scénář až po kameru a nezachrání to ani hudba, kterou ztvárnil perfektně znepokojující Joseph Bishara (nemyslím teď jeho vzhled), ani hororový mistr James Wan v produkci a bohužel ani scénářem zcela zdecimovaný Raymond Cruz, kterého si všichni pamatujeme z Breaking Bad jako trochu praštěného psychopata Tuca. Ostatně já mám pocit, že ho ta postava tak pohltila, že chudák hraje Tuca ještě dnes, necelých 13 let po natáčení. Směšnou, až absurdní karikaturu vymítače démonů, která místy nehezky překračuje hranici mezi hororem a tragikomedií, již ztvárnil, to ale pochopitelně neomlouvá. Je to částečně i jeho chyba, že jsem závěrečných 30 minut nevěděl, zda se mám smát, nebo brečet nad jednoduchostí konfliktu, plytkostí příběhu, stokrát ohraným provedením a tím, že se Patricia už podruhé někam záhadně teleportovala, ačkoliv ji na začátku filmu dali do vazby. Samotný démon Já Corona také stojí za starou bačkoru: neznáme její motivace, tj. nevíme, co s dětmi vlastně dělá. Není pořádně domyšleno to, že je především dětský bubák – měli by ji dospělí vidět? Plus mi v té mé makovici vážně nefachá, proč pořád všechny opruzuje, když chce vlastně jenom zabít ta děcka. Nebylo by snazší to prostě udělat? Krom toho její vizuál je vrchol všech hororových vykrádaček. Dokázal by ji někdo rozeznat od Ženy v černém? Ostuda. "Vážený Thorine Chavézo, nezapomněli jsme na ni a všichni víme, že jste design svojí sestry vytvořil zkratkou Ctrl C, Ctrl nechce sa mi premýšľať velmi." Otázka do tomboly: "Neměla by Já Corona strašit spíš důchodce? A co na to důchodci na Seznamu? A co na to důchodci na seznamce?" Typická konverzace ve dvě ráno: "Corona ve skutečnosti není virus, nýbrž gerontofilní sestra La Llorony." – "A co je teda očkování? Svěcená voda? A jak vysvětlíš to, že po něm někomu ochrnula ruka?" – "Bůh dává... a Bůh taky bere." Rada na závěr: "Dej mi bod, nebo se k tobě domů večer teleportuje Patricia a pověsí tě za koule do průvanu. Nevěříš? Pak si povíme..."

7/10 – Zezačátku to vypadá na velkolepou podívanou, ale postupně se z toho vyklube celkem obyčejný akčňák, který přitom trpí tradiční nemocí akční filmů, kdy je kladen důraz na cool momenty a zapomíná se, že to celé musí také dávat dávat smysl. Neříkám, že Spectre je špatný film, koneckonců Skyfall nasadil laťku velmi vysoko a je tu pár věcí, které fungují velmi dobře. Mezi nimi jednoznačně britský humor, který k agentovi 007 neskutečně sedí. Dále samo sebou akce, která až na pár nesrovnalostí ohledně toho, jestli není James Bond nesmrtelný bůh, působí fakt dobře. Nicméně to nic nemění na tom, že čtvrté pokračování novodobé bondovské odyseje je zkrátka tuctový, zapomenutelný film, který člověka ničím neuchvátí, neukáže mu nic, co už stokrát neviděl a možná ho i trošku zklame. Na začátku se totiž vše rozjíždí slibně, je nám představena obrovská zločinecká organizace, která má prsty v kdovíčem, jenže posléze na scénu přijde nová bondgirl a od té chvíle jako by scénáristi vůbec nevěděli, co si s hrou, co rozehráli, mají počít. Jednání postav je zmatečné, nekonzistentní, místy čistě debilní a divák má neustále příliš málo indicií, než aby si mohl říct: "Hele a není on ten Bond úplně padlej na hlavu?" Krom toho se celou dobu schyluje k velkému finále a nakonec přijde zakončení v podobě souboje dvou mužů, jenž se navíc odehrává spíše v psychické rovině. Možná jsem taky "padlej na hlavu", ale nabízí se otázka: "Kam se poděla ta zločinecká organizace?" A co víc: Utřeli si s ní zadek scénáristé, nebo střihač? Anebo všichni dohromady? Verdikt: "Průměrný akčňák, ale podprůměrná bondovka s Danielem Craigem."

