J.Lajner

Dr. Quinnová je silná emancipovaná super žena, bez jediného kazu. Anděl s lidskou tváří a vskutku renesanční člověk. Ovládá dokonale medicínu, domácí práce, závody na koních, gymnastiku, psychologii, právničinu, box, hru na klavír, varhany, banjo a má vždy dokonalý účes. V jedné ruce pánev s kančím ragú, druhou ruku zabořenou do škopku s nádobím, na krku stetoskop v pohotovosti a pod dřezem Sullyho, co vybírá ucpaný sifon. Byron Sully. Lesní muž a děvka na všechno, který se svého vydřeného zásunu dočkal zhruba po 50 dílech, během nichž se doktorce dvořil, štípal dříví, zametal dvůr, postavil dům a vychoval jí haranty. Ovšem největším hrdinou a terminátorem tu je hrdý indián Tančící oblak. Borec, který byl během celého seriálu nejméně 10x postřelen, 5x bodnut, 20x zmlácen, zabili mu bratry z týpí a vyvraždili rodinu. Veškeré trampoty se odehrávají v městečku Colorado Springs, kde se každý obyvatel dříve či později projeví, jako bezskrupulózní hajz a vypočítavá svině. Nejoblíbenějším občanem tu je místní pasák s vizáží Pepy Vojtka, co vlastní bar, má rypák věčně zabořený do sklenky s whiskey, uznává rasismus a ženy rád obdarovává hrstí kloubů na oko. Zapomenout nemůžu ani na obětavý černošský pár. On ochotný kovář, ona zručná kuchařka. Jejich dobrotu jim obyvatelé oplatí ve chvíli, kdy do města dorazí móda myšlenek Ku Klux Klanu. Od tandemového zhoupnutí na dubové větvi, je zachrání až neohrožená doktorka v lesklé zbroji a její patolízalský pucflek Sully. Zkrátka emocemi nadupaná jízda pro každou hospodiňku a citlivého chlapa.

Jedním ze stěžejních bodů fantasy pohádky Nekonečný příběh je zpodobnění úhlavního nepřítele. Nejde o armádu tisíců skřetů, zlého čaroděje ani sedmihlavou saň, ale Nicotu. To je velmi originální prvek. Přes říši Fantazie se valí zlověstná vlna Nicoty a ničí naprosto vše, co jí stojí v cestě. Jak vidno, za starých časů dokázaly být filmy pro děti značně nihilistické 😉. Samozřejmě, že na každou nemoc účinkuje patřičný lék a ani Nicota není v tomto ohledu výjimkou. Tím pomyslným lékem a vlastně jediným, co mezi Nicotou a Fantazií stojí, je víra docela obyčejného chlapce Bastiana (Barret Oliver), který čtením kouzelné knihy aktivně posouvá děj kupředu. Jeho hrdinou je mladý, odvážný hrdina Átrej (Noah Hathaway), jež víceméně kráčí po striktně přímočaré cestě a zdolává jednotlivá nebezpečí. V jiném filmu, by takový způsob vyprávění působil možná všedně, ale tím, že do děje vstupuje čtenář Bastian dostává snímek další rozměr. Nekonečný příběh je o neustálém rozvíjení příběhu, jehož rámec tvoří chlapec ukrytý na školní půdě, který bez dechu otáčí další a další stránky. Film dává dětem tímto způsobem na vědomí, že příběh se neodvíjí sám od sebe, ale že vyprávění je v důsledku nekonečným aktem naší představivosti. Zakomponovaná myšlenka „příběhu v příběhu“ patří mezi nápadité prvky filmu Nekonečný příběh. Síla přání nebo přesněji řečeno, myšlenka o tom, že dětská víra může změnit běh osudu, je něco, co filmu přidává na barvitosti. Úspěch prvního a jedinečného Nekonečného příběhu je nezpochybnitelný. Pro mnohé z nás jde navíc o silnou, nostalgií nasáklou vzpomínku na dětská léta. Dnes na film opět koukám s dcerou a je to skvělý pocit. Nezapomenutelný snímek přeplněný fantazií, jehož kouzlo se bude patrně navždy přenášet z generace na generaci. Wolfgang Petersen na vrcholu sil.

Hrdina proti své vůli, to je John McClane (Bruce Willis). Newyorský polda, který do Kalifornie jede zachránit své manželství, ale nakonec musí bojovat o holý život. Film nenasytně těží z kontrastu dvou hlavních rytířů na opačných stranách barikády. McClane je člověk z masa a kostí. Má své chyby i charakterové nedostatky a proti vysoce organizovaným zlodějům musí spoléhat na policejní instinkt, častou improvizaci a vrozený selský rozum. Naproti tomu Hans Gruber (Alan Rickman) ztělesňuje vzdělaného zlosyna evropského střihu, jenž výdobytky Nového světa pohrdá. Elegantní oblek, uhlazené vystupování, znalosti o módě, architektuře i historii. Pro boj s McClanem nenasazuje svou maskulinitu, ale využívá jiný druh síly v podobě moci. Jeho zbraní jsou slepě oddaní nohsledi, které ovládá jako speciální druh projektilů ukrytých v tajném zásobníku. Obouchaný Mustang proti zánovnímu McLarenu! John McTiernan svým přístupem rozbíjí klasický mustr akčního filmu na prvočinitele a na zbylých základech staví vlastní, nezaměnitelný pomník. Hotová režijní učebnice, jež se následně stala biblí pro celá devadesátá léta. Konzistentní tempo vyprávění, dravá akce navozující pocit realismu a dynamický střih. Smrtonosná past, to je ideální film do nepohody. Člověk si jej může pustit kdykoliv, a vždy bude mít o zábavu postaráno. Ať venku pálí slunko, prší nebo sněží, John McClane vám vždy spolehlivě zvedne náladu. Více.

