Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

Pověst mixu Harryho Pottera a Pána prstenů je absolutně nesmyslná. Cílová trefa do dětského diváka v kombinaci s řádně fungujícím světem fantasy funguje leda tak v hodně širokých motivech. Andrew Adamson možná umí sedět u počítače a společně se svým týmem tvořit animovaná dobrodružství jednoho zlobra, jenomže základ nové fantasy ságy se mu nepodařilo položit ani omylem. Adamson se opírá pouze o výpravu (v mnoha případech dosti lacinou) a absolutně kašle na nějaké budování životnosti celé Narnie jakožto světa, který by si měl diváka připoutat. Maximálně zdlouhavá první půle se snaží být vykompenzována akčněji vygradovanější druhou, jenomže jakýkoliv drajv vychází vniveč díky nulově nabývanému hrdinství dětských postav, ze kterých se stávají zachránci Narnie víceméně díky pár střihům mezi několika odfláknutými dialogy. Navíc Adamsonovi chybí cit pro detaily – jak moc jsem si přál, aby kamera při prvním Petrově vytasení meče pomalu zabrala lesknoucí se kov v celé jeho kráse. Kameraman se naprosto nepochopitelně krotil, čímž se velkolepost závěrečné bitvy vytrácí úplně do ztracena a celek je tak neúměrně dlouhou pohádkou, kterou bych si vychutnal leda tak poté, co bych na dortu sfouknul maximálně osmou svíčku (03.04.2006)

Docela slabota. Děj rozředěný z hodiny na 130 minut, špunti strašně protivní, Adamson tápající mezi slabou vykrádačkou LOTRa a Princem a Večernicí a triky mimo záběry z traileru mnohokrát i prachbídné. Od nižšího hodnocení zachraňuje pouze evidentní zacílení na děti do deseti let a chrabrý bobr-lučištník v drátěné košili... i když po půl roce už ani to nestačí. :-) (12.12.2005)

Dospelým divákom takmer nestráviteľný disneyovský brain-washing, v mnohých scénach navyše koncepčne vykrádajúci Pána prsteňov (hlavne totožné nájazdy kamery). Vlastne je to Pán prsteňov pre najmenších, ktorým k šťastiu stačí pobehovanie farebných postavičiek po lúke. Ani len pomrkávanie na dospelákov tu nenájdete. Brrr! (12.12.2005)

Být malý capart, budu asi ze všech těch mluvících bobrů, vlků, kentaurů, orlů a jiných stvoření v sedmém nebi, ale jako dospělákovi mi zejména ve druhé půli bylo předkládáno něco, co bylo až k nevydržení. Dokud se ze začátku děti jenom seznamují s Narnií, jde o celkem svižnou podívanou, s krásnými zimními scenériemi a interiéry, při jejichž výrobě odvedla Weta opravdu kvalitní práci. Ale od setkání s Aslanem ve druhé půli přichází na řadu nesnesitelný všudypřítomný patos, s vroucnými pohledy a hlubokomyslnými proklamacemi, to vše myšleno smrtelně vážně bez špetky nadhledu. Jakoby v příběhu s křesťanskou symbolikou, která není pro malé děti stejně čitelná a může jim být úplně putna, nebylo místo pro humor. Hluboce věřící Lewis do své knihy skrze Aslana projektoval osobu Ježíše, s jeho obětováním se a vzkříšením, což pro nejmenované křesťanské ekumenické neziskové vydavatelství, jejichž nadšený propagační leták k filmu se mi dostal do rukou, může být zásadním středobodem filmu, ale běžný divák to vidí jinak a zajímá ho spíše to, že CGI postavy jsou čitelně digitální a mají nepřirozeně trhavé pohyby a vůbec úroveň triků je značně kolísavá, což u filmu s takovýmto rozpočtem je překvapivé zjištění. Pokud je film podán takto nezáživnou formou, je mi líto, ale na víc, jak 2* to nevidím. (11.03.2006)

Mluvící bobři jsou sice fajn, ale tak nějak mi to nestačí k dobrému filmu. Chatrný příběh (ostatně četla jsem i knížku a i ta je opravdu hodně pro malé děti, není tolik propracovaná jako třeba svět Harryho Pottera a s Pánem Prstenů se ani srovnávat neodvažuji) sice částečně kompenzuje skvělá výprava a hlavně úžasná hudba Harry Gregsona-Williamse, ale to na dobré fantasy opravdu nestačí. (07.06.2006)