Pokaždé, když si říkám, že český film už nemůže klesnout hlouběji, vždycky nakonec vyjde nějaká čerstvá novinka a mně nezbývá než pomýleně kroutit hlavou a konstatovat: „Ano, oni to dokázali.“ Nový počin Vojtěcha Moravce je přímým, jednoznačným a nezvratným důkazem, že možné je cokoliv. Jeho noví Hádkovi, totiž nejsou jen debilní film. Jsou dokonalým ztělesněním stupidity, jaké by snad nedokázala stvořit ani bohatá fantazie matky přírody. Tak ještě že máme Moravce a sebranku českých pseudocelebrit. Více ZDE.

6/10 – Několik nadprůměrných herců a hereček se sešlo, aby natočili veskrze průměrný film s průměrnou zápletkou, podprůměrným rozpočtem a předvídatelným vyústěním. Film Noví mutanti vešel ve známost jako "horrorový pohrobek X-Menů" a já proti tomu označení nic nenamítám, vlastně mi to ani nevadí. V hloubi duše jsem tušil, že to s tím horrorovým pojetím až tak horké nebude, takže jsem ani nebyl zvlášť zklamaný, že z toho vyšla jen taková temnější Marvel rychlokvaška. Rozhodně bych to ale neházel do jednoho pytle s Avengers, x-menským mláďatům se skutečně podařilo zachovat si jakous takous vlastní tvář. Naši hrdinové tady totiž nemusí zachraňovat vesmír před fialovým UFC borcem se šourkem místo brady, který ho chce zničit pomocí několika šutrů, jde jim zde v uvozovkách "jen" o vlastní prdel. To kvituji. Záchrana vlastní prdele přináší na scénu svěží vítr. Top hláška: "Odpusť, otče, zhřešila jsem. Už je to týden od mé poslední zpovědi. Dvakrát jsem masturbovala." Ne, nekecám. Fakt to tam je. To je teprve klenot.

9/10 – Ona je nádherný film. Přímo božský. Takový ten, který vás chytne za srdce a nepustí, dokud ho nedokoukáte do konce. Bohužel je také jedním z těch, o kterých se moc nemluví. Proto píšu tuhle recenzi především: abych vám o Ní podal zprávu a snad přesvědčil alespoň 1 člověka, aby si Ji pustil. Ani já bych se o Ní totiž nikdy nedozvěděl, nebýt recenze samkka, kterému za to tímto děkuji. PATERO DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1. bezchybný herecký výkon protagonisty, kterého ztvárnil famózní Joaquin Phoenix, jehož můžete znát například z podobně depresivního Jokera (2019); 2. příběh, který napsal život sám, bez vnějšího nátlaku scénáristy; 3. melancholická, depresivní nota, na které se celý snímek veze – už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem viděl něco tak procítěného; 4. odstrašující, až tristní vize budoucnosti, ke které máme relativně blízko; 5. bravurně zvládnuté řemeslo, ať už je řeč o kameře, hudbě anebo o čemkoli jiném. Ona není film, který by sršel akcí, naopak se pomalým tempem soustředí na postavy a utápí se v jejich pocitech. Verdikt: "Ačkoliv konec filmu v divákovi dle mého probouzí zbytečně mnoho otázek a nakousne téma, které v něm rozhodně nemá co dělat, a já mu tedy nemohu dát čistokrevných 10/10, film Ona doporučuji každému filmovému nadšenci – třeba všemi deseti." :-)