Po Spalovači mrtvol režisérův druhý nejlepší film, alespoň tedy za mne. Juraj Herz dokázal bez problémů navázat na skomírající odkaz československé nové vlny, kterou do země zadupala vojska varšavské smlouvy. Petrolejové lampy jsou pozapomenutým skvostem tuzemské kinematografie a jako takový si zaslouží pozornost. Těžký, leč výborný psychologický snímek s jedinečnou estetickou stránkou a životními výkony ústřední herecké dvojice. Více.

Akční horor Poslední noc byla vskutku "nezapomenutelným" zážitkem. Zemi zdecimovali upíři, lidé téměř vyhynuli a poslední zbytky civilizace živoří ve svých úkrytech. Naštěstí je tu Steven Seagal a jeho speciální jednotka vycvičených upírobijců. Skoro celý film se odehrává v nějakém paneláku (prý nemocnice, haha), v jehož útrobách vypasený Seagal bloumá chodbami, srandovně máchá mečem a občas přepůlí upíra. Jinými slovy, máchne do prázdna a kamera zabere mrtvého upíra. Po tomhle kousku jsem si musel pustit pár scének s Felixem Holzmannem, abych se uklidnil.

George Miller a jeho tým talentovaných pracovníků dokázal rozpohybovat nástěnné malby pokrývající prastaré jeskyně našich předků. Příběhy z dávných časů, které si lidé po staletích vyprávějí. Příběhy o muži, jež přijde odnikud. Častokrát nemá ani jméno, ale dokáže svou odvahou zachránit utlačovanou rodinu, kmen, případně celé lidstvo. Max je ztělesněním mýtu o hrdinovi, který se v různých variacích vyskytuje v hlubokých pamětech lidstva. Ohání se mečem uprostřed líté bitvy. S katanou u pasu střeží mír ve své vesnici. Uhání na ztepilém plnokrevníkovi vstříc novému dobrodružství nebo se v postapokalyptické pustině postaví za správnou věc a dá lidem naději na lepší život. Bojovník silnic je okázalou přehlídkou nebezpečných kaskadérských čísel a ikonických postav, zabalených do jednoduchého, ale funkčního příběhu. Výhodou je, že si tento malý-velký film můžeme kdykoliv připomenout. Více.

Robert Eggers ve svém třetím filmu završil jistý vývojový progres a značně si rozšířil režijní záběr, aniž by obětoval cokoli ze svého charakteristického stylu. Seveřan je děsivě násilný nihilistický film o nekonečném koloběhu pomsty, ale také o volbě mezi láskou a nenávistí. A právě v možnosti zpřetrhat nitě osudu a tím se vyhnout svému předurčení spatřuji jeho největší sílu. Pokud by se někdy v budoucnu rozhodl režisér zfilmovat libovolný příběh z pera Roberta Ervina Howarda, vůbec bych se nezlobil. Více.

Steven Spielberg je principál, majitel lunaparku a legendární úvod filmu je první z mnoha atrakcí. Efektivní střídání lokací posiluje barvitost příběhu, přičemž se neustále něco děje. Spielberg skvěle dávkuje odlehčené a často humorné pasáže s rychlým cvalem v akčně laděných scénách. Ty jsou nápadité a diváka ohromí buď svou okázalostí, jakou prezentuje úvodní sekvence, nebo bezchybnou choreografií s odvážnými kaskadérskými výkony, což je zase případ brilantní automobilové honičky. Všechny eskapády a nebezpečné situace drží pohromadě celistvý, hravý příběh. Ten v sobě kumuluje výrazovou estetiku zašlých dobrodružných seriálů z třicátých let a klišé brakové literatury, přičemž z obojího dělá přednost. Indy získá něco, co hledá, a rázem jej o to připraví podlý zlosyn. Indy potká svou dávnou lásku a ta je vzápětí unesena. Tyto archetypální dějové fosilie jsou však hrubým štětcem oprášeny a následně vystaveny ve zlaté vitríně, kde dělají radost oku současného diváka. Více.

Plíživá fantasy freska Zelený rytíř představuje v současném filmovém mainstreamu úkaz. Neláká na stokrát přežvýkané triky, ani se nesnaží prvoplánově zalíbit svou formální stránkou, byť ta ve výsledku tvoří jednu z jeho hlavních předností. Film ocení především přemýšlivý divák s otevřenou hlavou a trpělivým duchem. Ačkoliv vnímám jeho rozvleklost, chladnou odtažitost a přehršel různých motivů jako zápor, musím přiznat, že jsem po skončení o Zeleném rytíři a jeho poselství ještě notnou dobu přemýšlel. Zvláštní film, k jehož vnitřnímu kouzlu vede trnitá, značně klikatá cesta. Více.

Film Barbar Conan dodnes připomíná osamělého poustevníka. Od povídek Roberta E. Howarda je celkem vzdálený a stejně tak si drží odstup od veskrze pohádkových fantasy spektáklů, které prezentují série jako Pán prstenů (2002–2003) či Letopisy Narnie (2005–2010). John Milius stvořil unikátní svět, kde čas plyne pomalu a hrdinové mlčí. Svět, jemuž v žilách koluje jedinečný a těžko napodobitelný vzorec DNA. Král Conan sedí na svém trůnu zcela osamocen, za zády mu vyhrává fantastický orchestr a před trůnem odpočívá meč, připraven svým ostřím ztrestat každého opovážlivce, který by se pokusil znesvětit odkaz, který John Milius na počátku osmdesátých let vypálil do okének filmového pásu. Více.